9 Afs 305/2016 — Nejvyšší správní soud

50 Af 20/2018- 59 - text  34 50 Af 20/2018 č. j. 50 Af 20/2018 - 59 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové a ve věci žalobce: Binter spol. s r. o., IČO 251 87 627 sídlem Husova 1821/4, České Budějovice zastoupen spol. ALIVIO, s. r. o., IČO 625 03 898 sídlem Mánesova 13, České Budějovice proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 6. 2018, č. j. 25257/18/5200-11431-712136, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Rozhodnutím ze dne 5. 6. 2018, č.j. 25257/18/5200-11431-712136 (dále jen „napadené rozhodnutí“), vydaným podle § 114 odst. 1, 2 a 3 a podle § 116 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“) žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihočeský kraj ze dne 27. 1. 2017, č.j. 146476/17/2201-51523-305966, kterým byla žalobci podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“) a podle § 143 odst. 1 a 3 a § 147 daňového řádu za zdaňovací období roku 2011 doměřena daň z příjmů právnických osob vyšší o částku 1 487 890 Kč a současně žalobci vznikla zákonná povinnost uhradit penále podle § 251 odst. 1 písm. a) daňového řádu ve výši 20 % z částky doměřené daně, tedy 297 578 Kč 2. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 7. 8. 2018 včasnou žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“). II. Shrnutí žaloby 3. Žalobou je nejprve namítána nezákonně zahájená daňová kontrola a nezákonný platební výměr, jejich nezákonnost je dána absencí vymezení rozsahu daňové kontroly ve smyslu § 87 odst. 1 daňového řádu. Vzhledem k tomu, že protokol správce daně ze dne 23. 10. 2014, č.j. 1881914/14/2201-05408-307292 neobsahuje vymezení rozsahu daňové kontroly došlo k prekluzi práva stanovit daň a platební výměr je z tohoto důvodu nezákonný. 4. Dále žalobce namítá, že mu bylo odepřeno právo vyjádřit se ke změněnému výsledku kontrolního zjištění. Dle žalobce správce daně nesprávně uvedl, že pokud se žalobce nechce vyjadřovat k části výsledku kontrolního zjištění, která byla změněna v jeho prospěch, nemůže se již vyjádřit k těm zjištěním, která ve výsledku kontrolního zjištění změněna nebyla. Žalobce v této souvislosti poukázal na zásadu in dubio pro libertate, která se promítla v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 7 Afs 54/2006 – 155. 5. Žalobce dále namítá, že správce daně odmítl reagovat na jeho dotazy v průběhu projednávání zprávy o daňové kontrole a pouze odkazoval na její obsah. Tímto ji fakticky odmítl projednat. Žalobce v rámci projednání zprávy požadoval od správce daně předložit konkrétní důkazní prostředky, na základě kterých správce daně dospěl k učiněným závěrům. Zpráva dle žalobce neobsahuje řádné hodnocení důkazů, pročež ji odmítl podepsat. Z tohoto důvodu navrhl její doplnění a nové projednání. Vzhledem k tomu, že nedošlo k řádnému projednání zprávy o daňové kontrole, nemůže být tato důkazem v daňovém řízení. Platební výměr, který ze zprávy o daňové kontrole vychází, není ve smyslu § 102 daňového řádu řádně odůvodněn. 6. Žalobou je dále namítáno nedodržení zákonnosti při provádění důkazů a jejich vadné hodnocení. Konkrétně žalobce zmínil svědeckou výpověď P. D., účetního, který dle jeho názoru není dobrým účetním, k čemuž mělo být správcem daně přihlédnuto. Z výpovědi P. D. je zřejmé, že tato potvrdila jeho neodbornost a jednak to, že si daňové doklady svévolně vytvářel sám, když skutečnou pokladní knihu vedl jednatel žalobce, A. B. Hodnocení svědecké výpovědi správcem daně, který naznal, že svědecká výpověď uvedeného svědka je v rozporu s výpovědí žalobce a předloženou pokladní knihou, je vadné. 7. K bodu 2/2011 zprávy o daňové kontrole – vklady hotovosti do pokladny žalobce namítl, že žalovaný neprokázal, že by příjmové doklady v celkové výši 2 470 161 Kč byly předmětem daně. Žalovaný dle žalobce nerozlišuje mezi pokladní knihou a výpisem z účtu 2011 – Pokladna. Pokladní knihu vedl jednatel žalobce, pohyby na účtu 2011 – Pokladna vytvářel účetní D. Za rozporné označil žalobce tvrzení správce daně, že pokladní kniha byla vypracována dodatečně. Takový závěr je v rozporu s výpovědí účetního D., který uvedl, že na konci účetního období odsouhlasil účetní stav pokladny s fyzickým stavem hotových peněz podle pokladní knihy vedené jednatelem žalobce. Rozdíl mezi účetním a faktickým stavem účetní D. vyrovnával fiktivními doklady bez vědomí žalobce. Skutečnost, že pokladní kniha byla žalobcem správci daně předložena až dodatečně je dána tím, že se žalobce domníval, že účetní D. správci daně tuto knihu již předal. Správce daně neprokázal, že vklady hotovosti do pokladny žalobce byly výnosy z činnosti žalobce a že by jako takové měly být zdaněny. 8. K bodu 3/2011 zprávy o daňové kontrole – vklady hotovosti do banky žalobce namítl, že jednatel žalobci poskytoval půjčky vložením hotovosti na účet žalobce, přičemž tyto vklady byly účetním D. chybně zaúčtovány jako převod peněz z pokladny žalobce, čímž byl uměle vytvořen záporný stav účtu 211 – Pokladna. Správce daně neprokázal, odkud pocházely peněžní prostředky vložené na účet žalobce, rovněž nebylo doloženo tvrzení správce daně o fiktivnosti smluv o půjčce, které byly žalobcem předloženy dodatečně. K tomu žalobce uvádí, že smlouva o půjčce nevyžaduje písemnou formu. 9. K bodu 4/2011 zprávy o daňové kontrole – žalobce k tomuto namítá, že se správce daně mýlí, pokud uvádí, že se úhrada dokladu provedená v účetním období roku 2010 musela promítnout i do roku 2011. Účetní D. v rámci své svědecké výpovědi uvedl, že se pohledávka ve stavu neuhrazených objevila proto, že převod na rok 2011 byl učiněn dříve, než byl rok 2010 uzavřen. Vzhledem k tomu, že moduly nejsou vzájemně provázané, došlo k tomu, že faktura č. 1170710 byla v modulu roku 2010 vedena jako uhrazená a v modulu roku 2011 jako neuhrazená. Žalovaný neprokázal, že účetní software používaný účetním D. páruje automaticky platby mezi roky. Současně však bylo odmítnuto provést výslech jednatele spol. MRP – Informatics, spol. s. r. o., provozovatele daného účetního systému. Tvrzení žalovaného, že částka zaúčtovaná dokladem P11304 nesouvisí s fakturou č. 1170710 je nepravdivé, neboť v textu účetní operace je uvedeno „1170710/P. B.“. 10. K bodu 6/2011 zprávy o daňové kontrole – akce „Prachatická“ a „Vimperk“ žalobce namítl, že prokázal, jaké konkrétní stavební práce byly provedeny panem P. J. Tento svědek svou výpovědí ze dne 22. 11. 2017 potvrdil faktickou úhradu faktur. V této souvislosti žalobce namítl, že v rámci daňové kontroly daně z přidané hodnoty za zdaňovací období duben 2011 až prosinec 2013 nebyly daňové doklady od pana P. J. zpochybněny. Dle žalobce bylo třeba stanovit daň dle pomůcek, neboť správce daně neuznal žádné náklady na akce „Prachatická“ a „Vimperk“ a současně nezpochybnil, že práce byly skutečně provedeny. V této souvislosti žalobce odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu zabývající se tzv. esenciálními výdaji. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce 11. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl žalobu zamítnout jako nedůvodnou. K tvrzenému nevymezení rozsahu daňové kontroly žalovaný konstatoval, že toto tvrzení není pravdivé, v protokolu č.j. 1881914/14/2201-05408-307292 ze dne 23. 10. 2014, kterým byla dotčená daňová kontrola zahájena se výslovně uvádí, že předmětem jednání je „Zahájení daňové kontroly podle ust. § 87 odst. 1 daňového řádu na dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2011, 2012 a 2013.“Předmět a rozsah daňové kontroly tak byl jednoznačně vymezen a daňová kontrola byla zahájena v souladu se zákonem, čímž došlo k přerušení lhůty pro stanovení daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2011. Nedůvodná je proto námitka žalobce o nezákonnosti platebního výměru z důvodu zániku práva stanovit daň. 12. K námitce týkající se odepření práva vyjádřit se ke změněnému výsledku kontrolního zjištění žalovaný popsal, že správce daně žalobce seznámil s výsledkem kontrolního zjištění za předmětné zdaňovací období roku 2011 i za období roku 2012 a 2013. Žalobce k tomuto kontrolnímu zjištění podal vyjádření a důkazní prostředky, na základě kterých správce daně v některých bodech žalobci vyhověl a v některých vyhověl částečně. Tato změna se týkala pouze zjištění vztahujících se ke zdaňovacímu období roku 2012 a 2013, která nejsou předmětem soudního přezkumu. Se změněným výsledkem kontrolního zjištění byl žalobce dne 1. 11. 2016 seznámen a reagoval na něj žádostí o stanovení lhůty k vyjádření ke změněnému výsledku kontrolního zjištění, na což mu správce daně dne 22. 11. 2016 odpověděl, že ke změněnému výsledku kontrolního zjištění již žalobce nemá možnost se vyjadřovat. V případě přezkoum