6 As 170/2025 — Nejvyšší správní soud

6 As 170/2025- 37 - text  6 As 170/2025 - 41 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Filipa Dienstbiera a Václava Štencla v právní věci žalobce: ThDr. R. K., zastoupený Mgr. Lukášem Rapsou, advokátem, sídlem Štupartská 769/18, Praha 1, proti žalovaným: a) Základní škola Teplice, sídlem U Nových lázní 1102, Teplice, a b) Základní škola s rozšířeným vyučováním cizích jazyků, Teplice, sídlem Metelkovo nám. 968, Teplice, obě zastoupeny Mgr. et Mgr. Lucií Neumannovou, advokátkou, sídlem Masarykova třída 2462/55, Teplice, týkající se žaloby na ochranu před nezákonným zásahem žalovaných spočívajícím v přijetí nezletilých dětí žalobce ke školní docházce, umožnění jejich účasti na vyučování, včetně vyslání jednoho z dětí na adaptační kurz, a v omezování poskytovaní informací žalobci, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 11. 2025, č. j. 16 A 22/202531, takto: Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 11. 2025, č. j. 16 A 22/202531, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Žalobce se u Krajského soudu v Ústí nad Labem domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaných spočívajícím dle žalobních tvrzení v přijetí nezletilých dětí žalobce ke školní docházce, umožnění jejich účasti na vyučování od dne 2. 9. 2025 (včetně vyslání syna na adaptační kurz dne 4. 9. 2025), jakož i v neposkytovaní informací žalobci o vzdělávání dětí, které má spočívat v tom, že žalované po žalobci vyžadují komunikaci výhradně přes advokátku, zatímco s matkou dětí běžně komunikují přes školní aplikace, což vede k vyloučení žalobce z informování o vzdělávání dětí. V doplnění žaloby se žalobce dále domáhal určení nezákonnosti zásahu Krajského úřadu Ústeckého kraje (dále jen „krajský úřad“) spočívajícího v blíže popsaném postupu tohoto úřadu v obnovených řízeních ve věcech rozhodnutí, jimiž byly povoleny přestupy nezletilých dětí žalobce na jiné školy. [2] Krajský soud usnesením označeným v záhlaví žalobu odmítl. Z dokladů předložených žalobcem zjistil, že přestup obou nezletilých dětí (zastoupených matkou) byl povolen rozhodnutími žalovaných v červnu 2025, a to s termínem nástupu od 1. 9. 2025. Na základě těchto pravomocných rozhodnutí žalobcovy nezletilé děti do nových škol nastoupily. Z dokladů dle krajského soudu rovněž vyplynulo, že žalobce s těmito rozhodnutími nesouhlasil a požadoval, aby děti nadále navštěvovaly školy v Nymburce v blízkosti jeho bydliště. V srpnu 2025 proto podal jako zákonný zástupce obou dětí žádosti o obnovu řízení a stěžoval si u zřizovatele žalovaných základních škol. Obnovy řízení byly povoleny v srpnu 2025 a obnovená řízení přerušena v říjnu 2025 pro předběžnou otázku (v době rozhodování krajského soudu nebyla tato řízení skončena). [3] Krajský soud vycházel ze skutečnosti, že o přestupu žáka základní školy do jiné základní školy rozhoduje ředitel školy (do které se žák hlásí) správním rozhodnutím [§ 165 odst. 2 písm. e) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon)]. Dle krajského soudu byl (resp. mohl být) žalobce účastníkem řízení o přestupu a proti vydaným rozhodnutím se mohl bránit odvoláními, popř. žalobami proti rozhodnutím správního orgánu. Dle krajského soudu proto nebyla naplněna základní podmínka řízení vyplývající ze zásady subsidiarity zásahových žalob, které jsou přípustné pouze tehdy, neexistujeli žádné řízení, v němž osoba může chránit svá veřejná subjektivní práva v rámci veřejné správy nebo později žalobou proti rozhodnutí vzešlého z takového řízení. Žalobce se dle krajského soudu mohl bránit odvoláním a žalobou přímo proti správním rozhodnutím obou žalovaných povolujícím přestup nezletilých dětí a nemohl nevyužití této obrany zhojit pozdější žalobou zásahovou. Krajský soud s odkazem na § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), rovněž považoval za vyloučené, aby se žalobce mohl bránit zásahovou žalobou toliko proti důsledkům pravomocných rozhodnutí. Nezletilým dětem byl rozhodnutími obou žalovaných pravomocně povolen přestup a školní docházka (včetně účasti na školních akcích, jakou je i adaptační kurz) je vykonávána na podkladě těchto rozhodnutí. Krajský soud uvedl, že v řízení o zásahové žalobě nemohl hodnotit zákonnost těchto vydaných rozhodnutí. Soud tedy žalobu odmítl jako nepřípustnou, neboť žalobce se mohl nápravy domáhat jinými právními prostředky [§ 85 s. ř. s. a § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. II. Kasační stížnost a další vyjádření účastníků [4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost, v níž namítl, že napadené usnesení je nepřezkoumatelné, neboť krajský soud zcela opomněl vypořádat některé žalobní body. Kromě jiného stěžovatel krajskému soudu vytkl, že se nezabýval nečinností a nezákonným postupem krajského úřadu, jak stěžovatel požadoval v doplnění žaloby. [5] Dle stěžovatele krajský soud chybně nerozlišil, že některé části žaloby směřovaly proti trvajícím faktickým zásahům (zahájení a umožnění školní docházky bez řádného předání dokumentace z původních základních škol, vyslání na adaptační kurz, omezování komunikace se stěžovatelem, trvající stav spočívající v setrvání dětí v nových základních školách). Tyto zásahy nejsou dle stěžovatele řešitelné obranou proti správním rozhodnutím o přestupu. [6] Krajský soud se dle stěžovatele měl zabývat rovněž zákonností obou vydaných správních rozhodnutí o přestupu, která v napadeném usnesení ani neidentifikoval. Rovněž se soud nezabýval otázkou řádného doručení těchto rozhodnutí ani dalším vývojem obnovených řízení. I způsob výkonu rozhodnutí může představovat nezákonný zásah, který má samostatnou právní relevanci. Stěžovatel se domnívá, že mu krajský soud odepřel soudní ochranu před nezákonným jednáním zasahujícím do jeho rodičovských práv. [7] Dále stěžovatel krajskému soudu vytýká porušení práva na spravedlivý proces, neboť mu nebylo umožněno seznámit se s vyjádřeními žalovaných k podané žalobě a reagovat na ně. [8] Žalované ve vyjádření ke kasační stížnosti poukázaly na to, že stěžovatel podanou žalobou usiloval o zvrácení (či obejití) účinků pravomocných správních rozhodnutí o přestupu nezletilých dětí na jiné základní školy. Odmítnutí žaloby pro existenci jiných právních prostředků ochrany proto bylo zákonné a v souladu s judikaturou správních soudů. Všechny jednotlivé okruhy, jejichž nevypořádání stěžovatel namítá, sledují tentýž cíl, a sice dosažení zákazu školní docházky dětí v žalovaných základních školách. Soud nebyl povinen se vydanými správními rozhodnutími věcně zabývat, odmítlli žalobu jako celek pro nepřípustnost. Rovněž rozhodování krajského úřadu ve věci obnovených řízení vyústí ve vydání správních rozhodnutí, proti nimž nelze brojit zásahovou žalobou. Žalované dále z procesní opatrnosti věcně reagovaly také na jednotlivé stěžovatelem problematizované okruhy týkající se věci samé. Tuto část vyjádření Nejvyšší správní soud pro nadbytečnost nerekapituluje, neboť nesouvisejí s důvody napadeného usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby. K otázce neseznámení stěžovatele s jejich vyjádřením k žalobě žalované uvedly, že s ohledem na odmítnutí žaloby se nemohlo jednat o vadu způsobující nezákonnost napadeného usnesení. [9] Stěžovatel reagoval na vyjádření žalovaných podáním repliky, v níž setrval na tom, že faktické úkony vymezené žalobou mají povahu zásahu a že se podanou žalobou nepokoušel zvrátit rozhodnutí žalovaných o přestupu. Rozhodující je dle stěžovatele povaha napadeného jednání, od něhož se odvíjí posouzení otázky, zda existuje účinný právní prostředek ochrany a nápravy. Krajský soud měl dle stěžovatele u každého problematického okruhu (u každého žalobou vymezeného zásahu) posoudit, zda takový prostředek existuje. To však neučinil. Napadené usnesení je proto z tohoto důvodu nepřezkoumatelné, neboť se nezabývá otázkou subsidiarity zásahové žaloby ve vztahu ke všem vymezeným zásahům. I pokud by stěžovatel připustil, že nebyl a neměl být účastníkem řízení o přestupech dětí, má přesto jako jejich zákonný zástupce právo na informace o průběhu a výsledcích jejich vzdělávání. Stěžovatel pokládá otázku, zda krajský soud mohl žalobu odmítnout jako celek, aniž by jednotlivě posoudil žalobní okruhy. K postupu krajského úřadu pak stěžovatel uvedl, že ani v tomto případě žalobou nenapadal jím vydané rozhodnutí, ale procesní postup (slovy stěžovatele „faktické procesní jednání“). K nemožnosti reagovat na vyjádření žalovaných k žalobě stěžovatel uvedl, že tato vada mohla mít dopad na zákonnost usnesení napadeného kasační stížnosti, neboť tím bylo stěžovateli znemožněno vyložit chybnost argumentů žalovaných. Stěžovatel reagoval také na argumentaci žalovaných k věci samé. I v tomto případě není třeba tuto polemiku reprodukovat, neboť nesměřuje k nosným důvodům napadeného usnesení, kter