6 As 172/2025 – Nejvyšší správní soud

6 As 172/2025- 32 - text  6 As 172/2025 - 34 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Filipa Dienstbiera a Václava Štencla v právní věci žalobců: a) Společnost pro trvale udržitelný život, Českolipská regionální pobočka, sídlem Střelnice 2286, Česká Lípa, zastoupená JUDr. Petrem Svobodou, Ph.D., advokátem, sídlem Aranžerská 166, Praha 9, b) Děti Země  Klub za udržitelnou dopravu, sídlem Körnerova 219/2, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, za účasti: I) Ředitelství silnic a dálnic s. p., sídlem Čerčanská 2023/12, Praha 4, II) obec Horní Libchava, sídlem Horní Libchava 60, III) „Sdružení Svobodná Ves“, sídlem Skalice u České Lípy 257, IV) město Česká Lípa, sídlem náměstí T. G. Masaryka 1/1, Česká Lípa, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 11. 2024, č. j. MZP/2024/230/1460, o kasační stížnosti žalobkyně a) proti výrokům I a II rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 3. 11. 2025, č. j. 59 A 65/202491, takto: I. Kasační stížnost žalobkyně a) se zamítá. II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Osoba zúčastněná na řízení I podala žádost o udělení výjimky ze základních podmínek ochrany zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů podle § 56 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a to v souvislosti se záměrem stavby přeložky silnice I/9 Nový Bor – Dolní Libchava. Krajský úřad Libereckého kraje rozhodnutím ze dne 19. 6. 2024, č. j. KULK 48567/2024, žádosti vyhověl a výjimku povolil. Výrok I se týkal zvláště chráněných živočichů podle práva Evropských společenství (36 druhů), výrok II se týkal rostliny a živočichů chráněných dle národní právní úpravy (9 druhů). Současně prvostupňový správní orgán stanovil celkem čtrnáct podmínek, za kterých výjimku udělil. Žalobci spolu s dalšími subjekty podali proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [2] Žalobci podali proti rozhodnutí žalovaného samostatné žaloby, které Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci spojil ke společnému projednání a rozhodnutí. V záhlaví označeným rozsudkem krajský soud žalobu žalobkyně a) zamítl a žalobě žalobce b) vyhověl. V odůvodnění rozsudku krajský soud potvrdil veřejný zájem na realizaci řešeného záměru, který spočívá ve zvýšení bezpečnosti a ochrany veřejného zdraví. Dle krajského soudu by přeložka silnice měla odvést především tranzitní dopravu mimo obydlená území, což přispěje k bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, jakož i k odklonění hlukové a emisní zátěže dále od obyvatelstva. Záměr zasáhne populace dotčených druhů pouze okrajově a nebude mít významný vliv na životní prostředí. Stavba se přímo dotkne jednotek jedinců jednotlivých druhů, v případě bledule jarní, bezobratlých a obojživelníků lze předpokládat ovlivnění nižších desítek jedinců. U ptáků, plazů a obojživelníků pak může dojít k negativnímu ovlivnění zejména během stavebních prací, pravděpodobnost zásahu je však snížena jejich mobilitou a instalací zábran proti jejich průniku na stavbu. Ke kácení dřevin nedojde v době hnízdění. Realizace záměru dle krajského soudu neovlivní ani dosažení či udržení příznivého stavu druhů chráněných podle unijního práva. [3] Krajský soud potvrdil, že veřejný zájem na bezpečnosti a plynulosti dopravy a na ochraně zdraví převažuje nad zájmem na ochraně přírody. Správní orgány se rovněž dostatečně zabývaly existencí jiného uspokojivého řešení. Vycházely z odborných stanovisek a vysvětlily, proč jiné varianty nebyly vhodné. Krajský soud se s těmito závěry ztotožnil. Uvedl, že všechny další posuzované varianty by vedly ke stavbě nové silnice v lokalitě, ať už v podobě obchvatu, anebo jiné (delší) trasy přeložky, přičemž u žádné z nich by nedošlo k zásadně menšímu zásahu do přírody. [4] K námitkám žalobkyně a) krajský soud uvedl, že význam řešené přeložky silnice byl hodnocen ve vazbě na silniční síť v dané oblasti (konkrétně především ve spojitosti s navazující přeložkou silnice I/13 Děčín – Manušice, jejíž stavba není bez realizace nyní řešené přeložky možná). Do úvah o přínosu stavby se tak dle krajského soudu promítly existující i zamýšlené stavby silniční infrastruktury, při posuzování přínosu konkrétní silnice bylo třeba zohlednit okolní silniční infrastrukturu. Dle krajského soudu správní orgány záměr komplexně posoudily. Namítalali žalobkyně a), že dotčení přírody se naproti tomu posuzovalo pouze na úseku zvažované přeložky silnice, krajský soud k tomu uvedl, že z povahy věci se výjimka ze zákazů u zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů vztahuje právě ke konkrétně vymezené oblasti, v níž má dojít k zásahu do přírody. Nebylo proto nutno opatřovat biologická hodnocení k dalším silničním stavbám v okolí, které nebyly předmětem tohoto řízení. Námitky žalobkyně a) krajský soud neshledal důvodnými. [5] Za důvodné naopak považoval námitky žalobce b). Dle krajského soudu správní orgány neodůvodnily, proč nepřijaly návrh na konkrétní časové ukotvení procesu výsadby dřevin a nestanovily podmínku vedení ekologického deníku. Krajský soud dále dospěl k závěru, že správní orgány dostatečně nevymezily (věcně ani časově) způsob kontrol při realizaci záměru. Z těchto důvodů proto výrokem III napadeného rozsudku rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [6] Žalobkyně a) (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Namítala, že správní orgány měly při rozhodování o povolení výjimky proporčně vážit pozitiva a negativa pro kolidující veřejné zájmy. Správní orgány však tímto způsobem nepostupovaly. Na jedné straně přínosy přeložky silnice posuzovaly v širším rozsahu, než odpovídá samotné stavbě (se zohledněním dalších silničních staveb). Na straně druhé negativní zásah posuzovaly výhradně ve vztahu k dané stavbě. Konkrétně správní orgány zjišťovaly újmu na přírodě plynoucí pouze z vlastní stavby přeložky silnice I/9 v úseku Nový Bor – Dolní Libchava. Újmu na přírodě plynoucí z okolních staveb však již nezkoumaly. Pozitiva (přínosy) dovozovaly nejenom ze stavby přeložky, nýbrž současně i z dalších silničních staveb. Toto neproporční porovnání a poměřování dle stěžovatelky nesprávně potvrdil i krajský soud, jehož závěry stěžovatelka považuje za nelogické, za diskriminační ve vztahu k vážení veřejného zájmu na ochraně přírody a za zásah do práva na příznivé životní prostředí. [7] Stěžovatelka rovněž odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 4 As 89/2019. Upozornila, že měloli by dojít k jeho aplikaci na nynější případ, navrhla, aby věc byla postoupena k rozhodnutí rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu k přehodnocení závěrů v tomto rozsudku obsažených. [8] Žalovaný se ve vyjádření k podané kasační stížnosti ztotožnil s vypořádáním námitek krajským soudem v napadeném rozsudku a odkázal (bez jakékoli věcné argumentace) na jím vydané správní rozhodnutí a dříve učiněné vyjádření k žalobě. [9] Žalobce b) ani žádná z osob zúčastněných na řízení se ke kasační stížnosti nevyjádřili. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [10] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná. [11] V nyní posuzované věci stěžovatelka činí spornou otázku, v jakém rozsahu měly být porovnávány a poměřovány pozitivní a negativní vlivy řešeného záměru. Stěžovatelka se neztotožňuje s tím, že pozitivní dopady záměru správní orgány hodnotily v návaznosti na další dopravní stavby v okolí a že u negativního vlivu na chráněné rostliny a živočichy naopak hodnotily pouze přímý dopad dotčené stavby přeložky silnice. [12] Odpověď na stěžovatelčinu námitku se odvíjí od povahy řízení, kterým je v projednávaném případě udělení výjimky ze zákazů u zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů dle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny. U zvláště chráněných živočichů zákon chrání též jimi užívaná sídla a jejich biotop a zakazuje škodlivě zasahovat do jejich přirozeného vývoje, mimo jiné je rušit, chytat, přemisťovat, poškozovat, usmrcovat či ničit, což se vztahuje i na jejich vývojová stádia nebo jimi užívaná sídla. Cílem řízení o výjimce je zajistit ochranu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů a zabránit negativním zásahům směřujícím proti nim samotným i proti jejich sídlům a biotopům. Nelzeli se negativním zásahům zcela vyhnout, je nezbytné zvolit takové řešení, postupy či opatření, které negativní důsledky minimalizují (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2025, č. j. 6 As 121/202562). [13] Rozsahem a způsobem posuzování výjimek ze zákazů u zvláště chráněných druhů rostl