Nejvyšší správní soud 9 Ads 25/2026

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „krajský soud“) napadeným usnesením odmítl žalobu žalobce (dále jen „stěžovatel“) na ochranu před nečinností žalované spočívající v nevydání rozhodnutí o žádosti o invalidní důchod.

Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) usnesením ze dne 23. 2. 2026, č. j. 9 Ads 25/20266, vyzval stěžovatele, aby doložil splnění podmínky řízení spočívající v zastoupení advokátem předložením plné moci [§ 105 odst. 2 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)] a doplnil kasační stížnost o důvody, pro které napadá usnesení krajského soudu, a o upřesnění toho, co navrhuje (§ 106 odst. 3 s. ř. s.). K doložení zastoupení stanovil stěžovateli lhůtu 15 dnů a k doplnění kasační stížnosti o důvody a petit lhůtu 1 měsíce. Současně poučil stěžovatele o následcích nesplnění výzvy. Usnesení bylo doručeno do datové schránky stěžovatele dne 5. 3. 2026 (č. l. 7 spisu NSS).

Stěžovatel ve stanovené lhůtě 15 dnů, jejímž posledním dnem byl pátek 20. 3. 2026, nedoložil plnou moc udělenou advokátovi k jeho zastupování. Nedoložení zastoupení mělo za následek, že nebyla splněna jedna z podmínek řízení a v řízení nelze pokračovat. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 120 s. ř. s.

Vzhledem k odmítnutí kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 60 odst. 3 věty první ve spojení s § 120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.