8 As 55/2012 — Nejvyšší správní soud

10 A 104/2015- 57 - text Pokračování - 2 - 10A 104/2015 10A 104/2015 - 57 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Dance macabre, IČ 228 89 167, sídlem v Brně, Rolnická 661/7, zast. JUDr. Ludvíkem Ševčíkem, ml., advokátem v Brně, Kobližná 19, proti žalovanému Budějovickému Budvaru, národnímu podniku, Budweiser Budvar, National Corporation, Budweiser Budvar, Enterprise Nationale, IČ 005 14 152, sídlem v Českých Budějovicích, K. Světlé 512/4, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 27. 4. 2015, č.j. 1037/2015-BB-1, t a k t o : I. Rozhodnutí Generálního ředitele národního podniku Budějovický Budvar ze dne 27. 4. 2015, č.j. 1037/2015-BB-1 a rozhodnutí Ekonomického ředitele národního podniku Budweiser Budvar ze dne 16. 3. 2015 č.j. 698/2015-BB-1 s e z r u š u j í . II. Povinnému subjektu se ukládá povinnost poskytnout žalobci informaci o celkové výši odměny Generálního ředitele národního podniku za kalendářní rok 2014, specifikovanou v jeho žádosti ze dne 26. 2. 2015, a to ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11.228 Kč, a to ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci (1) Včasnou správní žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 12. 5. 2015 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí Generálního ředitele národního podniku Budějovický Budvar ze dne 27. 4. 2015, č.j. 1037/2015-BB-1, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Ekonomického ředitele národního podniku Budějovický Budvar ze dne 16. 3. 2015 č.j. 1037/2015-BB-1, kterým byla odmítnuta žádost žalobce o poskytnutí informace o celkové odměně ředitele národního podniku za kalendářní rok 2014. (2) Nesprávnost žalobou napadeného rozhodnutí i jemu předcházejícího rozhodnutí ekonomického ředitele národního podniku je dle žalobce dána nerespektováním judikatury Nejvyššího správního soudu v dané oblasti. Žalovaný se jako příjemce veřejných prostředků nemůže domáhat obvyklé ochrany osobních údajů, byť se jedná o údaje, které jsou v jiných případech chráněny předpisy o ochraně osobních údajů. Se závěry žalovaného, dle nichž nehospodaří s veřejnými prostředky, se žalobce neztotožnil, neboť vlastníkem žalovaného, jako národního podniku, je stát a již tato skutečnost zakládá legalitu a legitimitu žádosti žalobce. Majetek žalovaného lze jednoznačně podřadit pod pojem „veřejné prostředky“, neboť jediným vlastníkem podniku je stát. Tomuto závěru přispívá rovněž rozhodovací praxe Ústavního soudu (nález ÚS ze dne 24. 1. 2007 sp. zn. I. ÚS 260/06). (3) Z výše uvedených důvodů bylo žalobcem navrženo rozhodnutí žalovaného i jemu předcházející rozhodnutí ekonomického ředitele zrušit. I. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného (4) Žalovaný navrhl projednávanou žalobu zamítnout. Důvodem odklonu od stávající judikatury Nejvyššího správního soudu je především osobitost žalovaného v rámci jeho postavení v právním řádu České republiky. Žalovaný je dle současné právní úpravy (ust. § 3053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) regulován právními předpisy, podle nichž byl zřízen, a sice zákonem č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, a rovněž vnitřními předpisy, zejména statutem národního podniku vydaným Ministerstvem zemědělství dle ust. § 46 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářského zákoníku, ve znění účinném od 30. 4. 1990. Žalovaný má tedy právní formu národního podniku, přičemž jeho vnitřní poměry jakož i vztahy se zakládajícím subjektem se řídí zákonem č. 77/1997 Sb., o státním podniku, a to pouze v míře, v jaké na něj statut odkazuje. Žalovaný tedy není státním podnikem a nelze na něj vztahovat ustanovení zákona o státním podniku, pokud to statut výslovně nezakotvuje. Žalovaný je právnickou osobou provozující veškerou činnost vlastním jménem a na vlastní odpovědnost. Majetková podstata žalovaného je tvořena veškerým majetkem bývalého Českého akciového pivovaru České Budějovice, majetkem nabytým při výkonu vlastní podnikatelské činnosti a majetkem státu, se kterým je žalovaný oprávněn hospodařit. Zisk žalovaného představuje výdělek z prodeje jeho produktů a provozování hostinské činnosti, kdy tyto příjmy pocházejí od spotřebitelů a smluvních partnerů, nejedná se tedy o příjmy získané od orgánů veřejné moci či jiného subjektu veřejného práva. Majetek žalovaného je tudíž možno rozdělit do několika různých kategorií. Žalovaný nehospodaří s veřejnými finančními prostředky, není napojen na veřejné rozpočty a finanční prostředky získává výlučně z vlastní podnikatelské činnosti. Tedy ne všechny prostředky, s nimiž žalovaný hospodaří, lze zařadit pod veřejné prostředky. Ve vztahu k judikatuře Nejvyššího správního soudu pak žalovaný dále poukázal na skutečnost, že generální ředitel národního podniku není zaměstnancem veřejné správy a rovněž není veřejným funkcionářem. Nelze souhlasit ani s tím, že v daném případě převažuje žalobcovo právo na informace. Z rozhodovací činnosti Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu vyplývá, že žádostem o poskytování informací o odměně zaměstnanců nemá být automaticky vyhovováno. Tyto informace mají být poskytovány pouze v případě pochybností o adekvátnosti odměňování zaměstnanců veřejné správy, tedy v případě pochybností o hospodárnosti a zákonnosti nakládání s veřejnými prostředky. S ohledem na předmět žalobcova podnikání lze jen stěží předpokládat, že poskytnutím požadovaných informací bude naplněn účel a smysl zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Žalobcem uváděný zájem veřejnosti na nakládání s veřejnými prostředky nemůže v daném případě prolomit právo na ochranu soukromí. II. Replika žalobce (5) Žalobce v replice k vyjádření žalovaného uvedl, že žalovaný je povinným subjektem ve smyslu ust. § 2 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“), neboť splňuje veškeré atributy povinného subjektu ve smyslu judikatury Nejvyššího správního soudu (rozhodnutí ze dne 6. 10. 2009 č.j. 2Ans 4/2009 – 93). K tomuto pak žalobce blíže poukázal na skutečnost, že žalovaný byl založen výměry příslušných ministerstev, zřizovatelem žalovaného je tedy stát, z čehož vyplývá, že nevznikl soukromoprávním úkonem a jedná se tedy o veřejnou instituci. Jednotlivé orgány žalovaného jsou vytvářeny státem, který prostřednictvím Ministerstva zemědělství vykonává rovněž dohled nad tímto subjektem. Jediným vlastníkem žalovaného je stát, který jediný je oprávněn disponovat majetkem žalovaného. Se závěry žalovaného, dle nichž je jeho majetek rozlišen do několika kategorií tak nelze souhlasit, žalovaný má oprávnění toliko hospodařit s tímto státním majetkem. III. Obsah správních spisů (6) Žádostí ze dne 26. 2. 2015 byl žalovaný vyzván k poskytnutí informace o celkové výši odměny ředitele národního podniku v kalendářním roce 2014. (7) Rozhodnutím Ekonomického ředitele národního podniku Budějovický Budvar ze dne 16. 3. 2015 č.j. 698/2015-BB-1 byla žádost žalobce odmítnuta, a to s odkazem na ust. § 8a zákona o svobodném přístupu k informacím ve spojení s ust. § 4 písm. a) a e), § 5 odst. 2 a § 10 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů (dále jen „zákon o ochraně osobních údajů“). Prvoinstanční orgán v odůvodnění tohoto rozhodnutí poukázal na ust. § 5 odst. 2 zákona o ochraně osobních údajů, přičemž dospěl k závěru, že podmínky tohoto ustanovení naplněny nebyly, neboť subjekt údajů nedal k poskytnutí žalobcem požadovaných informací souhlas. Žalovaný v rámci rozhodování zvážil rovněž dikci ust. § 8b zákona o svobodném přístupu k informacím a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2011 č.j. 5As 57/2010 – 79, vzhledem ke skutečnosti, že povinný subjekt nehospodaří s veřejnými prostředky ve smyslu ust. § 2 písm. g) zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě, neboť není napojen na veřejné rozpočty a finance, když finanční prostředky získává pouze z vlastní podnikatelské činnosti. Výdaje žalovaného na odměny zaměstnanců tedy nespadají pod veřejné prostředky. Podmínky pro poskytnutí žalobcem požadovaných informací bez souhlasu ředitele podniku tudíž nejsou splněny. (8) Proti tomuto rozhodnutí bylo žalobcem dne 20. 3. 2015 podáno odvolání, které obsahově odpovídá nyní projednávané žalobě. (9) Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 27. 4. 2015, č.j. 1037/2015-BB-1 bylo odvolání žalobce zamítnuto. V odůvodnění napadeného rozhodnutí bylo žalovaným konstatováno, že na něj obecně nelze vztahovat zákonná ustanovení týkající se státního podniku, pokud to st