9 Ads 123/2025 – Nejvyšší správní soud

9 Ads 123/2025- 25 - text  9 Ads 123/2025 - 28 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Tomáše Herce v právní věci žalobkyně: ARGOM s.r.o., se sídlem Sulislav 7, zast. JUDr. Zdeňkem Veberem, advokátem se sídlem Purkyňova 593/10, Plzeň, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, se sídlem Kolářská 415/13, Opava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 4. 2024, č. j. 4091/1.30/236, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 7. 2025, č. j. 57 A 36/202457, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím Oblastního inspektorátu práce pro Středočeský kraj ze dne 22. 11. 2023, č. j. 590/4.30/2320, byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku dle § 140 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), a byl jí uložen správní trest pokuty ve výši 1 600 000 Kč. Uvedeného přestupku se žalobkyně měla dopustit tím, že umožnila výkon závislé práce ve smyslu § 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), celkem 19 fyzickým osobám (státním příslušníkům Vietnamské socialistické republiky) mimo pracovněprávní vztah, čímž porušila § 3 zákoníku práce a naplnila znaky výkonu nelegální práce dle § 5 písm. e) bodu 1. zákona o zaměstnanosti. K výkonu závislé práce mimo pracovněprávní vztah mělo dojít tím, že žalobkyně uzavřela smlouvu o dílo, ve které se zavázala provádět práce v oblasti výroby elektroniky dle požadavku objednatele. Zároveň s objednavatelem uzavřela smlouvu o nájmu výrobních prostor. Následně výrobní prostory pronajala dalším osobám (pracovníkům, pozn. NSS), se kterými současně uzavřela smlouvy o dílo, jejichž předmětem byl stejný závazek těchto osob, jako byl závazek žalobkyně v dříve uzavřené smlouvě o dílo s pronajímatelem výrobních prostor. [2] Proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně brojila žalobkyně odvoláním. Žalovaný rozhodnutím ze dne 30. 4. 2024, č. j. 4091/1.30/236, změnil výrok I. prvostupňového rozhodnutí pouze tak, že upravil označení tam odkazovaného zákona o zaměstnanosti (doplnil rozhodné znění zákona, a sice „ve znění účinném do 31. 12. 2023“, pozn. NSS), a to vzhledem k novelizaci § 5 psím. e) zákona o zaměstnanosti účinné od 1. 1. 2024, kterou pro žalobkyni neshledal příznivější, jelikož vymezení nelegální práce z důvodu jejího výkonu mimo pracovněprávní vztah zůstala fakticky totožná. Žalovaný ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil a odvolání žalobkyně zamítl jako nedůvodné. [3] Žalobkyní podanou žalobu zamítl krajský soud nyní napadeným rozsudkem jako nedůvodnou. Neshledal, že by byla správní rozhodnutí nepřezkoumatelná. Správní orgány učinily konkrétní zjištění, na jejichž podkladě dospěly k závěru o naplnění znaků závislé práce. Ve vztahu k věcnému posouzení krajský soud konstatoval, že v posuzované věci skutečně došlo k naplnění znaků závislé práce. Na uvedeném nemohou nic změnit ani žalobkyní odkazované nájemní smlouvy a smlouvy o dílo uzavřené mezi ní a jednotlivými pracovníky, jelikož se jednalo o formální zastření faktického stavu. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadá výše označený rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), na základě kterých požaduje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. [5] Stěžovatelka namítá, že krajský soud chybně aplikoval judikaturu NSS, která zdůrazňuje potřebu kumulativního naplnění všech znaků závislé práce, a navíc se s ní ani nevypořádal. Ačkoliv krajský soud shledal rozhodnutí oblastního inspektorátu přezkoumatelným, pominul, že stěžovatelka namítala, že oblastní inspektorát zcela rezignoval na zbývající znaky závislé práce, a sice výkon práce jménem zaměstnavatele, v pracovní době a na jeho náklady. Krajský soud též chybně vyhodnotil osobní výkon práce a možnost zastupitelnosti pracovníků. Stěžovatelka navíc opakovaně tvrdila, že nepožadovala ani nekontrolovala osobní výkon práce ze strany sjednaných smluvních partnerů. [6] Stěžovatelka nesouhlasí s argumentací krajského soudu, kterou potvrdil závěr správních orgánů o účelovém uzavření nájemních smluv a smluv o dílo mezi stěžovatelkou a fyzickými osobami (pracovníky, pozn. NSS). Krajský soud navíc konstatoval, že správní orgány nezpochybňovaly pravost smluv. Uvedené závěry jsou nesprávné a neodůvodněné. Dle stěžovatelky nebyla pravost těchto smluv vyvrácena a obě smluvní strany z nich vycházely. Ačkoliv krajský soud odkázal na judikaturu ohledně skutečné povahy smluvního vztahu, která je dle něj rozhodná pro posouzení, nevypořádal se s argumentací stěžovatelky, že nebyla oprávněna průběžně zadávat a kontrolovat činnost a plnění úkolů zhotovitelů. [7] Dle krajského soudu správní orgány též dostatečně zjistily skutkový stav, s čímž stěžovatelka nesouhlasí. Namítala totiž, že správní orgány se omezily na obecná konstatování bez konkrétních odkazů na důkazy. Stejně tak namítala, že z odůvodnění správních rozhodnutí nelze zjistit, z jakých konkrétních důkazů správní orgány vycházely při hodnocení ekonomické závislosti fyzických osob na stěžovatelce. Krajský soud pouze obecně uvedl, že žalobní námitky jsou totožné s odvolacími. Takové vypořádání námitek považuje stěžovatelka za nedostatečné, a napadený rozsudek tak je nepřezkoumatelný. [8] Stěžovatelka dále namítá, že již v žalobě obecně brojila proti nepřiměřenosti výše uložené sankce. Krajský soud však konstatoval, že v žalobě nepředestřela žádnou konkrétní polemiku s odůvodněním výše pokuty, a odkázal na odůvodnění rozhodnutí žalovaného. Stěžovatelka nyní s odkazem na své vyjádření ve správním řízení zdůrazňuje, že v něm namítala likvidační charakter pokuty s ohledem na zhoršenou ekonomickou situaci a pokles zakázek. Krajský soud se měl žalobní námitkou zabývat důkladněji, její vypořádání je nedostatečně vzhledem k předchozí argumentaci stěžovatelky v odvolacím řízení a k judikatuře, dle které tvoří rozhodnutí obou stupňů jeden celek. [9] Žalovaný ve vyjádření navrhl kasační stížnost zamítnout jako nedůvodnou. Na rozdíl od stěžovatelky není toho názoru, že by krajský soud a správní orgány nesprávně posoudily otázku naplnění znaků závislé práce, natož pak nedostatečně. Žalovaný zdůraznil, že správní řízení tvoří jeden celek. Stěžovatelka pak mylně zařazuje mezi znaky závislé práce znak „v pracovní době“ a „na náklady zaměstnavatele“, které se řadí mezi podmínky, za nichž je závislá práce vykonávána. Žalovaný zopakoval, že nezpochybňoval pravost ani existenci uzavřených smluv, nicméně posuzoval, zda reálně vykonávaná činnost odpovídala jejímu formálnímu vymezení. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [10] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, z důvodů, které zákon připouští, a stěžovatelka je zastoupena advokátem (§ 102 a násl. s. ř. s.). Poté přistoupil k přezkumu rozsudku krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů. Ověřil také, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [11] Kasační stížnost není důvodná. [12] Podle § 2 odst. 1 zákoníku práce [z]ávislou prací je práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně. [13] Podle § 2 odst. 2 téhož zákona [z]ávislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě. [14] Podle § 5 písm. e) bodu 1. zákona o zaměstnanosti se pro účely tohoto zákona rozumí nelegální prací závislá práce vykonávaná fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah. [15] Podle § 140 odst. 1 písm. c) stejného zákona se právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba dopustí přestupku tím, že umožní výkon nelegální práce podle § 5 písm. e) bodu 1 nebo 2. III.a Přezkoumatelnost rozsudku [16] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozsudku. Ke konkrétnímu obsahu pojmu nepřezkoumatelnosti odkazuje na svou ustálenou judikaturu (rozsudky ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/200375, č. 133/2004 Sb. NSS, ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/200544, č. 689/2005 Sb. NSS, ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/200352, nebo ze dne 16. 12. 2008, č. j. 1 Ao 3/2008136, č. 1795/2009 Sb. NSS). Kasační soud zároveň dodává, že nesouhlas stěžovatelk