4 As 51/2025 — Nejvyšší správní soud

4 As 51/2025- 60 - text  4 As 51/2025-65 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: J. V., zast. Mgr. Ondřejem Řezáčem, advokátem, se sídlem Koperníkova 822/25, Plzeň, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 5. 2023, č. j. 055960/2023/KUSK, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2025, č. j. 51 A 60/202371, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. [1] Městský úřad Votice (dále jen „městský úřad“) rozhodnutím ze dne 31. 3. 2023, č. j. 13347/2023/VÚPŽPPo, uložil žalobci podle § 28c odst. 5 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění účinném do 31. 1. 2021 (dále jen „zákon na ochranu zvířat“), povinnost uhradit zbývající část nákladů na zajištění předběžné náhradní péče a nákladů na veterinární péči týraných zvířat ve výši 2.386.941 Kč, které byly vynaloženy za účelem odstranění újmy na zdraví způsobené zvířatům týráním, jehož se dopustil žalobce. [2] Krajský úřad Středočeského kraje (dále jen „žalovaný“) v záhlaví uvedeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí městského úřadu. II. [3] Žalobce se bránil proti napadenému rozhodnutí žalobou u Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), který ji shora označeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“) zamítl jako nedůvodnou. [4] Krajský soud shrnul skutkové okolnosti případu i průběh předchozích řízení. Poukázal na to, že žalobce byl uznán vinným ze spáchání správního deliktu podle § 27a odst. 1 písm. b) zákona na ochranu zvířat, přičemž současně bylo rozhodnuto o propadnutí celkem 83 koní do vlastnictví státu podle § 27b odst. 2 písm. a) a b) téhož zákona. Tyto skutečnosti považoval za určující i pro nynější řízení. Podle § 28 odst. 1 zákona na ochranu zvířat byli týraní koně do doby, než bylo rozhodnuto o jejich propadnutí státu, umístěni do předběžné náhradní péče. Za tímto účelem uzavřel městský úřad s několika pečovateli smlouvy o provádění předběžné náhradní péče o týrané koně ve smyslu § 28c odst. 3 zákona na ochranu zvířat. O části nákladů za tuto předběžnou náhradní péči provedenou v období únor až září 2017 (částka 889.700,50 Kč) již bylo pravomocně rozhodnuto a předmětem nynější věci byla zbylá část nákladů ve výši 2.386.941 Kč. [5] Krajský soud poukázal také na to, že již ve věci jednou rozhodoval. Rozsudkem ze dne 13. 12. 2021, č. j. 51 A 70/202046 (dále jen „zrušující rozsudek“), zrušil rozhodnutí žalovaného (ze dne 15. 4. 2020, č. j. 056076/2018/KUSK) a uložil mu povinnost doplnit dokazování tak, aby bylo možné jednoznačně posoudit, zda jednotlivé fakturované položky skutečně souvisely s péčí o konkrétní týrané koně. Žalovaný poté zrušil rozhodnutí městského úřadu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm bylo doplněno dokazování o smlouvy o předběžné náhradní péči, o rozhodnutí o umístění jednotlivých koní, o detailní seznam zvířat s jejich identifikačními údaji i o vysvětlující komentáře k fakturám. Tyto podklady již podle krajského soudu umožňovaly ověřit souvislost vynaložených nákladů na péči o konkrétní zvířata, skutkový stav tudíž považoval za dostatečně zjištěný. [6] Krajský soud nepřisvědčil žalobci v tom, že smlouvy o předběžné náhradní péči mohly nabýt účinnosti pouze s jeho souhlasem a že bez tohoto souhlasu nebyl dán titul pro vynaložení uvedených nákladů. Shledal, že smlouvy o provádění předběžné náhradní péče přímo nezasahují do práv chovatele (zde žalobce) ve smyslu § 168 správního řádu, neboť ten byl adresátem rozhodnutí o samotném nařízení předběžné náhradní péče podle § 28c odst. 1 zákona na ochranu zvířat, proti němuž se mohl bránit opravnými prostředky. Žalobcův souhlas s uzavřením uvedených smluv proto nepovažoval za podmínku jejich účinnosti. Dotčený chovatel nemůže účinnost těchto smluv blokovat, neboť by tím mohl fakticky bránit zajištění péče o týraná zvířata. [7] Jednáli se o vynaložené náklady na náhradní péči o zvířata, krajský soud poukázal na to, že žalobce nevznesl žádné konkrétní výhrady vůči jednotlivým fakturám či v nich obsaženým položkám. Po doplnění podkladů správními orgány v návaznosti na zrušující rozsudek došlo k odstranění předchozích pochybností a z doplněných dokladů již lze dovodit jednoznačnou souvislost vynaložených nákladů s péčí o konkrétní týraná zvířata. Pro uvedené krajský soud shledal nedůvodným obecné žalobcovo tvrzení, podle nějž předložené účetní doklady nejsou průkazné a nelze z nich dovodit, že se náklady týkají výlučně koní umístěných do předběžné náhradní péče či jim narozených hříbat. [8] Krajský soud nepřisvědčil ani žalobcovu tvrzení, podle nějž požadované náklady nebyly vynaložené účelně a některé vznikly v důsledku nesprávného postupu pečovatelů, neboť nemělo oporu ve správním spise a žalobce neuvedl ani žádný konkrétní případ, z nějž by bylo možné uvedené dovodit, nýbrž toliko odkazoval na povinnost přibrat k takovému hodnocení veterináře. Krajský soud připomněl, že účelnost nákladů je třeba posuzovat z hlediska standardu péče řádného hospodáře a že mnohé náklady vznikly v důsledku špatného zdravotního stavu koní způsobeného jejich předchozím týráním ze strany žalobce. Účelnost vynaložených nákladů správní orgány dostatečně prokázaly. [9] Soud odmítl jako neopodstatněné i námitky, v nichž žalobce brojil proti závěrům vysloveným žalovaným v jiných souvisejících řízeních (zejména v řízení týkajícím se nákladů na zajištění předběžné náhradní péče za období února až září 2017). Zdůraznil, že ty nejsou předmětem nynějšího soudního přezkumu. S ohledem na obecnost některých žalobních tvrzení pak dodal, že řízení o žalobě je založeno na dispoziční zásadě, a proto soud nemůže za žalobce domýšlet konkrétní námitky směřující proti napadenému rozhodnutí. III. [10] Proti napadenému rozsudku se žalobce (dále jen „stěžovatel“) brání kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. (ve znění účinném do 31. 12. 2025; shodně dále). Navrhuje zrušit napadený rozsudek i napadené rozhodnutí a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. [11] Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje tři hlavní okruhy námitek. Předně namítá, že krajský soud i správní orgány nesprávně posoudily účinnost smluv o předběžné náhradní péči, protože tyto smlouvy byly uzavřeny bez jeho souhlasu, který považuje za nezbytný. Z toho dovozuje, že náklady z těchto smluv nemohly založit jeho platební povinnost. Nejsouli smlouvy o předběžné náhradní péči smlouvami veřejnoprávními, nemohou zakládat jeho povinnost hradit náklady vůči třetím osobám. Jsouli smlouvami veřejnoprávními, bylo nutné získat jeho souhlas. Bez možnosti podílet se na nastavení podmínek těchto smluv nemůže předvídat rozsah budoucí finanční zátěže, tudíž se jedná o zásah do jeho právní jistoty. [12] V druhém okruhu kasačních námitek stěžovatel tvrdí nedostatečnost skutkových zjištění. Má za to, že nebylo prokázáno, ke kterým koním se jednotlivé náklady vztahují a chybí evidence o délce umístění každého zvířete. Tvrdí, že chybí kontrolní a předávací protokoly, záznamy o ukončení péče, není doložena kvalifikace pečovatelů a správní orgány ani krajský soud nezkoumaly hospodárnost zvoleného způsobu zajištění péče, srovnání nákladů s běžnými tržními cenami, ani přiměřenost výdajů. Dále vytýká nejasnosti v započtení výtěžku z prodeje některých koní, který podle něj nebyl transparentně promítnut do konečného vyúčtování. Zdůrazňuje, že mnohaleté zpoždění ve vyúčtování nákladů podstatně ztížilo možnost jeho obrany, a mělo tudíž vést k závěru v jeho prospěch. [13] Třetí okruh tvoří námitky směřující proti způsobu, jakým krajský soud provedl přezkum napadeného rozhodnutí. Stěžovatel konkrétně namítá, že na něj krajský soud přenesl důkazní břemeno, v napadeném rozsudku se omezil pouze na převzetí závěrů správních orgánů a neprovedl vlastní, hlubší posouzení jednotlivých nákladů. Odmítl přezkoumat jednotlivé faktury, neustanovil znalce, nepřezkoumal hospodárnost výdajů a soustředil se jen na formální stránku napadeného rozhodnutí. Za nesprávné považuje i to, že krajský soud označil jeho námitky za příliš obecné, ačkoliv důkazní břemeno leží na správních orgánech. Stejně tak podle něj krajský soud pochybil, pokud poměřoval jeho žalobní námitky dispoziční zásadou, ačkoliv bylo namístě provést širší přezkum napadeného rozhodnutí. [14] Mimo uvedené hlavní okruhy stěžovatel v obsáhlé kasační stížnosti vznáší četné dílčí výhrady k jednotlivým odstavcům napadeného rozsudku či vůči postupu správních orgánů. V tomto směru především namítá, že mu správní orgány neumožnily přístup ke smlouvám a fakturám, že některé náklady mohly vzniknout pochybením pečovatelů, že přeprava a úkony nebyly prováděny odborně způso