8 Afs 147/2025 — Nejvyšší správní soud

8 Afs 147/2025- 138 - text  8 Afs 147/2025-142 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Molka (soudce zpravodaj) a soudců Petra Mikeše a Jiřiny Chmelové v právní věci žalobců: a) AVE CZ odpadové hospodářství s.r.o., se sídlem Pražská 1321/38a, Praha 10, zast. JUDr. Vilémem Podešvou, LL.M., advokátem se sídlem Na Pankráci 1683/127, Praha 4, b) město Čáslav, se sídlem nám. Jana Žižky z Trocnova 1, Čáslav, zast. Mgr. Petrem Rudolfem, advokátem se sídlem Opletalova 1566/30, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 9. 5. 2022, č. j. MZP/2022/500/667, ze dne 9. 12. 2022, č. j. MZP/2022/500/2907, a ze dne 2. 11. 2022, č. j. MZP/2022/500/1780, o kasační stížnosti žalobkyně a) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 8. 2025, č. j. 43 Af 9/2022-175, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 4. 8. 2025, č. j. 43 Af 9/2022-175, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Žalobkyni a) se vrací zaplacený soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti ve výši 5 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Podstatou posuzované věci je doměření dlužného poplatku za ukládání odpadů žalobkyni a) jako společnosti provozující skládku na návrh žalobce b) jako města, v němž se tato skládka nachází. Sporná je především prekluze stanovení tohoto dlužného poplatku a dále možnost dodatečného určení odpadů na tzv. technické zabezpečení skládky (dále též „TZS“), které je ze zákona do určitého limitu osvobozené od poplatkové povinnosti. [2] Krajský úřad Středočeského kraje (dále jen „krajský úřad“) uložil žalobkyni a) povinnost zaplatit žalobci b) dlužný poplatek podle § 46 odst. 2 tehdy účinného zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, za ukládání odpadů (dále též „dlužný poplatek“) na skládku v rámci „Centra komplexního nakládání s odpady Čáslav“ (dále jen „skládka“), kterou žalobkyně a) provozovala, a to třemi samostatnými rozhodnutími, vztahujícími se k období let 2018, 2019 a 2020. Navazující tři větve správních a soudních řízení Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) shrnuje následovně. 1. Žalobkyně a) se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), vedenou pod sp. zn. 51 Af 19/2022, sama domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 11. 2022 (dále jen „rozhodnutí MŽP 2018“). Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a) a potvrdil rozhodnutí krajského úřadu ze dne 29. 6. 2022 (dále jen „rozhodnutí KÚ 2018“), dle něhož měla žalobkyně a) zaplatit za ukládání odpadů v období od 1. 1. 2018 do 9. 3. 2018 a od 22. 11. 2018 do 31. 12. 2018 dlužný poplatek ve výši 25 223 693 Kč. Návrh žalobkyně b) na doměření povinnosti zaplatit dlužný poplatek i v mezidobí, tj. od 10. 3. 2018 do 21. 11. 2018, krajský úřad zamítl z důvodu prekluze. 2. Žalovaný rozhodnutím ze dne 9. 5. 2022 (dále jen „rozhodnutí MŽP 2019“) zamítl odvolání žalobkyně a) a žalobce b) a potvrdil rozhodnutí krajského úřadu ze dne 30. 12. 2021 (dále jen „rozhodnutí KÚ 2019“), dle něhož měla žalobkyně a) povinnost zaplatit žalobci b) dlužný poplatek ve výši 51 547 988 Kč. Krajský soud řízení o žalobách obou žalobců proti rozhodnutí MŽP 2019 vedl pod sp. zn. 43 Af 9/2022 a 54 Af 10/2022. 3. Žalovaný následně rozhodnutím ze dne 9. 12. 2022 (dále jen „rozhodnutí MŽP 2020“) zamítl odvolání obou žalobců a potvrdil rozhodnutí krajského úřadu ze dne 5. 9. 2022 (dále jen „rozhodnutí KÚ 2020“). Povinnost žalobkyně a) zaplatit dlužný poplatek ve výši 11 396 719 Kč se vztahovala k období od 1. 1. 2020 do 11. 3. 2020. Řízení o žalobách žalobců v této větvi krajský soud vedl pod sp. zn. 51 Af 3/2023 a 43 Af 3/2023. [3] Krajský soud následně spojil všechna výše uvedená řízení ke společnému projednání. Výroky I. a II. rozsudku ze dne 28. 1. 2025, č. j. 43 Af 9/2022-135, zrušil rozhodnutí MŽP 2019 a rozhodnutí MŽP 2020 [na základě žalobních námitek žalobce b) a zčásti kvůli vadě zjištěné ex offo] a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Dle závazného právního názoru krajského soudu žalovaný „[s]tanoví tedy poplatek znovu bez toho, aby odpady původně nevykázané jako TZS [technické zabezpečení skládky] započítával do bezplatného limitu 20 % pro tento typ odpadů. Z poplatkové povinnosti vyloučí ty odpady, ohledně nichž došlo k prekluzi poplatku (nyní jde pouze o odpady navezené dne 1. 1. 2019).“ Žalobu žalobkyně a) proti rozhodnutí MPŽ 2018 zamítl výrokem III. [4] Žalobkyně a) napadla citovaný rozsudek kasační stížností ze dne 19. 2. 2025. NSS rozsudkem ze dne 8. 7. 2025, č. j. 8 Afs 43/2025-53, zrušil rozsudek krajského soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Zrušujícím důvodem byl chybějící výrok, jelikož nijak nerozhodl o žalobě žalobkyně a) proti napadenému rozhodnutí MŽP 2020. Krajský soud totiž toto rozhodnutí zrušil výlučně na základě žalobních námitek žalobce b), bez toho, aby do výrokové části vložil zamítavý výrok vztahující se k žalobě žalobkyně a). Šlo totiž o případ dvou žalobců, kteří netvoří nerozlučné společenství, což se nutně musí promítnout do podoby výroků rozsudku. [5] Krajský soud v novém řízení vydal v záhlaví označený rozsudek, který v souladu se závazným právním názorem NSS pouze doplnil o zamítavý výrok VI. Ve zbytku setrval na svém dřívějším odůvodnění. Ostatně své závěry ani nemohl jakkoliv přehodnocovat s ohledem na obsah závazného právního názoru NSS. Uvedl, že od doby vydání prvního rozsudku se nijak nezměnil skutkový ani právní stav věci. Poukázal pouze na to, že Ústavní soud nálezem ze dne 12. 3. 2025, sp. zn. Pl. ÚS 21/21, zrušil § 155 odst. 4 zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, pokud jde o základní složku poplatku za ukládání odpadu podle § 45 odst. 1 zákona o odpadech. Na věc to nemělo žádný vliv, protože by se toto ustanovení neuplatnilo. Podrobnou rekapitulaci věcných závěrů rozsudku krajského soudu nepokládá NSS za potřebnou, vzhledem k tomu, že důvody jeho zrušení se týkají čistě jeho procesního postupu. II. Obsah kasační stížnosti žalobkyně a) a její doplnění [6] Žalobkyně a) [dále „stěžovatelka“] napadla v záhlaví uvedený rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Navrhuje, aby NSS zrušil rozsudek krajského soudu (případně i napadená rozhodnutí MŽP 2018 a 2020) a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [7] Stěžovatelka zdůraznila, že usiluje o zrušení napadeného rozsudku v plném rozsahu, v němž je to přípustné, tj. ve výroku III., IV. a VI. napadeného rozsudku. Doplnila, že stále trvá na nezákonnosti rozhodnutí MŽP 2019. Respektuje však právní názor NSS ohledně nemožnosti napadnout toto rozhodnutí kasační stížností kvůli prekluzi. Avšak v případě stěžovatelčina úspěchu ve věci by se měly stejné principy uplatnit i pro toto rozhodnutí. [8] Mimo věcnou argumentaci, kterou NSS taktéž nepokládá za nutné rekapitulovat (stejně jako věcnou argumentaci obsaženou v následných vyjádřeních ostatních účastníků řízení), poukázala na možné procesní pochybení krajského soudu, který zaslal napadený rozsudek do její datové schránky, aniž by nařídil jednání či se dotázal účastníků řízení, zda s takovým postupem souhlasí či nikoliv, v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. Tento postup neobjasnil ani v odůvodnění, pouze stroze konstatoval, že NSS jej zavázal „pouze“ doplnit chybějící výrok. Krajský soud účastníky nevyrozuměl ani o změně složení senátu. Neměli tak možnost namítnout potenciální podjatost vůči nové člence senátu. Doplnění kasační stížnosti ze dne 12. 2. 2026 [9] Stěžovatelka nad rámec kasační stížnosti zaslala NSS její doplnění, v němž kromě věcných námitek upozorňuje, že v novém projednání před krajským soudem po vydání zrušujícího rozsudku nebyly splněny podmínky řízení dle § 51 odst. 1 s. ř. s. Stěžovatelka přitom trvala na nařízení jednání. Krajský soud proto zatížil řízení vadou, která měla vliv na zákonnost napadeného rozsudku. Dle judikatury NSS je pro určení, zda vada měla vliv na zákonnost rozsudku či nikoliv, rozhodující, zda mohl být výsledek řízení před krajským soudem změněn. [10] Mezi vydáním prvního rozsudku krajského soudu ze dne 28. 1. 2025 a napadeného rozsudku ze dne 4. 8. 2025 došlo k obměně senátu. Předsedkyně rozhodujícího senátu Mgr. Ing. Lenka Bursíková byla od 1. 7. 2025 dočasně přidělena k NSS. Nahradila ji soudkyně Mgr. Martina Kotouček Mikolášková. Senát proto rozhodoval v jiném složení, než v jakém bylo vedeno ústní jednání ve věci. Krajský soud v druhém kole pouze mechanicky doplnil chybějící výrok. Fakticky však nově rozhodoval o stěžovatelčině žalobě. [11] Vzhledem k nenařízení ústního jednání a minimalistické úpravě napadeného rozsudku si stěžovatelka není jistá mírou účasti soudkyně Kotouček Mikoláškové na rozhodování. Tato soudkyně dříve působila jako právnička v Transparency International ČR, jako vedoucí právní