Nejvyšší správní soud 9 As 3/2026

Žalovaný svými rozhodnutími zamítl stížnosti žalobce proti dvěma rozhodnutím ředitele Věznice Bělušice (ze dne 12. 9. 2025, č. j. VS6553213701/09/2518/RDVT25/1, a ze dne 14. 10. 2025, č. j. VS6553213701/10/2518/RDVT25/1), kterými byla žalobci uložena povinnost nahradit další náklady spojené s výkonem trestu za měsíce srpen a září 2025. Proti rozhodnutím žalovaného brojil žalobce žalobou a požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů.

Krajský soud v záhlaví uvedeným usnesením přiznal žalobci v plném rozsahu osvobození od soudních poplatků (výrok I.) a zamítl žalobcův návrh na ustanovení zástupce (výrok II.).

Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podanou kasační stížností brojí proti výroku II. usnesení krajského soudu.

Nejvyšší správní soud předně zjišťoval, zda jsou splněny podmínky řízení o kasační stížnosti či zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí kasační stížnosti, a shledal, že kasační stížnost není přípustná.

Podle § 46 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění od 1. 1. 2026 (dále jen „s. ř. s.“), ve spojení s § 120 s. ř. s. soud usnesením odmítne podaný návrh, jestliže je podle zákona nepřípustný.

Podle § 104 odst. 3 písm. e) s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na ustanovení zástupce.

Jelikož stěžovatel podal kasační stížnost právě proti výroku II. napadeného usnesení, kterým krajský soud zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce, je kasační stížnost v této věci nepřípustná. Nejvyšší správní soud ji proto odmítl.

O náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti rozhodne krajský soud v konečném rozhodnutí o žalobě, a to podle pravidel o náhradě nákladů řízení o žalobě samotné (obdobně viz rozsudek rozšířeného senátu ze dne 29. 11. 2023, č. j. 5 As 84/202230, odst. [50], a na něj navazující rozsudky NSS, ze dne 6. 12. 2023, č. j. 6 As 312/202328, odst. [17], a ze dne 25. 9. 2025, č. j. 8 As 111/202514, odst. [21]).