5 As 268/2025 — Nejvyšší správní soud

5 As 268/2025- 33 - text  5 As 268/2025 - 40 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobců: a) H. S., b) M. K., oba zastoupeni JUDr. Martinem Plchem, advokátem se sídlem Vojtěšská 245, Mýto, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 1760/18, Plzeň, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 10. 2025, č. j. 55 A 51/202466, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: [1] Městský úřad Klatovy, odbor výstavby a územního rozvoje (dále také jen ,,správní orgán I. stupně‘‘ nebo ,,stavební úřad‘‘) obdržel dne 22. 4. 2024 žádost žalobců o vydání společného povolení na stavbu rodinného domu včetně související technické infrastruktury na pozemku st. p. XA a p. č. XB, 2139/1, XC, 2759/2, 2760 a 2811/4 v k. ú. J. n. Ú. (dále také jen ,,stavba‘‘). Rodinný dům měl být postaven na místě původní stavby Markova mlýna, který byl zbourán. [2] Ke stavbě rodinného domu udělil Městský úřad Klatovy, odbor životního prostředí (vodoprávní úřad), dne 3. 4. 2024 nesouhlasné závazné stanovisko, neboť stavební záměr žalobců se nachází ve vymezené aktivní zóně stanoveného záplavového území významného vodního toku Úhlava. [3] Správní orgán I. stupně dal dne 13. 5. 2024 podnět k přezkumnému řízení u nesouhlasného závazného stanoviska vodoprávního úřadu. Žalobci doplnili podklady dne 4. 3. 2024, závazné stanovisko ze dne 3. 4. 2024 bylo ale vypraveno až dne 8. 4. 2024, tj. 35. den od doplnění, aniž by si vodoprávní úřad prodloužil lhůtu pro vydání. Jelikož závazné stanovisko nebylo vydáno v zákonem stanovené lhůtě, nastala tak fikce souhlasného závazného stanoviska bez podmínek dle § 4 odst. 9 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v rozhodném znění (dále jen ,,stavební zákon‘‘). [4] Krajský úřad Plzeňského kraje, odbor životního prostředí, jako nadřízený správní orgán v reakci na podnět k přezkumu vydal dne 2. 7. 2024 rozhodnutí č. j. PKŽP/10980/24, kterým zrušil „fiktivní“ závazné stanovisko vodoprávního úřadu ze dne 4. 4. 2024 a nesouhlasné závazné stanovisko vodoprávního úřadu ze dne 3. 4. 2024. Současně Krajský úřad Plzeňského kraje vydal pod č. j. PKŽP/10979/24 nesouhlasné závazné stanovisko, podle kterého se „stavba rodinného domu nachází v záplavovém území řeky Úhlavy, a to v její aktivní části, které bylo stanoveno krajským úřadem PKŽP/8194/19 ze dne 14. 5. 2020. Plánovaná stavba je podle Plánu pro zvládání povodňových rizik umístěna v území s významným povodňovým rizikem. Jelikož se stavební záměr nachází v aktivní zóně záplavového území, kde se podle § 67 odst. 1 vodního zákona (zákon č. 254/2001 Sb.) nesmí umisťovat, povolovat ani provádět stavby s výjimkou vodních děl, staveb pro jímání vod, odvádění odpadních vod a odvádění srážkových vod a nezbytných staveb dopravní a technické infrastruktury a dále je v aktivní zóně záplavového území zakázáno podle § 67 odst. 2 písm. c) vodního zákona zřizovat oplocení, živé ploty a jiné podobné překážky, vydal vodoprávní úřad toto nesouhlasné závazné stanovisko.‘‘ [5] Vzhledem k nesouhlasnému závaznému stanovisku neprováděl správní orgán I. stupně žádné další dokazování a žádost žalobců v souladu s § 149 odst. 6 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,správní řád‘‘), rozhodnutím ze dne 19. 8. 2024, č. j. OVÚP/6618/24/My, zamítl. [6] Žalobci se proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně odvolali a požádali o přezkum nesouhlasného závazného stanoviska. Dne 30. 9. 2024 vydalo Ministerstvo životního prostředí pod č. j. MZP/2024/220/2367 závazné stanovisko, kterým potvrdilo nesouhlasné závazné stanovisko Krajského úřadu Plzeňského kraje. Žalovaný rozhodnutím ze dne 16. 10. 2024, č. j. PKRR/6388/24 (dále jen ,,napadené rozhodnutí‘‘), zamítl odvolání žalobců a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně. [7] Žalobci brojili proti napadenému rozhodnutí žalobou, v níž namítali věcnou nesprávnost rozhodnutí správních orgánů. Byť se stavba nachází v aktivní zóně záplavového území, je situace žalobců svým způsobem neobvyklá a za daných okolností, které žalobci opakovaně uváděli a namítali, může být učiněno rozhodnutí o vydání společného povolení na stavbu, a to případně za současného stanovení konkrétních technických podmínek pro její výstavbu a povinnosti vypracování protipovodňového plánu. [8] Žalobci původně plánovali provést stavební úpravy objektu Markova mlýna na rodinný dům. Dne 19. 12. 2022 podali žádost o vydání společného povolení na tuto stavbu, přičemž žádosti bylo vyhověno rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 14. 2. 2023, č. j. OVÚP/1069/23/My. S tímto stavebním záměrem pak rovněž vyslovil souhlas správce povodí a toku. V návaznosti na stavební povolení žalobci dne 14. 4. 2023 zahájili bourací práce. Při těchto bouracích pracích však zjistili, že obvodové stěny v přízemí Markova mlýna jsou narušeny a ve špatném stavu; západní stěna Markova mlýna dokonce spadla sama od sebe. Žalobci se následně rozhodli, že si nechají vypracovat posouzení stávajícího stavu obvodových stěn v přízemí objektu, což tak bylo učiněno autorizovaným inženýrem pro statiku a dynamiku staveb, panem Ing. Karlem Janochem. Ten po posouzení dospěl k jednoznačnému závěru, že stav konstrukcí je havarijní a obvodové zdivo v přízemí tak bude nutné odstranit a nahradit novým. Ve zbylém rozsahu by pak bylo pokračováno podle stávající projektové dokumentace. Žalobci tak přistoupili na důrazná doporučení technika a rozhodli se, že obvodové zdivo nahradí novým. [9] Z rozhodnutí správních orgánů žalobcům vyplývá, že víceméně jedinou překážkou pro stavbu je to, že žalobci zavčas neohlásili, že během bouracích prací sama spadla část objektu Markova mlýna a další části museli žalobci odstranit. Savební práce však nesnesly odkladu, musely být učiněny ihned a zároveň nemohly být přerušeny. Žalobci tak objektivně neměli prostor k tomu, aby nejprve celou záležitost prodiskutovali s prvoinstančním orgánem. I pokud by správní orgán informovali, nemělo by to dle žalobců žádný vliv na stav Markova mlýna, jakožto i na zaniknutí této stavby. [10] Žalobci označili za absurdní situaci, pokud správní orgán I. stupně i správce povodí a toku výslovně souhlasili s tím, aby objekt Markova mlýna byl přestavěn na rodinný dům, následně však žalobcům nebyla povolena stavba, kdy oproti původnímu povolenému stavebnímu záměru se současný záměr liší pouze v tom, že obvodové zdivo v přízemí stavby již nebude původní, resp. se již nebude jednat o obvodové zdivo Markova mlýna. Uvedené dle žalobců nemůže mít žádný vliv na posouzení splnění podmínek vodního zákona, neboť jakmile by byla stavba postavena, nikdo by nepoznal, že obvodové zdivo v přízemí není původním zdivem objektu Markova mlýna. Pokud by se v dané oblasti měla vyskytnout povodeň, bude dle žalobců mnohem bezpečnější (z hlediska bezpečnosti majetku i zdraví žalobců či třetích osob), pokud rodinný dům bude mít stabilní obvodové zdivo, které povodeň nemůže poškodit, namísto zdiva, v důsledku, jehož kvality by mohl být rodinný dům povodní poškozen, případně některé jeho části dokonce odplaveny. [11] Žalobci rozumí tomu, že je třeba v aktivních zónách záplavových území přijmout určitá opatření. Na druhou stranu jsou ale toho názoru, že účelem a smyslem úpravy § 67 vodního zákona je skutečnost, aby v daných oblastech nebyla uskutečňována nová výstavba, v jejímž důsledku by v případě povodní mohla být způsobena újma na majetku nebo zdraví třetích osob. To ale není případ žalobců, kteří se domáhají pouze obnovy původního objektu. Stavbou na pozemku parc. č. st. XA by se tak výstavba v daném okolí nijak nezměnila, naopak by zůstala zcela zachována. Pokud byla původní stavba „Stavební úpravy Markova mlýna“ pravomocně povolena a identická stavba nyní povolena není (z důvodu, že došlo ke zhroucení původního obvodového zdiva), tento stav nelze pojmenovat jinak, než že o výkonu vlastnického práva žalobců rozhoduje náhoda. Z prvoinstančního a napadeného rozhodnutí dále vyplývá, že pokud by žalobci chtěli pokračovat v původním stavebním záměru, tedy postavit stavbu na stávajících nestabilních základech, bylo by z pohledu prvoinstančního orgánu vše v pořádku. Tento závěr je dle názoru žalobců v rozporu se stavebním zákonem a s právními předpisy obecně. Dle žalobců dále mělo být přihlédnuto k tomu, že pozemek, na kterém by stavba měla být umístěna, je v katastru nemovitostí a rovněž v územním plánu obce Janovice nad Úhlavou evidován jako „Plocha bydlení v rodinných domech“ – na základě této skutečnosti lze pak objektivně dospět k závěru, že bude možné si na takovém pozemku stavbu umístit. Stavba se má nacházet ve vzdálenosti cca 60–70 metrů od řeky Úhlavy a ani v situaci, kdy je vyhlášen 3. povod