4 As 233/2025 – Nejvyšší správní soud

4 As 233/2025- 37 - text 4 As 233/2025-40 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: Needful s.r.o., se sídlem Lidická 1875/40, Brno, zast. Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou, advokátkou, se sídlem Husovo náměstí 139, Ledeč nad Sázavou, proti žalovanému: Městský úřad Židlochovice, se sídlem Masarykova 100, Židlochovice, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2025, č. j. 31 A 66/2025-22, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. [1] Žalobou na ochranu proti nečinnosti se žalobkyně u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost vydat rozhodnutí ve věci přestupku vedeného u žalovaného pod sp. zn. OSDD/202074/2024-TL. [2] Krajský soud shora uvedeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“) žalobu jako nedůvodnou zamítl. Za stěžejní považoval zodpovězení otázky, jak nahlížet na dvě podání ze dne 25. 6. 2024 a 3. 7. 2024, která byla učiněna proti příkazu žalovaného jako odpor a žalovanému odeslána z datové schránky fyzické osoby J. K.. Krajský soud vysvětlil, že podání učiněné z datové schránky třetí osoby je přičitatelné této osobě a nelze jej považovat za podání účastníka řízení (zde žalobkyně), pokud nebylo doloženo oprávnění této třetí osoby jednat jejím jménem. Žalovaný tedy správně vyzval žalobkyni k doložení plné moci uvedené třetí osoby ve vztahu k podání ze dne 25. 6. 2024 (dále také jen „první odpor“). Jelikož plná moc nebyla předložena, bylo nutné na toto podání pohlížet jako na podání osoby neoprávněné. Žalovaný k němu tudíž nemohl přihlédnout. [3] Za podání učiněné samotnou žalobkyní bylo možné považovat až druhé z podání ze dne 3. 7. 2024 (dále také jen „druhý odpor“), které bylo opatřeno elektronickým podpisem jednatele žalobkyně. Toto podání však bylo opožděné, neboť lhůta k podání odporu proti příkazu uplynula již dne 2. 7. 2024. Krajský soud poukázal na to, že podle ustálené judikatury nelze pozdější podání považovat za odstranění vad podání předchozího, pokud nebylo prokázáno oprávnění osoby, prostřednictvím jejíž datové schránky bylo učiněno první podání, k zastupování účastníka řízení. [4] Krajský soud sice připustil, že prvotní výzva, kterou žalovaný učinil žalobkyni dne 28. 6. 2024 (č. j. MZi-2024/52117-8; dále jen „první výzva“), byla formulována poněkud nejasně, neboť v ní žalovaný vyzval žalobkyni k doplnění podání ze dne 25. 6. 2024 vzhledem k tomu, že nebylo učiněno z datové schránky žalobkyně a nebylo ani podepsáno jednatelem společnosti Ing. Bc. Miroslavem Chytilem prostřednictvím uznávaného elektronického podpisu. Nicméně následná výzva ze dne 10. 7. 2024, č. j. MZi-2024/52117-9 (dále jen „druhá výzva“), kterou žalovaný žalobkyni vyzval k doložení plné moci třetí osoby, z jejíž datové schránky bylo podání ze dne 25. 6. 2024 učiněno, již byla jednoznačná a obsahovala také poučení o následcích jejího nesplnění. Za této situace se již žalobkyně nemohla oprávněně domnívat, že vadu prvního odporu odstranila doplněním uznávaného elektronického podpisu k druhému odporu. Krajský soud na základě uvedeného dospěl k závěru, že druhý odpor žalobkyně podala opožděně, příkaz se stal pravomocným, žalovaný tedy neměl povinnost v řízení o přestupku pokračovat, a z tohoto důvodu nemohl být ani nečinný. II. [5] Proti napadenému rozsudku nyní žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojí kasační stížností z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Navrhuje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. [6] Stěžovatelka v kasační stížnosti a následně i v replice k vyjádření žalovaného namítá, že krajský soud nesprávně posoudil, zda byl odpor proti příkazu podán řádně a včas. Podle stěžovatelky šlo v případě obou odporů souhrnně o jediné podání, jehož vadou byla absence podpisu jejího jednatele, přičemž tuto vadu odstranila přesně v souladu s první výzvou žalovaného. Doplnění podpisu proto mělo mít zpětné účinky a první odpor měl být posouzen jako odpor řádný a podaný v zákonné lhůtě. Krajský soud však obě podání, tedy jak ze dne 25. 6. 2024, tak i ze dne 3. 7. 2024 posoudil izolovaně, což stěžovatelka považuje za nepřiměřený formalismus. [7] Stěžovatelka má za to, že krajský soud nesprávně interpretoval a aplikoval judikaturu Nejvyššího správního soudu. Namítá, že krajským soudem odkazovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 12. 2024, č. j. 5 As 211/2024‑32, na věc nedopadá, protože v tam projednávané věci šlo o situaci, kdy dvě podání nebyla vzájemně nijak propojena, a účastník neprojevil vůli vady odstranit. Naopak v jejím případě byla souvislost obou podání zjevná, žalovaný určil v první výzvě, v čem vada spočívá, stanovil lhůtu k jejímu odstranění a stěžovatelka tuto vadu ve stanovené lhůtě odstranila. [8] Stěžovatelka se dovolává rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 8. 2022, č. j. 10 As 346/2021‑38, z něhož dovozuje, že absence podpisu na podání je odstranitelnou vadou a že postupem, jakým se takový vada odstraní, je doplnění podpisu po výzvě k odstranění této vady. Stěžovatelka tedy nerozumí tomu, proč krajský soud tento princip neaplikoval i v jejím případě, ačkoliv správní orgán výzvu k doplnění podpisu vydal a stěžovatelka postupovala přesně podle ní, neboť podpis svého jednatele připojila k podání ze dne 3. 7. 2024. [9] Stěžovatelka polemizuje i s použitím závěrů vyplývajících z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 8. 2025, č. j. 2 As 28/2025‑24. Má za to, že závěr o přičitatelnosti podání držiteli datové schránky nebrání tomu, aby byla vada podání zhojena právě doplněním podpisu samotného účastníka. Jakmile žalovaný obdržel (druhý) odpor opatřený uznávaným elektronickým podpisem jednatele stěžovatelky, měl jej přijmout jako podání samotné stěžovatelky. Nebyl tedy důvod požadovat předložení plné moci osoby, z jejíž datové schránky bylo toto podání odesláno. [10] S poukazem na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2019, č. j. 6 As 405/2017‑33, stěžovatelka uvádí, že je‑li podání opatřeno podpisem samotného účastníka řízení, má na něj být nahlíženo jako na úkon nezastoupené osoby, a to i tehdy, bylo‑li odesláno z datové schránky jiné osoby. V situaci, kdy správní orgán již disponoval odporem podepsaným jednatelem stěžovatelky, bylo podle ní nadbytečné a právně neopodstatněné nadále trvat na doložení plné moci udělené osobě, z jejíž datové schránky bylo podání odesláno. [11] Stěžovatelka uzavírá, že první odpor ze dne 25. 6. 2024 splňoval všechny materiální náležitosti, bylo zřejmé, proti kterému příkazu směřuje, v jaké věci je činěn a že představuje projev vůle samotné stěžovatelky. Nepřiznat takovému odporu právní účinky považuje za přepjatý formalismus. Krajský soud proto podle ní nesprávně posoudil otázku včasnosti a účinnosti odporu, a tím i otázku nečinnosti žalovaného. III. [12] Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti zcela ztotožňuje s napadeným rozsudkem a uvádí, že vedl se stěžovatelkou již několik přestupkových řízení a z jeho činnosti je mu známo, že stěžovatelka využívá nejrůznějších obstrukčních taktik, aby se vyhnula postihu za spáchaný přestupek. IV. [13] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [14] Kasační stížnost není důvodná. [15] Jedinou spornou otázkou v nyní projednávané věci je, zda krajský soud správně posoudil, že první odpor (ze dne 25. 6. 2024) podala osoba neoprávněná (J. K.) a druhý odpor (ze dne 3. 7. 2024) učiněný z datové schránky J. K. nelze považovat za doplnění prvního odporu učiněného z téže datové schránky, a tudíž že druhý odpor byl podán opožděně. [16] Pro přehlednost Nejvyšší správní soud shrnuje podstatné skutkové okolnosti případu vyplývající ze správního spisu. Žalovaný příkazem ze dne 13. 6. 2024, č. j. MZi-2024/52117-7 (dále jen „příkaz“), uznal stěžovatelku vinnou, že se dopustila přestupku provozovatele vozidla podle § 125f odst. 1 zákona ř. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), tím, že jako provozovatelka vozidla v rozporu s § 10 odst. 3 téhož zákona nezajistila, aby při jeho užití na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemní komunikaci stanovená tímto zákonem. Za to žalovaný stěžovatelce uložil pokutu ve výši 2.000 Kč. Stěžovatelku současně poučil, že proti příkazu lze podat do 8 dnů ode dne jeho oznámení odpor. Příkaz byl stěžovatelce do její datové schránky doručen dne 24. 6. 2024. [17] Z datové schránky fyzické osoby J. K., bylo ža