6 As 166/2025 — Nejvyšší správní soud

6 As 166/2025- 39 - text  6 As 166/2025 - 42 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudkyně Veroniky Juřičkové a soudce Štěpána Výborného v právní věci žalobkyně: namitech s. r. o., sídlem Purkyňova 648/125, Brno, proti žalovanému: Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát, sídlem Štěpánská 44, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 5. 2022, č. j. ČOI 67281/22/O100/Krč/Št, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2025, č. j. 31 A 79/2022103, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu a předchozího průběhu řízení [1] Rozhodnutím České obchodní inspekce, inspektorátu Jihomoravského a Zlínského kraje ze dne 1. 3. 2022, č. j. ČOI/25541/3000/R/II/Mach, byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku dle § 54 odst. 4 písm. a) zákona č. 90/2016 Sb., o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh, a přestupku dle § 19a odst. 3 písm. a) zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky. Dle § 19a odst. 6 písm. a) zákona o technických požadavcích na výrobky ve spojení s § 93 a násl., § 41 odst. 1 a § 46 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, byla žalobkyni uložena úhrnná pokuta ve výši 55 000 Kč. Proti prvostupňovému rozhodnutí žalobkyně brojila odvoláním. Žalovaný rozhodnutím ze dne 18. 5. 2022, č. j. ČOI 67281/22/O100/Krč/Št, částečně změnil prvostupňové rozhodnutí a ve zbytku odvolání zamítl. [2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí o odvolání žalobu ke Krajskému soudu v Brně. Přestože žalobkyně byla uznána vinnou ze spáchání dvou přestupků, žalobou brojila pouze proti spáchání přestupku podle § 54 odst. 4 písm. a) zákona o posuzování shody. Krajský soud rozsudkem ze dne 30. 9. 2024, č. j. 31 A 79/202271, zrušil rozhodnutí o odvolání a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Uvedl, že správní orgány sankcionovaly žalobkyni za jednání, které není porušením § 6 odst. 2 zákona o posuzování shody, neboť toto ustanovení nepostihuje uvádění výrobků na trh. Žalovaný dále dle krajského soudu pozměnil text § 6 odst. 2 zákona o posuzování shody, z rozhodnutí kvůli tomu není patrné, zda je žalobkyni vytýkáno kumulativní nesplnění všech povinností, nebo jen jedné nebo dvou z nich. Dále žalovaný odkazuje na nesplnění podmínek § 4 odst. 1, 2 a 7 nařízení vlády č. 118/2016 Sb. a § 5 odst. 1, 2 a 6 nařízení vlády č. 117/2016, přičemž dle krajského soudu opět není zřejmé, zda žalobkyně nesplnila všechny tyto podmínky nebo jen některé z nich. Současně krajský soud žalovanému vytkl zahrnutí § 4 odst. 7 nařízení vlády č. 118/2016 Sb. a § 5 odst. 6 nařízení vlády č. 117/2016 Sb. do kvalifikace sankcionovaného deliktu, z výroku prvostupňového rozhodnutí byla totiž vypuštěna ta část jednání žalobkyně, na kterou se tato ustanovení vztahují. Ve vztahu k námitce promlčení skutků spáchaných v roce 2017 krajský soud uvedl, že ze zákona o posuzování shody i dotčených nařízení vlády plyne, že pokud se v nich hovoří o uvedení na trh, jde vždy o jeden konkrétní okamžik spočívající v prvním uvedení výrobku na trh. Nelze tedy hovořit o opakovaném uvádění na trh. Krajský soud proto žalovaného zavázal, aby se v následujícím řízení opět zabýval otázkou promlčení některých přestupků se zohledněním uvedeného výkladu. Na druhou stranu krajský soud nepřisvědčil námitkám nesprávného procesního postupu při výslechu M. O., nezákonného neprovedení žalobkyní navržených důkazů, nepřítomnosti osoby, která vydala rozhodnutí, u ústního jednání a podjatosti úředních osob žalovaného. [3] Proti prvnímu rozsudku krajského soudu podal žalovaný kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Ten rozsudkem ze dne 30. 6. 2025, č. j. 6 As 253/202430, zrušil první rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud uvedl, že splnění povinností vyplývajících z § 6 odst. 2 zákona o posuzování shody je vyžadováno v případech, kdy je stanovený výrobek uváděn na trh, uváděn do provozu nebo používán. K porušení § 6 odst. 2 zákona o posuzování shody dojde v okamžiku, kdy je s výrobkem nakládáno některým z těchto způsobů. Nejvyšší správní soud proto nepřisvědčil závěru krajského soudu, že § 6 odst. 2 zákona o posuzování shody neupravuje povinnost výrobce uvádět na trh pouze výrobky, u kterých byla splněna povinnost vypracovat technickou dokumentaci a provést nebo nechat provést posouzení shody. Dále Nejvyšší správní soud zdůraznil, že změnou diakritiky nebo nepřesnou citací právní úpravy v rozhodnutí správních orgánů nemůže daná právní úprava nabýt jiného významu. Posuzovaná právní úprava přitom vyznívá zcela jasně. S ohledem na odůvodnění rozhodnutí žalovaného je zřejmé, že žalobkyně nesplnila ani jednu ze dvou podmínek, které předpovídá § 6 odst. 2 zákona o posuzování shody. Pokud rozhodnutí neuvádí konkrétní nesplněné požadavky stanovené příslušným nařízením vlády, je třeba mu rozumět tak, že je žalobkyni vytýkáno nesplnění všech takto stanovených požadavků. Skutečnost, že ve výroku rozhodnutí byl ponechán odkaz na ustanovení vztahující se k vypuštěné části výroku Nejvyšší správní soud hodnotil jako vadu bez vlivu na zákonnost rozhodnutí. Ve vztahu k námitce promlčení Nejvyšší správní soud uvedl, že výrobky DALYN nebyly vyráběny sériově, ale na zakázku pro konkrétního odběratele dle jeho požadavků. Na dodání každého jednotlivého výrobku DALYN je tak možné nahlížet jako na uvedení na trh dle § 3 písm. b) zákona o posuzování shody. [4] Po opětovném projednání věci krajský soud vydal rozsudek ze dne 30. 10. 2025, č. j. 31 A 79/2022103, kterým žalobu zamítl. Ve vztahu k problematice promlčení krajský soud uvedl, že je vázán závěrem kasačního soudu, že žalobkyně porušila svoje povinnosti vyplývající z § 6 odst. 2 zákona o posuzování shody v okamžiku, kdy jako výrobce výrobku DALYN tento uvedla na trh tím, že jej převedla z fáze výroby do fáze distribuce konkrétnímu odběrateli. Krajský soud přisvědčil žalobkyni, že pro počátek běhu promlčení lhůty není určující datum fakturace výrobků, ale okamžik jejich skutečného dodání odběratelům. Na fakturách k daným výrobkům je uvedeno datum uskutečnění zdanitelného plnění, což je okamžik, který krajský soud považoval za rozhodující pro určení počátku běhu promlčecí lhůty. Na základě toho krajský soud dospěl k závěru, že v projednávané věci nedošlo k uplynutí subjektivní nebo objektivní promlčení lhůty, nedošlo tedy k promlčení odpovědnosti žalobkyně za spáchání přestupku. [5] K otázce vad technické dokumentace krajský soud uvedl že správní orgány netvrdily, že by žádná technická dokumentace neexistovala, námitka žalobkyně o neprokázání neexistence technické dokumentace je tudíž nedůvodná. Dále krajský soud uvedl, že § 6 odst. 2 zákona o posuzování shody normuje povinnost výrobce vyhotovit nikoliv „nějakou“ technickou dokumentaci, nýbrž právě takovou, která bude zpracována v rozsahu a způsobem stanoveným nařízením vlády. Ne každé pochybení při vyhotovování technické dokumentace či prohlášení shody bude automaticky představovat jednání naplňující skutkovou podstatu přestupku. Podstatná je intenzita nerespektování stanovených požadavků, tedy kolik a jak důležitých náležitostí chybí. V tomto kontextu krajský soud posoudil podklady předložené žalobkyní a usoudil, že žalobkyně předložila „nějakou“ technickou dokumentaci a EU prohlášení o shodě. Oba tyto podklady však byly vypracovány pouze podle požadavků zákona č. 22/1997 Sb. a zjevně nereflektovaly skutečnost, že od 15. 4. 2016 nabyl účinnosti zákon o posuzování shody a jej provádějící nařízení vlády, která stanoví nové (další) požadavky na náležitosti technické dokumentace a prohlášení o shodě. Žalobkyní předložená technická dokumentace i prohlášení o shodě nesplňují většinu požadavků stanovených příslušnými nařízeními vlády. Pochybení žalobkyně jednoznačně dosahují takové intenzity, která naplňuje skutkovou podstatu přestupku podle § 54 odst. 4 písm. a) zákona o posuzování shody. [6] Dále krajský soud opět nepřisvědčil námitkám nesprávného procesního postupu při výslechu M. O., nezákonného neprovedení žalobkyní navržených důkazů, nepřítomnosti osoby, která vydala rozhodnutí, u ústního jednání a podjatosti úředních osob žalovaného. II. Kasační stížnost a další vyjádření ve věci [7] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) podala proti druhému rozsudku krajského soudu kasační stížnost, v níž uvádí, že kasační stížnost je přípustná, neboť Nejvyšší správní soud se v prvním rozsudku nevyjádřil ke všem námitkám, jež stěžovatelka uplatnila v žalobě. Skutečnost, že výrobky DALYN nejsou vyráběny sériově, ale každý z výrobků je samostatným novým výrobkem, nebyla předmětem správního řízení. Že nejde o sériovou výrobu uvedl žalovaný až v kasační stížnosti. Není přípustné, aby správní orgán tímto způsob