6 Ads 21/2017 — Nejvyšší správní soud

56 Ad 9/2017- 26 - text Pokračování - 9 - 56Ad 9/2017 56 Ad 9/2017 - 26 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou v právní věci žalobkyně Mgr. H.Ch., bytem X, zastoupené Mgr. Reginou Komárkovou, advokátkou se sídlem Pekařská 18, Brno, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 4. 2017, č. j. MPSV-2017/77064-913, t a k t o : I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 10. 4. 2017, č. j. MPSV2017/77064-913, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 146 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně Mgr. Reginy Komárkové. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 10. 4. 2017, č. j. MPSV-2017/77064-913 (dále jen „napadené rozhodnutí“), vydaným podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a tím potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky, krajské pobočky v Českých Budějovicích (dále jen „úřad práce“), ze dne 22. 2. 2017, č. j. 39080/17/JH, jímž bylo rozhodnuto o odejmutí dávky státní sociální podpory rodičovský příspěvek ode dne 1. 11. 2016, protože nárok na dávku zanikl ke dni 31. 10. 2016 podle § 30 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní sociální podpoře“), a to z důvodu vyplacení celé částky rodičovského příspěvku. Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně dne 6. 6. 2017 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Žalobkyně ke genezi věci uvedla, že v době od 13. 2. 2014 do 30. 9. 2014 byl její budoucí syn - nezl. M. R. v pěstounské péči. Usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 3. 2015, č. j. 37 Nc 2592/2015 – 35, byl nezl. M. R. předán žalobkyni a jejímu manželovi do péče před osvojením, rozhodnutí nabylo právní moci dne 20. 3. 2015. Na základě žádosti žalobkyně ze dne 24. 8. 2015 jí byl přiznán rodičovský příspěvek ve výši 9 100 Kč ode dne 1. 9. 2015. Dne 17. 10. 2016 žalobkyně předložila úřadu práce nový rodný list nezletilého, který byl po změně identifikačních údajů vydán na jméno J. Ch. (dále jako „nezletilý“). Žalobkyně v podané žalobě popsala průběh řízení před správními orgány a v tomto kontextu namítá nesprávné právní posouzení věci a rozporuje skutečnost, že by již vyčerpala rodičovský příspěvek v celé jeho výši 220 000 Kč. Žalobkyně je ve své podstatě přesvědčena, že po osvojení dítěte jí náleží celá částka rodičovského příspěvku, neboť do čerpání tohoto příspěvku není možné zahrnout tu část, která již byla dříve čerpána pěstouny. Tento svůj závěr žalobkyně staví zejména na rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2017, č. j. 6 Ads 21/2017 – 23, publ. pod č. 3591/2017 Sb. NSS. V této souvislosti žalobkyně v obecné rovině vyjádřila názor, že pod pojem rodič ve smyslu § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o státní sociální podpoře nelze podřazovat i pěstouna. Finanční nároky pěstounů upravuje zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálně-právní ochraně dětí“). Výklad připouštějící možnost čerpání rodičovského příspěvku podle zákona o státní sociální podpoře pěstouny považuje žalobkyně bez dalšího za nesprávný. Žalobkyně dále uvedla, že i pokud by výklad správních orgánů umožňující souběh jednotlivých dávek u pěstounů akceptovala, má za to, že v jejím případě správní orgány porušily § 2 odst. 3 správního řádu. Žalobkyně v dobré víře v návaznosti na informace poskytnuté úřadem práce oznámila svému zaměstnavateli čerpání rodičovské dovolené, avšak vzhledem k odejmutí rodičovského příspěvku se na několik měsíců ocitla bez jakýchkoliv finančních prostředků; jediným příjmem její rodiny byl příjem jejího manžela. Žalobkyně je přesvědčena, že napadené rozhodnutí je pro ni příliš tvrdé a že je zde proto dán důvod pro odstranění tvrdosti zákona, byť zákon tento institut v tomto případě výslovně neuvádí. Možnost takového postupu dovozuje žalobkyně z § 5 písm. a) bodu 5 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“), neboť úřad práce podle § 4 zákona č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Úřadu práce“), plní „úkoly v oblastech státní sociální podpory v rozsahu a za podmínek daných dalšími speciálními zákony, a to mimo jiné tedy i dle zákona o státní sociální péči.“ Okrajově žalobkyně rozporuje i postoj úřadu práce stran pozdního ohlášení změny údajů nezletilého v souvislosti s jeho osvojením a vystavením nového rodného listu. Žalobkyně je přesvědčena, že rozhodné skutečnosti pro přiznání dávky se nezměnily, neboť se jednalo pořád o jedno a to samé dítě, na které byly dávky vázány. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě setrval na svém názoru, že odejmutí dávky státní sociální podpory rodičovského příspěvku ode dne 1. 11. 2016 bylo v souladu s právními předpisy, neboť nárok na dávku zanikl ke dni 31. 10. 2016. Z toho důvodu navrhoval, aby krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Stran pobírání příspěvku pěstouny žalovaný uvedl, že podle zákona o státní sociální podpoře se rodičem pro účely rodičovského příspěvku rozumí i právě pěstoun na přechodnou dobu. Co se týče příjmů žalobkyně a její dobré víry, žalobkyně si na základě vlastního přesvědčení o nároku na rodičovský příspěvek v plné výši sama určila dobu rodičovské dovolené, aniž by se předtím prokazatelně informovala u příslušných orgánů. Výplata rodičovského příspěvku je na čerpání rodičovské dovolené v zaměstnání nezávislá. Žalovaný konstatoval, že žalobkyně se mylně domáhá odstranění tvrdosti zákona, neboť podle § 5 písm. a) bodu 5 zákona o organizaci sociálního zabezpečení jsou správní orgány oprávněny o odstranění tvrdosti rozhodnout pouze v případě, že jim to zákon výslovně umožňuje; podle § 4 zákona o Úřadu práce platí vázanost úřadu zákonem i v oblasti státní sociální podpory. V tomto případě zákon užití tohoto institutu neumožňuje. Žalovaný dále vyjádřil pochybnosti o závaznosti žalobkyní citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu, neboť se jedná o zcela novou a neustálenou judikaturu, k čemuž nekonkrétně poukázal na starší judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle které se rodičovský příspěvek vztahuje ke konkrétnímu dítěti a splnění podmínek nároku na dávku se posuzuje podle charakteru péče rodiče o dítě, na které byla žádost o dávku uplatněna. Dne 25. 7. 2017 obdržel krajský soud sdělení žalobkyně upozorňující na novelu zákona o státní sociální podpoře s účinností ode dne 1. 1. 2018, podle které by mělo docházet k výplatám rodičovského příspěvku v plné výši i těm rodičům, kterým podle stávající právní úpravy tento nárok zanikl právě z důvodu odčerpání jeho části pěstouny totožného dítěte. K tomu žalobkyně předložila sdělení žalovaného ze dne 30. 6. 2017, které od něj obdržela. Ze správního spisu vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Žádostí ze dne 24. 8. 2015 požádala žalobkyně o rodičovský příspěvek, neboť pečovala o nezletilého M. R. Usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 3. 2015, č. j. 37 Nc 2592/2015 – 35, byl nezletilý M. R. předán do péče žalobkyně a jejího manžela. Podle protokolu o předání nezletilého do péče budoucích osvojitelů ze dne 20. 3. 2015 došlo téhož dne k předání nezletilého z péče pěstounů K. S. a O. S. žalobkyni a jejímu manželovi. Oznámením ze dne 11. 9. 2015 byl žalobkyni přiznán rodičovský příspěvek na nezletilého od 1. 9. 2015 ve výši 9 100 Kč měsíčně. Dne 14. 10. 2016 obdržela žalobkyně oznámení o zahájení řízení ze dne 11. 10. 2016 stran změny výše dávky rodičovského příspěvku. Dne 17. 10. 2016 požádala žalobkyně o ukončení rodičovského příspěvku, neboť nezletilému byl vydán nový rodný list na jméno J. Ch. Téhož dne žalobkyně rovněž podala novou žádost o rodičovský příspěvek. Oznámením ze dne 27. 10. 2016 bylo žalobkyni dne 1. 11. 2016 oznámeno zahájení správního řízení o odejmutí rodičovského příspěvku na nezletilého. Z tohoto oznámení se nepodává důvod zahájení řízení. Žalobkyně v návaznosti na toto oznámení sdělila úřadu práce nesouhlas s odejmutím dávky, a to z důvodů korespondujících s podanou žalobou. Rozhodnutím ze dne 8. 11. 2016 bylo rozhodnuto o odejmutí rodičovského příspěvku žalobkyni ode dne 1. 10. 2016, protož nárok na dávku zanikl ke dni 30. 9. 2016. Podle odůvodnění bylo o odejmutí dávky rozhodnuto z moci úřední v návaznosti na žádost žalobkyně ze dne 17. 10. 2016 o ukončení výplaty dávky. Dne 21. 11. 2016 obdržel úřad práce odvolání žalobkyně s námitkami korespondujícími s podanou žalobou s tím, že žalobkyně nechtěla požádat o u