6 As 159/2025 — Nejvyšší správní soud

6 As 159/2025- 56 - text  6 As 159/2025 - 62 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Filipa Dienstbiera a Václava Štencla v právní věci žalobce: Mgr. et Mgr. et Mgr. T. Z., Ph.D., MBA, bytem Mánesova 915/25, Hradec Králové, zastoupený Mgr. Martinem Bílým, advokátem, sídlem Veleslavínova 252/5, Ostrava, proti žalovanému: ředitel Sekce plánování schopností Ministerstva obrany, sídlem Vítězné náměstí 1500/5, Praha 6, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 11. 2024, č. j. MO 948475/20241122, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 9. 2025, č. j. 31 Ad 3/202569, takto: I. Kasační stížnost žalobce se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí ředitele Krajského vojenského velitelství Hradec Králové č. j. MO 656751/20243846, kterým vyřadil žalobce z aktivní zálohy z důvodu překážky pro zařazení do aktivní zálohy a zařadil jej do evidence vojáků v záloze. Překážkou vedoucí k vyřazení z aktivní zálohy byl dle § 35 odst. 1 písm. b) zákona č. 45/2016 Sb., o službě vojáků v záloze, ve spojení s § 34 téhož zákona a § 25 odst. 1 zákona č. 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon), žalobcův mandát poslance Evropského parlamentu. [2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu, kterou Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Dle krajského soudu není prvostupňové rozhodnutí nicotné. Toto rozhodnutí vydal věcně příslušný služební funkcionář, a sice ředitel Krajského vojenského velitelství Hradec Králové. V záhlaví prvostupňového rozhodnutí je sice uvedeno Krajské vojenské velitelství Hradec Králové, podstatné je však to, že rozhodnutí dne 19. 8. 2024 podepsal jeho ředitel. Ten je také v rozhodnutí označen jménem, příjmením a hodností. Další pochybení v podobě chybějícího data, čísla jednacího a nesprávně uvedené spisové značky krajský soud hodnotil jako vady, které neměly vliv na zákonnost vydaného správního rozhodnutí. [3] Pokud se jedná o posouzení věci samé, krajský soud potvrdil závěry služebních orgánů, že poslanci Evropského parlamentu jsou z titulu svého mandátu vyloučeni z aktivních záloh. Výklad dotčených ustanovení považoval krajský soud za jednoznačný. Odchýlení se od znění právní úpravy by dle názoru krajského soudu bylo možné pouze tehdy, pokud by připouštěla jiný výklad. Ten však dle krajského soudu právní úprava neumožňuje. Právní úprava odpovídá i zamýšlenému účelu, kterým je zachování funkčnosti státu a mezinárodních institucí v krizových situacích. Krajský soud rovněž neshledal, že by dotčená právní úprava byla diskriminační. Na všechny poslance Evropského parlamentu dopadá stejným způsobem, proto se nejedná o nerovné zacházení. Za diskriminační krajský soud nepovažoval ani skutečnost, že aktuálně výjimka dopadá pouze na žalobce. Právní úprava se totiž vztahuje na všechny stávající i budoucí europoslance. Rovněž rozdílná právní úprava v jiných členských státech Evropské unie není právně závazná pro výklad vnitrostátního českého práva. Vnitrostátní zákonodárce má právo samostatně upravit brannou povinnost a výjimky z ní. Krajský soud proto neshledal důvod k položení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“). Dotčenou právní úpravu krajský soud nepovažoval ani za rozpornou s ústavním pořádkem. Proto věc nepředložil k rozhodnutí Ústavnímu soudu. [4] K otázce opožděnosti zahájení správního řízení krajský soud uvedl, že prvostupňový správní orgán měl zahájit řízení bezodkladně, jakmile nastala skutečnost vylučují žalobce z aktivní zálohy, což neučinil. Toto prodlení nicméně nemohlo u žalobce vést k založení legitimního očekávání. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [5] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Namítl, že se krajský soud nevypořádal s částí žalobní argumentace a nezabýval se dvěma odbornými stanovisky, která stěžovatel předložil na podporu své argumentace. Z těchto důvodů stěžovatel považuje rozsudek krajského soudu za nepřezkoumatelný. [6] Stěžovatel dále poukázal na nicotnost prvostupňového rozhodnutí, neboť je vydal správní orgán, který k tomu nebyl příslušný (Krajské vojenské velitelství Hradec Králové namísto ředitele tohoto vojenského velitelství). Prvostupňové rozhodnutí dále neobsahuje datum, nemá přiděleno číslo jednací a obsahuje nesprávnou spisovou značku. Žalovaný i krajský soud v napadeném rozsudku nesprávně dovodili, že se jedná o vady, které nezpůsobují nicotnost rozhodnutí. Každá tato vada by se dala označit za formální pochybení menšího významu, avšak v souhru vedou k nicotnosti prvostupňového rozhodnutí. [7] Krajský soud dle stěžovatele také pochybil při výkladu dotčené právní úpravy. Ústavní soud v judikatuře opakovaně vyslovil, že nelze vycházet pouze z jazykového výkladu právní úpravy, která je toliko prvotním přiblížením k normě. Dle stěžovatele bylo v daném případě třeba aplikovat i další metody právního výkladu, a to výklad logický a teleologický. Účelem aktivních záloh je připravit občany s civilním povoláním na budoucí obranu státu. Neexistuje žádný důvod pro to komukoli odmítnout dobrovolné převzetí povinnosti se vycvičit na obranu vlasti, zvláště když stěžovatel v aktivní záloze již dříve bez problémů sloužil. Stěžovatel považuje za žádoucí, aby i politicky činné osoby znaly prostředí armády. Za správný považuje takový výklad právní úpravy, který by i europoslanci umožnil službu v aktivní záloze, přičemž v době válečného konfliktu by však nebyl povolán do války. Tím by byl naplněn smysl právní úpravy, aby i v době války byl zajištěn chod důležitých institucí. [8] Tyto závěry podporuje dle stěžovatele také výklad systematický a historický. K systematickému výkladu stěžovatel uvedl, že omezení dle § 25 odst. 1 branného zákona se dle systematiky tohoto zákona týká pouze stavu ohrožení státu nebo válečného stavu. Úpravu obsaženou v § 34 zákona o službě vojáků v záloze, která odkazuje na branný zákon, tak stěžovatel považuje za nesystematickou a nesprávnou. Výklad služebních orgánů v jeho věci vedl k formalistické aplikaci práva. K systematickému výkladu se krajský soud nevyjádřil. Stěžovatel uvádí, že ve prospěch jeho argumentace svědčí i historický výklad. V roce 2004 byla zrušena povinná základní vojenská služba a došlo ke zřízení aktivních záloh. V současnosti je v politické reprezentaci již řada politiků, kteří nemají bezprostřední zkušenosti s armádou. Účast v aktivních zálohách by proto měla být vykládána tak, aby umožnila i politickým reprezentantům získat zkušenosti s armádou. Stěžovatel odkázal též na komparativní výklad. Připomněl, že jiné členské státy nebrání službě poslanců Evropského parlamentu v armádních zálohách. I kdyby krajský soud nepřisvědčil jinému výkladu dotčené právní úpravy, mohl se dle judikatury Ústavního soudu odchýlit od textu zákona ve prospěch stěžovatele a ve prospěch výkladu povolení služby v aktivní záloze. [9] Stěžovatel dále uvedl, že dotčená úprava (novela branného zákona) se týká výhradně jeho osoby, proto ji označuje za lex Z.. Důvodovou zprávu k novele považuje za obecnou, aniž by odkazovala na jakoukoli studii či odpovídající data, která by odůvodňovala její přijetí. Důvodová zpráva nevysvětluje, proč vyvstala potřeba přijmout tuto právní úpravu, když § 25 branného zákona platí od roku 2004 a Česká republika je členem Evropské unie s právem mít své zastoupení v Evropském parlamentu od téhož roku. Důvodová zpráva taktéž pomíjí, že Evropský parlament má jen velmi omezenou pravomoc v oblasti obrany a bezpečnosti členských států. Krajský soud obdobně jako žalovaný uvedl, že funkce europoslance je pro bezpečnost státu důležitá. V čem je důležitá, však již neuvedl. Činnost v aktivní záloze a výkon mandátu europoslance se dle stěžovatele nevylučují ani z časového hlediska. Od pandemie onemocnění Covid19 Evropský parlament umožňuje vzdálenou účast na hlasování. V případě válečného stavu by tedy Evropský parlament byl schopen fungovat v dálkovém režimu, který fyzickou přítomnost europoslanců při jednání nevyžaduje. [10] Stěžovatel rovněž rozporuje ústavnost právní úpravy, která mu neumožňuje sloužit v aktivní záloze. Tímto omezením nedochází ke zvýšení obranyschopnosti České republiky, nýbrž k jejímu snížení. Ústavou vyžadované zajištění bezpečnosti České republiky má přednost před zákonným zákazem pro europoslance sloužit v aktivních zálohách v době míru. Službu v armádě stěžovatel nepovažuje pouze za povinnost, nýbrž za právo. Na jeho případ je proto třeba aplikovat princip proporcionality a poměřovat, co stěžovatel a stát získají a ztratí tím, že stěžovateli bude služba v aktivní záloze odepřena. Stát i stěžovatel p