7 As 82/2011 — Nejvyšší správní soud

50 A 59/2018- 51 - text  11 50A 59/2018 č. j. 50A 59/2018 – 51 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Terezy Kučerové ve věci žalobkyně: M. L., narozena X státní příslušnost Ukrajina bytem M. 146, P. zastoupená Mgr. Markem Hudlickým, advokátem se sídlem Františkánská 7, 301 00 Plzeň proti žalovanému: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 6. 2018, č. j. MV-54092-4/SO-2016, takto: I. Žaloba se zamítá II. Žalované se náhrada nákladů nepřiznává. Odůvodnění: 1. Žalobkyně podala u nadepsaného soudu žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 6. 2018, č. j. MV-54092-4/SO-2016 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo podle § 90 odst. 5 správního řádu zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 16. 2. 2016, čj. OAM-7447-23/ZM-2015 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“). Uvedeným prvostupňovým rozhodnutím bylo ve výroku I. rozhodnuto tak, že žádost žalobkyně o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu ve formě zaměstnanecké karty se dle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a dále ve spojení s § 37 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců v účinném znění zamítá, jelikož údaje podstatné pro posouzení žádosti v nich uvedené neodpovídají skutečnosti. Výrokem II. pak bylo určeno, že dle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a dále ve spojení s § 37 odst. 2 písm. b) v návaznosti na § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců v účinném znění dlouhodobé vízum, s výjimkou víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území z důvodu podle § 33 odst. 3, ministerstvo cizinci neudělí, jestliže je zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizince na území. 2. Žalobkyně vymezuje žalobní body, když namítá porušení § 2 odst. 3 správního řádu, neboť správní orgán nešetřil práva a oprávněné zájmy žalobkyně a porušil přitom zásady proporcionality a subsidiarity. Žalobkyně dále namítá porušení § 3 správního řádu, neboť správní orgán nepostupoval tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2. 3. Žalobkyně je přesvědčena, že napadené rozhodnutí trpí závažnými vadami, nebylo postupováno v souladu se zákonem, příslušná ustanovení byla vykládána, resp. aplikována extenzivně a účelově. 4. Správními orgány byly na žalobkyni kladeny nepřiměřené nároky ohledně znalosti právních předpisů a listinných dokumentů, a to v prvé řadě ve vztahu k evidenčním listům důchodového pojištění, které nekorespondují s výslechem žalobkyně. Nelze přehlédnout ani skutečnost, že výslech žalobkyně se konal až dva měsíce po podání předmětné žádosti. Zde žalobkyně spatřuje porušení zásad subsidiarity a proporcionality. 5. K otázce členství ve Družstvu APICKA je žalobkyně přesvědčena, že splňuje podmínky § 178b odst. 1 zákona o pobytu cizinců, které definuje pojem zaměstnání a že prokázala své členství ve družstvu. Pokud své členství při výslechu popřela, tak z důvodu matoucího způsobu kladení otázek. Žalobkyně byla v minulosti zaměstnankyní, tudíž si při výslechu neuvědomovala rozdíl mezi zaměstnáním a podnikáním. Svým jednáním žalobkyně nesledovala obcházení zákona, nelze jí rovněž přičítat k tíži, že nevyužívala všech oprávnění z členství v družstvu plynoucích, tj. že byla pasivní členkou. Její díl činnosti spočíval v pracích vykonávaných na zakázkách družstva. 6. Správní orgány vykládají občanskoprávní normy extenzivně, resp. optikou veřejného práva, což je ústavně nekonformní. Stát musí svou moc uplatňovat restriktivně, nelze vinit žalobkyni z toho, že se pohybuje při okraji zákonného vymezení. 7. Správní orgány kladou na žalobkyni nepřiměřené nároky, extenzivně vykládají pojem „jiná závažná překážka“, který je nutno vykládat restriktivně, v souladu s principem přiměřenosti. Žalobkyně pobývá na území ČR cca od 16 let, platí zde zásada, že práva cizince rostou úměrně délce pobytu. V tomto ohledu považuje žalobkyně rozhodnutí za nepřiměřené s ohledem na dopad do jejího osobního života, tedy v rozporu s § 174a zákona o pobytu cizinců. Žalobkyně žije na území ČR s manželem, napadené rozhodnutí výrazně zasáhne do jejich manželského soužití. 8. Žalovaný ve vyjádření navrhl projednávanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Poukázal přitom na skutečnost, že žalobkyně odpovídá za všechny údaje uvedené v podané žádosti. Nepřiměřené nároky ohledně znalosti právních předpisů na ni kladeny nebyly. Žalobkyně jednak žije na území ČR od roku 2004, tudíž by měla být znalá právních předpisů. Pokud si pamatuje mzdu vyplácenou jí od května 2015, která nekorespondovala s údaji doloženými v evidenčních listech důchodového pojištění, měla by si pamatovat i údaje v listinách doložených správnímu orgánu dva měsíce před výslechem. Žalovaný rovněž popřel matoucí charakter otázek žalobkyni kladených. Při výslechu byla přítomna tlumočnice, žalobkyně přitom neuvedla, že by pokládaným otázkám neporozuměla, což stvrdila svým podpisem. V průběhu řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalobkyně není členkou družstva, údaje uvedené v žádosti tedy neodpovídají skutečnosti. Námitku nepřiměřenosti dopadu napadeného rozhodnutí do osobního života žalobkyně neuplatnila v odvolacím řízení, uvádí ji až v žalobě. Žádost žalobkyně byla zamítnuta z toho důvodu, že žalobkyně obcházela zákony ČR tím, že závislá činnost měla být vykonávána z titulu členství v družstvu, aniž by však toto bylo reálně naplněno. Současně se žalobkyně dopustila porušení právních předpisů ve věci povinných odvodů a plateb. Není v zájmu ČR, aby se na jejím území zdržovali cizinci porušující právní předpisy země. S ohledem na skutečnost, že žalobní body odpovídají námitkám uvedeným v odvolání, žalovaný v podrobnostech odkazuje na napadené rozhodnutí. 9. Z obsahu správního spisu vyplynuly pro věc následující rozhodné skutečnosti. 10. Dne 27. 4. 2015 podala žalobkyně žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu. K žádosti doložila mimo jiné rozhodnutí úřadu práce, kterým se jí dle § 94 odst. 1 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů prodlužuje povolení k zaměstnání z titulu člena Družstva BIANKA (dále též „družstvo“), IČ 28093542, se sídlem Otakara Jeremiáše 2156, Budějovické Předměstí, 397 01 Písek (vydáno Úřadem práce ČR, kontaktní pracoviště Písek pod č. j PIA-149-2/2013-za dne 23. 4. 2015). Žalobkyně měla na základě této písemnosti zajišťovat plnění úkolů vyplývajících z předmětu činnosti družstva jako jeho členka. Dále žalobkyně předložila pracovní smlouvu na dobu neurčitou, uzavřenou dne 17. 4. 2015 s Družstvem BIANKA, spolu se mzdovým výměrem ze dne 17. 4. 2015, vystaveným rovněž družstvem, kterým je žalobkyni přiznán mzdový tarif ve výši 10.300,- Kč měsíčně. Podle údajů z cizineckého informačního systému žalobkyně vykonává zaměstnání pro družstvo od 6. 4. 2009. Prvostupňový správní orgán za účelem zjištění skutečného stavu věci nezbytného pro účely vydání rozhodnutí dotázal Okresní správu sociálního zabezpečení Písek ve věci registrace žalobkyně jako zaměstnankyně v systému České správy sociálního zabezpečení, a to vzhledem k deklarovanému účelu pobytového oprávnění zaměstnání od roku 2003. Podle údajů vedených osloveným subjektem byla žalobkyně vedena u zaměstnavatele Družstvo BIANKA pouze v době od 2. 5. 2012 do 31. 10. 2012, od 1. 4. 2013 do 31. 12. 2014, od 1. 1. 2015 do 19. 4. 2015 a od 20. 4. 2015 do současné doby. Prvostupňový správní orgán vzhledem ke zjištěnému stavu věci provedl výslech žalobkyně, který byl uskutečněn dne 16. 6. 2015. 11. Do protokolu o výslechu č. j. OAM-7447-14/ZM-2015 žalobkyně uvedla následující. K účelu pobytu žalobkyně sdělila, že na Ukrajině je těžký život a chce v ČR pracovat; v současné době v ČR pracuje jako uklízečka. Uvedla adresu ubytovny, na které v P. bydlí spolu s manželem O. K dotazům na členství v družstvu žalobkyně uvedla, že není členkou družstva, že je zaměstnankyně. Prvostupňový správní orgán se tedy žalobkyně dotázal na rozpor mezi její předchozí výpovědí, že není členkou družstva a předloženým rozhodnutím z úřadu práce, ve kterém stojí, že je jí povoleno zaměstnání jakožto člence Družstva BIANKA. Žalobkyně opětovně vypověděla, že je jen zaměstnankyně. Dále sdělila, že rozhodnutí z úřadu práce viděla a četla ho a že asi tedy je členkou družstva, neví však, jak dlouho její členství trvá. Předsedou družstva je pan P. K dotazu v jaké výši vkládala členský vklad, a zda jí z členství v družstvu plynou nějaké příjmy, žalobkyně sdělila, že žádné peníze jako vklad nevkládala a že jiné příjmy než svůj plat z družstva nemá. Se stanovami družstva se žalobkyně seznámila, viděla je, žalobkyně však neví, jaká má práva a povinnosti. Jako předmět činnosti družstva žalobkyně uvedla stavební práce a zemědělské práce. K počtu č