5 Azs 194/2025 — Nejvyšší správní soud

5 Azs 194/2025- 33 - text  5 Azs 194/2025 - 37 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: L. V. N., zastoupen JUDr. Hugem Körblem, advokátem se sídlem Hybernská 1007/20, Praha, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2025, č. j. 21 A 20/202533, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: [1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, Odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 28. 1. 2025, č. j. OAM1364522/DP2024, kterým byla dle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3, § 37 odst. 2 písm. a) a § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta jeho žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem „ostatní/jiné“, neboť byla zjištěna jiná závažná překážka pobytu stěžovatele na území. [2] Stěžovatel podal žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu z důvodu uzavření dohody ze dne 3. 5. 2024 s DBS Czech s. r. o. o poskytování jazykové a další výuky, která měla být zahájena dne 1. 8. 2024 a měla trvat 12 měsíců. Je v ní uvedeno, že stěžovatel výslovně bere na vědomí, že výsledkem kurzů není žádná oficiální zkouška a kurzy nenaplňují definici studia dle českých právních předpisů. Stěžovatel se předtím účastnil jazykové a odborné přípravy ke studiu akreditovaného studijního programu Informatika v ekonomice na Ekonomické fakultě, VŠB  Technické univerzity v Ostravě v akademickém roce 2022/2023. Následně se ve školním roce 2023/2024 zúčastnil intenzivního jazykového kurzu poskytovaného společností Lingua Sandy s. r. o., která byla rozhodnutím Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 29. 5. 2023, č. j. MSMT3478/20233, zařazena na seznam vzdělávacích institucí poskytujících jednoleté kurzy cizích jazyků s denní výukou podle § 15 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. [3] Stěžovatel v žalobě namítal, že žalovaná nevymezila neurčitý právní pojem jiné závažné překážky pobytu cizince na území a nespecifikovala, které konkrétní skutkové okolnosti stěžovatelova případu pod daný pojem spadají. Stěžovatel po celou dobu plnil účel pobytu a řádně docházel na vyučování. Obvyklým zamítacím důvodem dle stěžovatele by bylo neplnění účelu pobytu, např. absence na vyučování či opakování studia z důvodu nepřítomnosti. Skutečnost, že jeho postup ve vzdělávání neodpovídá očekáváním žalované, není důvodem pro neprodloužení oprávnění k pobytu. [4] Městský soud se ztotožnil s posouzením konkrétních skutkových okolností žalovanou. Dospěl k závěru, že žalovaná umožnila stěžovateli, aby si během dvou let osvojil český jazyk na dostatečně vysoké úrovni a mohl zahájit studium na vysoké škole. Jazykovou přípravu nelze prodlužovat bez časového omezení a bez konkrétního plánu, jak naplnit účel dlouhodobého pobytu. Městský soud zdůraznil, že stěžovatel v žalobě nepřednesl žádný svůj plán, aby své znalosti nabyté v jazykových kurzech využil ke studiu na vysoké škole, případně jak konkrétně by jej další rok studia k tomuto cíli přiblížil. Městský soud akcentoval, že minulé neúspěšné žádosti o zaměstnaneckou kartu nesvědčí o budoucím akademickém směřování stěžovatele. Z rozhodnutí žalované nevyplývá, že by stěžovatelova žádost o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu byla zamítnuta, protože by účel pobytu byl nedostatečně spjat s Českou republikou, proto tedy usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 4. 2025, č. j. 2 Azs 64/202438, na které stěžovatel odkazoval, není v jeho případě relevantní. [5] V kasační stížnosti stěžovatel namítá kasační důvody dle § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Namítá, že městský soud nevypořádal jeho námitku ohledně vymezení neurčitého právního pojmu, kterým jsou jiné závažné překážky pobytu cizince na území; žalovaná měla neurčitý právní pojem ve svém rozhodnutí vymezit a poté definovat, které konkrétní skutkové okolnosti případu pod tento pojem patří. Stěžovatel namátal v žalobě, že rozhodnutí žalované bylo založeno na požadavku, který v zákoně o pobytu cizinců uveden není. Konstatoval, že dodržuje právní předpisy a dodržuje účel pobytu, který mu byl povolen, a postupuje v souladu s právními předpisy, pokud se své pobytové oprávnění snaží prodloužit. [6] Stěžovatel se dovolává usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 4. 2025, č. j. 2 Azs 64/202438, ve kterém dle stěžovatele Nejvyšší správní soud kritizuje požadavky ze strany OAMP či žalované vůči cizincům, které nejsou v zákoně o pobytu cizinců výslovně uvedeny. Nejvyšší správní soud považuje za nesprávné a nezákonné a neférové, pokud OAMP či žalovaná vyžadují po cizinci něco, co cizinec nemá šanci vědět, že po něm bude požadováno. Městský soud tím, že aproboval závěr žalované, aproboval požadavek vůči cizinci, který vyžaduje, aby se cizinec nějakým způsobem, který není ale definován, v rámci svého pobytu v České republice posouval výše, přitom to, jestli se jedná o posun výše, má záležet čistě na úvaze správního orgánu. Pak se ale cizinec dostává do situace, která není samozřejmě v pořádku, a to do situace, že i když bude plnit právní předpisy a dodržovat a snažit se dodržovat účel dlouhodobého pobytu, vždy bude v nejistotě, že jeho stávající pobytové oprávnění nemusí být prodlouženo či nové mu nemusí být uděleno. Městský soud hodnotil, za jakým záměrem se stěžovatel do České republiky přestěhoval a jestli k tomuto záměru došel. A protože k němu dle městského soudu nedošel dostatečně rychle, schválil městský soud, že je legální, aby cizinec o pobytové oprávnění přišel. Stěžovatel zdůrazňuje, že neměl absence v jazykových kurzech a je v nich aktivní. Pro stěžovatele, který je vietnamské národnosti, je učení českého jazyka těžší než pro slovansky hovořícího člověka. [7] Stěžovatel odkazuje na jiný rozsudek městského soudu ze dne 31. 3. 2025, č. j. 1 A 9/202557, kde stěžovateli nebyla prodloužena doba platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, ale bylo to z důvodu jeho četné absence, neomluvených hodin a také proto, že si omluvenky psal sám. To nebyl zdaleka případ stěžovatele. Dle stěžovatele tak byla porušena zásada obdobného rozhodnutí za obdobných podmínek, respektive zásada spravedlivého očekávání, protože řada pobytových oprávnění v podobné situaci je prodloužena. Ministerstvo například běžně prodlužuje pobytová oprávnění za účelem studia i v situaci, kdy žadatel studium na vysoké škole opakuje či mění vysokou školu. Stejně tak ministerstvo neruší a prodlužuje zaměstnanecké karty i v situaci, kdy cizinec mění často zaměstnání a dodrží účel pobytu, který se projevuje zejména v pravidlu 60 dnů pro oznámení o změně zaměstnavatele po skončení zaměstnání. [8] Nakonec stěžovatel namítá nepřiměřený zásah do jeho osobního a rodinného života; stěžovatel žije v České republice se svou snoubenkou. [9] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti konstatuje, že dle jejího názoru kasační stížnost není důvodná a odkazuje na své vyjádření k žalobě, kde se vypořádala s aplikací neurčitého právního pojmu závažná překážka pobytu cizince na území vzhledem k individuálním okolnostem stěžovatele. Žalovaná uvádí, že po stěžovateli rozhodně nebylo v rámci jeho pobytové historie vyžadováno něco, co by nebylo předem definovatelné a předvídatelné. Byl to naopak sám stěžovatel, který při vstupu na území deklaroval, že bude na území studovat jazykovou a odbornou přípravu za účelem dalšího studia na vysoké škole, ale namísto toho, ačkoli mu správní orgán I. stupně umožnil si jazykovou přípravu prodloužit, byť jiným jazykovým kurzem nespadajícím pod § 64 písm. b) zákona o pobytu cizinců, aby mohl následně své vysokoškolské studium zahájit, opět v zásadě bezcílně hodlal absolvovat další jazykový kurz, jehož náplň a povaha dle názoru žalované rozhodně nesměřuje ke snaze o studium vysoké školy, kterémuž závěru nepřispívá ani skutečnost, že stěžovatel krátce po příjezdu na území České republiky požádal o zaměstnaneckou kartu. Žalovaná konstatuje, že plněním účelu pobytu studia či vzdělávání není myšlena jen docházka do výuky, ale též odraz studia v konkrétních výsledcích, tj. získávání zkoušek a zápočtů. Avšak ani tyto závěry nedopadají na případ stěžovatele, jelikož u něj důvodem neprodloužení povolení k dlouhodobému pobytu byla jiná závažná překá