— Nejvyšší správní soud

10 A 16/2014- 62 - text Pokračování - 22 - 10A 16/2014 10A 16/2014 - 62 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Zdeňka Strnada, Ph.D., v právní věci žalobce ENVIVOS s.r.o., se sídlem České Budějovice, Hlinská 456/2, zast. Mgr. Ondřejem Flaškou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, U Černé věže 304/9, proti žalovanému Ministerstvu životního prostředí, se sídlem Praha 10, Vršovická 65, odboru výkonu státní správy II, se sídlem České Budějovice, Mánesova 3a, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 12. 2013, čj. 1077/510/2013,64418/ENV/13, t a k t o : Žaloba s e z a m í t á . Žalovaný n e m á právo na náhradu nákladů tohoto řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou doručenou dne 11. 2. 2014 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 6. 4. 2012 č.j. KUJCK 6714/2009 OZZL/25/Ji/R, kterým bylo rozhodnuto o neudělení souhlasu podle § 14 odst. 1 zákona o odpadech ve věci žádosti žalobce ze dne 11.3.2009 o prodloužení platnosti rozhodnutí č.j. KUJCK 1043/2007 OZZL/2/So/R ze dne 23 . 4.2007 pro zařízení ke sběru a výkupu odpadních vod a kapalných odpadů umístěného v areálu firmy TRIO INVEST a.s., Hlinská 456/2 v k.ú. České Budějovice. Žalobce namítá, že žalovaný se vypořádal se skutečnostmi uvedenými v odvolání pouze v obecné rovině bez provedeného dokazování a s některými námitkami se nevypořádal vůbec. Z odůvodnění rozhodnutí není seznatelné, proč žalovaný považuje námitky žalobce za liché, mylné nebo vyvrácené a které nové skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí. Žalovaný svůj závěr opírá o dokumentaci pasportu stavby bez popisu technologických procesů jednotlivých částí zpracované dne 22. 7. 2005 Ing. M.H., která byla zhotovena pro zaměření a zápis této budovy a dalších objektů nacházejících se v provozním areálu do katastru nemovitostí. Část těchto objektů byla odstraněna. Dle žalobce nelze považovat za prokázané bez zachované projektové dokumentace původního souboru budov a technologií, že rozhodnutí ze dne 15. 3. 1984 bylo určeno pro všechny původní objekty, jejichž součástí byla i zachovaná podzemní betonová jímka, vyčleněná následně ke sběru a výkupu odpadních vod a kapalných odpadů nebo pouze objekt DEM – ČOV s technologií na čištění odpadních vod, kdy se dá předpokládat, že se jednotlivé objekty budovaly postupně a některé z nich možná i bez stavebního povolení. Cílem vodoprávního orgánu bylo ověřit a legalizovat stavby a zařízení, které se zachovaly z původního systému objektů a zařízení. Magistrát města provedl na základě uvedené dokumentace ověření existence stavby vodního díla se závěrem, že stavba deemulgační čistírny odpadních vod je užívána k účelu, pro který je svým stavebně technickým uspořádáním vybavena. Tímto ověřením se nahradily chybějící nedochované doklady ověřované stavby. Žalobce má za prokázané, že v roce 2005 zde společnost ECO – F a.s. (právní předchůdce žalobce) provozovala dvě vodoprávním orgánem ověřená zařízení, a to vodní dílo - deemulgační čistírnu odpadních vod a zařízení ke sběru a výkupu odpadních vod a kapalných odpadů provozované dle § 14 odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech, což umožnilo předchozímu provozovateli přijímat do tohoto zařízení i kapalné odpady charakteru odpadních vod a dále je předčistit jako závadné látky v odpadních vodách v dikci zákona č. 254/2001 Sb., o vodách. DEM – ČOV žalobce převzal od společnosti ECO – F a.s. a dále pokračoval v provozování dvou na sobě nezávislých ověřených zařízeních, aniž je po stránce stavební změnil. Tedy a) zařízení ke sběru a výkupu odpadních vod a kapalných odpadů provozované dle zákona č. 185/2001 Sb., a rovněž tak i zařízení na předčištění průmyslových odpadních vod – vodní dílo DEM – ČOV provozované dle zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, to je nakládání s vodami – činnost výhradně čistírenského charakteru. Nikoli tedy na základě § 14 odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech – nakládání s odpady – činnost odstraňování nebezpečných odpadů D9. Zařízení ke sběru a výkupu odpadních vod a kapalných odpadů je pro provoz vodního díla DEM – ČOV nepotřebné. Žalobce provozoval zařízení na základě souhlasu žalovaného ze dne 23. 4. 2007 s platností na dva roky. V souhlasu bylo stanoveno, aby nebezpečné odpady byly zabezpečeny jako závadné látky dle zákona č. 274/2001 Sb., a rovněž v režimu tohoto zákona odstraňovány. Žalobci nebylo uloženo odstraňovat nebezpečné kapalné odpady v režimu zákona č. 185/2001 Sb. Žalobce odkázal na závazné stanovisko vydané Krajskou hygienickou stanicí v Českých Budějovicích ze dne 19. 4. 2007 s tím, že i v provozně havarijním řádu je pro toto zařízení ke sběru a výkupu odpadních vod a kapalných odpadů na straně 5 jednoznačně určen způsob nakládání s nebezpečnými odpady a závadnými látkami, a to kódem D15- skladování odpadů před jejich odstraněním. Není tedy stanoven způsob odstranění D9, jak žalovaný dovodil. Vodní dílo DEM – ČOV bylo vodoprávním orgánem zkolaudováno jako čistírna průmyslových odpadních vod, probíhají tam činnosti převážně čistírenského charakteru dle zákona o vodách, vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu. Toto zařízení je tedy provozováno v režimu zákona o vodách, nikoli jako zařízení k odstraňování odpadů dle § 14 odst. 1 zákona o odpadech. V provozně havarijním řádu je jednoznačně určen způsob skladování odpadů = závadných látek zařízení, nikoli způsob odstraňování odpadů, a to v bodě b), kde je uvedeno, že odpadní vody a kapalné odpady budou soustřeďovány v podzemní železobetonové jímce opatřené indikačním systémem. Jímka navazuje na technologické zařízení DEM – ČOV. Toto zařízení pro „sběr a výkup“ není pro provoz vodního díla DEM – ČOV nutná. Reaktory jsou plněny přímo pomocí ocelového potrubí ze zabezpečené manipulační plochy pro stáčení cisternových vozů. Kalová pole byla v průběhu nové výstavby hal odstraněna, jímka přestala sloužit původnímu účelu a stala se nepotřebnou. Žalobce proto využil stejně jako předchozí provozovatel tuto podzemní jímku jako zařízení ke sběru odpadních vod a především kapalných odpadů charakteru odpadních vod. Proto nesouhlasí se žalovaným, že krajský úřad nerespektoval rozsah zařízení, schválený příslušnými vodoprávními úřady a neakceptoval kolaudační souhlas, to je ověření existence stavby ze dne 21. 9. 2005, které provedl speciální stavební úřad, Magistrát města České Budějovice, odbor ochrany životního prostředí. Stavební úřad potvrdil, že stavba DEM – ČOV je užívána k účelu, pro který je svým stavebně technickým uspořádáním vybavena. Speciální stavební úřad ověřoval dvě zařízení, a to zařízení ke sběru a výkupu odpadních vod a kapalných odpadů a vodní dílo DEM – ČOV. Krajský úřad však nehodnotil podle § 4 odst. 1 písm. f) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech všechny venkovní podzemní jímky, jak chybně žalovaný uvádí, ale pouze jednu nepotřebnou podzemní jímku po kalových polích. Ostatní dvě venkovní jímky byly a jsou součástí technologie vodního díla DEM – ČOV, kdy jedna slouží k akumulaci vyčištěných odpadních vod před jejich vypouštěním do areálové kanalizace a následně do veřejné kanalizace zakončené městskou čistírnou odpadních vod a druhá slouží k akumulaci postupně a uměle vznikajících technologických kalů z procesu čištění odpadních vod. Žalobce nesouhlasí se žalovaným, že po ověření vodního díla DEM – ČOV Magistrátem města České Budějovice pro nakládání s odpadními vodami v režimu vodoprávní legislativy není vyloučeno, aby zde bylo nakládáno i s jinými komoditami právně zařazenými jako tekuté odpady, ale pouze za podmínky, že zařízení respektuje příslušnou právní úpravu v oblasti nakládání s odpady, zde úpravu provozu zařízení pro nakládání s odpady. Žalobce má za to, že není zcela jasné, jakou právní úpravu provozu zařízení pro nakládání s odpady měl žalovaný na mysli. Na vodním díle DEM – ČOV k žádné právní úpravě pro zařízení pro nakládání s odpady nemůže dojít. Probíhá zde činnost výhradně čistírenského charakteru. Předmětné zařízení nikdy nebylo provozováno jako zařízení k odstraňování odpadů podle § 14 odst. 1 zákona o odpadech. To je zásadní důvod, pro který nemůže se na zařízení – vodní dílo DEM – ČOV vztahovat ustanovení § 82 odst. 2 zákona o odpadech. Souhlas k provozování zařízení ke sběru, výkupu odpadních vod a kapalných odpadů a zařízení vodního díla DEM – ČOV byl udělen již v roce 2003 právnímu předchůdci žalobce, tak v roce 2007 žalobci, tedy v době, kdy již platil zákon o integrované prevenci, a to bez omezení k tomuto zákonu. Dle žalobce pro fungování zařízení není důležité, zda objekty byly zkolaudovány jako jeden celek nebo samostatně. Důležité je, jaké činnosti byly v těchto objektech povoleny v příslušných správních řízeních, a zda tyto objekty vy