Nejvyšší správní soud 8 As 37/2026

Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) obdržel dne 25. 3. 2026 blanketní kasační stížnost, v níž se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhal zrušení v záhlaví označeného usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci. Ten napadeným usnesením pro opožděnost odmítl stěžovatelovu žalobu proti výše uvedenému rozhodnutí žalovaného.

Podle § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je s podáním kasační stížnosti spojen vznik poplatkové povinnosti. Dle § 9 odst. 1 téhož zákona nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí lhůty soud řízení zastaví. Dle položky č. 19 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou uvedeného zákona, je kasační stížnost zpoplatněna částkou 5 000 Kč.

Jelikož stěžovatel současně s podáním kasační stížnosti nezaplatil soudní poplatek, NSS ho usnesením ze dne 1. 4. 2026, č. j. 8 As 37/20266, vyzval k jeho zaplacení ve lhůtě 15 dnů a k doplnění důvodů kasační stížnosti ve lhůtě jednoho měsíce. Usnesení bylo stěžovateli doručeno následující den, tedy ve čtvrtek 2. 4. 2026 (dle doručenky na č. l. 7 spisu NSS). Patnáctidenní lhůta k zaplacení soudního poplatku skončila v pátek 17. 4. 2026. Stěžovatel nicméně do dnešního dne soudní poplatek nezaplatil, ani na výzvu nijak nereagoval.

Nejvyšší správní soud proto v souladu s § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), rozhodl o zastavení řízení o stěžovatelově kasační stížnosti.

Jelikož bylo řízení o kasační stížnosti zastaveno, nemá podle § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. žádný z účastníků řízení právo na náhradu jeho nákladů.