Nejvyšší správní soud 4 Azs 82/2026

Městský soud v Praze shora označeným rozsudkem zamítl žalobu na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, který měl spočívat v neposkytnutí termínu osobního podání žádosti o dlouhodobý pobyt za účelem studia žalobkyně.

Proti tomuto rozsudku se žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) bránila včas podanou blanketní kasační stížností.

Dříve, než Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti po zaslání výzvy k jejímu doplnění rozhodl, stěžovatelka ji vzala v plném rozsahu zpět podáním ze dne 8. 6. 2026.

Podle § 37 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), může vzít navrhovatel svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl. Podle § 47 písm. a) s. ř. s., soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět.

Jelikož projev vůle stěžovatelky, jímž došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti, nevzbuzuje žádné pochybnosti o tom, že jím zamýšlí ukončit řízení o kasační stížnosti jeho zastavením, Nejvyšší správní soud podle § 47 písm. a) s. ř. s. za použití § 120 téhož zákona toto řízení zastavil.

O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 3 věty první s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť toto řízení bylo zastaveno.

Současně Nejvyšší správní soud v souladu s ustanoveními § 10 odst. 3 věty první a odst. 5 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku za kasační stížnost sníženého o 20 %, tedy o částku 1.000 Kč. Stěžovatelce tak bude vyplacena část tohoto soudního poplatku v částce 4.000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení (§ 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích).