1 Afs 11/2013 — Nejvyšší správní soud

51 Af 17/2016- 47 - text Pokračování - 18 - 51Af 17/2016 51Af 17/2016 - 47 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Terezy Kučerové a JUDr. Věra Balejová v právní věci žalobce Fiera a. s., DIČ CZ25166361, sídlem Jindřichův Hradec, Mládežnická 146, zastoupeného JUDr. Vladimírem Císařem, advokátem v Českých Budějovicích, Boženy Němcové 583/33, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, sídlem Brno, Masarykova 427/31, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 11. 7. 2016, č.j. 29090/16/5200-11431-706012, t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á . II. Žalovanému se náhrada nákladů n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : Žalobce podal dne 13. 9. 2016 ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též „krajský soud“) žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 7. 2016, č.j. 29090/16/5200-11431-706012 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byla k odvolání žalobce částečně změněna rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihočeský kraj, Územní pracoviště Jindřichův Hradec ze dne 13. 8. 2015 č.j. 1688404/15/2205-50522-303521, kdy doměřená daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2010 ve výši 436.620 Kč byla změněna na 430.920 Kč a současně bylo změněno penále z částky 87.324 Kč na částku 86.184 Kč a dále č.j. 1688500/15/2205-50522-303521, kdy doměřená daň z příjmu právnických osob za zdaňovací období roku 2011 ve výši 11.400 Kč byla změněna na částku 5.700 Kč a současně bylo změněno penále z částky 2.280 Kč na částku 1.140 Kč. Žalobce nesouhlasí jak s dodatečným platebním výměrem vydaným pro období od roku 2010, tak s platebním výměrem týkajícím se roku 2011. Žalobce se neztotožnil rovněž se závěry žalovaného, jimiž byly tyto platební výměry částečně změněny, a to co do výše vyměřených daní z příjmů právnických osob. Žalobní námitky lze rozdělit na dvě části, a to jednak (1) námitky vztahující se k posouzení pronájmu bytové jednotky žalobce manželům P. v období roku 2010 a 2011 (bod III. napadeného rozhodnutí), a dále (2) námitky vztahující se k posouzení pronájmu areálu žalobce jeho dceřiné společnosti BTCJH a. s. v roce 2010 (bod IV. napadeného rozhodnutí). Ve vztahu k bytové jednotce pronajaté manželům Přibylovým lze uvést, že byla těmto na základě nepsané nájemní smlouvy pronajímána v roce 2010 a 2011, přičemž nájemné nebylo nájemcům účtováno a tito hradili pouze spotřebu elektrické energie, vody a likvidaci komunálního odpadu. Nájemkyně, paní P., je dcerou předsedy představenstva žalobce. Žalobce tímto jednáním měl podle žalovaného porušit ust. § 23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), když nezahrnul příjmy, které měly být ze vzájemného vztahu generovány, do základu daně a jejich zdanění. O částku nájemného vztahující se k příslušnému zdaňovacímu období a splňující podmínku ust. § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů byl základ daně navýšen. Dle žalobce byla předmětná nemovitost užívána těmito osobami bez platného právního důvodu a o hodnotu vznikající z bezdůvodného plnění nelze daňový základ vlastníka objektu, tedy žalobce, zvyšovat, a to bez ohledu na propojenost příslušných osob. Žalobce k tomuto odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2007 č.j. 2Afs 147/2006 – 70. Není tudíž rozhodné, zda jednotlivé osoby byly navzájem spojené. A stejně tak není rozhodné, zda si z vlastních zdrojů hradili spotřebu energie, vody či svoz odpadů. Správce daně se měl zabývat otázkou naturálního příjmu uživatelů nemovitostí bez právního důvodu. Žalovaný neakceptoval skutečnosti zjištěné daňovou kontrolou ani žalobcem předložené důkazy. Správní orgány svým postupem porušily zákon o daních z příjmů, když na případ žalobce aplikovaly ust. § 23 odst. 7 tohoto zákona. Ve vztahu k pronájmu areálu žalobce lze ke skutkovým okolnostem uvést, že od 1. 8. 2010 začala část tohoto majetku využívat dceřiná společnost žalobce BTC JH a. s. (nyní BTC GROUP a. s.), která je se společností žalobce personálně i kapitálově spojená. Na základě uzavřené nájemní smlouvy mělo být nájemné za využívání předmětného areálu sjednáno na základě znaleckého posudku, který však nebyl vyhotoven. Nájemné ze strany společnosti BTC JH a.s. žalobci v roce 2010 hrazeno nebylo. Společnost BTC JH a. s. měla dle tvrzení žalobce hradit spotřebované energie. V případě tohoto pronájmu žalobce setrval na tvrzení, že předmětná nájemní smlouva nebyla platným právním úkonem, jak dovozovala tehdejší právní úprava, a to z důvodu chybějícího znaleckého posudku, který by stanovil výši nájemného. I v tomto případě tedy užívala žalobcův majetek třetí osoba bez platného právního důvodu a o hodnotu takto vznikajícího bezdůvodného plnění nelze zvýšit daňový základ žalobce jako pronajímatele. Bez ohledu na propojenost jednotlivých subjektů. Žalovaný ani v tomto případě nereflektovat žalobcem navržené důkazy, které prokazovaly špatný technický stav předmětného areálu, který nebylo možno užívat a tedy ani pronajímat, a to ani dceřiné společnosti žalobce. V této souvislosti pak žalobce poukázal na nevěrohodnost a podjatost svědka B.K., který jako jediný označil areál za uživatelný. Naproti tomu svědci navržení žalobcem jsou věrohodní, přestože jsou se žalobcem v pracovněprávním vztahu. Rovněž další žalobcem navrhovaný důkaz nebyl žalovaným proveden, a to důkaz znaleckým posudkem, který by stanovil případnou slevu na nájemném. Tento důkaz však byl žalovaným nesprávně odmítnut z důvodu jeho neobjektivnosti, neboť v této době by již nebylo lze prokázat tehdejší stav nemovitosti. Proveden nebyl ani důkaz fakturami vystavenými v souvislosti s prováděnými opravami, ze kterých by byl původní stav areálu také patrný. Žalobce dále namítl, že ani společnost BTC JH a. s. by nebyla schopna zcela využít areál žalobce, neboť její počet zakázek této velikosti neodpovídal, ale i s ohledem na to, že v části areálu byly umístěny žalobcovy movité věci. Do pronajatých ploch pak byly nesprávně zahrnuty i přístupové komunikace, které byly využívány i pronajímatelem. Nájemné určené správními orgány bylo stanoveno nesprávně i s ohledem na špatný technický stav, pro který by nebylo možno využít tento areál zcela a bylo tudíž nutno vzít do úvahy snížení nájemného právě z důvodu špatného technického stavu areálu. Rozporován je též výsledek hodnocení hospodaření společnosti BTC JH a. s., ze kterého vyplývá, do jaké míry tato společnost v roce 2010 podnikala a byla činná v areálu. K tomuto žalobce uvedl, že společnost získala obrat především prodejem rozpracované výroby STS, ale též prodejem konstrukcí FVE, které nejsou náročné na prostor. V roce 2010 se společnost dle žalobce obešla bez větších nároků na nebytové prostory a zpevněné plochy, na rozdíl od roku následujícího. Tyto skutečnosti pak žalobce v odvolacím řízení navrhoval prokázat prostřednictvím účetnictví žalobce i společnosti BTC JH a. s., případně znaleckým posudkem, z něhož by byl patrný obrat nájemce v roce 2010. Žalobce reagoval na všechny výzvy správních orgánů a předložil dostatek důkazů relevantních pro dané řízení. Není tedy pravdou, že by z jeho strany nebyly předloženy dostatečné důkazy, které by závěry správce daně vyvrátily. Dodatečné platební výměry, které byly žalobcem napadeny v odvolání, jsou v rozporu se zákonem a neodpovídají skutečnosti. Stejně tak žalobou napadené rozhodnutí je v rozporu se zákonem o daních z příjmů, zejména s ust. § 23 tohoto zákona. Postup žalovaného je navíc v rozporu s daňovým řádem, s Listinou základních práv a svobod i s Ústavou ČR. Ze všech uvedených důvodů navrhl žalobce napadené rozhodnutí spolu s dodatečnými platebními výměry zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení. Žalovaný v rámci svého vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. K žalobcem namítanému nesprávnému posouzení nájemního vztahu s manžely P., který byl dle žalobce založen neplatným právním úkonem a jehož bezdůvodné plnění nelze přičítat k daňovému základu vlastníka nemovitosti, žalovaný konstatoval, že žalobcem zastávaný názor, který obhajuje prostřednictvím jím poukazovaného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 2Afs 147/2006 – 70, není pro danou věc relevantní. Tento závěr žalovaný učinil s ohledem na skutečnost, že v případě žalobce byl nájemní vztah založen, byť ne písemnou nájemní smlouvou, ale ústně. V případě řešeném Nejvyšším správním soudem nájemní vztah neexistoval vůbec. Žalovaný v projednávaném případě dospěl k závěru, že se sice jedná o absolutně neplatný právní úkon, ale neznamená to, že takový úkon je irelevantní z daňového hlediska, jak uvedl též Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 17. 4. 2008 č.j. 7Afs 8/2007 – 49. Žalovaný rovněž dospěl k závěru, že daný vztah je ovlivněn vzájemným vztahem zúčastněných osob, neboť v důsledku jejich vazeb je případná aplikace ust. § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů. Žalovaný tedy dospěl k závěru, že v daném případě mezi