5 As 187/2025 – Nejvyšší správní soud

5 As 187/2025- 102 - text  5 As 187/2025 - 112 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci navrhovatele: S. N., zast. Mgr. Terezou Kováčovou, advokátkou se sídlem Výstaviště 405/1, Brno, proti odpůrci: statutární město Brno, se sídlem Dominikánské nám. 196/1, Brno, zast. Mgr. Ing. Jánem Bahýľem, advokátem se sídlem Hoppova 880/18, Brno, za účasti: I. M., zast. Mgr. Evou Grabarczykovou, advokátkou se sídlem Pellicova 174/1, Brno, o kasačních stížnostech navrhovatele a odpůrce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2025, č. j. 64 A 1/2025-290, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2025, č. j. 64 A 1/2025-290 se ruší ve výroku II., III. a IV. II. Opatření obecné povahy č. 1/2025 – Územní plán města Brna – schválené usnesením Zastupitelstva města Brna na zasedání č. Z9/22 konaném dne 10. 12. 2024, se dnem právní moci tohoto rozsudku ruší v části textové a grafické v rozsahu vymezení plochy BYDLENÍ INDIVIDUÁLNÍ - BI na pozemcích parc. č. Xa, Xb, Xc a Xd v k. ú. M. H., obec B. III. Kasační stížnost odpůrce se zamítá. IV. Odpůrce je povinen zaplatit navrhovateli na náhradě nákladů řízení o návrhu a o kasační stížnosti částku 49 250 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně Mgr. Tereze Kováčové, advokátky se sídlem Výstaviště 405/1, Brno. V. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Vymezení věci [1] Navrhovatel i odpůrce brojí proti v záhlaví označenému rozsudku, kterým Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) ke dni nabytí právní moci rozsudku (25. 8. 2025) výrokem I. zrušil opatření obecné povahy č. 1/2025 – Územní plán města Brna – schválené usnesením Zastupitelstva města Brna na zasedání č. Z9/22 konaném dne 10. 12. 2024 (dále jen „územní plán“) v části textové a grafické v rozsahu: - stanovení prostorového regulativu výškové hladiny určující minimální a maximální regulované výšky budov v úrovni Hladina 1: 3 m - 7 m v rámci regulace ZÁKLADNÍCH PODMÍNEK VYUŽITÍ ÚZEMÍ – PROSTOROVÉ USPOŘÁDÁNÍ, SPECIFIKACE VÝŠKY ZÁSTAVBY (kapitola 6.4.2) pro plochu s rozdílným způsobem využití BI.R1 v zóně Z4.7, a to ve vztahu k pozemkům parc. č. Xa, Xb, Xc a Xd - vymezení plochy VEŘEJNÁ PROSTRANSTVÍ VŠEOBECNÁ (PU) na pozemcích parc. č. Xa a Xc, to vše v k. ú. M. H., obec B. [2] Výrokem II. krajský soud návrh ve zbytku zamítl. Dále krajský soud rozhodl výrokem III., že je odpůrce povinen ve lhůtě 30 dnů od právní moci napadeného rozsudku zaplatit navrhovateli na náhradě nákladů řízení částku 19 033, 30 Kč (odpovídající rozdílu mezi mírou procesního úspěchu navrhovatele v rozsahu dvou třetin a mírou jeho procesního neúspěchu v rozsahu jedné třetiny). Výrokem IV. krajský soud rozhodl, že osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Kasační stížností se navrhovatel domáhá zrušení napadeného rozsudku ve výroku II. a III.; kasační stížnost odpůrce směřuje proti výrokům I. a III. napadeného rozsudku – k tomu viz dále. [3] Navrhovatel je vlastníkem pozemků parc. č. Xa, Xb, Xc a Xd v katastrálním území M. H., které se nacházejí na ulici B., v městské části B. – Ř. a M. H. (dále jen „pozemky“). Na pozemcích navrhovatele územní plán vymezil způsob využití BI.R1. Pozemky navrhovatele jsou určeny pro bydlení individuální, s výškovou hladinou 1. Územní plán tak na těchto pozemcích připouští v zásadě pouze výstavbu rodinných domů o výšce 3-7 m. Navrhovatel má v úmyslu na svých pozemcích realizovat stavbu čtyřpodlažního bytového domu o 12 bytových jednotkách a výšce 12,7 m. O povolení tohoto záměru navrhovatel usiloval již před účinností stávajícího územního plánu a rozhodnutím Úřadu městské části města Brna, B.-Ř. a M. H., ze dne 2. 11. 2023, č. j. MCBRMH/005658/23/2100/KUJI, byl ve společném řízení navrhovateli tento záměr nepravomocně povolen. Toto rozhodnutí bylo napadeno odvoláním. Krajský soud ovšem – na základě návrhu na vydání předběžného opatření podaného navrhovatelem – usnesením ze dne 27. 2. 2025, č. j. 64 A 1/2025-196, Krajskému úřadu Jihomoravského kraje přikázal, aby se zdržel vydání rozhodnutí ve věci povolení daného stavebního záměru, a to do doby rozhodnutí krajského soudu v této věci. Navrhovatelův nepravomocně povolený záměr regulativům nyní vymezeným v územním plánu neodpovídá. Na pozemcích navrhovatele byla dále částečně vymezena plocha PU – veřejná prostranství všeobecná. Pozemky navrhovatele jsou níže označeny modrým obrysem, plocha PU je modře šrafovaná. [OBRÁZEK] 2. Rozhodnutí krajského soudu [4] Na základě návrhu podaného navrhovatelem dne 10. 2. 2025 podle § 101a a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), se krajský soud nejprve zabýval otázkou, zda bylo možné při pořízení územního plánu postupovat podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon z roku 2006“), nebo měl odpůrce aplikovat zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon z roku 2021“). Podle krajského soudu odpůrce aplikací stavebního zákona z roku 2006 nepochybil. Při svém výkladu vycházel krajský soud z přechodného ustanovení v § 323 odst. 9 stavebního zákona z roku 2021 ve spojení s § 334a odst. 2 téhož zákona s tím, že klíčová byla odpověď na otázku, zda bylo veřejné projednání zahájeno před 1. 7. 2024. Krajský soud na ni odpověděl kladně, neboť dospěl k závěru, že rozhodným je okamžik zveřejnění veřejné vyhlášky společně s návrhem územního plánu a oznámením o konání veřejného projednání na úřední desce, k čemuž došlo dne 26. 6. 2024. [5] Krajský soud se zabýval rovněž dalšími návrhovými body, z nichž dva shledal důvodnými, a proto územní plán v příslušných částech zrušil. Krajský soud odpůrci nejprve v souvislosti s namítanou nepřezkoumatelností územního plánu vytkl, že na detailní námitky navrhovatele v rozhodnutí o nich zareagoval velice stručně a adresně pouze na minimum z nich. Krajský soud proto při posouzení návrhu musel vycházet z obecného odůvodnění územního plánu, neboť rozhodnutí o námitkách je jednou z jeho součástí. [6] Ve vztahu k posouzení otázky charakteru území navrhovatel namítal, že stávající charakter území nemá jednotnou urbanistickou koncepci a nacházejí se zde rodinné i bytové domy. Způsob využití území by měl zůstat zachován. Krajský soud zdůraznil, že smyslem územního plánování není konzervace existujícího stavu, ale vytváření předpokladů pro udržitelný rozvoj území. Územní plán by měl respektovat dřívější územně plánovací dokumentaci, to mu však nesmí znemožnit revizi existujícího stavu. Navrhovatel i odpůrce se shodují na tom, že posuzovaná plocha je stabilizovaná s architektonicky nejednotnou zástavbou, jejímž primárním využitím je bydlení. V lokalitě se vyskytují rodinné i bytové domy, což krajský soud ověřil skrze snímky lokality z aplikace mapy.cz (pozn. tato služba v roce 2025 průběžně přešla na doménu mapy.com), jimiž prováděl dokazování, a vyplývá to také z navrhovatelem doložených podkladů. Otázkou je, jaký je podíl těchto typů bydlení. Krajský soud zhodnotil, že zástavba bytovými domy není zcela ojedinělá, ale v celkovém kontextu není jejich výskyt klíčový a určující. Bytové domy neudávají hlavní tón zástavby. Nově vzniklé stavby navazují na původní zástavbu. Omezená intenzifikace spočívající v rozdělení staveb na bytové jednotky nepřerostla tak, aby určovala charakter území. Existující bytové domy se snaží svou výškou a objemem začlenit do stávající zástavby. Posuzovaná lokalita si tak zachovává charakter klidného vesnického prostředí. [7] Krajský soud dále uvedl, že odpůrce volil mezi částečným zintenzivněním zástavby a udržením charakteru zástavby kladoucí důraz na stávající kvalitu bydlení a zvolil si druhou z těchto variant. Tato volba je legitimním projevem práva na samosprávu. Krajský soud považoval za podstatné, že k rozdělení ploch na bydlení individuální (v rodinných domech) a bydlení hromadné (v bytových domech) území plán přistoupil z podnětu zastupitelstva. Při vymezení těchto ploch se vycházelo primárně ze stávajícího stavu a charakteru stabilizovaných ploch. Zároveň si územní plán kladl za cíl zamezit nevhodné fragmentaci územního plánu, proto měly být jednotlivé funkční celky vymezeny tak, aby minimální velikost plochy byla 0,5 ha a tři čtvrtiny plochy byly využity v souladu s funkčním využitím dané plochy. V posuzované ploše se vyskytují i rozsáhlejší bytové domy, zjevně ovšem převažuje rezidenční využití představované rodinnými domy. Existující excesy v území zohledňují tzv. integrované jevy, které územní plán zachovává a respektuje. Mezi tyto jevy se řadí i záměry, ke kterým bylo alespoň vydáno povolení stavebního úřadu, další intenzifikace je zde nežádoucí, neboť by mimo jiné kladla zvýšené požadavky na mís