6 Afs 7/2026 – Nejvyšší správní soud

6 Afs 7/2026- 33 - text  6 Afs 7/2026 - 39 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera a soudců Štěpána Výborného a Veroniky Juřičkové v právní věci žalobkyně: Oblastní nemocnice Kolín, a.s., nemocnice Středočeského kraje, sídlem Žižkova 146, Kolín, zastoupená JUDr. Jiřím Jarošem, Ph.D., advokátem, sídlem Na Pankráci 449/11, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo financí, sídlem Letenská 525/15, Praha 1, za účasti: ČR – Ministerstvo pro místní rozvoj, sídlem Staroměstské náměstí 932/6, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 10. 2024, č. j. MF24973/2022120325, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2025, č. j. 10 Af 22/2024121, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný ani osoba zúčastněná na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 6 135 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Jiřího Jaroše, Ph.D., advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně čerpala na základě veřejnoprávní smlouvy s Regionální radou regionu soudružnosti Střední Čechy (dále též „poskytovatel dotace“) ze dne 28. 5. 2010 (ve znění pozdějších dodatků) dotaci na rekonstrukci a modernizaci Pavilonu N nemocnice Kolín (dále též „projekt“). Poskytovatel dotace zanikl ke dni 31. 12. 2021, jeho nástupcem se stala osoba zúčastněná na řízení. [2] Dne 26. 7. 2012 podala žalobkyně 6. zjednodušenou žádost o proplacení zbývající části dotace ve výši 97 557 460,25 Kč za stavební práce a dodávky zdravotnické technologie. K proplacení této žádosti však nedošlo, neboť vzniklo podezření, že veřejná zakázka byla ovlivněna trestněprávním jednáním dodavatele zdravotnické technologie – společnosti HOSPIMED spol. s.r.o. (dále jen „HOSPIMED“), potažmo jejího jednatele. V návaznosti na pozastavení proplácení dotace požádala žalobkyně dne 4. 10. 2012 o změnu projektu spočívající v oddělení čerpání finančních prostředků na část technologickou a část stavební, která nebyla přímo dotčena policejním vyšetřováním. Poskytovatel dotace žalobkyni vyhověl a následně jí na základě opakované 6. zjednodušené žádosti proplatil částku ve výši 25 910 211,17 Kč; zbylá částka ve výši 71 647 249,08 Kč týkající se technologické části projektu zůstala neproplacena. [3] Poskytovatel dotace následně od smlouvy o poskytnutí dotace částečně odstoupil, a to v části dosud neproplacených prostředků ve výši 71 647 249,08 Kč a části finančních prostředků na projekt již uvolněných ve výši 27 561 315,17 Kč. Posledně uvedenou částku žalobkyně poskytovateli dotace vrátila dne 28. 4. 2014. [4] Rozhodnutím ze dne 21. 8. 2019, č. j. MF19940/2019/12034, žalovaný ve zkráceném přezkumném řízení zrušil všechny části smlouvy o poskytnutí dotace, které se týkaly odstoupení od smlouvy, neboť u veřejnoprávní smlouvy nelze institut odstoupení od smlouvy použít. [5] Žalobkyně podala u žalovaného postupně dva návrhy na zahájení sporného řízení. V prvním sporném řízení (zahájeném již dne 14. 6. 2013) se domáhala vyplacení finančních prostředků ve výši 71 647 249,08 Kč (tj. části dosud nevyplacené dotace týkající se technologické části projektu). Návrh žalobkyně žalovaný definitivně zamítl rozhodnutím ze dne 1. 7. 2024, č. j. MF17281/2019/120351. Žalobu proti tomuto rozhodnutí Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 10. 2024, č. j. 9 Af 12/2024  38, odmítl pro opožděnost. [6] Dne 18. 8. 2022 podala žalobkyně návrh na zahájení druhého sporného řízení, jehož předmětem bylo vydání bezdůvodného obohacení – vyplacení částky ve výši 27 561 315,17 Kč, tj. části dotace, kterou žalobkyně v minulosti na základě (neplatného) odstoupení od smlouvy o poskytnutí dotace vrátila poskytovateli dotace zpět. Ani v tomto řízení nebyla žalobkyně úspěšná a žalovaný její návrh rozhodnutím ze dne 9. 10. 2024, č. j. MF24973/2022120325, zamítl. II. Rozsudek městského soudu [7] Žalobkyně se proti posledně citovanému rozhodnutí bránila správní žalobou, na jejímž základě Městský soud v Praze napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. [8] K námitkám žalobkyně zpochybňujícím věcnou správnost rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 7. 2024, č. j. MF17281/2019/120351, městský soud uvedl, že v nyní projednávané věci již nelze závěry citovaného rozhodnutí zvrátit. Jedná se o pravomocné rozhodnutí, jemuž svědčí presumpce správnosti (správní žalobu podala žalobkyně v odkazované věci opožděně). Pro projednávanou věc se nejedná o rozhodnutí o předběžné otázce a mezi nyní napadeným rozhodnutím a rozhodnutím v prvním sporném řízení nepanuje ani vztah podmiňujícího a podmíněného rozhodnutí. Navzdory existenci významných podobností se tak jedná o dvě samostatná řízení a jakkoliv mohl žalovaný ze svých závěrů uvedených v rozhodnutí č. j. MF17281/2019/120351 vycházet, nepředurčoval jeho obsah výsledek druhého sporného řízení. [9] K meritu sporu městský soud uvedl, že žalobkyně vrátila část dotace ve výši 27 561 315,17 Kč v návaznosti na skutečnost, že poskytovatel dotace odstoupil od smlouvy o poskytnutí dotace. Odstoupení však bylo následně zrušeno, a důvod vrácení dotace proto odpadl. Podle městského soudu se jedná o obdobnou situaci, kdy je povinnost k plnění uložena pravomocným a vykonatelným rozhodnutím, které je následně zrušeno s účinky ex tunc. Nejvyšší soud přitom setrvale judikuje, že v takových případech nelze bez dalšího dovodit, že by byl příjemce nucen plnění vrátit. Pokud mu totiž svědčil hmotněprávní důvod k přijetí finančních prostředků, je jeho obohacení i nadále důvodné. Městský soud tak učinil dílčí závěr, že pro posouzení oprávněnosti nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení je stěžejní, zda žalobkyně při vrácení části dotace plnila svoji hmotněprávní povinnost. [10] Městský soud dále dovodil, že na odstoupení od smlouvy ze dne 14. 1. 2014 je třeba nahlížet materiálně. Poskytovatel dotace v něm stanovil výši odvodu za porušení rozpočtové kázně i důvod ke svému postupu. Žalobkyně na základě výzvy dobrovolně plnila, proto nemusel poskytovatel dotace přikročit k vydání rozhodnutí o uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně. [11] Soud se nicméně vymezil vůči závěru žalovaného, že všechny výdaje (tj. jak výdaje na technologickou, tak i na stavební část projektu) představují nezpůsobilé výdaje dotace. Odkázal na obsah rozsudků v trestních řízeních, v nichž vystupovala na straně obžalovaných společnost HOSPIMED. Z jejich obsahu nevyplývá, že by došlo k ovlivnění veřejné zakázky na stavební část projektu, kterou dle tvrzení žalobkyně realizovala společnost GEOSAN GROUP a.s. Na základě zjištěných okolností tak podle městského soudu nic nebrání tomu, aby výdaje na stavební část byly posouzeny jako způsobilé. [12] Městský soud dále uvedl, že není zřejmé, k jaké části projektu (tj. k technologické či stavební) se částka 27 561 315,17 Kč vztahuje. Z odstoupení od smlouvy vyplývá, že podle poskytovatele dotace se tento finanční obnos vztahoval k technologické části projektu, žalovaný však oproti tomu dovodil, že se jedná o platbu na stavební část projektu. Vyjasnění této otázky považoval městský soud za stěžejní pro zodpovězení otázky, zda byla vyplacená část dotace dotčena protiprávním jednáním společnosti HOSPIMED. Pokud by se jednalo o výdaj na technologickou část projektu, obstál by závěr žalovaného o nezpůsobilosti uvedeného výdaje, v čemž by spočíval hmotněprávní nárok poskytovatele plnění. Žalobkyni by tak nárok na vydání bezdůvodného obohacení nevznikl. V případě výdajů na stavební část projektu by však závěr o nezpůsobilosti výdaje nemohl obstát. Vzhledem k tomu, že pro zodpovězení této otázky neskýtá napadené rozhodnutí (ani obsah správního spisu) náležitý podklad, shledal soud, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav ve smyslu § 76 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s“). [13] Zbylé námitky naopak považoval městský soud za nedůvodné. Konstatoval, že pro závěr o porušení rozpočtové kázně není rozhodné, zda byla nějaká osoba pravomocně odsouzena za spáchání trestného činu spočívajícího v manipulaci s veřejnou zakázkou. Podstatné naopak je, že z trestních rozsudků jednoznačně vyplývá, že k ovlivnění veřejné zakázky ve prospěch společnosti HOSPIMED (avšak pouze té) došlo. S těmito závěry nejsou v rozporu ani zjištění soudů v civilních řízeních, která se týkají sporu mezi žalobkyní a společností HOSPIMED stran úhrady kupní ceny (jejího příslušenství), ani argumentace Ústavního soudu, který rozsudky civilních soudů v této věci zrušil. Městský soud dále uvedl, že žalobkyně musela mít již v době vrácení finančních prostředků poskytovateli dotace minimálně podezření stran zmanipulování veřejné zakázky, a nemohla tak být v dobré víře. To však dle mínění soudu platí toliko ve vztahu k části dotace související se společností HOSPIMED (tj.