5 Afs 338/2024 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 338/2024- 41 - text  5 Afs 338/2024 - 45 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: GAPA GROUP a.s., se sídlem Ovocný trh 572/11, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2024, č. j. 15 Af 3/202464, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2024, č. j. 15 Af 3/202464, se ruší. II. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 17. 1. 2024, č. j. 98/24/510010611712343, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 28 272 Kč do třiceti (30) dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Dne 25. 4. 2021 doručil žalobce Specializovanému finančnímu úřadu řádné přiznání k dani z hazardních her za 1. čtvrtletí roku 2021, v němž vypočetl dílčí daň z technických her na částku ve výši 24 290 Kč, uvedl 783 povolených herních pozic, přičemž vzhledem k minimální dílčí dani z technických her dle § 5 odst. 3 a 4 zákona č. 187/2016 Sb., o dani z hazardních her, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o dani z hazardních her“), tvrdil v daňovém přiznání dílčí daň z technických her a také celkovou daň z hazardních her ve výši 7 203 600 Kč. [2] Žalobce následně podal celkem 3 dodatečná daňová přiznání. V posledním z nich, které bylo správci daně doručeno dne 1. 2. 2023, tvrdil daňovou povinnost pouze ve výši 24 290 Kč, což odůvodnil tím, že v důsledku vládních opatření za účelem boje s pandemií onemocnění COVID19 byly jeho provozovny v 1. čtvrtletí roku 2021 uzavřeny. [3] V návaznosti na dodatečné daňové přiznání doručené dne 1. 2. 2023 zaslal správce daně žalobci dne 24. 2. 2023 výzvu k odstranění pochybností, v níž mimo jiné uvedl, že výpočet minimální dílčí daně z technických her je vázán na to, zda je herní pozice v daném zdaňovacím období povolena, a že tak není podstatné, zda byla herní pozice skutečně provozována. [4] Na základě výsledků postupu k odstranění pochybností vydal správce daně dodatečný platební výměr ze dne 15. 8. 2023, č. j. 148610/23/430013823703291, kterým žalobci doměřil daň z hazardních her ve výši 7 179 310 Kč a penále ve výši 1 435 862 Kč. [5] Žalobce podal proti dodatečnému platebnímu výměru odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 1. 2024, č. j. 98/24/510010611712343, zamítl a dodatečný platební výměr potvrdil. [6] Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou u Městského soudu v Praze, který ji shora uvedeným rozsudkem ze dne 5. 11. 2024, č. j. 15 Af 3/202464, zamítl. [7] Městský soud nejprve shrnul relevantní právní úpravu. Poté konstatoval, že mezi stranami bylo sporné, zda bylo třeba uplatnit minimální dílčí daň z technických her dle § 5 odst. 4 zákona o dani z hazardních her i v 1. čtvrtletí roku 2021, tedy zda je pro aplikaci této minimální dílčí daně rozhodná samotná existence povolení, nebo naopak faktické provozování hazardních her. [8] Sporné bylo rovněž to, co je konkrétně obsahem pojmu provozování hazardních her. Tento pojem je definován v § 5 zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, v relevantním znění, podle něhož se provozováním hazardní hry rozumí „vykonávání činností spočívajících v uskutečňování hazardní hry se záměrem dosažení zisku, zejména příjem sázek a vkladů do hazardní hry, výplata výhry, další činnosti organizačního, finančního a technického charakteru související s uvedením hazardní hry do provozu a se zajištěním vlastního provozu, jakož i činnosti potřebné pro ukončení a vypořádání hazardní hry“. [9] Mezi stranami naopak nebylo sporné to, že herny, kasina a sázkové kanceláře byly z důvodu pandemické situace v souladu s nařízeními vlády po celou dobu 1. čtvrtletí roku 2021 uzavřeny. Nesporné bylo rovněž to, že žalobce po celé předmětné zdaňovací období disponoval platným povolením k provozování technických her (počet herních pozic povolených koncových technických zařízení žalobce činil 783 kusů). [10] Městský soud konstatoval, že správní soudy se již spornou otázkou zabývaly, a to mimo jiné přímo u zdaňovacího období 1. čtvrtletí roku 2021. Sporné otázky posuzoval zejména Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 30. 5. 2024, č. j. 30 Af 8/202390, a v navazujících rozsudcích ze dne 30. 5. 2024, č. j. 30 Af 11/202332, a ze dne 14. 6. 2024, č. j. 62 Af 30/202239 (všechna zde zmiňovaná rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na www.nssoud.cz). Krajský soud v Brně v těchto rozsudcích dospěl k závěru, že provozovatelé hazardních her byli povinni odvést minimální dílčí daň z technických her i za 1. čtvrtletí roku 2021. K opačnému závěru naopak dospěl Krajský soud v Ostravě v rozsudku ze dne 16. 7. 2024, č. j. 25 Af 5/202354. [11] Městský soud se ztotožnil se závěry rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2024, č. j. 30 Af 8/202390, podle něhož „právní úprava je v daném případě jasná a neposkytuje žádný prostor pro výklad. Jednoduše a jednoznačně zákon stanoví, jakým způsobem se má vypočítat minimální daň z technických her – podstatný je zde pouze počet herních pozic uvedený v základním povolení k provozování hazardní hry. Nehraje žádnou roli to, zda je držitel tohoto povolení skutečně využíval. A stejně jednoduše a jednoznačně zákon uvádí, že pokud je takto vypočítaná daň vyšší než daň vypočítaná z rozdílu vkladů a výher, pak je dílčí daní z hazardních her právě ona vyšší částka. […] Soud neshledává prostor pro výklad ani v tom směru, že by zde chyběl předmět daně z hazardních her, protože žalobce v době vládních zákazů hazardní hru nenabízel hráčům a nedosahoval jejím prostřednictvím zisku. Předmětem daně je sice provozování hazardních her „pro účastníka hazardní hry“, a to „se záměrem dosažení zisku“, ale Ústavní soud ve výše citovaném nálezu sp. zn. Pl. ÚS 15/15, na který se obě strany sporu odvolávají, vyložil tuto definici velmi široce. Poukázal na to, že v zákoně o hazardních hrách se výslovně zmiňují též „další činnosti organizačního, finančního a technického charakteru související s uvedením hazardní hry do provozu a se zajištěním vlastního provozu, jakož i činnosti potřebné pro ukončení a vypořádání hazardní hry“. Provozováním hazardní hry tak může být – lapidárně řečeno – prakticky cokoliv, co s jejím uskutečňováním věcně souvisí, včetně přípravy jejího spuštění, údržby herních zařízení apod.“. [12] K pojmu „provozování hazardní hry“, který je součástí definice předmětu daně z hazardních her (srov. § 2 odst. 1 zákona o dani z hazardních her), městský soud ve shodě s citovaným rozsudkem krajského soudu uvedl, že žalobce i v období dočasného zákazu provozu heren a kasin stále disponoval povolením k provozu interaktivních videoloterijních terminálů, aniž by se pokusil o jeho pozastavení. Z toho městský soud dovodil žalobcovu připravenost bezprostředně po skončení zákazu obnovit provoz terminálů a s tím související činnosti, což soud považoval za činnost směřující k provozování hazardní hry. Z těchto důvodů bylo dle městského soudu na věc možné nahlížet i tak, že „minimální dílčí daň z technických her představuje v tomto případě platbu za možnost okamžitě začít svá technická zařízení znovu využívat, jakmile to bude možné. To, že se nakonec nenaplnil žalobcův předpoklad, že se mu podaří alespoň po část zdaňovacího období dosahovat zisku, představuje riziko, které se jako provozovatel hazardních her a podnikatel rozhodl podstoupit. A platbu minimální dílčí daně z technických her při nulovém příjmu je možno chápat jako předvídatelný důsledek tohoto podnikatelského rozhodnutí. Z právní úpravy totiž zřetelně vyplývalo, že pro výši minimální dílčí daně z technických her bude určující pouze to, zda byl provoz daného koncového zařízení v daném období státem povolen, nikoliv to, zda bylo či mohlo být dané zařízení také skutečně využíváno.“ (citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2024, č. j. 30 Af 8/202390). [13] Trvání hráčské závislosti a jejích negativních společenských projevů přesahuje rámec krátkodobého zákazu provozu heren a kasin. Tyto nežádoucí následky dle městského soudu vznikají a projevují se bez ohledu na to, zda provozovatel hazardní hry v určitém zdaňovacím období generoval zisk. Minimální dílčí daň z technických her proto dle městského soudu plnila svůj účel spočívající mimo jiné v obstarání finančních prostředků, které jsou následně vynaloženy na řešení či zmírnění sociálně patologických jevů způsobených hazardním průmyslem, i ve zdaňovacím období 1. čtvrtletí roku 2021. [14] Městský soud proto nesouhlasil s názorem vyjádřeným ve zmiňovaném rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 7. 2024, č. j. 25 Af 5/202354, v němž uvedený krajský soud zdůraznil následující: „Byloli provozování technické hry zakázáno, není zde předmět daně, neboť předmětem daně