2 Afs 17/2003 — Nejvyšší správní soud

10 A 67/2012- 40 - text Pokračování - 8 - 10A 67/2012 10A 67/2012 - 40 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce M. V., proti žalované Správě Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava, se sídlem 1. Máje 260, Vimperk. o žalobě proti nezákonnému zásahu správního orgánu, t a k t o : Žaloba se z a m í t á. Návrh na vydání předběžného opatření se z a m í t á. Řízení o návrhu žalobce na zrušení opatření obecné povahy se z a s t a v u j e. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci (1) Žalobce se žalobou adresovanou Nejvyššímu správnímu soudu v Brně a zdejšímu soudu postoupenou dne 8.8.2012 domáhal vydání rozhodnutí, ve kterém by soud žalované zakázal asanaci a kácení stromů (nahodilé těžby) napadených kůrovcem v I. a II. zóně Národního parku Šumava, a to až do doby nabytí právní moci rozhodnutí o udělení výjimky ze zákazů stanovených § 16 odst. 1 písm. a) a § 50 odst. 1 a 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a současně do ukončení postupu podle ustanovení § 45 i zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Žalobce rovněž navrhoval vydání předběžného opatření, ve kterém by soud až do doby vydání rozsudku v uvedené věci zakázal asanaci a kácení stromů napadených kůrovcem v I. a II. zóně Národního parku Šumava. Dle žalobce se žalovaná ve svých závazcích opírá o plán péče o Národní park Šumava, jehož platnost skončila a byla prodloužena nezákonně. Proto je dle žalobce potřeba, aby byl Nejvyšším správním soudem zrušen. (2) V žalobě se dále uvádí, že žalovaná provádí zásahy na území Národního parku Šumava, které jsou nezákonné, a proto má žalobce za to, že je vhodnost aplikace postupu dle § 82 a násl. s.ř.s., a to s odkazem na nález III. ÚS 2469/07 ze dne 17.10.2007 Ústavního soudu, který se týká procesu posuzování vlivů na životní prostředí. Žalobce tvrdí, že je přímo krácen na svém právu na příznivé životní prostředí a na právech vyplývajících ze směrnice č. 85/337/EHS a Úmluvy o přístupu k informacím, na účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (Aarhuská úmluva) nezákonným zásahem Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava spočívajícím v kácení a asanaci stromů (nahodilé těžbě) napadených kůrovcem v I. a v II. zóně Národního parku Šumava. Zásah je zaměřen přímo proti němu a tento zásah trvá, respektive hrozí jeho opakování. (3) Žalobce má za to, že zásah je prováděn v rozporu s ustanovením § 16 odst. 1, § 43 odst. 3, § 45i, § 50 a § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny. Zaměření zásahu vůči žalobci vyplývá z uvedených ustanovení národních právních předpisů a zejména evropských směrnic. Podle ustanovení článku 10a Směrnice o EIA musí mít příslušníci dotčené veřejnosti možnost dosáhnout soudního přezkoumání hmotněprávní a procesní zákonnosti jakéhokoliv rozhodnutí, aktu nebo nečinnosti. Žalobce dále odkazuje na závěrečné stanovisko Veřejného ochránce práv ze dne 01.03.2012, které uvádí, že žalovaná nedisponovala v době kácení kůrovcem napadených stromů souhlasem k zásahu proti škůdcům. Ke kácení stromů v této oblasti je nutné získat písemné stanovisko orgánu ochrany přírody, zda plánované činnosti mohou samostatně či ve spojení s jinými záměry či koncepty mít vliv na předmět ochrany NATURA 2000 (soustava tzv. Evropsky významných lokalit). Žalovaná své zásahy opírá o Plán péče o Národní park Šumava, jehož platnost již skončila a následně byla prodloužena nezákonně a je potřeba, aby byla Nejvyšším správním soudem zrušena. (4) Dle žalobce je žaloba proti nezákonnému zásahu jedinou právní možností jak vyložit ustanovení článku 10a Směrnice o EIA a článku 9 odst. 2 Aarhuské úmluvy tak, aby s nimi byl národní právní řád v souladu. Pokud by soud vyložil podmínky žalobní legitimace tak, že žalobce není k podání žaloby oprávněn, jednalo by se o výklad, který by nebyl eurokonformní. V takovém případě je soud povinen v souladu se zásadou přímého účinku evropských směrnic použít přímo ustanovení čl. 10a Směrnice o EIA a přiznat žalobci žalobní legitimaci s odvoláním na toto ustanovení. Pokud by soudem nebyla přiznána žalobní legitimace, jednalo by se současně o výklad ústavně nekonformní, který by odporoval článku 1 odst. 2 Ústavy a soud by v takovém případě měl postupovat v souladu s čl. 10 Ústavy a přímo použít mezinárodní smlouvu. Žalobce nemá jinou možnost, jak se domáhat ochrany proti nezákonnému zásahu, který stále trvá. Ve věci nebylo vedeno žádné správní řízení, ve kterém by mohl uplatňovat svá práva a které bylo možné podrobit soudnímu přezkumu. (5) Zásah považuje žalobce za nezákonný, poněvadž je zasahováno do soustavy NATURA 2000 bez příslušného posouzení. Jedná o evropsky významnou lokalitu Šumava. Jde také o ptačí oblast Šumava, kdy předmětem ochrany jsou populace tetřívka obecného, tetřeva hlušce, čápa černého a dalších a jejich biotopy. Proto je nutné provádět zásah až po vydání stanoviska příslušného správního orgánu. Žalovaná uvedený zásah provádí bez stanoviska příslušného správního orgánu dle ustanovení § 45i zákona o ochraně přírody a krajiny, a proto postupuje v rozporu s tímto zákonem. Rovněž porušuje i článek 6 odst. 3 Směrnice o stanovištích. Uvedený zásah je nezákonný i z toho důvodu, že se jedná o zásah do ochranných podmínek zvláště chráněných druhů bez výjimky ze zákona. Nutnost udělených výjimek vyplývá z usnesení Ministerstva životního prostředí ze dne 13.4.2011 č.j. 25240/ENV/11, kdy tímto usnesením reagovalo ministerstvo na žádost žalované o vydání souhlasu k použití ustanovení o zásazích proti škůdcům a o případech mimořádných okolností a nepředvídaných škod, ministerstvo tuto žádost vyhodnotilo jako žádost o povolení výjimky dle § 43 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny ze zákazu uvedeného v ustanovení § 16 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně přírody a krajiny a o povolení výjimky ze zákazu zásahu do zvláště chráněných druhů živočichů dle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny, kdy usnesením ze dne 13.4.2011 č.j. 25240/ENV/11 postoupilo tuto žádost příslušnému orgánu k vyřízení. Postupem žalované se jedná i o zásah do procesních práv žalobce, jestliže žalovaná jedná bez jakéhokoliv povolení vydaného ve správním řízení, jehož by byl žalobce účastníkem. (6) Věcnou nesprávnost jednání žalované prokazují stanoviska odborníků na danou problematiku, např. stínová vědecká rada Národního parku Šumava, která je platformou sdružující vědce, vydala stanovisko, dle něhož je boj s kůrovcem v uvedených místech zbytečný. Stínová vědecká rada Národního parku Šumava proto vyzvala žalovanou k ukončení lesnických zásahů proti kůrovci v oblasti Ptačího potoka. (7) Žaloba žalobce byla doručena Nejvyššímu správnímu soudu v Brně dne 27.6.2012. Tento soud vyslovil usnesením ze dne 28.6.2012, které nabylo právní moci dne 17.7.2012 svou nepříslušnost a věc zaslal dne 6.8.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Soudu byla žaloba doručena dne 8.8.2012. Vzhledem k vadám žaloby vydal soud dne 9.8.2012 usnesení a uložil žalobci odstranit vady žaloby. Žalobce dne 21.8.2012 doručil soudu sdělení, ve kterém vzal návrh na zrušení Plánu péče o Národní park (opatření obecné povahy) zpět. II. Vyjádření žalované (8) Žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby. Žalovaná má především námitky z hlediska věcné příslušnosti správního soudu a tuto svou námitku odůvodňuje s odkazem na nedostatek aktivní legitimace žalobce a zároveň i nedostatek pasivní legitimace žalované. Žalovaná uvádí, že žalobce nekonstatuje žádné přímé krácení svých práv, pokud by však přesto v důsledku zásahů prováděných žalovanou vznikla žalobci přímá újma, jednalo by se o zásah soukromoprávní povahy. Žalovaná v tomto případě naopak konala tak, aby nedošlo ke zkrácení práv jiných subjektů, kteří by byli kůrovcovou kalamitou dotčeni. Zásahy popsané v žalobě nebyly a ani nemohly být zaměřeny proti žalobci. Žalovaná dále poukazuje na skutečnost, že v žalobě uvedené bydliště žalobce a tedy pravděpodobné místo, kde byl přímo zasažen na svých právech v důsledku asanačního zásahu, je Brno. Z těchto důvodů žalovaná navrhuje žalobu odmítnout pro nedostatek aktivní legitimace žalobce. (9) Ke své pasivní legitimaci uvádí, že je v žalobě označena jako příslušný orgán státní správy, přičemž ona sama má za to, že při zásazích, které jsou předmětem žaloby, postupovala jménem vlastníka lesa, tedy jako Česká republika. Nejedná se tedy o zásah správního orgánu, nýbrž o zásah vlastníka lesa, kterým je Česká republika. Žalovaná tak v předmětném řízení nevystupuje jako správní orgán a nemůže tak být ve smyslu ust. § 83 s.ř.s. označena jako strana žalovaná. K tomuto dále uvádí, že pokud žalobce zamýšlel ty správní orgány, které dle zákona o ochraně přírody a krajiny udělují výjimky, pak bylo nutno za stranu žalovanou vedle žalované označit též vládu nebo Ministerstvo