7 As 85/2025 — Nejvyšší správní soud

7 As 85/2025- 33 - text  7 As 85/2025 - 41 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého, soudce Davida Hipšra a soudkyně Jiřiny Chmelové v právní věci žalobce: Bc. L. K., zast. JUDr. Ing. Martinem Dirhanem, advokátem se sídlem Chvalova 1696/10, Praha 3, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o kasačních stížnostech žalovaného a žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2025, č. j. 17 A 21/2022240, takto: I. Kasační stížnosti se zamítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Dne 11. 5. 2021 provedli příslušníci Policie ČR proti žalobci zákrok (trvající přibližně od 9:20 do 16:00 hod.), proti němuž se žalobce následně bránil žalobou na určení nezákonnosti zásahu podanou k Městskému soudu v Praze. V žalobě mimo jiné uvedl, že uvedeného dne byl v Brně (na ulici Cejl) při řízení vozidla zastaven hlídkou policie (mimo jiné se jednalo o pprap. V.). Ten jej informoval, že se dopustil telefonování za jízdy, a proto má zaplatit pokutu. Žalobce nesouhlasil s řešením na místě. Následně k žalobci přistoupil policista V. a sdělil mu, že přestupek mají zaznamenaný na palubní kameře. Žalobce požádal o možnost zhlédnutí záznamu, což bylo odmítnuto. Následně policisté žalobce vyzvali, aby si stoupl vedle vozidla, aby si ho mohli vyfotit. To však nedokázali zdůvodnit, a žalobce si proto chtěl postup telefonicky ověřit. Po krátkém telefonátu žalobce s právníkem přistoupil k vozidlu policista V. a vyzval žalobce k vystoupení. Poté, co z vozidla vystoupil, jej vyzval, aby šel k zadní části vozidla a otočil se čelem k vozidlu. Žalobce se otočil a některý z policistů jej chytil pod krkem a rázně skolil k zemi. Poté byl vyzván, aby dal ruce za záda a byla mu nasazena pouta. Policista V. následně provedl osobní prohlídku žalobce a vozidla. Pouta byla žalobci dočasně sejmuta po převozu na místní oddělení policie. Zde byl omezen na osobní svobodě do 15:40 hod., kdy bylo zahájeno podání vysvětlení. Po celou dobu na něj policisté verbálně útočili a vyhrožovali mu, přičemž neprováděli žádné úkony v souvislosti s jeho zajištěním. Až do 15:40 hod. se mu nedostalo žádného poučení a až do 16:03 hod. nemohl kontaktovat advokáta. Nebyly splněny podmínky pro použití donucovacích prostředků. Žalobce utrpěl vícečetná zranění. Zcela bez opory v zákoně bylo provedení osobní prohlídky, prohlídky zavazadla, včetně peněženky a prohlídky vozidla. V úředním záznamu o zásahu ani není uvedeno, podle kterého písmene § 26 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (dále jen „zákon o policii“), byl žalobce zajištěn. [2] Žalobce navrhl, aby soud určil nezákonnost zákroku policie sestávajícího „z osobní prohlídky, prohlídky zavazadla, vozidla, použití hmatů, chvatů, úderů, kopů a pout a zajištění“. V průběhu řízení před městským soudem účastníci dále doplňovali svá vyjádření a stanoviska, a to i v reakci na provedené dokazování. Žalobce mimo jiné předložil flashdisk s audiozáznamy, které zachycují dění na policejním místním oddělení. Městský soud žalobu rozsudkem ze dne 30. 1. 2023, č. j. 17 A 21/2022161, zamítl. [3] Proti tomuto rozsudku podal žalobce kasační stížnost, které Nejvyšší správní soud vyhověl a rozsudkem ze dne 26. 8. 2024, č. j. 8 As 60/202335, rozsudek městského soudu zrušil. Městský soud se totiž především nedostatečně vypořádal s otázkou účelnosti délky zajištění žalobce. Podle Nejvyššího správního soudu bylo třeba trvat na tom, aby městský soud řádně vysvětlil, zda a proč (ne)mělo chování policistů (vůči němuž sám vyjádřil určité výhrady) vliv na zákonnost zajištění stěžovatele, a to především z hlediska přiměřenosti doby jeho zajištění. Mezi účastníky byla zjevně sporná řada dílčích skutkových okolností týkajících se průběhu zásahu. Právě k jejich objasnění mohla přispět svědecká výpověď policistů, kterou městský soud neprovedl. Nejvyšší správní soud upozornil mimo jiné i na správní rozhodnutí, které popisuje sporný děj v některých ohledech odlišně od odůvodnění rozsudku městského soudu. Uvedl také, že městský soud sice nepochybuje o pravdivosti úředního záznamu, ale na druhou stranu rozporuje tamní zmínku o prohlídce vozidla. Svědecká výpověď policistů pak mohla být významná i pro posouzení celkové doby, po kterou měl stěžovatel nasazená pouta, případně pro objasnění, proč žalobce zadržovali tak dlouho. Nebylo ani zřejmé, jak městský soud bez bližšího vypořádání daného důkazního návrhu dospěl k tomu, že policisté stěžovatele spatřili ze vzdálenosti tří metrů. Navrženou svědeckou výpověď zasahujících policistů tedy nebylo možné bez dalšího považovat za nadbytečný důkazní návrh. Nejvyšší správní soud také připomněl, že by rozhodnutí soudu s ohledem na jeho vnímání audiovizuálních záznamů provedených jako důkazy nemělo být překvapivé. Měl by tedy účastníkům předestřít své vnímání toho, co podstatného pro posouzení v dané věci v záznamu slyšel (viděl), aby měli možnost toto vnímání ještě v daném řízení rozporovat. II. Rozhodnutí městského soudu [4] Městský soud v rámci opětovného projednání věci provedl k důkazu další listiny (sdělení Policie ČR ze dne 23. 1. 2025, č. j. KRPB121862/ČJ2025060264, příkaz Magistrátu města Brna ze dne 21. 1. 2022, č. j. ODSČ71130/218, a jeho usnesení ze dne 17. 2. 2023, č. j. ODSČ71130/2124, tiskový výstup ze systému obsahující záznam použití donucovacích prostředků), vyslechl zasahující policisty a seznámil účastníky řízení s tím, jaké rozhodné skutečnosti vnímal z provedených audio a videozáznamů. V záhlaví označeným rozsudkem pak určil zásah za nezákonný, a to v rozsahu doby, po kterou byla žalobci přiložena pouta, a doby, po kterou byl zajištěn v čase od 13:40 do 15:40 (výrok I). Ve zbytku žalobu zamítl (výrok II) a určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). [5] Městský soud předeslal, že žalobce uplatnil řadu tvrzení týkajících se dalších pochybení policistů. Ta však mají pouze doplňující charakter (nejsou součástí návrhu výroku), a proto se jimi nezabýval. Neshledal důvod, proč by nemohl přihlížet k videozáznamům předloženým žalovaným. Žalobce nepředložil žádný důkaz, na jehož základě by bylo možno dospět k závěru, že se záznamy bylo manipulováno. Stejně tak se městský soud neztotožnil s tvrzením žalobce, podle kterého bylo manipulováno i s úředními záznamy. [6] Jdeli o použití donucovacích prostředků, městský soud vyšel z toho, že žalobce zastavil vozidlo po ujetí cca 150 m od výzvy policie a k tomu použil jízdní pruh frekventované silnice, přestože mu místní poměry umožňovaly k zastavení využít i část chodníku. Na této silnici neustále projížděla vozidla a tramvaje a kvůli vozidlu žalobce byli řidiči ostatních vozidel nuceni vybočovat do tramvajové trati. Žalobce nereagoval relevantním způsobem na jednoznačnou a opakovanou výzvu policistů, aniž by mu ve vyhovění bránily objektivní důvody. Policisté jej upozornili, že bezpečnost jeho výstupu je zajištěna. Tím, že odmítl vystoupit, ohrožoval bezpečnost zasahujících policistů a bránil plynulosti provozu. Uvedené jednání soud vnímal také jako rozporné s povinností uposlechnout výzvy policie. Soud v tomto kontextu připomněl judikaturu týkající se povinnosti podrobit se výkonu pravomoci veřejného činitele. Neztotožnil s popisem děje uvedeným v usnesení Úřadu městské části Brnostřed ze dne 15. 8. 2022, č. j. MCBS/2022/ 0141191/PTAZ. Považuje jej za zjednodušený a rozporný s dokazováním provedeným soudem. Z toho je zcela zřejmé, že žalobce výzvu policistů slyšel a rozuměl jí, což ostatně vyplývá i z videozáznamu ze služebny. V daném případě došlo k využití donucovacích prostředků za účelem ochrany bezpečnosti osob policistů a veřejného pořádku, což je v souladu s obecnými podmínkami zákona. Použity byly pouze donucovací prostředky ve formě hmatů a chvatů, nikoliv úderů a kopů. Před jejich použitím byl žalobce zcela konkrétně poučen. Použití hmatů a chvatů soud zhodnotil jako zcela přiměřené situaci. K důraznějšímu zákroku policie přikročila poté, kdy zasahující policisté nabyli dojmu, že se jim žalobce snažil vysmeknout. Ani tento zákrok nebyl jakkoli nevhodný nebo nepřípadný. Rozhodné pro posouzení věci je individuální hodnocení chování žalobce ze strany zasahujících policistů na místě, nikoliv subjektivní vnímání žalobce. Přiměřenost plyne i ze zprávy z ošetření žalobce. Použití donucovacích prostředků ve formě hmatů a chvatů proběhlo v souladu s § 52, § 53 a § 114 zákona o policii. [7] K otázce oprávněnosti zajištění soud připomněl, že osobu lze zajistit při splnění dvou zákonných podmínek: 1) zajištěná osoba musí být přistižena při jednání, které má znaky přestupku, a 2) musí být dána důvodná obava, že bude v protiprávním jednání pokračovat nebo bude mařit řádné objasnění věci. K první podmínce z úředních záznamů vyplývá, že policisté žalobce spatřili v okamžiku, kdy při jíz