5 Azs 249/2025 – Nejvyšší správní soud

5 Azs 249/2025- 26 - text  5 Azs 249/2025 - 29 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: A. M. A. F., zast. JUDr. Matějem Šedivým, advokátem se sídlem Václavské náměstí 21, Praha, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 3, Praha, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 3. 11. 2025, č. j. 60 A 15/202537, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: 1. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení v záhlaví označeného rozsudku, kterým Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „krajský soud“) zamítl žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 6. 2025, č. j. MV875144/SO25. [2] Tímto rozhodnutím žalovaná zamítla stěžovatelovo odvolání a potvrdila usnesení Ministerstva vnitra ze dne 5. 5. 2025, č. j. OAM32407/TP2025, kterým bylo podle § 169r odst. 1 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zastaveno řízení o žádosti stěžovatele o vydání povolení k trvalému pobytu na území ČR podle § 68 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. [3] Stěžovatel už o vydání povolení k trvalému pobytu žádal dne 26. 6. 2024, Ministerstvo vnitra však jeho žádost rozhodnutím ze dne 12. 11. 2024, č. j. OAM1850713/TP2024, zamítlo podle § 75 odst. 2 písm. e) zákona o pobytu cizinců, neboť bylo důvodné nebezpečí, že by stěžovatel mohl ohrozit bezpečnost státu. K tomuto závěru Ministerstvo vnitra dospělo na základě obsahu utajovaných informací poskytnutých zpravodajskou službou v režimu utajení v souladu se zákonem č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů. [4] V nyní posuzované věci Ministerstvo vnitra odkázalo na rozhodnutí o předchozí žádosti stěžovatele a uvedlo, že stěžovatel nové skutečnosti nad rámec dříve podané žádosti neuvádí a že vzhledem k tomu, že od podání první do podání nové žádosti uplynulo jen zhruba sedm měsíců, se lze jen obtížně domnívat, že by měly nastat takové nové skutečnosti, které by zvrátily důvod pro zamítnutí žádosti. Ministerstvo vnitra proto řízení o opakované žádosti stěžovatele zastavilo a žalovaná následně odvolání proti usnesení o zastavení řízení zamítla a napadené usnesení potvrdila, jak již bylo uvedeno shora. 2. Rozhodnutí krajského soudu [5] Stěžovatel brojil proti rozhodnutí žalované žalobou, kterou krajský soud podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl. Krajský soud konstatoval, že je namístě řízení o žádosti o trvalý pobyt zastavit, pokud žadatel neuvádí žádné nové skutečnosti nad rámec dříve podané žádosti. Stěžovatel žádné nové skutečnosti neuvedl a samotné plynutí času novou skutečností není. Stěžovatel ani netvrdil, že v době mezi podáním první a nyní posuzované žádosti nastala jakákoliv relevantní skutečnost. Nic na věci nezměnil ani fakt, že byla první žádost zamítnuta na základě utajované informace zpravodajských služeb, s jejímž obsahem stěžovatel nebyl seznámen. Správní orgány neměly povinnost na základě shodné žádosti ověřovat, zda za pouhých 7 měsíců existují nové aktuální informace, které nadále odůvodňují aplikaci výhrady bezpečnosti. Jiný výklad by popřel účel § 169r odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců, tedy zjednodušení způsobu posouzení opakovaně podané žádosti založené na shodných skutečnostech. Stěžovatel se jako žadatel o povolení k trvalému pobytu nemůže opakovaně podanou žádostí založenou výlučně na již uplatněných skutečnostech domoci přehodnocení rozhodnutí o dříve podané žádosti jen proto, že od podání žádosti uplynula nějaká doba. 3. Kasační stížnost a vyjádření žalované [6] V kasační stížnosti stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Upozornil, že smyslem § 169r odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců je zbavit správní orgány administrativní zátěže stran účelově podávaných či argumentačně totožných žádostí. V případě duplicitní argumentace je namístě řízení o žádosti zastavit. Stěžovatel však duplicitní argumentaci z povahy věci přednést nemohl, neboť v řízení neuplatňuje argumentaci vůbec žádnou. Negativní rozhodnutí o minulé žádosti totiž vycházelo z utajovaných informací z minulého roku, jejichž obsah stěžovateli znám není, a v nynější věci si správní orgány aktualizaci či verifikaci informací nevyžádaly, neboť se domnívaly, že nemohlo dojít k posunu hodnocení jeho osoby, jeli jeho žádost podávána po pouhých sedmi měsících. Taková doba je však pro možnou změnu hodnocení stěžovatele signifikantním prostorem. Správní orgány dostatečně nezjistily skutkový stav, pokud opřely své rozhodnutí pouze o podklad pořízený v jiném řízení, od jehož vyhotovení uběhlo více než půl roku. Na základě argumentace, že k významnému posunu nemohlo dojít, by bylo možno řízení zastavit nejen po sedmi měsících, ale též kdykoliv poté. [7] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti konstatovala pouze, že setrvává na závěrech uvedených ve svém rozhodnutí a že se ztotožňuje s napadeným rozsudkem. 4. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [8] Nejvyšší správní soud (NSS) nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, a stěžovatel je řádně zastoupen. S ohledem na skutečnost, že se jedná o věc, kterou před krajským soudem rozhodovala specializovaná samosoudkyně, se Nejvyšší správní soud ve smyslu § 104a odst. 1 s. ř. s. dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. [9] Výklad zákonného pojmu „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS. Podle citovaného usnesení je tedy kasační stížnost přijatelná v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. [10] V nyní souzené věci Nejvyšší správní soud shledal, že kasační stížnost předkládá k posouzení právní otázku, která dosud nebyla řešena judikaturou: zda může být řízení o opakované žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu bez aktualizace utajovaných informací zastaveno podle § 169r odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců, bylali předchozí žádost zamítnuta právě v návaznosti na utajované informace o žadateli. Kasační stížnost tedy je přijatelná; pokud jde o její věcné posouzení, dospěl Nejvyšší správní soud k následujícímu závěru. [11] Kasační stížnost není důvodná. [12] V posuzované věci bylo řízení o stěžovatelově žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu zastaveno podle § 169r odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců, podle něhož „[u]snesením se také zastaví řízení o žádosti, jestliže cizinec podal opakovaně žádost o vydání povolení k přechodnému, dlouhodobému nebo trvalému pobytu, aniž uvedl nové skutečnosti, které nebyly předmětem řízení o jím dříve podané žádosti“. [13] Jak shrnul zdejší soud v rozsudku ze dne 14. 11. 2024, č. j. 5 Azs 240/202432: „Toto ustanovení zjednodušuje způsob vypořádání opakovaně podané žádosti o vydání povolení k přechodnému, dlouhodobému nebo trvalému pobytu. Jeli takováto žádost založena na stejných skutečnostech jako dříve podaná žádost, nejde o nedostatek její předepsané obsahové náležitosti (rozsudek NSS ze dne 30. 10. 2019, č. j. 1 Azs 323/201930, bod 19). Správní orgán však řízení o ní zastaví, aniž by se jí dále věcně zabýval. Jde o zvláštní úpravu, která se ve věcech, v nichž se použije zákon o pobytu cizinců, uplatní před obecnou úpravou správního řízení podle správního řádu [zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“)]. Z tohoto důvodu se v posuzované věci nepoužije § 48 odst. 2 správního řádu, který připouští, že se správní orgán bude opakovaně podanou žádostí znovu věcně zabývat, ledaže bylo již jednou na základě dřívější žádosti přiznáno určité právo nebo uložena tatáž povinnost z téhož důvodu.“ [14] Zastavení řízení coby procesní důsledek podání opakované