5 Afs 172/2006 — Nejvyšší správní soud

10 Af 5/2015- 60 - text Pokračování - 2 - 10Af 5/2015 10Af 5/2015 - 60 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce PENZION Neptun, s.r.o., se sídlem v Třeboni, Sportovní č. 1141, zast. Doc. JUDr. Milanem Kindlem, CSc., advokátem se sídlem v Chomutově, Blatenská 3218/83, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství se sídlem v Brně, Masarykova č. 27/31, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 12. 2014, čj. 31557/14/5200-11433-702690, t a k t o : Žaloba se z a m í t á. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2009 ze dne 24. 3. 2014 a dále o jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010 ze dne 24. 3. 2014 tak, že napadená rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihočeský kraj ze dne 24. 3. 2014 byla potvrzena a odvolání žalobce zamítnuto. Žalobce v žalobě odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, zejména na rozsudek sp. zn. 2Afs 39/2006, dle něhož, aby výdaj byl uskutečněn, musí souviset s podnikatelskou činností daňového subjektu. V dané věci správce daně vycházel z toho, že platby provizí za zprostředkování byly skutečně uhrazeny. Rovněž nebylo zpochybněno, že výdaje byly vynaloženy v příslušném zdaňovacím období a nebylo pochyb o tom, že šlo o náklady, jež za daňově uznatelné považuje zákon. Nesoulad mezi názorem žalobce a žalovaného je v posouzení, zda dotyčné výdaje byly vynaloženy v souvislosti se získáním či udržením zdanitelných příjmů. Nárok na provizi ze zprostředkovatelské činnosti obchodní společnosti Svoboda – stavitelství, s.r.o. vznikl, a proto musel žalobci provizi zaplatit a nyní je v oblasti veřejného práva za tuto skutečnost sankcionován. V daném případě správce daně konstatoval sjednání smluv o zprostředkování, žalovaný nezpochybňuje, že k realizaci obchodů, jež měly být předmětem zprostředkování, skutečně došlo. Žalovaný tedy připouští, že byla sjednána smlouva, avšak smluvní strana skutečnou zprostředkovatelskou činnost zřejmě nevyvíjela, nešlo proto podle žalovaného ve skutečnosti o zprostředkování. Správce daně vychází ze skutečného obsahu právního jednání, nemůže zaujmout názor, že strany si ve skutečnosti sjednaly něco jiného, než deklarovaly. Pokud by se správce daně domníval, že šlo například o nepojmenovanou smlouvu o správě portfolia smluvních vztahů, musel by v tomto směru učinit příslušné závěry, což neučinil. V daném případě žalobce sjednal smlouvu o zprostředkování určité činnosti, přičemž bylo ujednáno, že tato osoba dostane provizi, bude-li dosaženo určitého výsledku. Dohodnutého výsledku bylo dosaženo a sjednaná provize, proto byla vyplacená. Zprostředkovatelská smlouva musela být sjednána jako úplatná. Dle § 644 obchodního zákoníku vzniklo dle smlouvy o zprostředkování právo na provizi. Je podstatné, že žalobce v daném směru žádnou činnost sám nevyvíjel, ale přesto smlouvy, kterých se zprostředkování týkalo, byly skutečně uzavřeny. Nárok na provizi vznikl, proto nemůže být žalobce sankciován za to, že jej v souladu se zákonem uspokojil. Podle žalovaného je žalobce postižen za to, že splnil povinnosti, které pro něj vyplývají ze soukromoprávních předpisů. Princip jednotnosti, bezrozpornosti právního rádu zapovídá odlišný přístup k obdobným právním institutům v jednotlivých právních odvětvích, proto není možné, aby splnění povinnosti podle jednoho předpisu bylo součastně porušením povinnosti podle jiného. Daňový řád upřednostňuje hledisko materiální správnosti nikoli hledisko fiskální, jak bylo konstatováno Nejvyšším správním soudem v rozsudku sp. zn. 9Afs 41/2013. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že mezi žalobcem a společností SVOBODA - stavitelství s.r.o. došlo k uzavření zprostředkovatelských smluv, nazvaných „Smlouva o podílu a provizi za zprostředkovatelské obchody“, které nenaplňují znaky zprostředkovatelské smlouvy dle § 642 obchodního zákoníku. Zprostředkovatelem byla v daném případě obchodní společnost SVOBODA - stavitelství s.r.o., respektive J.S. Zájemcem pak měla být druhá strana závazku, tedy žalobce. Tak tomu ovšem v těchto smlouvách není. Žalobce nebyl osobou, která měla předmětné smlouvy uzavírat. Touto osobou byla obchodní společnost Trio – D spol. s r.o. Žalovaný je tedy přesvědčen, že obě smlouvy uzavřené mezi žalobcem a obchodní společností SVOBODA – stavitelství s.r.o. a J.S. nejsou „čistými“ smlouvami o zprostředkování, ale inominátními smlouvami vykazujícími některé znaky zprostředkovatelských smluv. Žalobce dovozuje, že mu vznikla povinnost vyplatit provizi obchodní společnosti SVOBODA – stavitelství s.r.o., neboť smlouvy s konečnými odběrateli, kterých se zprostředkování týkalo, byly uzavřeny, a to bez jakékoliv činnosti žalobce. Tento závěr žalovaný odmítá, neboť z výpovědí svědků vyplynulo, že mnohých jednání se účastnil jednatel žalobce, proto nelze tvrdit, že žalobce byl ve věci předmětných smluv zcela nečinný. Dle žalovaného není závazek uzavřený mezi žalobcem a obchodní společností SVOBODA – stavitelství s.r.o. a J. S. zprostředkovatelskou smlouvou. Žalovaný souhlasí s tím, že zprostředkovatel nemusí ke splnění svého zprostředkovatelského závazku vyvíjet aktivně činnost. Z podstaty je však zřejmé, že musí vyvíjet minimální činnost. Žalobce v daňovém řízení neprokázal, že by obchodní společnost SVOBODA – stavitelství s.r.o. či J.S. vykonával jakoukoliv činnost, z níž by žalobci plynuly zdanitelné příjmy, jak bylo žalobcovou povinností. Z důkazního řízení vyplynulo, že obchodní společnost SVOBODA – stavitelství s.r.o. ani J.S. se při uzavírání obchodních případů mezi obchodní společností Trio – D spol. s r.o. a konečnými odběrateli neangažovali. J.S. i jednatel žalobce správci daně sdělil, že J.S. byl v aktivním kontaktu s konečnými odběrateli. Pokud tedy žalobce tvrdí, že J.S. s těmito odběrateli v kontaktu nebyl a ani nemusel být, neodpovídá toto tvrzení předchozím vyjádřením jednatele žalobce. V průběhu daňového řízení nebyla zpochybňována právní povaha činností vykonávaných obchodních společností SVOBODA – stavitelství s.r.o. a J. S., ale skutečnost, zda tyto subjekty vykonávaly jakoukoli činnost. Žalobci se nepodařilo prokázat, že by se ve zdaňovacím období roku 2009 obchodní společnost SVOBODA – stavitelství s.r.o. a ve zdaňovacím období roku 2010 J.S. jakkoli podíleli na zprostředkování obchodů. K nákladům ve formě provizí vyplácených žalobcem obchodní společnosti SVOBODA – stavitelství s.r.o. a J.S. v předmětných zdaňovacích obdobích neexistovaly žádné zdanitelné výnosy. Proto nelze předmětné náklady považovat za uplatněné v souladu s § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů, a to i přes existence formálně bez vadných dokladů týkajících se předmětných plnění. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti. Správce daně zahájil u žalobce dne 7. 6. 2012 daňovou kontrolu daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2009 a 2010. Správce daně v rámci daňové kontroly mimo jiné zjistil, že žalobce uzavřel dne 28. 8. 2006 smlouvu o zprostředkování s obchodní společností Trio – D spol. s r.o., na základě které žalobce pro obchodní společnost Trio – D spol. s r.o. zprostředkovával uzavření kupních smluv s třetími subjekty. Smlouva byla platná pro roky 2009 i 2010. Dne 21. 3. 2007 žalobce uzavřel smlouvu o podílu na provizi za zprostředkované obchody platnou pro rok 2009, a to s obchodní společností SVOBODA – stavitelství s.r.o., dle které obchodní společnost SVOBODA – stavitelství s.r.o. se měla podílet na provizi, na níž vznikne nárok na základě smlouvy o zprostředkování ze dne 28. 8. 2006. Žalobce dále uzavřel dne 4. 1. 2010 smlouvu o podílu na provizi za zprostředkované obchody pro rok 2010 s J.S., dle které se J.S. měl podílet na provizi, na níž vznikne nárok na základě smlouvy o zprostředkování ze dne 28. 8. 2006. Žalobce zaúčtoval do nákladů faktury, a to v roce 2009 od společnosti SVOBODA – stavitelství s.r.o. a v roce 2010 od daňového subjektu J.S. V popisu jednotlivých účetních dokladů zaúčtovaných za rok 2009 je uvedeno, že se jedná o fakturaci za zprostředkování obchodu a služeb při prodeji zemědělských komodit a chemie s firmou Trio-D spol. s r.o., a to na základě smlouvy o zprostředkování ze dne 21. 3. 2007. V popisu jednotlivých účetních dokladů za rok 2010 je uvedeno, že se jedná o fakturaci za uskutečněné obchodní transakce a přípravu prodeje agrochemie a zemědělských komodit na základě smlouvy o podílu na provizi za zprostředkované obchody ze dne 4. 1. 2010. Žalobce v roce 2009 uplatnil celkově částku 1.418.122,20 Kč jako daňově účinné náklady a za rok 2010 částku 607