7 As 34/2025 — Nejvyšší správní soud

7 As 34/2025- 50 - text  7 As 34/2025 - 55 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého, soudkyně Jiřiny Chmelové a soudce Davida Hipšra v právní věci žalobce: nprap. Mgr. P. S., zast. Mgr. Denisou Soukup Hrušákovou, advokátkou se sídlem Viktora Huga 377/4, Praha 5, proti žalovanému: první náměstek policejního prezidenta, se sídlem Strojnická 27, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2025, č. j. 8 Ad 6/202456, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a rozsudek městského soudu [1] Ředitel Ochranné služby Policie ČR (dále jen „prvostupňový orgán“), uznal žalobce odpovědným za škodu na služebním vozidle AUDI A6 ve výši 75 695 Kč podle § 95 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Ke škodě na vozidle došlo tak, že po skončení bezpečnostního opatření žalobce při odjezdu z místa a objíždění kamenných kvádrů poškodil pravé přední dveře a práh vozidla. Žalovaný toto rozhodnutí k odvolání žalobce zrušil a věc vrátil prvostupňovému orgánu k dalšímu řízení. Podle žalovaného totiž v prvostupňovém řízení nebyl zjištěn stav věci (zejména skutečná výše škody) v rozsahu, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Následně prvostupňový orgán novým rozhodnutím ze dne 5. 9. 2023, č. j. OS260164/ČJ20199500KR, opět rozhodl, že žalobce za uvedenou škodu odpovídá, přičemž její výši nově stanovil na částku 68 928 Kč. Druhé odvolání žalobce žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 13. 2. 2024, č. j. PPR479514/ČJ2023990131, a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil žalobou u Městského soudu v Praze, který ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. [2] Městský soud se předně neztotožnil s námitkou, že žalobce za škodu neodpovídá, neboť způsobená škoda měla vyplývat z rizika výkonu služby podle § 95 odst. 5 písm. a) zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Ke škodní události totiž došlo až po skončení bezpečnostního opatření při návratu na služebnu. Podle městského soudu tak již neexistovalo žádné bezprostřední nebezpečí a nehoda byla zcela v gesci žalobce. Ten sám zvolil směr i rychlost jízdy a neuvedl rovněž žádnou okolnost, kterou by nemohl ovlivnit. [3] K namítaným vadám znaleckých posudků městský soud uvedl, že původní znalecký posudek znalce Zbyňka Hozáka nebyl žalovaným shledán nepřezkoumatelným. Konstatoval, že žalovaný mu vytkl pouze stanovení škody k nesprávnému datu a procesní vadu spočívající v tom, že o ustanovení znalce nebylo rozhodnuto usnesením a stěžovatel o tom nebyl vyrozuměn. Považoval tak za legitimní a akceptovatelné, že nový znalecký posudek vycházel z původního posudku v části týkající se ceny vozidla před poškozením, kterou žalobce ani v žalobě nezpochybnil. [4] Městský soud rovněž aproboval vyčíslení škody tzv. rozpočtem, ačkoli k opravě nedošlo a vozidlo bylo v poškozeném stavu prodáno. Uvedl, že se jedná o částku, která by byla k uvedení vozidla do původního stavu nezbytná. K námitce žalobce ohledně použití nových náhradních dílů soud poukázal na to, že se jedná o standardní praxi, která je zcela běžná i v civilním řízení o náhradu škody. Ztotožnil se rovněž se žalovaným, že bezpečnostní sbor nemůže používat neověřené díly z druhé ruky. Tento postup, který má oporu i v interním pokynu policejního prezidenta, městský soud považoval za zcela legitimní; svou úvahu přitom podpořil nálezem Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2221/07. Ve vztahu k námitce amortizace zdůraznil, že podle znaleckých posudků v daném případě ke zhodnocení vozidla nedošlo, a proto nebylo nutné aplikovat závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1902/13. [5] Ohledně žalobcem namítaného bezdůvodného obohacení poškozeného městský soud uvedl, že žalobce nijak nespecifikoval jeho výši ani jej neprokázal. Podle městského soudu je dále evidentní, že bezpečnostní sbor v součtu prodejní ceny vraku (60 000 Kč) a požadované náhrady (68 928 Kč) obdrží částku nižší (128 928 Kč), než byla obvyklá cena vozidla před nehodou (137 000 Kč), takže k obohacení dojít nemohlo. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [6] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost. Stěžovatel předně nesouhlasí s výkladem pojmu riziko služby uvedeným v § 95 odst. 5 písm. a) zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, který přijal městský soud. Podle stěžovatele může škoda z rizika služby vyplynout i z volního jednání příslušníka, který se s daným rizikem musí aktivně vypořádat. Důležitá je příčinná souvislost mezi bezpečnostním opatřením a vznikem škody. V tomto případě bylo zdrojem rizika samotné bezpečnostní opatření, kvůli kterému byl stěžovatel nucen z taktických důvodů zaparkovat vozidlo na chodníku. Ke škodě došlo bezprostředně při vyjíždění z tohoto místa. Pokud by bezpečnostní opatření neprobíhalo, na dané místo by nezajížděl a škoda by vůbec nevznikla. Stěžovatel je přesvědčen, že se rovněž nedopustil žádného konkrétního porušení povinností při výkonu služby a vytýká městskému soudu, že se jakoukoliv konkretizací takového porušení a bližším odůvodněním vůbec nezabýval. [7] Stěžovatel dále namítá, že v řízení neexistuje způsobilý podklad pro určení výše škody. Uvádí, že původní znalecký posudek znalce Zbyňka Hozáka byl v odvolacím řízení shledán nepřezkoumatelným. Z tohoto důvodu byl ustanoven nový znalec Petr Hrdina, aby zpracoval nový plnohodnotný znalecký posudek. Podle stěžovatele však ani posudek znalce Petra Hrdiny není způsobilým podkladem, neboť tento znalec bezdůvodně vycházel z původního znaleckého posudku, aniž by si řádně zajistil podklady své. Takový postup nelze odůvodnit pouhým odkazem na procesní ekonomii, jak to učinil městský soud. Závěry nového znaleckého posudku jsou pouhé proklamace bez jakéhokoliv dalšího odborného přispění. Znalec sám označil své závěry za neúplné a uvedl, že standardní metodu nepoužil, neboť ji vyhodnotil jako zjevně neekonomický postup. Takové hodnocení je podle stěžovatele mimo gesci znalce a vyvolává pochybnosti o jeho nepodjatosti. [8] Stěžovatel je dále přesvědčen, že se městský soud a správní orgány nedostatečně vypořádaly s nutností použít pro výpočet škody nové a originální náhradní díly. Městský soud dále nesprávně aplikoval nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2221/07, z něhož plyne, že nové díly se mají použít jen tehdy, pokud obnovení původního majetkového stavu není možné jinak. Městský soud se však vůbec nezabýval alternativními možnostmi, jako je použití starších dílů odpovídajícího opotřebení nebo nových, ale neoriginálních dílů, které by byly srovnatelné, avšak levnější. Argumentaci bezpečností považuje stěžovatel za lichou. Vozidlo totiž bylo po nehodě ihned vyřazeno z provozu, takže již nemělo plnit žádné bezpečnostní úkoly. Navíc bylo vozidlo již před nehodou s ohledem na svůj nájezd značně opotřebované, a přesto s těmito staršími díly bezpečnostním standardům vyhovovalo. [9] I při použití nových dílů však mělo dojít podle stěžovatele k započtení amortizace. Závěr znalce Petra Hrdiny, že díly jako dveře a práh nepodléhají téměř žádnému opotřebení, považuje za nedostatečný. Stěžovatel je přesvědčen, že jde o díly podléhající opotřebení jako kterékoli jiné a nelze tvrdit opak, aniž by byl řádně vyhodnocen stav těchto dílů na konkrétním vozidle před nehodou. S těmito konkrétními námitkami se městský soud podle stěžovatele nevypořádal a pouze obecně konstatoval, že stěžovatel nespecifikoval a neprokázal vzniklé bezdůvodné obohacení. Stěžovatel dále zpochybňuje i úvahu městského soudu, kterou vyloučil bezdůvodné obohacení. Namítá, že soud vycházel z obvyklé ceny vozidla dle vadného původního posudku a nijak nehodnotil adekvátnost prodejní ceny vraku. Pro posouzení bezdůvodného obohacení však bylo podle stěžovatele nutné zkoumat právě vliv použití konkrétních nových dílů na hodnotu vozidla, což se nestalo. Podle původního zrušujícího rozhodnutí žalovaného měl prvostupňový orgán přezkoumatelně zjistit skutečnou výši škody, což se však nestalo a tento stav nenapravil ani městský soud. Stěžovatel v řízení před soudem přitom navrhoval zpracování nového znaleckého posudku, kterým by byla skutečná výše škody určena, který však zpracován nebyl. Městský soud rovněž při ústním jednání nepřipustil provedení dalších důkazů, o kterých stěžovatel předem avizoval, že je má připraveny, čímž zasáhl do stěžovatelova práva na spravedlivý proces. [10] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se ztotožňuje se závěry městského soudu. V okamžiku nehody již stěžovatel nezajišťoval bezpečnost chráněné osoby, a proto nebyl dán žádný objektivní důvod, aby se neřídil pravidly silničního provozu. Stěžovatel měl při vyjíždění dbát dostatečné opatrnosti, případně požádat o pomoc spolujezdce. Žalovaný zdůrazňuje, že parkování na chodníku bylo výsledkem stě