Nejvyšší správní soud 7 As 11/2026

Žalobce (stěžovatel) se kasační stížností domáhá zrušení výše označeného usnesení Krajského soudu v Praze, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě stěžovatele pro nezaplacení soudního poplatku. Stěžovatel se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 9. 2025, č. j. 122013/2025/KUSK, kterým žalovaný potvrdil a částečně změnil rozhodnutí Městského úřadu Kralupy nad Vltavou ze dne 4. 4. 2025, č. j. MUKV 18712/2025 KT. Tímto prvostupňovým rozhodnutím byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2016, o některých přestupcích, a byl mu uložen správní trest pokuty ve výši 3 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení. Žalovaný výši pokuty změnil na 2 000 Kč. V podané kasační stížnosti žalobce požádal o osvobození od soudních poplatků.

Usnesením ze dne 24. 2. 2026, č. j. 7 As 11/202612, Nejvyšší správní soud žádost o osvobození od soudních poplatků zamítl, a současně stěžovatele vyzval k zaplacení soudního poplatku a k předložení plné moci udělené advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, nebo prokázání, že má vysokoškolské právnické vzdělání. Ke splnění těchto povinností mu stanovil lhůtu 15 dnů od doručení usnesení a poučil ho o následcích nezaplacení poplatku ve stanovené lhůtě, resp. nedoložení splnění podmínky podle § 105 odst. 2 s. ř. s. ve stanovené lhůtě. Toto usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 25. 2. 2026.

Podle § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) vzniká poplatková povinnost podáním kasační stížnosti. Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích platí, že nebylli poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Podle § 47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanovíli tak tento nebo zvláštní zákon.

Podle § 40 odst. 1 věty první s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek.

Vzhledem k tomu, že dnem, který určil počátek běhu lhůty pro zaplacení soudního poplatku, byla středa 25. 2. 2026, byl posledním dnem lhůty pro zaplacení soudního poplatku čtvrtek 12. 3. 2026.

Jelikož stěžovatel soudní poplatek v určené lhůtě nezaplatil, Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s. o zastavení řízení o kasační stížnosti.

Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že ačkoli stěžovatel neodstranil ani další vadu své kasační stížnosti, a to nedostatek právního zastoupení ve smyslu § 105 odst. 2 s. ř. s., přestože k tomu byl usnesením ze dne 24. 2. 2026, č. j. 7 As 11/202612, rovněž vyzván, nepostupoval kasační soud podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., ale v režimu § 47 písm. c) s. ř. s., neboť postup spočívající v zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku má přednost před odmítnutím návrhu pro nesplnění podmínky řízení spočívající v zastoupení advokátem (srov. např. usnesení NSS ze dne 3. 8. 2016, č. j. 2 Afs 111/201629, ze dne 19. 10. 2016, č. j. 3 As 207/201635, ze dne 22. 3. 2017, č. j. 3 As 240/201670, či ze dne 23. 11. 2023, č. j. 7 Ads 201/202322).

Výrok o nákladech řízení se opírá o § 60 odst. 3 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byloli řízení zastaveno.