4 As 206/2025 — Nejvyšší správní soud

4 As 206/2025- 28 - text 4 As 206/2025-33 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: M. H., zast. Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou, advokátkou, se sídlem Husovo náměstí 139, Ledeč nad Sázavou, proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské náměstí 1245/2, Hradec Králové, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 2. 2025, č. j. KUKHK-1740/DS/2024/KJ, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 8. 2025, č. j. 51 A 2/2025-34, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. [1] Magistrát města Hradec Králové, odbor přestupků (dále jen „magistrát“), rozhodnutím ze dne 8. 11. 2023, sp. zn. SZ MMHK/177660/2023/OP/Jan (dále jen „první rozhodnutí o přestupku“), uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), kterého se měl z nedbalosti dopustit tím, že dne 19. 5. 2023 v 12:21 hodin řídil na pozemní komunikaci v obci Klenice u domu č. p. X ve směru jízdy na Hradec Králové osobní motorové vozidlo značky Porche 911 TURBO, registrační značky X (dále jen „vozidlo“), přičemž v rozporu s § 18 odst. 4 téhož zákona překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 46 km/h, kdy mu při odečtení možné odchylky měřícího zařízení +/- 3 km byla naměřena rychlost jízdy 96 km/h. Za uvedený přestupek magistrát žalobci uložil pokutu ve výši 5.000 Kč, zákaz činnosti spočívající v řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč. [2] Žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 3. 2024, č. j. KUKHK-6402/DS/2024-5 Er (dále jen „první rozhodnutí o odvolání“), odvolání žalobce zamítl a první rozhodnutí o přestupku potvrdil. [3] Žalobce se proti prvnímu rozhodnutí o odvolání bránil žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), který rozsudkem ze dne 16. 7. 2024, č. j. 51 A 4/2024-136 (dále jen „zrušující rozsudek“), uvedené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že nebylo prokázáno splnění podmínek pro užití fikce doručení ve vztahu k předvolání k ústnímu jednání u magistrátu dne 4. 10. 2023 a k oznámení o ukončení dokazování. [4] V dalším řízení žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 8. 2024, č. j. KUKHK-20007/DS/2024/Kj (dále jen „druhé rozhodnutí o odvolání“), zrušil první rozhodnutí o přestupku a věc vrátil magistrátu k novému projednání. Uložil mu, aby odstranil pochybnosti týkající se výzev k vyzvednutí zásilek obsahujících předvolání k jednání na den 4. 10. 2023 a oznámení o ukončení dokazování, vypořádal se s námitkou týkající se místa měření a případně znovu předvolal žalobce k ústnímu jednání. [5] Magistrát při novém projednání věci žalobce nejprve předvolal k ústnímu jednání na den 16. 10. 2024, umožnil mu seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí a poté rozhodnutím ze dne 16. 10. 2024, sp. zn. SZ MMHK/177660/2023/OP/Uhl (dále jen „druhé rozhodnutí o přestupku“), rozhodl o vině žalobce a správním trestu shodně jako v prvním rozhodnutí o přestupku. [6] Žalovaný nato shora označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl odvolání žalobce a potvrdil druhé rozhodnutí o přestupku. II. [7] Žalobce se proti napadenému rozhodnutí opětovně bránil žalobou, kterou krajský soud v záhlaví uvedeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“) zamítl. [8] Krajský soud s žalobcem souhlasil v tom, že správní orgány nemohly vycházet ze svědeckých výpovědí zasahujících policistů, které byly provedeny při ústním jednání u magistrátu dne 4. 10. 2023, protože k jejich výslechu došlo v nepřítomnosti žalobce, který však nebyl k tomuto ústnímu jednání řádně předvolán. Správní orgány přitom podle krajského soudu neodstranily pochybnosti, které stran řádného předvolání k tomuto ústnímu jednání vyjádřil ve zrušujícím rozsudku, neboť magistrát při novém projednání věci na ústním jednání dne 16. 10. 2024 policisty opětovně nevyslechl, ale pouze přečetl protokoly o jejich výsleších, které byly provedeny dne 4. 10. 2023. Žalobce sice byl k tomuto jednání konanému dne 16. 10. 2024 řádně předvolán, avšak nezúčastnil se jej. Krajský soud přisvědčil úvaze správních orgánů, že opětovný výslech zasahujících policistů po téměř roce a půl od spáchání přestupku by nebyl účelný, současně ale považoval za nepřípustné, aby v důsledku pochybení magistrátu při předvolání žalobce k ústnímu jednání dne 4. 10. 2023 (při kterém tyto svědky vyslechl) nemohl realizovat své právo klást svědkům otázky. [9] Nicméně nesouhlasil se žalobcem v tom, že by tím správní orgány nerespektovaly závazný právní názor krajského soudu vyslovený ve zrušujícím rozsudku, nebo že by se dopustily takového pochybení, které mělo vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Krajský soud totiž upozornil na to, že ve zrušujícím rozsudku vyhověl pouze žalobním námitkám o procesních pochybeních správních orgánu při doručování předvolání k jednání konanému dne 4. 10. 2023, ale nezabýval se ve zrušujícím rozsudku žalobní argumentací směřující proti skutkovým závěrům přijatým správními orgány. K novému projednání věci ve správním řízení dne 16. 10. 2024 magistrát žalobce řádně předvolal, umožnil mu seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí a vyjádřit se k nim. [10] Skutečnost, že se rozhodl neopakovat výslech svědků (zasahujících policistů), tak podle krajského soudu striktně vzato nevedla k porušení závazného právního názoru vysloveného ve zrušujícím rozsudku, ale znamenala to, že k výpovědím policistů (které při jednání dne 16. 10. 2024 pouze přečetl z protokolu o jejich výsleších uskutečněných dne 4. 10. 2023) nemohl v druhém rozhodnutí o přestupku přihlížet. Krajský soud totiž považoval za podstatné, že závěr správních orgánů o spáchání přestupku žalobcem obstojí i při odhlédnutí od svědeckých výpovědí policistů. Krajský soud shrnul, že ačkoliv magistrát z uvedených svědeckých výpovědí vycházel i ve svém druhém rozhodnutí o přestupku, žalovaný v napadeném rozhodnutí jeho názor korigoval a dovodil, že k závěru o žalobcově odpovědnosti za přestupek postačovalo vycházet z oznámení o přestupku, ze záznamu o přestupku obsahujícího fotografii vozidla a údaje o měření, a z ověřovacího listu silničního radarového rychloměru, které jsou dostatečnými důkazními prostředky k prokázání přestupku spočívajícího v překročení nejvyšší dovolené rychlosti i podle judikatury Nejvyššího správního soudu. V řízení přitom nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by tyto důkazy jakkoliv zpochybňovaly. [11] Ve vztahu k žalobní námitce o tom, že měření rychlosti bylo provedeno na samé hranici obce, krajský soud uvedl, že byť k objasnění otázky, zda se v době měření vozidlo ještě nacházelo na území obce, měli být vyslechnuti policisté, ze záznamu o přestupku bylo patrné, že vozidlo se v době měření stále nacházelo v obci. V tomto záznamu totiž byly uvedeny přesné GPS souřadnice místa měření, vzdálenost radaru od vozidla a fotografie, na nichž vozidlo teprve směřovalo ke značce označující konec obce. Podle krajského soudu proto nebylo zřejmé, jak by mohly výslechy policistů změnit uvedené skutečnosti, nebo jak by fakt, že se vozidlo nacházelo na samém okraji obce, mohl ovlivnit závěr o naplnění materiálního znaku přestupku (jak také žalobce tvrdil), když jednání, jehož formální znaky zákon označuje za přestupek, zpravidla naplňuje i materiální znak přestupku, jak vyplývá i z judikatury Nejvyššího správního soudu. Vzhledem k tomu, že žalobce překročil nejvyšší dovolenou rychlost o 46 km/h a navíc v relativně krátkém úseku obce, nejednalo se zde o hraniční případ, kdy by řidič například až při výjezdu z obce začal zrychlovat, a u kterého by tím pádem bylo možné uvažovat o absenci materiálního znaku přestupku. [12] Za nedůvodnou pak krajský soud označil také žalobní námitku, podle níž nebylo zřejmé, zda správní orgány na žalobce hleděly jako na účastníka ve správním řízení zastoupeného či nikoliv. Krajský soud totiž na rozdíl od žalobce neshledal žádné okolnosti, které by nenasvědčovaly tomu, že by jej správní orgány považovaly za zastoupeného. Naopak v průběhu celého správního řízení konzistentně jednaly přímo se žalobcem a veškeré písemnosti doručovaly pouze jemu. Na právě uvedeném nic nemění ani to, že magistrát ve svém rozhodnutí uvedl, že odpor proti příkazu obdržel z datové schránky společnosti FinHELP, s.r.o. (dále jen „FinHELP“). Za zjevný omyl označil krajský soud uvedení skutečnosti, že skutek projednal v nepřítomnosti žalobce a jeho zmocněnce. Současně krajský soud zdůraznil, že správní orgány jednaly přímo se žalobcem, a nedovodil tudíž, že by žalobce byl na svých právech, pokud ani on sám netvrdil, že v řízení před správními orgány byl zastoupen. [13] Krajský so