5 As 194/2014 — Nejvyšší správní soud

51 A 9/2020- 96 - text  10 51 A 9/2020 USNESENÍ Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D. a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka v právní věci žalobkyně (navrhovatelka): K.H. bytem X právně zastoupena advokátem Mgr. Pavlem Černým a společníkem Frank Bold advokáti s.r.o. sídlem Údolní 33, 602 00 Brno proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice proti odpůrci: Městský úřad Vimperk sídlem Steinbrenerova 6/2, 385 17 Vimperk o žalobě rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 12. 2019 č. j. KUJCK 143404/2019/2 a o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – ochranného pásma vodního zdroje, které bylo zřízeno rozhodnutím Okresního úřadu Prachatice, referátu životního prostředí, č. j. Vod. 231/2-163/93 ze dne 26. 1. 1993 takto: I. Návrh na zrušení opatření obecné povahy ochranného pásma vodního zdroje, které bylo zřízeno rozhodnutím Okresního úřadu Prachatice, referátu životního prostředí č. j. Vod. 231/2-163/93 ze dne 26. 1. 1993 se odmítá. II. Deklaruje se nicotnost rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 12. 2019 č. j. KUJCK 143404/2019/2, jakož rozhodnutí Městského úřadu Vimperk, odboru životního prostředí ze dne 25. 9. 2019 č. j. MUVPK-ŽP 29857/19-LAJ. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyni se vrací soudní poplatek v částce 3 000 Kč z účtu Krajského soudu v Českých Budějovicích ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího právního zástupce. Odůvodnění: 1. Žalobkyně (navrhovatelka) podala dne 11. 2. 2020 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „ krajský soud“) žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 12. 2019 č. j. KUJCK 143404/2019/2, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Vimperk, odboru životního prostředí ze dne 25. 9. 2019 č. j. X o zamítnutí její žádosti ve věci návrhu na zrušení ochranného pásma vodního zdroje nacházejícího se na pozemku parc. č. X. M.L., které bylo stanoveno rozhodnutím Okresního úřadu Prachatice, referátu životního prostředí ze dne 26. 1. 1993 č. j. Vod. 231/2-163/93 a toto rozhodnutí bylo potvrzeno a zároveň návrh na zrušení opatření obecné povahy – ochranného pásma vodního zdroje, které bylo zřízeno rozhodnutím Okresního úřadu Prachatice, referátu životního prostředí č. j. Vod. 231/2-163/93 ze dne 26. 1. 1993. Jednalo se o žalobu podle § 65 odst. 1 zákona č. 150/2012 Sb., soudního řádu správního podanou společně s návrhem na zrušení opatření obecné povahy podle § 101a odst. 1 věty druhé téhož zákona. 2. Navrhovatelka shrnula skutkový stav věci. Dovodila svou aktivní legitimaci, jak k podání žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 12. 2019, tak i k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy, ochranného pásma vodního zdroje zřízeného rozhodnutím Okresního úřadu Prachatice dne 26. 1. 1993. 3. Svou potřebu ochrany veřejných subjektivních práv navrhovatelka vysvětluje tak, že se pokusila neúspěšně dosáhnout zrušení ochranného pásma u, jak uvedla, odpůrce (Městského úřadu Vimperk), který její žádost o zrušení opatření obecné povahy ochranného pásma vodního zdroje zamítl a žalovaný správní orgán jeho rozhodnutí k odvolání žalobkyně potvrdil. 4. Z toho důvodu navrhovatelka zvolila cestu podání správní žaloby a společného návrhu na zrušení ochranného pásma vodního zdroje, neboť zastává názor, že ve smyslu § 101a odst. 1 věta druhá s.ř.s. je aktivně legitimována k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části podle tohoto zákona a současně oprávněna ve věci, ve které bylo opatření obecné povahy užito podat žalobu ve správním soudnictví. Zrušení opatření obecné povahy může navrhnout jen společně s takovým návrhem, proto zvolila cestu podání žaloby proti rozhodnutí žalovaného a zároveň podala návrh na zrušení ochranného pásma vodního zdroje (zřízeného rozhodnutím ze dne 26. 1. 1993). Jedná se o incidenční přezkum opatření obecné povahy. 5. Navrhovatelka uvedla důvody nezákonnosti dosud existujícího ochranného pásma vodního zdroje. Podle jejího názoru důvod ochrany vodního zdroje v roce 2004 zanikl, odpůrce tak měl postupovat podle § 30 odst. 9 vodního zákona a ochranné pásmo vodního zdroje zrušit. Vzhledem k tomu, že u odpůrce s touto žádostí neuspěla, podala žalobu ke krajskému soudu, kde spolu s touto žalobou krajskému soudu navrhla zrušení ochranného pásma vodního zdroje, jako opatření obecné povahy. 6. Žalovanému i odpůrci žalobkyně (navrhovatelka) vytýká, že se nedostatečně zabývali skutkovým stavem věci. Řešili jen otázku její procesní způsobilosti k podání návrhu na zrušení ochranného pásma, kterou neshledali. Navrhovatelka poukazuje na fakt, že v takovém případě neměli řízení vůbec zahajovat. Vzhledem k tomu, že je zahájili, nedává odůvodnění rozhodnutí o zamítnutí její žádosti žádný smysl. Podle žalobkyně (navrhovatelky), je tudíž rozhodnutí zmatečné. 7. Navrhovatelka dále dovozuje, že odpůrce i žalovaný nesprávně posoudili naplnění zákonných požadavků uvedených v § 30 odst. 6 vodního zákona (potažmo § 51 odst. 3 správního řádu), který obsahuje pouze demonstrativní výčet subjektů, které mohou podat návrh na stanovení ochranného pásma vodního zdroje, analogicky lze dovodit, že stejný okruh osob, které mohou být tímto opatřením dotčeny, mohou podat návrh na jeho zrušení. 8. Účelem správního soudnictví je poskytnout ochranu veřejným subjektivním právům fyzických a právnických osob způsobem stanoveným soudním řádem správním a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem. Pokud by navrhovatelka nebyla oprávněna (aktivně legitimována) k podání návrhu na zrušení ochranného pásma, pak by šlo vůči ní o odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae), neboť by neexistoval způsob, jakým docílit přezkumu zákonnosti ochranného pásma, protože v důsledku jeho existence dochází k zásahu do základního práva navrhovatelky. Článek 36 odst. 2 Listiny, podle něhož, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod a Listiny. Článek 36 odst. 2 Listiny nelze vykládat doslovně tak, že dopadá pouze na rozhodnutí ve smyslu § 36 s.ř.s. a nikoliv již na jiné typy správních aktů, které taktéž nezákonně zasahují do základních práv a svobod. Navrhovatelka uvedla důvody nezákonnosti ochranného pásma vodního zdroje, kdy podle jejího názoru měl odpůrce postupovat podle § 30 odst. 9 vodního zákona a ochranné pásmo vodního zdroje opatřením obecné povahy zrušit. Od 26. 8. 2004 totiž neexistuje důvod ochrany vodního zdroje, neboť dle sdělení Krajské hygienické stanice voda odebíraná z vodního zdroje není používaná jako zdroj pitné vody a ani neslouží pro další zpracování na vodu pitnou. Nejsou proto splněny zákonné předpoklady pro ochranu vodního zdroje ochranným pásmem a nelze ani argumentoval veřejným zájmem. Dále navrhovatelka tvrdila, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav pro vydání rozhodnutí. Zde vytýkala žalovanému, že měl postupovat přiměřeně k účelu, ke kterému výkon jeho pravomoci slouží. Rozhodnutí žalovaného a rozhodnutí odpůrce jsou nekonzistentní. Pokud odpůrce nepovažoval navrhovatelku za osobu oprávněnou žádat o zrušení ochranného pásma, neměl v prvé řadě takové řízení vůbec zahajovat. Jelikož odpůrce řízení zahájil, nedává odůvodnění jeho rozhodnutí smysl. Dále vydal odpůrce žalobkyni (navrhovatelce) sdělení ze dne 25. 9. 2019 pod č. j. MUVPK-ŽP 32741/19-LAJ („sdělení“), kde rozvedl stanovisko odpůrce ke zrušení ochranného pásma, nicméně není jasné, na základě jaké pravomoci bylo vydáno a jak souvisí rozhodnutí odpůrce. Podle navrhovatelky není možné doplňovat nedostatečné odůvodnění rozhodnutí odpůrce v rámci jiného aktu, v tomto případě sdělení. Odpůrce by měl v případě odpadnutí důvodu ochrany vodního zdroje takové skutečnosti posoudit ex offo. Zároveň tvrdila nesprávné právní posouzení. Podle navrhovatelky nezákonnost spočívá v tom, že žalovaný nesprávně posoudil naplnění zákonných požadavků ustanovení § 30 odst. 6 vodního zákona a § 51 odst. 3 správního řádu. 9. Žalobkyně (navrhovatelka) požaduje zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 12. 2019, jakož i opatření obecné povahy – zřízené rozhodnutím Okresního úřadu Prachatice dne 26. 1. 1993. 10. Žalovaný správní orgán zaslal dne 2. 3. 2020 k žalobě své vyjádření. Podle názoru žalovaného je zásadní otázkou, zda žalobkyně je či není podle § 30 odst. 6 vodního zákona oprávněnou osobou žádat o zrušení ochranného pásma vodního zdroje I. a II. stupně v k. ú. M.L., a to z jakéhokoliv důvodu. Žalobkyně není oprávněnou osobou podle § 8 odst. 2 vodního zákona k nakládání s podzemními vodami, ke kterým bylo ochranné pásmo vodního zdroje stanoveno. Podle názoru krajského úřadu žalobkyně není ve smyslu § 30 odst. 6 vodního zákona oprávněnou osobou. Odůvodněním svého názoru se ža