2 Afs 102/2016 — Nejvyšší správní soud

51 Af 11/2019- 33 - text  9 51 Af 11/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců JUDr. Michala Hájka Ph.D. a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: J.L. bytem X zastoupen X, daňovým poradcem se sídlem X proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 10. 2019, č. j. 43462/19/5100 – 41455 – 711417 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah žaloby 1. Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) byla dne 31. 12. 2019 doručena žaloba, jíž se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 10. 2019, č. j. 43462/19/5100 – 41455 – 711417, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihočeský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 12. 3. 2019, č. j. 466572/19/2200 – 31471 - 305330, kterým byl žalobci vyměřen úrok z posečkané částky ve výši 44 679 Kč. 2. Žalobce v prvé řadě namítal, že v projednávané věci nelze aplikovat sankce za prodlení s placením zakotvené v zákoně č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“), ale v souladu s § 4 daňového řádu měla být ve věci aplikována speciální právní úprava v zákoně č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“). Podle žalobce se žalovaný s touto právní otázkou vůbec nezabýval, a proto shledává napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné. Žalobce podotkl, že z napadeného rozhodnutí vyplývá, že úrok z posečkání má být jakýmsi poplatkem za poskytnutou úlevu, což je nesprávné, neboť jej považuje za mírnější sankci z prodlení s plněním daňových povinností. Takové jednání dle žalobce je upraveno v zákoně o rozpočtových pravidlech a nelze ukládat další sankce za prodlení upravené daňovým řádem. Žalobce dále namítal, že i kdyby připustil současnou aplikaci sankčních ustanovení v zákoně o rozpočtových pravidlech a v daňovém řádu, tak v době rozhodování o platebním výměru platilo novelizované znění § 157 odst. 6 daňového řádu a podmínky v novelizovaném znění upravené pro vyměření úroku z posečkané částky nebyly v projednávané věci splněny. 3. Další žalobní námitka poukazovala na trestní povahu sankcí ukládaných za pozdní úhradu daňových povinností a v takovém případě je zapotřebí aplikovat právní úpravu pro sankcionovaný subjekt nejvýhodnější, což dle žalobce bylo znění daňového řádu účinné od 1. 7. 2017. V závěru žaloby byla podotknuta absurdnost výkladu žalovaného, který dle žalobce zastával názor, že nebylo-li by povoleno posečkání s placením úroků, žádné úroky z prodlení by platit nemusel, ale v důsledku povolení posečkání povinnost platit úrok z prodlení vznikla. II. Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný se ve vyjádření podrobně vypořádal se všemi vznesenými žalobními body. K odkazům žalobce na zákon o rozpočtových pravidlech žalovaný podotkl, že je tím patrně myšlen § 44a odst. 10, který se však týká penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně, což však nebyl případ v nyní projednávané věci. Žalovaný dále uvedl, že povolení o posečkání úhrady daně bylo vydáno podle § 156 odst. 1 daňového řádu, proto z pochopitelných důvodů bylo i rozhodnutí o pozbytí účinnosti rozhodnutí o posečkání a úroku z posečkané částky daně vydáno podle daňového řádu. Žalovaný dále podotkl, že úroky nelze chápat jako sankci ve smyslu správního trestání za pozdní úhradu daně, ale jedná se o příslušenství daně. Žalovaný ve vyjádření dále uvedl, že po dobu posečkání vzniká daňovému subjektu úrok nižší, než by byl úrok z prodlení. 5. Žalovaný dále uvedl, že úrok z posečkané částky byl vypočítán pouze z posečkané částky odvodu za porušení rozpočtové kázně a pouze po dobu do 30. 6. 2017. Žalovaný zdůvodnil, proč shledává ustanovení upravující vznik úroku z posečkané částky hmotněprávním ustanovením, a proto se úrok z posečkání má řídit právní úpravou platnou v okamžiku, kdy nastaly rozhodné skutečnosti. Žalovaný nesouhlasil ani s námitkou týkající se povinnosti aplikovat příznivější právní úpravu na vyměřený úrok z prodlení, neboť ten nemá povahu trestní sankce, a proto nelze při posuzování aplikace příslušného znění právní úpravy hodnotit příznivost pro daňový subjekt. Závěrem žalovaný podotkl, že úrok z posečkání je úrokem nižším než úrok z prodlení, čili je pro daňový subjekt výhodou. III. Obsah správního spisu 6. Z obsahu správního spisu zjistil soud následující rozhodné skutečnosti: Dne 6. 1. 2014 byl vydán Finančním úřadem pro Plzeňský kraj platební výměr za porušení rozpočtové kázně č. j. X, jímž byl vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 1 300 000 Kč, proti tomu bylo podáno dne 19. 1. 2014 odvolání, které bylo žalovaným pod č. j. 19962/14/5000 – 24700 – 703359 dne 5. 8. 2014 zamítnuto. Žalobce se domáhal zrušení tohoto rozhodnutí i žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.“), o níž rozhodl rozsudkem ze dne 8. 3. 2016, č. j. 57 Af 37/2014 – 46 Krajský soud v Plzni tak, že se žaloba zamítá. Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni podal žalobce kasační stížnost, která byla Nejvyšším správním soudem rovněž zamítnuta dne 22. 8. 2017 pod č. j. 5 Afs 138/2016 – 74 a proti rozsudku NSS podal žalobce ústavní stížnost, která byla Ústavním soudem odmítnuta usnesením ze dne 14. 8. 2018, sp. zn. II. ÚS 3527/17. Dne 21. 8. 2014 vyměřil Finanční úřad pro Plzeňský kraj platebním výměrem ze dne 21. 8. 2014 žalobci penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně za období od 3. 9. 2008 do 20. 8. 2014 ve výši 1 300 000 Kč. 7. Žalobce podal dne 4. 9. 2014 žádost o posečkání odvodu za porušení rozpočtové kázně, které bylo vyhověno dne 10. 10. 2014 rozhodnutím č. j. 1661154/14/2300 – 04703 – 402067. Tímto rozhodnutím bylo posečkáno s úhradou odvodu za porušení rozpočtové kázně ve výši 1 300 000 Kč a s úhradou penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně ve výši 1 300 000 Kč, a to ode dne 1. 9. 2014 do dne 30. 9. 2016 (dále jen „rozhodnutí o posečkání 1“). Žalobce dne 25. 8. 2015 podal žádost o prominutí odvodu a penále. Dne 22. 12. 2015 rozhodlo Generální finanční ředitelství o zastavení řízení v části týkající se odvodu za porušení rozpočtové kázně pod č. j. 114274/15/7500 – 30470 – 050620 (zrušeno dne 13. 12. 2016 rozhodnutím č. j. 133314/16/7500 – 30091 – 050277) a rozhodnutím č. j. 103860/15/7500 – 30470 – 050620 byla zamítnuta žádost žalobce o prominutí odvodu a penále za porušení rozpočtové kázně v části týkající se penále ve výši 1 300 000 Kč. Žalobce nesplnil podmínku v rozhodnutí o posečkání stanovenou, neboť posečkaná částka nebyla ve stanovené lhůtě uhrazena. Finanční úřad pro Plzeňský kraj vydal dne 4. 11. 2016 platební výměr č. j. 1856012/16/2300 – 31471 – 401531, jímž sdělil žalobci, že mu za dobu povoleného posečkání vznikl úrok z posečkané částky ve výši 190 582 Kč. 8. Dne 31. 12. 2016 podal žalobce novou žádost o povolení posečkání, žádosti bylo správcem daně vyhověno rozhodnutím ze dne 30. 1. 2017, č. j. 182801/17/2200 – 31471 – 305330 (dále jen „rozhodnutí o posečkání 2“), konkrétně bylo povoleno posečkání úhrady odvodu za porušení rozpočtové kázně v částce 1 290 600 Kč, úhrady úroku z odložené částky ve výši 190 582 Kč a penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně v částce 1 300 000 Kč, a to do dne 31. 12. 2018. Dne 25. 5. 2017 vydalo Generální finanční ředitelství rozhodnutí č. j. 39549/17/7500 – 30470 – 050620, jímž byla žádost žalobce zamítnuta. S ohledem na neuhrazení celé posečkané částky ze strany žalobce bylo dne 10. 1. 2019 vydáno rozhodnutí č. j. 23948/19/2200 – 31471 – 305330 o pozbytí účinnosti dnem 31. 12. 2018 rozhodnutí o posečkání 2. Následovalo vydání platebního výměru na úrok z posečkané částky č. j. 466572/19/2200 – 31471 – 305330 ze dne 12. 3. 2019 (dále jen „platební výměr na úrok z posečkané částky 2“ nebo též „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byl žalobce vyrozuměn, že za dobu povoleného posečkání vznikl úrok z posečkané částky ve výši 44 679 Kč ve smyslu § 157 odst. 3 daňového řádu. Proti platebnímu výměru na úrok z posečkané částky 2 bylo podáno dne 15. 3. 2019 odvolání, o němž bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím tak, že se zamítá a prvostupňové rozhodnutí se potvrzuje. IV. Replika žalobce 9. V replice žalobce reagoval na jednotlivé body vyjádření žalovaného, přičemž žalobce nepopíral, že zákon o rozpočtových pravidlech nemá žádné ustanovení týkající se posečkání, ale upravuje následky opožděné úhrady odvodu. Žalobce podotkl, že se jedná o hmotněprávní úpravu ekonomické náhrady za prodlení odlišné od daňového řádu, a proto se domnívá, že má zákon o rozpočtových pravidlech přednost před daňovým řádem. Žalobce považuje úrok z posečkání za materiálně zmírněnou variantu úroku z prodlení. Žalobce zastával