5 As 176/2025 — Nejvyšší správní soud

5 As 176/2025- 51 - text  5 As 176/2025 - 59 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobců: a) M. L., b) D. L., oba zastoupeni JUDr. Tomášem Opletalem, advokátem se sídlem Dlouhá 714/36, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) MUDr. P. L., II) MUDr. M. L., v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2025, č. j. 41 A 70/202439, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Kasační stížností brojí žalobci (dále jen „stěžovatelé“) proti v záhlaví uvedenému rozsudku Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), který zamítl žalobu stěžovatelů proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 11. 2024, č. j. 152610/2024/KUSK; tímto žalovaný zamítl odvolání stěžovatelů proti rozhodnutí Městského úřadu Kostelec nad Černými lesy (dále jen „stavební úřad“), ze dne 29. 6. 2022, č. j. 05218/2022/KNCL/SU. Stavební úřad ve společném řízení dle § 94p zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), na žádost osob zúčastněných na řízení (dále jen „stavebníci“) na sousedních pozemcích p. č. st. XA a p. č. XB a XC, katastrální území K. S., povolil stavbu nazvanou „přístavba a stavební úpravy rodinného domu se změnou na bytový dům“. Stavba spočívala v přístavbě a stavebních úpravách rodinného domu č. p. XD spojených se změnou v užívání na bytový dům s pěti byty, včetně zpevněných ploch a parkovacích stání, garáže, bazénu, dvou venkovních jednotek tepelného čerpadla vzduch/voda, retenční nádrže a vsakovacího zařízení na dešťové vody a jímky na vyvážení. [2] Proti rozhodnutí stavebního úřadu se stěžovatelé bránili odvoláním. Žalovaný rozhodnutím ze dne 20. 3. 2023, č. j. 038325/2023/KUSK, rozhodnutí stavebního úřadu částečně změnil (v rozsahu některých z uložených podmínek pro provedení stavby) a ve zbytku je potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí se stěžovatelé bránili žalobou, o níž krajský soud rozhodl rozsudkem ze dne 16. 5. 2024, č. j. 51 A 41/202384, tak, že rozhodnutí žalovaného zrušil pro jeho částečnou nepřezkoumatelnost a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [3] Následně žalovaný v řízení vydal v pořadí již druhé rozhodnutí dne 27. 11. 2024, č. j. 152610/2024/KUSK, jímž prvostupňové rozhodnutí opět částečně změnil v rozsahu některých z uložených podmínek pro provedení stavby (týkaly se zejm. měření hluku z tepelných čerpadel před zahájením užívání stavby a proplachu a dezinfekce vodovodního řadu) a ve zbytku je potvrdil a doplnil odůvodnění týkající se souladu stavby s charakterem území. [4] Stěžovatelé v žalobě namítali, že realizací stavby dojde k podstatnému omezení obvyklého užívání jejich pozemků a staveb, které by bylo zcela nepřiměřené místním poměrům; budou muset snášet nepřiměřené obtěžování stínem, hlukem, prachem a dalšími imisemi. Namítli, že nebyla řádně zohledněna jejich námitka, že stavebníci disponují dostatečně velkými pozemky k tomu, aby mohli stavbu realizovat v jiné části těchto pozemků takovým způsobem, aby nebyla práva stěžovatelů  vlastníků sousedních pozemků dotčena tak intenzivně; správní orgány se dle nich dostatečně nezabývaly všemi rozhodnými kritérii kvality prostředí a spokojily se s konstatováním, že jsou naplněny předpoklady § 25 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění účinném do 1. 1. 2024 (dále jen „vyhláška č. 501/2006 Sb.“), což činí napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným. Stěžovatelé dále namítali, že stavba bude pravděpodobně generovat nadměrný hluk způsobený provozem tepelných čerpadel. Namítli, že závazné stanovisko Ministerstva zdravotnictví ze dne 30. 1. 2023, č. j. MZDR 34107/20224/ OVZ, se dostatečně nevypořádalo s jejich námitkami; pokud ministerstvo uvedlo, že jejich námitky jsou spekulativní, a odkázalo je na řešení ex post, byl takový postup v rozporu s judikaturou, dle které mají správní orgány předcházet případným budoucím sporům. Namítali, že stavba byla umístěna v rozporu s územním plánem a ani orgán územního plánování v závazném stanovisku ze dne 7. 2. 2022, č. j. 23956/2022MURI/OUPRR/1624, řádně neposoudil soulad stavby s územním plánem; v rozporu s ním byla i změna užívání hlavní stavby na bytový dům. Územní plán definuje zónu venkovské zástavby, do níž předmětné pozemky spadají, jako zónu určenou pro bydlení v objektech o max. dvou nadzemních podlažích včetně podkroví. Je tak zjevné, že dle územního plánu nemají být povolovány bytové domy, čemuž odpovídají i ostatní kritéria kladená např. na počet parkovacích míst a garáží. Stěžovatelé uzavřeli, že je rozhodnutí žalovaného zmatečné a že ani vydaná souhlasná stanoviska nevedou sama o sobě k závěru, že správní orgány musí žádosti nutně vyhovět. [5] Krajský soud neshledal žalobu důvodnou a zamítl ji. V odůvodnění rozsudku předně poznamenal, že stěžovatelé na rozdíl od předchozí žaloby neformulovali jasně žalobní bod, jímž by namítali nesoulad stavby s charakterem území. Stěžovatelé toliko (velmi obecně) brojili proti imisím pohledem a zastíněním (resp. proti zhoršení kvality prostředí v důsledku umístění stavby), v souvislosti s tím také proti údajné nepřiměřenosti umístění stavby (že by měla být umístěna na jiné části pozemku stavebníků), proti nesouladu stavby s územním plánem (jehož součástí není regulativ vyžadující soulad stavby s charakterem území, resp. to stěžovatelé netvrdili), proti hluku z tepelných čerpadel a „zmatečnosti“ části odůvodnění napadeného rozhodnutí. I tvrzení o tom, že stavba je umisťována do klidného území s rodinnými domy (do venkovské zástavby), stěžovatelé uvedli toliko v rámci namítaného narušení kvality prostředí. [6] Krajský soud nepřisvědčil námitce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného, co se týče toho, že umístění stavby bylo v rozporu s územním plánem, a to včetně garáže, která by měla dosahovat výšky v sedle 7 metrů. Pokud stěžovatelé namítali, že střecha garáže nebude sedlová, jak vyžaduje územní plán, ale polovalbová, což koresponduje s technickou zprávou, tak již nijak nerozvedli, jak tato skutečnost byla způsobilá zasáhnout do jejich veřejných subjektivních práv. Krajský soud neshledal, že by územní plán nepovoloval výstavbu bytového domu, jelikož pouze definuje, že zóna venkovské zástavby je využitelná na bydlení v objektech o maximálně dvou nadzemních podlažích včetně podkroví. Dle krajského soudu s ohledem na judikaturu Nejvyššího správního soudu i bytový dům lze zahrnout do kategorie individuálního bydlení. [7] K otázce nepřiměřených hlukových a pohledových imisí krajský soud vymezil neurčité právní pojmy, jakými jsou „pohoda bydlení“, nyní „kvalita prostředí“ a „přípustná míra“. Námitky stěžovatelů byly velmi vágní a prosté hlubší úvahy, co přesně má imise způsobovat, v jaké míře a jakým způsobem. Dále krajský soud zdůraznil, že se podstatnou částí námitek týkajících se imisí a narušení kvality prostředí zabýval již v předchozím rozsudku a shledal je nedůvodnými. Jelikož se v mezidobí nezměnil ani skutkový ani právní stav, krajský soud neshledal důvodu se od svých dřívějších závěrů odchýlit; ostatně tak ani učinit nesmí. Co se týká zastínění pozemku stěžovatelů garáží nebo hlukem z tepelných čerpadel, odkázal krajský soud na své dřívější rozhodnutí, v němž byly tyto námitky vypořádány a nebyly shledány důvodnými. Krajský soud se v nynějším rozhodnutí zabýval věcně námitkou týkající se imise pohledy od bazénu, kterou však stěžovatelé (oproti předchozí žalobě) vznesli velmi vágně a obecně, čemuž odpovídalo i vypořádání krajským soudem. Ten v zásadě odkázal na rozhodnutí žalovaného, který již námitky vypořádal, krajský soud se s tímto vypořádáním ztotožňuje. Pokud stěžovatelé poukazovali na venkovský charakter zástavby, žalovaný správně upozornil, že formálně sice dochází ke změně rodinného domu na dům bytový v důsledku zvýšení počtu bytů ze tří na pět, samotná stavba se ale navenek téměř nezmění; nepůjde o dům panelákového typu, ale toliko o dispozičně upravený rodinný dům. To je jasně patrné z projektové dokumentace. Z náhledu ortofotomapy bylo možné shledat, že bazény nejsou v okolí ničím neobvyklým, ostatně sami stěžovatelé mají na svém pozemku bazén. Nejedná se tedy o nic, co by se vymykalo klidné vesnici či odporovalo venkovské zástavbě. K nepřiměřenosti staveb, které nešetří práva sousedů, poukázal krajský soud na § 76 odst. 2 stavebního zákona, který sice představuje jakýsi morální korektiv vůči sousedním pozemkům, avšak nemůže založit jiné umístění stavby, pokud stavba splňuje podmínky dle stavebního zákona. [8] V kasační stížnosti stěžovatelé namítají kasační důvody dle § 103 odst. 1