4 As 157/2025 — Nejvyšší správní soud

4 As 157/2025- 48 - text 4 As 157/2025-54 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: B. P., zast. Mgr. Petrem Břečkou, advokátem, se sídlem Chlumova 1436/3, Jihlava, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, za účasti osoby zúčastněné na řízení: JC Market s.r.o., IČ 25356992, se sídlem Karlovecká 2918/1b, Opava, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 3. 2023, č. j. MSK 170347/2022, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 6. 2025, č. j. 22 A 22/2023-100, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků ani osoba zúčastněná na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Shrnutí předcházejícího řízení [1] Magistrát města Opavy, odbor životního prostředí (dále jen „vodoprávní úřad“), rozhodnutím ze dne 27. 10. 2022, sp. zn. ŽP-21791/2017-ChS, č. j. MMOP 127795/2022 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), rozhodl o žádosti osoby zúčastněné na řízení (dále také „stavebník“) tak, že změnil podle § 12 odst. 2 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (dále jen „vodní zákon“), povolení k nakládání s povrchovými vodami ze dne 10. 4. 2012, a dále vydal stavební povolení ke stavbě vodního díla „MVE - zdroj elektrické energie pro areál Panský mlýn“ na pozemcích parc. č. 2538, 2541/1, 2542, 2546, 2549/16 a 2905/9, vše v k. ú. Kylešovice (dále jen „MVE“). [2] Žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 3. 2023, sp. zn. ŽPZ/31849/2022/Mič, č. j. MSK 170347/2022, změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že upravil rozsah odvádění vod do nadjezí Jaschkova jezu a zrušil body 2) až 6) ve výroku I., písm. c), kterými byl stanoven minimální zůstatkový průtok (dále jen „MZP“) na Jaschkově jezu. [3] Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou u Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), který ji rozsudkem ze dne 3. 6. 2025, č. j. 22 A 22/2023-100, zamítl jako nedůvodnou. [4] Krajský soud nejprve posoudil procesní námitky žalobce. Nepřisvědčil přitom žalobní námitce, že postup žalovaného spočívající ve změně prvostupňového rozhodnutí namísto jeho zrušení představoval libovůli. Žalovaný mohl v souladu se správním řádem prvostupňové rozhodnutí změnit, neboť stavebníkovi nehrozila újma z důvodu ztráty možnosti odvolat se. Krajský soud dále nepřisvědčil námitce žalobce, že vodoprávní úřad ani žalovaný řádně neodůvodnili svá rozhodnutí. K námitce překážky litispendence krajský soud uvedl, že řízení z roku 2017 bylo zastaveno z důvodu zpětvzetí žádosti ze strany stavebníka, zatímco žádost z roku 2019 měla jiný obsah, takže nešlo o řízení v téže věci. Krajský soud částečně přisvědčil námitce nedoručení rozhodnutí o zastavení řízení, avšak žalobce neuvedl konkrétní porušení svých práv v důsledku tohoto pochybení. Námitky ohledně zahájení řízení oznámením o pokračování, procesních nedostatků či spojování řízení krajský soud odmítl s tím, že řízení bylo řádně zahájeno žádostí a žalovaný se s námitkami vypořádal dostatečně. Ani výhrada týkající se plné moci zástupce stavebníka neobstála, protože jde o odstranitelný nedostatek, který nebránil vedení řízení. Nakonec krajský soud shledal nedůvodnou i námitku, že žádost z roku 2019 neměla zákonné náležitosti, protože potřebné podklady byly doplněny předloženou projektovou dokumentací. [5] Krajský soud dále posuzoval řadu vodoprávních námitek žalobce. Ve vztahu k MZP na Mohrově jezu žalobce tvrdil, že správní orgány nedostatečně zohlednily místní podmínky a ekologické souvislosti. Krajský soud však odkázal na odůvodnění rozhodnutí žalovaného, které považoval za dostatečné. Za nedůvodnou označil rovněž námitku žalobce, že tvrzení o ovlivnění splavenin vodními nádržemi nemají oporu v dokazování, neboť skutečnost o jejich situování je obecně známá a nebylo zřejmé, jaké dokazování by bylo nutné provést. Žalobce dále namítal, že Moravice je od Mohrova jezu téměř zcela odvedena do Panského náhonu, což způsobuje ochuzení toku. Tvrdil také, že žalovaný změnil svůj dřívější názor bez vysvětlení. Krajský soud ale konstatoval, že nová situace je odlišná, protože počítá s návratem minimálně 0,400 m³/s vody zpět do toku již nad Jaschkovým jezem, což situaci zlepšuje. Proto krajský soud považoval změnu postoje žalovaného za logicky odůvodněnou. Námitku, že všechna povolení k nakládání s vodami u Jaschkova jezu měla být řešena společně, krajský soud rovněž odmítl s odkazem na konkrétní argumentaci žalovaného, zejména existenci odběrného objektu ve vlastnictví žalobce přímo v nadjezí. K námitce o tom, že žalobci nebylo doručeno oznámení o zahájení řízení ke stanovení MZP, soud uvedl, že stanovení MZP je součástí povolení k nakládání s vodami a žalobci bylo z průběhu řízení zřejmé, že MZP bude stanoveno. Žalobce ani netvrdil, jak byl na svých právech zkrácen. Ohledně způsobu měření MZP na Mohrově jezu žalobce požadoval měření u klapek jezu, avšak žalovaný určil měření v podjezí. Krajský soud shledal tento postup správným, zejména protože žalovaný vysvětlil možnost umístění vodočetné latě ve vývaru podjezí. Proto krajský soud neprovedl ani žalobcem navržené důkazy. Námitku rozporu způsobu měření vody na Jaschkově jezu s citovanými ustanoveními právních předpisů krajský soud odmítl s tím, že ta se týkají měření odebírané vody, nikoli vody vracené. K tvrzení, že hladinové čidlo by nemohlo měřit pouze vodu z náhonu, krajský soud uvedl, že podle projektové dokumentace lze čidlo umístit tak, aby tuto funkci plnilo. K námitce o budoucím rybím přechodu krajský soud uvedl, že výsledný MZP požadavky správce povodí splňuje. Žalobce rovněž neuvedl, jak by měl být na svých právech dotčen. Závěrem krajský soud odmítl i námitku, že vodoprávní úřad překročil dispozici stavebníka tím, že stanovil dobu nakládání s vodami také pro stávající MVE. Vzhledem k uspořádání v místě bylo podle žalovaného nezbytné zahrnout i nakládání s vodami pro stávající elektrárnu, aby mohla fungovat i navrhovaná nová MVE. [6] Krajský soud se nakonec zabýval stavebními námitkami žalobce. Přitom se ztotožnil se závěrem žalovaného, že námitky směřující proti rozporům v projektové dokumentaci byly vzneseny opožděně. Ze správního spisu vyplynulo, že k doplnění dokumentace došlo již v květnu 2021, účastníci byli na tuto skutečnost výslovně upozorněni výzvou z 21. 1. 2022, která byla žalobci doručena 28. 1. 2022, a následně mu byla i prodloužena lhůta k podání námitek. Žalobce však konkrétní rozpory dokumentace vznesl až v odvolání. Krajský soud dále odmítl námitku týkající se vlivu stavby MVE na bezpečnost Jaschkova jezu, neboť žalobce pouze odkázal na ustanovení právních předpisů. Jako nedůvodnou krajský soud posoudil i námitku, že některé části stavby (přípojka NN, vyvedení výkonu či terénní úpravy) nejsou vodními díly. Podle krajského soudu jde o části jedné stavby MVE, přičemž odkazy žalobce na stavební a energetický zákon byly nepřiléhavé. Nakonec krajský soud nevyhověl ani námitce, že projektová dokumentace neřeší přístup mechanizace k Jaschkovu jezu. Tato otázka totiž patřila do územního řízení, a vodoprávní úřad k ní proto správně nepřihlédnul. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [7] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou blanketní kasační stížnost, kterou doplnil v měsíční lhůtě stanovené soudem. V doplnění kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že ji podává z důvodů, které podřadil pod ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). [8] V kasační stížnosti stěžovatel namítl, že krajský soud žalobní námitku týkající se nesprávnosti postupu žalovaného spočívajícího ve změně prvostupňového rozhodnutí podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu omezil pouze na nepatrnou část žalobou napadeného rozhodnutí a ve zbytku námitku nevypořádal. Stěžovatel dále namítl, že nesouhlasí s právním názorem krajského soudu, podle něhož je absence plné moci odstranitelnou vadou podmínek řízení. Žalobou napadené rozhodnutí totiž již nabylo právní moci, a proto nelze nedostatek zhojit jinak než zrušením rozhodnutí žalovaného. Dále stěžovatel namítl, že krajský soud nesprávně posoudil otázku týkající se stanovení MZP a způsobu jeho měření. Nesouhlasil se závěrem krajského soudu, že vliv vodních nádrží Slezská Harta a Kružberk je obecně známou skutečností. Stěžovatel dále namítl, že ze strany krajského soudu byla nesprávně posouzena otázka týkající se povahy procesu stanovení MZP. Krajský soud dále podle stěžovatele nesprávně posoudil otázku týkající se způsobu měření stanoveného MZP. Podle stěžovatele krajský soud nesprávně posoudil otázku týkající se způsobu měření množství povrchových vod navrácených z náhonu Panský mlýn do nadjezí Jaschkova jezu. Krajský soud nesprávně vyložil i § 2 vyh