5 Ads 192/2025 – Nejvyšší správní soud

5 Ads 192/2025- 27 - text  5 Ads 192/2025 - 31 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Jakuba Camrdy a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: JUDr. V. H., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 1292/25, Praha, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2025, č. j. 13 Ad 26/202431, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] V projednávané věci se Nejvyšší správní soud zabýval způsobem, jakým žalovaná naložila s žádostí žalobce o zvýšení procentní výměry starobního důchodu z důvodu výchovy dítěte (tzv. výchovné) dle čl. II zákona č. 323/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Příznačným prvkem sporu byla záměna jména a příjmení dítěte, od jehož výchovy žalobce svůj nárok odvozoval. Žalobce v žádosti toto dítě označil jako V. H., žalovaná však v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí uvedla jméno W. M. Žalobcův syn se totiž přejmenoval, aniž by o tom žalobce věděl. Primárním předmětem soudního přezkumu nicméně bylo rozhodnutí žalované o zamítnutí námitek, které žalobce podal proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti, pro opožděnost dle § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve spojení s § 88 odst. 8 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. II. Dosavadní průběh řízení [2] Dne 23. 1. 2024 žalobce požádal o zvýšení procentní výměry starobního důchodu přiznaného před 1. 1. 2023 z důvodu výchovy dítěte. Uvedl, že v době od 1. 1. 2003 do 10. 1. 2008 osobně a v největším rozsahu pečoval o syna V. H., narozeného Xa. Dodal, že v uvedené době o dítě nepečovala jiná osoba. O dítě pečoval na základě soudního rozhodnutí. [3] Žalovaná rozhodnutím ze dne 13. 3. 2024, č. j. VYCH-X, žádost zamítla pro nesplnění podmínek čl. II zákona č. 323/2021 Sb. V odůvodnění konstatovala, že o dítě W. M., narozeného Xa, v období od jeho narození do zletilosti osobně pečovala v největším rozsahu jiná osoba, E. H. Žalobci tudíž požadované zvýšení nenáleží. [4] Dne 30. 4. 2024 žalobce podal proti rozhodnutí žalované námitky. Uvedl, že není otcem W. M., rozhodnutí je proto zmatečné. Žádost podal za syna V. H. (nar. Xa, r. č. Xb), který byl v jeho výlučné péči od ledna 2003 po dobu více než pěti let až do dosažení zletilosti. Odkázal na přiložený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 3. 2003 o úpravě rodičovské zodpovědnosti u nezletilých dětí D. H. a V. H. a určení výživného u zletilého T. H. na dobu do i po rozvodu manželství. Z něj plynou okolnosti, podle nichž žalobcův podíl na péči o syna V. převažuje. [5] Žalovaná na námitky zareagovala nejprve vydáním opravného usnesení ze dne 30. 5. 2024, č. j. USN-X, jímž podle § 70 správního řádu opravila jméno dítěte uvedené v odůvodnění rozhodnutí ze dne 13. 3. 2024 na „H. V., nar. Xa“. Uvedla, že v odůvodnění rozhodnutí ze dne 13. 3. 2024 chybně uvedla jméno dítěte „W. M., nar. Xa“, proto tuto zřejmou nesprávnost napravila. Dodala, že účinky žalobcova podání ze dne 30. 4. 2024 vůči opravenému rozhodnutí zůstávají zachovány. Současně žalobce poučila o možnosti podat proti opravnému usnesení odvolání, ten tak však neučinil. Opravné usnesení mu bylo doručeno převzetím zásilky dne 19. 6. 2024. [6] Rozhodnutím ze dne 13. 6. 2024, č. j. RN-X, pak žalovaná námitky proti rozhodnutí ze dne 13. 3. 2024, ve znění opravného usnesení ze dne 30. 5. 2024, zamítla pro opožděnost. V odůvodnění konstatovala, že napadené rozhodnutí bylo žalobci doručováno poštou do vlastních rukou. Adresát nebyl zastižen, písemnost proto byla dne 19. 3. 2024 uložena na poště a adresát byl vyzván, aby si ji ve lhůtě 10 dnů vyzvedl. Protože tak neučinil, bylo napadené rozhodnutí doručeno fikcí dle § 24 odst. 1 správního řádu dne 29. 3. 2024. Žalobce byl v napadeném rozhodnutí poučen o možnosti podat proti němu námitky do 30 dnů ode dne jeho oznámení (§ 88 odst. 1 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). Posledním dnem lhůty byl den s datem 29. 4. 2024. Žalobce však podal námitky k poštovní přepravě až dne 30. 4. 2024. Lhůta pro podání námitek tak uplynula marně. Žalovaná dále uvedla, že ve věci nejsou dány předpoklady pro přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí. Skutečnost, že byl nezletilý V. H. na dobu do i po rozvodu manželství s E. H. svěřen do výchovy otce, není sama o sobě způsobilá založit nárok žalobce na zvýšení procentní výměry důchodu (výchovné). Nelze ji považovat za novou okolnost, která by na závěrech napadeného rozhodnutí mohla cokoli změnit. Na různá období péče o děti nelze pohlížet z hlediska pouhého součtu roků péče. Je nutné přihlížet k věku dítěte, způsobu a rozsahu péče o dítě, například po jeho narození, v útlém dětství, ve věku mladistvém a věku blízkém zletilosti. [7] Žalobce následně podal u Městského soudu v Praze včasnou žalobu, jíž se domáhal zrušení všech tří shora uvedených rozhodnutí žalované. Městský soud však rozsudkem ze dne 8. 7. 2025 jednak odmítl žalobu proti opravnému usnesení žalované ze dne 30. 5. 2024, jednak zamítl žalobu proti rozhodnutí žalované o námitkách ze dne 13. 6. 2024. [8] K odmítnutí žaloby proti opravnému usnesení městský soud uvedl, že žalobce byl poučen o možnosti podat proti usnesení odvolání. Této možnosti však nevyužil. Žaloba je tudíž ve vztahu k opravnému usnesení nepřípustná podle § 68 písm. a) ve spojení s § 46 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní [„s. ř. s.“], neboť žalobce ve správním řízení nevyčerpal řádné opravné prostředky. [9] K zamítnutí žaloby proti rozhodnutí o námitkách městský soud nejprve odkázal na judikaturu, podle níž je soud v případě žaloby proti rozhodnutí o zamítnutí odvolání pro opožděnost oprávněn zkoumat v mezích žalobních bodů pouze to, zda se skutečně jednalo o opožděné odvolání a zda byl žalobce zkrácen na svých právech neprovedením odvolacího přezkumu. V návaznosti na to se soud ztotožnil se závěrem žalované o marném uplynutí lhůty pro podání námitek. Ostatně opožděnost jejich podání potvrdil i žalobce v podané žalobě, v níž se domáhal přezkoumání rozhodnutí ve smyslu § 92 odst. 1 a § 94 a násl. správního řádu. Hodnocení předpokladů pro přezkoumání rozhodnutí však nemá význam pro zamítnutí odvolání pro opožděnost, je rozhodné až pro následný postup správních orgánů po zamítnutí odvolání. Městský soud dodal, že neshledal ani nicotnost rozhodnutí žalované, neboť vadu spočívající v nesprávném označení dítěte, jehož se týkala podaná žádost, žalovaná zhojila postupem dle § 70 správního řádu ještě v průběhu správního řízení. Jméno dítěte je navíc uvedeno pouze v odůvodnění rozhodnutí žalované o zamítnutí žádosti. Přestože se tak jednalo o opravu zásadní, nezasáhla do práv žalobce, neboť nedošlo ke změně výroku rozhodnutí. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí je navíc zjevné, že se jednalo o chybu v psaní. Pracovník žalované zjevně opomněl při mechanické úpravě vzorového rozhodnutí zaměnit jméno dítěte, avšak datum narození odpovídá synovi žalobce a v rozhodnutí je rovněž správně uvedena bývalá žena žalobce jako osoba, které zvýšení náleží. Závěrem městský soud konstatoval, že vzhledem k zamítnutí námitek pro opožděnost se nezabýval tvrzeními žalobce k rozsahu jeho péče o syna. Současně uvedl, že žalobce může podat správnímu orgánu novou žádost s doložením nových skutečností (např. čestné prohlášení syna o míře výchovy žalobcem). III. Kasační stížnost [10] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce („stěžovatel“) včasnou kasační stížnost, která však neobsahovala žádné kasační námitky. Po výzvě Nejvyššího správního soudu stěžovatel kasační stížnost doplnil podáním ze dne 20. 9. 2025. Uvedl, že nezmeškal lhůtu pro podání námitek proti rozhodnutí žalované o zamítnutí žádosti. Místo vlastního vychovaného dítěte V. H. totiž bylo v rozhodnutí uvedeno jméno W. M. V té době žalobce netušil, že se jeho syn takto absurdně, bez spojitosti s čímkoli, přejmenoval. Nevěděl ani, že to lze tak jednoduše a bez reálného důvodu zařídit. Syn s žalobcem průběžně komunikuje, tuto okolnost mu však zatajil. Rozhodnutí žalované o zamítnutí žádosti z tohoto důvodu považoval za úplný nesmysl. Nedávalo mu tak smysl podávat proti němu opravný prostředek. K jeho podání se pokusně rozhodl až dodatečně, když nevymyslel jiný postup. K doporučení městského soudu, aby podal novou žádost s doložením např. čestného prohlášení syna, stěžovatel uvedl, že syn k takovému prohlášení není ochoten. Nechce být aktérem, na němž závisí příjmy jednoho rodiče na úkor druhého. Prohlášení by neposkytl ani matce. Po ní ovšem nic takového žalovaná nepožadovala. Při rozhodování o žádosti matky žalovaná otázku podílu rodičů na výchově vůbec neřešila, žalobce coby druhého rodiče nekon