9 As 135/2025 – Nejvyšší správní soud

9 As 135/2025- 73 - text  9 As 135/2025 - 78 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Tomáše Herce a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: M. M., zastoupený JUDr. Michalem Krýslem, advokátem se sídlem náměstí Republiky 204/30, Plzeň, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 1760/18, Plzeň, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 4. 2024, č. j. PKRR/576/24, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) SIRUCES, spolek, se sídlem Rokycanská 1524/116a, Doubravka, Plzeň, zastoupený Mgr. Bc. Nikolou Šimlovou, advokátkou se sídlem Lochotínská 1108/18, Plzeň, II) TERASY ŠVABINY s.r.o., se sídlem Šafaříkovy sady 2455/5, Plzeň, zastoupené Mgr. Petrem Dolejšem, advokátem se sídlem Šafaříkovy sady 2455/5, Plzeň, III) CETIN a.s., se sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 5. 2025, č. j. 77 A 27/2024152, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 5. 2025, č. j. 77 A 27/2024152, se ruší. II. Žaloba se odmítá. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Věc se týká otázky procesního práva, zda se krajský soud může věcně zabývat žalobou proti rozhodnutí správního orgánu v rozsahu žalobních bodů, které žalobce sice uplatnil ve lhůtě stanovené ve výzvě krajského soudu k odstranění vady žaloby spočívající v nedostatku vymezení žalobních bodů, avšak samotná tato výzva byla vydána až po uplynutí lhůty pro podání žaloby, kdy již podle § 71 odst. 2 soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“) nové žalobní body uplatnit nelze. [2] Magistrát města Plzně vydal dne 6. 11. 2023, č. j. MMP/436703/23, k žádosti osoby zúčastněné na řízení II) územní rozhodnutí, kterým podle § 72 a § 92 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), rozhodl o umístění stavby označené jako „bytové domy Rokycanská II“ na několika pozemcích nacházejících se v obci X a v katastrálním území X (v této obci a katastrálním území se nacházejí všechny dále označené pozemky). Proti tomuto rozhodnutí podali stěžovatel i další osoby odvolání, která žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí prvostupňového správního orgánu potvrdil. Stejným rozhodnutím zamítl jako nepřípustné odvolání M. M., syna stěžovatele. Ten totiž podle žalovaného v dotčeném území neměl žádný pozemek či stavbu, ke kterým by bylo evidováno jeho vlastnické nebo jiné věcné právo. Nenáleželo mu proto postavení účastníka řízení podle § 85 odst. 2 písm. a) a b) stavebního zákona. Rozhodnutí žalovaného bylo stěžovateli doručeno dne 15. 4. 2024. [3] Dne 13. 6. 2024 podal stěžovatel proti rozhodnutí žalovaného žalobu. V ní se omezil na tvrzení, že jej toto rozhodnutí společně s rozhodnutím prvostupňového správního orgánu poškozuje na jeho vlastnickém právu k nemovitým věcem (demolice plotu, jeho přípojek atp.), resp. že jeho vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním pozemkům nebo stavbám může být těmito rozhodnutími přímo dotčeno (požární ochrana, ohrožení dodávek z inženýrských sítí, bezpečnost či dokonce samotná další existence přístupové cesty, podstatné zastínění jeho stavební parcely, ochranná pásma jeho stávajících přípojek atp.). Správní orgány měly „naprosto nezákonně“ rozhodnout o právech stěžovatele tím, že je vůbec neřešily, nebo je prohlásily za neexistující. Správně měly stěžovatele vyzvat k řešení formou podání patřičných žalob. Ten sice v době rozhodování žalovaného již z vlastní iniciativy žaloby podal a nechal zapsat poznámky spornosti do katastru nemovitostí na přímo dotčené pozemky umísťovaným záměrem, žalovaný však postupoval způsobem, jako by tomu tak nebylo. Stěžovatel požádal o osvobození od soudního poplatku a navrhl, aby mu byl ustanoven zástupce. [4] Krajský soud v Plzni (dále jen „krajský soud“) rozhodl asistentkou soudce usnesením ze dne 1. 7. 2024, č. j. 77 A 27/202443, o zamítnutí žádosti stěžovatele o osvobození od soudního poplatku i jeho návrhu na ustanovení zástupce. Toto usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 11. 7. 2024. Usnesením vydaným rovněž asistentkou soudce ze dne 18. 7. 2024, č. j. 77 A 27/202446, krajský soud následně vyzval stěžovatele k odstranění vady žaloby spočívající v nedostatečné konkrétnosti vymezení žalobních bodů, a to ve lhůtě 2 týdnů od doručení této výzvy, a poučil jej o způsobu, jakým tak může učinit. Stěžovatel reagoval na toto usnesení, které mu bylo doručeno dne 29. 7. 2024, podáním ze dne 12. 8. 2024 označeným jako „Pokus o doplnění žaloby + využívám možnost námitky proti usnesení č. j. 77 A 27/202446 ze dne 18. 7. 2024“. V něm označil poskytnutou lhůtu za „šibeniční“ a požádal krajský soud o určení lhůty „pro finální doplnění žaloby“ do 1. 10. 2024 z důvodu zdravotní indispozice. Současně doplnil svou argumentaci o následujících pět dílčích námitek: a) neřešení demolice plotu, který odděluje pozemky stěžovatele od silnice na Prahu, ačkoli jde o podmínku vyústění chodníku na hlavní silnici a požárního přístupu k hydrantu, b) neřešení demolice minimálně jedné z vodovodních přípojek vlastněných stěžovatelem, bez níž nemůže být zajištěno stání pro hasičský vůz v případě požárního zásahu, c) nevyzvání stěžovatele k podání příslušné žaloby a jeho nepoučení o nutnosti tak učinit v určené lhůtě ve věci demolice studny umístěné na pozemku parc. č. 2828, d) reálné ohrožení jediné přístupové cesty k nemovitostem stěžovatele, které vedlo stěžovatele k podání žaloby na určení věcného břemene práva cesty na část neveřejné účelové komunikace, e) nedostatky studie zastínění zpracované ve správním řízení, která se opírá o některé „naprosto vylhané“ skutečnosti a z níž není možné zjistit konkrétní zastínění nemovitých věcí stěžovatele. [5] Posledně uvedené podání zhodnotil krajský soud nejen jako doplnění žaloby, ale též jako žádost o prodloužení lhůty k (dalšímu) doplnění žaloby. S ohledem na uplynutí lhůty pro podání žaloby, v níž lze podle § 71 odst. 2 s. ř. s. rozšířit žalobu o další žalobní body, ale lhůtu pro doplnění žaloby neprodloužil. Tuto skutečnost sdělil stěžovateli přípisem asistentky soudce ze dne 22. 8. 2024, č. j. 77 A 27/202456, v níž stěžovatele poučil o možnosti rozvinout argumentaci uvnitř již vymezených žalobních bodů i po již uběhlé lhůtě stanovené k doplnění žaloby. [6] Napadeným rozsudkem krajský soud žalobu zamítl. Zdůraznil, že stěžovatel podal žalobu teprve dva dny před posledním dnem k jejímu podání, kterým bylo 15. 6. 2024. Jelikož požádal o osvobození od soudních poplatků a navrhl ustanovení zástupce, až do právní moci rozhodnutí o zamítnutí těchto žádostí dne 11. 7. 2024 se tato lhůta stavěla. Poté měl stěžovatel k doplnění žaloby pouhé dva dny. Bylo jen dobrodiním asistentky soudce, že stěžovateli stanovila lhůtu 2 týdnů k odstranění vad žaloby. Krajský soud proto žalobu projednal ve znění doplnění ze dne 12. 8. 2024, aniž by přihlédl k novým žalobním bodům uplatněným na jednání konaném dne 28. 5. 2025. Skutečnost, že stěžovatel je právním laikem a starobním důchodcem, není důvodem k „rozvalu“ procesního rámce výkonu správního soudnictví. Nelze vytvářet kategorie osob, pro které ta či ona pravidla neplatí či se uplatňují mírnějším způsobem, neboť by to vedlo k porušení rovnosti před zákonem. Nejde o přepjatý formalismus. [7] Stěžovatel podle krajského soudu včas uplatnil žalobní body obsažené v doplnění žaloby ze dne 12. 8. 2024. Z nich však pouze námitka nadměrného zastínění splňovala předpoklady žalobního bodu. Zbylé námitky trpěly významnými vadami ve své konkrétnosti a srozumitelnosti, takže je bylo třeba považovat nanejvýš za zárodky žalobních bodů. Nebylo z nich patrné jednoznačné vymezení skutkových dějů a okolností, které by byly individuálně odlišitelné ve vztahu ke konkrétnímu případu stěžovatele. Opožděnými byly naopak námitky uplatněné v průběhu jednání dne 28. 5. 2025, které se týkaly stěžovatelem tvrzených a) procesních vad při rozhodování správních orgánů ohledně účastenství stěžovatele v územním řízení, b) vad při posuzování vlastnictví elektropřípojek, c) vad rozhodnutí žalovaného z hlediska požární bezpečnosti (dimenze hydrantu, požární výšky a nástupního místa), d) vad rozhodnutí žalovaného z hlediska bezpečnosti a kapacity přístupové cesty a bezpečnosti provozu na ní a e) vad při vedení správního spisu a jeho obsahu. Tyto námitky nerozvíjely argumentaci uplatněnou v žalobě či jejím doplnění, a tudíž ani nedotvářely ze zárodků řádné žalobní body. [8] U námitky týkající se demolice plotu stěžovatel nijak nekonkretizoval, o jaký plot na kterém pozemku mu jde. Z kontextu věci a vyjádření žalobce při soudním jednání se jeví pravděpodobným, že má jít o pozemek parc. č. XB, který sousedí s komunikací na Rokycanské ulici v Plzni a který spo