7 As 258/2025 — Nejvyšší správní soud

7 As 258/2025- 59 - text  7 As 258/2025 - 65 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého, soudce Davida Hipšra a soudkyně Jiřiny Chmelové v právní věci žalobkyně: České přístavy, a.s., se sídlem Jankovcova 1627/16a, Praha 7, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, za účasti osoby zúčastněné na řízení: GasNet, s.r.o., se sídlem Klíšská 940/96, Ústí nad Labem, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2025, č. j. 41 A 77/202574, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Městský úřad Mělník rozhodnutím ze dne 31. 3. 2025, č. j. MUME2698/VYS/25/PAPR, jakožto vyvlastňovací úřad rozhodl o omezení vlastnického práva žalobkyně zřízením věcného břemene distribuční soustavy k pozemku parc. č. 2329/20 v k. ú. Mělník podle geometrického plánu č. 9613220192/2022. Toto věcné břemeno je potřebné k provedení veřejně prospěšné stavby „REKO VTL DN 150 Mělníkmost“. K dané stavbě (plynovodu) se vztahuje územní rozhodnutí o umístění stavby ze dne 29. 6. 2021, č. j. 4843/VYS/21/HETE, a rozhodnutí o prodloužení platnosti rozhodnutí o umístění stavby ze dne 10. 5. 2023, č. j. MUME3696/VYS/ 23/HETE. Stavebníkem je osoba zúčastněná na řízení (vyvlastnitel). O omezení vlastnického práva vyvlastňovací úřad rozhodl podle § 24 odst. 3 písm. a) bodu 3 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění účinném do 30. 6. 2023, s odkazem na § 170 odst. 1 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 30. 6. 2023, ve spojení s § 3 odst. 1 zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury (liniový zákon), ve znění účinném do 30. 6. 2023. Proti rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu podala žalobkyně odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 29. 7. 2025, č. j. 103560/2025/KUSK, zamítl. [2] Rozhodnutí žalovaného žalobkyně napadla žalobou u Krajského soudu v Praze, který ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Shledal, že žalovaný postupoval správně podle liniového zákona. Nepřisvědčil žalobkyni ani v tom, že by napadené rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné. Lze z něj seznat, že plynovod je ve veřejném zájmu a v souladu s územně plánovací dokumentací. Správní orgány se zabývaly námitkami ohledně kontraktačního procesu i tím, zda je záměr proporcionální. Vyvlastňovací úřad vysvětlil, proč plynovod nijak zásadně neomezí fungování terminálu přístavu (je veden pouze na části pozemku, na kterém terminál není situován). Posouzení námitek shledal krajský soud za dostatečné. Krajský soud zdůraznil, že předmětem dané věci je vyvlastnění (zřízení věcného břemene) části pozemku žalobkyně, nikoliv samotné umístění plynovodu. Ve vyvlastňovacím řízení není prostor pro otázky, které mají být řešeny v územním řízení. Podstatná část námitek brojí proti umístění plynovodu jako takovému a zpochybňuje jeho zákonnost. Pro účely vyvlastňovacího řízení je pak zcela dostatečné také to, jak správní orgány posoudily alternativní možnosti vedení plynovodu. Žalobkyně jinou konkrétní alternativní trasu vedení plynovodu nenavrhovala a nevyplývá ani z jí předloženého odborného posouzení. [3] Podle krajského soudu také byla prokázána existence veřejného zájmu na vedení plynovodu. Ten je zcela zřejmý a plyne z liniového zákona a ze zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Stávající vedení plynovodu (přes mostní konstrukci) je navíc v rozporu s právními předpisy. Kvůli bezpečnosti tak považuje krajský soud za zřejmý také veřejný zájem na vedení plynovodu způsobem odlišným od stávajícího stavu. K porovnání veřejného zájmu na vedení plynovodu s veřejným zájmem na využití pozemku pro provoz přístavu pak slouží územní řízení. Ve vyvlastňovacím řízení je předmětem zájmu ochrana práv vyvlastňovaného (zde práva vlastnického a práva na podnikání). K souladu záměru s cíli a úkoly územního plánování žalobkyně nepřinesla konkrétní argumenty, které by krajský soud mohl vypořádat. Jediným náznakem konkrétní argumentace je tvrzení, podle kterého nebude v důsledku plynovodu možné realizovat prvky protipovodňové ochrany. Ani to však žalobkyně nijak nerozvádí. Krajský soud v reakci na to v obecnosti uvedl, že existují i protipovodňová opatření bez požadavku na hluboké zapuštění do země. Argument žalobkyně je navíc účelový. Sice brojí proti omezení využitelnosti pozemku pro rozvoj přístavu, ale zároveň argumentuje realizací protipovodňového opatření. [4] Krajský soud považuje za splněnou také podmínku, aby omezení vlastnického práva vyvlastňovaného nebylo větší, než je nezbytné k provedení umístěného záměru. Správní orgány dostatečně vypořádaly argument žalobkyně, podle kterého není nezbytné vést plynovod přes její pozemek. Ze správního spisu nevyplývá, že by bylo vyvlastnění navrhováno ve větším rozsahu, než je nezbytné k provedení plynovodu podle platného územního rozhodnutí. Veřejný zájem na výstavbě plynovodu převáží nad ochranou práv žalobkyně. Soud neshledal, že by plynovod významně omezil rozvoj přístavu a žalobkyně takové omezení ani blíže nespecifikovala. Území terminálu nemá nic společného s částí pozemku, na kterém je záměr situovaný. V důsledku věcného břemene ani nevzniká nemožnost průjezdu těžkou nákladní technikou napříč pozemkem nebo nemožnost užívat úvazové prvky pro plavidla. Tvrzení v tomto směru žalobkyně nekonkretizuje a není tak zřejmé, jaká těžká doprava či technika a proč by měla přes trasu plynovodu přejíždět. Není ani zřejmé, v jakých záměrech by jí umístění plynovodu mělo bránit. Tvrzení o budoucím rozvoji pozemku jsou pouze hypotetická a žalobkyně je nijak nespecifikuje. Co se týče omezení ochrannými a bezpečnostními pásmy plynovodu, ta vznikají již právní mocí rozhodnutí o povolení záměru podle stavebního zákona, tedy bez ohledu na napadené rozhodnutí. [5] K otázce, zda nebylo možno dosáhnout účelu vyvlastnění dohodou, krajský soud uvedl, že mezi vyvlastnitelem a žalobkyní proběhla komunikace ohledně obsahu případné smlouvy, ale žalobkyně nepřistoupila na návrh k uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene a vyvlastnitel zase na návrh, aby plynovod nebyl vedený přes její pozemek. V takovém případě je logické, že nebylo možné nalézt oboustranně přijatelné řešení a vyvlastnitel se obrátil na vyvlastňovací úřad. Pochybení krajský soud nespatřoval ani v tom, že vyvlastnitel v rámci kontraktačního procesu navrhl, aby byla do smlouvy začleněna další oprávnění. Ta totiž vyplývají již ze zákona a vyvlastnitel by na ně měl nárok bez ohledu na znění návrhu smlouvy. Za důvodnou pak neshledal krajský soud ani námitku, podle které byla porušena procesní práva žalobkyně v důsledku toho, že ji nevyzval k tomu, aby se seznámila s replikou vyvlastnitele před vydáním napadeného rozhodnutí. II. Obsah kasační stížnosti [6] Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Předně namítá, že krajský soud dává nesprávně malý význam tomu, že s vyvlastňovaným pozemkem se pojí nadnárodní veřejný zájem na využívání a zachování potenciálu rozvoje pozemku ve vztahu k provozu a rozvoji přístavu a terminálu. Veřejný přístav Mělník navíc představuje území se zásadním strategickým významem pro zajištění obranyschopnosti a bezpečnosti ČR. Stěžovatelka tedy nevystupuje pouze jako běžný vlastník pozemku; její argumenty tak nelze redukovat na pouhý soukromý ekonomický či majetkový zájem. Krajský soud měl poměřovat kolidující veřejné zájmy a zohlednit je i při hodnocení intenzity zásahu vyvlastněním. [7] Nebylo odborně prokázáno riziko poškození stávajícího plynovodu při povodních, a není tak pravda, že by byla nová trasa plynovodu přes pozemek stěžovatelky bezpečnější variantou oproti stávajícímu vedení. Stávající trasa je funkční a provozovatel ji má udržovat podle právních předpisů; možnost dočasného ohrožení v extrémní situaci není sama o sobě argumentem pro trvalé odstranění plynovodu a nahrazení novou trasou vedenou přes cizí strategické pozemky. Stěžovatelka nesouhlasí ani s tím, že by stávající vedení plynovodu po mostním objektu bylo v rozporu s právními předpisy. Technická norma ČSN 73 6201 je určena primárně pro navrhování nových mostních objektů a jen v přiměřeném rozsahu pro návrh oprav a rekonstrukci stávajících mostů. Podle § 51 odst. 2 vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích, není obecně zakázáno vést plynovod na mostním objektu. [8] Stěžovatelka dále namítá, že záměr zásadním způsobem znehodnocuje její pozemek, a nesouhlasí s krajským soudem v tom, že by uváděla jen hypotetická a nepodložená tvrzení o omezení rozvoje přístavu. Uváděla zcel