Nejvyšší správní soud 4 As 22/2026

Kasační stížností žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“) ze dne 20. 1. 2026, č. j. 19 Ad 45/2025-45, kterým v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 10. 2025, č. j. 10000/9050901/25/352/DT, vydaného ve věci výplaty nemocenského po uplynutí podpůrčí doby bylo rozhodnuto o jeho návrhu na vydání předběžného opatření tak, že se zamítá návrh, aby soud uložil žalované povinnost okamžitě obnovit výplatu nemocenského od 6. 9. 2025 a pozastavit účinnost obou správních rozhodnutí (výrok I.), a odmítá návrh, aby soud uložil žalované uznat trvání pracovní neschopnosti a přestat vynucovat účast stěžovatele na úřadu práce (výrok II.). V uvedeném usnesení byl stěžovatel zároveň poučen o tom, že proti němu nejsou přípustné opravné prostředky.

Podle § 104 odst. 3 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění účinném od 1. 1. 2026 (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost je dále nepřípustná proti rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na přiznání odkladného účinku nebo nařízení předběžného opatření, anebo proti jinému rozhodnutí, které je podle své povahy dočasné. Podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh je podle zákona nepřípustný.

Jelikož tedy kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o návrhu stěžovatele na nařízení předběžného opatření, musel ji Nejvyšší správní soud podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. za použití § 104 odst. 3 písm. c) a § 120 s. ř. s. odmítnout pro nepřípustnost, aniž by se mohl na základě stížnostních námitek zabývat její důvodností.

Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti se opírá o § 60 odst. 3 větu první ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, byla-li kasační stížnost odmítnuta.