5 Afs 45/2011 — Nejvyšší správní soud

10 Af 23/2015- 60 - text Pokračování - 2 - 10Af 23/2015 10Af 23/2015 - 60 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň Mgr. Kateřiny Bednaříkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce: R. M., zastoupeného JUDr. Jiřím Pánkem, advokátem se sídlem České Budějovice, Riegrova 2668/6c, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 427/31, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 4. 2015, č. j. 10582/15/5200-10422-701130, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 13. 4. 2015, č. j. 10582/15/5200-10422-701130 (dále jen „napadené rozhodnutí“), vydaným podle § 116 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil dodatečný platební výměr Finančního úřadu pro Jihočeský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 29. 5. 2014, č. j. 1379927/14/2210-05700-301448, kterým byla žalobci za zdaňovací období roku 2011 dodatečně doměřena daň z příjmů fyzických osob ve výši 1 124 524 Kč, daňová ztráta ve výši 0 Kč, daňový bonus ve výši 0 Kč a současně žalobci vznikla povinnost uhradit penále z doměřené daně podle § 251 odst. 1 písm. a) daňového řádu ve výši 224 904 Kč. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 22. 6. 2015 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Žalobce v žalobě shrnul, že dodatečný platební výměr byl vydán na základě zjištění, že žalobce prodal dne 8. 12. 2010 společnosti ČEZ Obnovitelné zdroje, s. r. o. 10 ks kmenových akcií na majitele společnosti KEFARIUM, a. s. za cenu 7 496 320 Kč, přičemž tento příjem z prodeje akcií neuvedl v daňovém přiznání za rok 2011. Žalobce uvádí, že předmětných 10 ks akcií koupil za cenu 1 000 000 Kč podle smlouvy o úplatném převodu cenných papírů ze dne 28. 11. 2007 od převodce J. G., který smlouvu toho dne podepsal. Žalobce uvedenou smlouvu doplnil ověřeným podpisem dne 27. 12. 2007. Žalobce tvrdí, že byl nepřetržitě vlastníkem těchto akcií od koupě v roce 2007 až do následného prodeje v roce 2010. Správce daně však přijal závěr, že žalobce nebyl akcionářem jmenované společnosti po celou dobu od nabytí akcií podle smlouvy (28. 11. 2007) do jejich prodeje dne 8. 12. 2010, a tedy že neprokázal, že příjem z prodeje předmětných akcií byl osvobozen od daně z příjmů fyzických osob podle čl. II zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů (dále jen „zákon stabilizaci veřejných rozpočtů“), bodu 3 přechodných ustanovení. Podle tohoto ustanovení platí, že u osvobození příjmů z prodeje cenných papírů nabytých do konce roku 2007 se postupuje podle § 4 odst. 1 písm. w) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. ve znění do 31. 12. 2007). Správce daně měl pochybnosti, zda smlouva o koupi akcií byla v roce 2007 uzavřena, zda byl podpis na smlouvě řádně ověřen ověřujícím advokátem. Spornost vlastnického práva žalobce k akciím správce daně dovozoval i z toho, že na valné hromadě společnosti KEFARIUM, a. s. dne 17. 12. 2008 se na místo žalobce jako akcionář prezentovala jiná osoba. Žalobce namítá, že skutečnost, že byl vlastníkem 10 ks akcií společnosti KEFARIUM, a. s. prokázal zejména smlouvou o jejich úplatném převodu ze dne 28. 11. 2007, resp. 27. 12. 2007, výpovědí svědků G. a V. a potvrzením o předání akcií ze dne 28. 11. 2007. Podpis žalobce na smlouvě ověřoval advokát Mgr. Š. Žalobce navrhoval provedení jeho výslechu. Tomu však správce daně nevyhověl. Uvedený smluvní typ nevyžadoval písemnou formu, přesto strany uzavřely smlouvu písemně s ověřeným podpisem žalobce - nabyvatele akcií. Žalobce poukazuje na případ, kdy stejným způsobem prodal v roce 2009 společnosti ČEZ Obnovitelné zdroje, s. r. o. 25 ks akcií společnosti EDICOLLA, a. s. Kupní smlouvu na tyto akcie ze dne 27. 12. 2007 a potvrzení o převzetí akcií ze dne 27. 12. 2007 hodnotil správce daně jako průkazné a deklaroval osvobození od daně z příjmů fyzických osob podle shora citovaného ustanovení zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů. K ověření podpisu žalobce na smlouvě dne 27. 12. 2007 žalobce uvedl, že bylo postupováno v souladu se zákonem o advokacii, přičemž zápis o ověření podpisu advokát Mgr. Š. řádně zaevidoval do knihy o prohlášeních o pravosti podpisu pod ev. č. 003034, pol. č. 334. Žalobce navrhl výslech advokáta a provedení důkazu originálem ověřovací knihy. Správce daně i žalovaný zhodnotili, že provedení těchto důkazů je nadbytečné, neboť by jejich provedení nemohlo prokázat, že bylo skutečně plněno podle smlouvy a že byla zaplacena dohodnutá kupní cena a že došlo k předání akcií. K tomu žalobce namítá, že převzetí akcií bylo stvrzeno jeho podpisem dne 28. 11. 2007, o čemž svědčí listinný důkaz založený ve spise. Tuto listinu žalovaný opomněl zhodnotit v rámci hodnocení důkazů. Podle žalobce byl výslech advokáta klíčový, neboť mohl rozptýlit všechny pochybnosti ohledně ověření podpisu žalobce. Správce daně vyhodnotil důkazy prokazující převod akcií v roce 2007 jako nevěrohodné. Takové hodnocení však považuje žalobce za účelové. Pokud správce daně zpochybňuje ověření podpisu, musí žalobci podle jeho názoru prokázat, že jde o dissimulovaný úkon. Žalobce dále rozebírá vlastnictví akcií a výkon práv z akcií, přičemž uvádí, že nikoliv každý fyzický držitel akcie musí být zároveň i akcionářem. Žalobce tvrdí, že notář při konání valné hromady vzhledem k náležitostem akcie na majitele není povinen zjišťovat skutečného vlastníka akcií a vyloučit osobu odlišnou od akcionáře při osvědčení rozhodnutí valné hromady. Účast držitele akcie na valné hromadě však nic nemění na tom, že akcionářem je skutečný vlastník akcií, ačkoliv v době konání valné hromady není jejich držitelem. Žalobce proto nesouhlasí s názorem správce daně, že D. V. a J. G. jednali na mimořádné valné hromadě sami za sebe a že tudíž byli skutečnými akcionáři společnosti KEFARIUM, a. s. Oprávněný subjekt – akcionář (tj. žalobce a Mgr. Z. T.) se sice mohl domáhat rozhodnutí o neplatnosti valné hromady, nicméně docílení neplatnosti rozhodnutí valné hromady nebylo jeho cílem, neboť daná valná hromada byla svolána právě na popud žalobce s cílem administrativně změnit sídlo společnosti. Žalobce připomíná, že při osvědčování průběhu valné hromady odpovídá notář pouze za to, že správně reprodukoval skutečnosti, které se před ním udály (notářský zápis o osvědčení právní skutečnosti), což je rozdíl, pokud notář sepisuje notářský zápis o právním jednání, kdy je odpovědný za to, aby sepisovaný úkon splňoval všechny zákonné náležitosti. Notářský zápis ze dne 17. 12. 2008, č. NZ 235/2008, tedy pouze osvědčuje, že se konala valná hromada, na níž bylo změněno sídlo společnosti. Tento zápis však neosvědčuje nic o vlastnickém právu k akciím společnosti. Závěry daňových orgánů přijaté na základě tohoto notářské zápisu o tom, že žalobce nebyl v době konání valné hromady akcionářem společnosti, jsou tudíž mylné. Žalobce objasňuje, že společnost KEFARIUM, a. s. byla ready-made společností, jejíž správu vykonávali pro akcionáře původní vlastníci akcií pan D. V. aj. G., kteří nadále byli členy představenstva. Tento postup je podle žalobce zcela běžný. S tím souvisí i výkon práv akcionářů na valné hromadě namísto skutečných akcionářů, a to na základě verbálních dohod. Akcionáři zpravidla do aktivní role u ready-made společností vstupují až v okamžiku zahájení vlastní ekonomické činnosti společnosti. Pokud žalobce pochybil, především při vadné prezentaci v souvislosti s valnou hromadou, což uznává, tak ovšem trvá na tom, že z toho nelze dovozovat zánik vlastnického práva žalobce k předmětným akciím. Daňové orgány podle žalobce došly k nesprávným závěrům a vytvářely domněnky a právní konstrukce, které však způsobily porušení práv žalobce. Žalobce shrnuje, že během daňového řízení nebyl kladen důraz na správné zjištění skutkového stavu, správce daně se dostatečně nevyjádřil k námitkám žalobce a nebyly akceptovány důkazní návrhy žalobce. Tím bylo žalobci znemožněno unést jeho důkazní břemeno. Důkazní návrhy může správce daně neprovést pouze v případě, že jsou nadbytečné, nerozhodné nebo právně nevýznamné. Existuje-li však, byť minimální možnost, že by navrhovaný důkazní prostředek mohl přinést pro projednávanou věc nové skutečnosti, měl ho správce daně provést. Žalobce tvrdí, že správce daně své rozhodnutí opřel o důkazy nepřímé (indicie), které dokazují jinou skutečnost, než tu, která je předmětem dokazování. Přímé důkazy pak správce daně vzal za nevěrohodné. Žalobce popisuje, že je možné skutkový stav prokázat pouze nepřímými důkazy, ty však musí tvořit ve svém souhrnu logickou, ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících nepřímých důkazů. Správce daně měl podle žalobce iniciovat dokazování