2 Aps 1/2005 — Nejvyšší správní soud

63 A 6/2021- 43 - text  12 63 A 6/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Bednaříkové a soudců JUDr. Marie Trnkové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: D.C. bytem X zastoupen Mgr. Ing. Veronikou Žánovou, advokátkou se sídlem Vodičkova 710/31, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Městský úřad Kaplice se sídlem Náměstí 70, 382 41 Kaplice v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: Shrnutí žaloby 1. Žalobou ze dne 3. 3. 2021, ve znění jejího doplnění ze dne 23. 3. 2021 (na výzvu krajského soudu ze dne 16. 3. 2021, č. j. 63 A 6/2021 - 17), se žalobce podle § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhá deklaratorního poskytnutí soudní ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který měl být zaměřen vůči žalobci a měl spočívat v žádosti žalovaného o provedení exekuce rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 5. 2019, č. j. MěÚK/15924/2019, prostřednictvím soudního exekutora. 2. Žalobce v žalobě specifikoval, že rozhodnutím žalovaného ze dne 24. 5. 2019, č. j. MěÚK/15924/2019, mu bylo nařízeno odstranění stavby komínu a čtyř okenních otvorů na stavbě na pozemku parc. č. st. X, a to do 7. 4. 2020 (dále též jako „rozhodnutí o odstranění stavby“). Takto stanovená lhůta pro odstranění stavby uplynula během nouzového stavu, když byl ekonomický i jiný život v ČR zcela ochromen. Žalobce však vědom si své povinnosti a bez ohledu na pokračující nouzový stav stavbu odstranil v průběhu listopadu 2020. Odstranění stavby oznámil žalovanému dne 6. 1. 2021 v průvodním dopisu k žádosti o stavební povolení; současně v téže době informoval o odstranění stavby žalovaného telefonicky. 3. Dne 7. 1. 2021 však od svého zaměstnavatele zjistil, že byl soudním exekutorem vydán exekuční příkaz k provedení exekuce srážkami ze mzdy v souvislosti s prováděním exekuce rozhodnutí o odstranění stavby na návrh žalovaného prostřednictvím soudního exekutora. Vyrozumění o zahájení exekuce spolu s exekučním příkazem k provedením exekuce přikázáním pohledávky povinného z účtu a exekučním příkazem k provedení exekuce srážkami ze mzdy bylo žalobci doručeno dne 15. 1. 2021. Z vyrozumění o zahájení exekuce se žalobce dozvěděl, že je žalovaný zastoupen ve věci advokátem. 4. Žalobce podal dne 14. 1. 2021 návrh na zastavení prováděné exekuce, a to pro dřívější splnění vymáhané povinnosti. Žalobce taktéž uhradil zálohu na snížené náklady exekuce, aby minimalizoval náklady a škodu vzniklou v důsledku neoprávněně prováděné exekuce a docílil zrušení vydaných exekučních příkazů. Ke dni podání této žaloby nebylo o zastavení exekuce rozhodnuto. Dne 2. 2. 2021 podal žalobce taktéž stížnosti podle § 175 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), na postup žalovaného; ke dni podání žaloby neobdržel výsledky šetření této stížnosti. 5. Žalobce doplnil, že žalovaný mezitím zastavil řízení o žalobcově žádosti ze dne 6. 1. 2021 o vydání stavebního povolení na totožnou stavbu, a to z toho důvodu, že lze údajně dovodit, že stavba dosud odstraněna nebyla. Žalovaný si však k tomuto závěru neopatřil žádné podklady. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal, přičemž doložil důkazy, že k odstranění stavby došlo. 6. Žalobce spatřuje nezákonný zásah žalovaného v tom, že nepostupoval v souladu se zásadami činnosti správního orgánu, neboť o provedení exekuce rozhodnutí požádal soudního exekutora namísto toho, aby exekuci rozhodnutí o odstranění stavby provedl sám. Ustanovení § 105 odst. 2 správního řádu sice umožňuje požádat o provedení exekuce správního rozhodnutí soudního exekutora, ale při této volbě musí být dodrženy zásady činnosti správních orgánů vyjádřené především v části první správního řádu. Žalovaný však podle názoru žalobce v tomto případě svoji pravomoc zneužil, neboť porušil princip legitimního očekávání, porušil zásadu materiální pravdy a taktéž zásadu hospodárnosti. 7. Žalovaný podle žalobce nezohlednil výjimečnou situaci panující po většinu roku 2020, kdy dobrovolné splnění nepeněžité povinnosti bylo značně ztíženo v důsledku nouzového stavu a na něj navazujících opatření. 8. Podle 2 odst. 4 správního řádu platí, že správní orgán je povinen dbát o to, aby přijaté řešení odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Pokud by se tato zásada aplikovala na postup žalovaného, pak by žádosti o provedení exekuce na nepeněžité plnění soudním exekutorem musely být běžnou praxí žalovaného. Dotazem u příslušného odboru žalovaného však bylo zjištěno, že tato praxe není běžná ani u exekucí na peněžitá plnění, kdy se žalovaný nejprve snaží vymoci správní rozhodnutí sám a na soudního exekutora se obrací až při marnosti tohoto postupu; povinný je však před zahájením exekuce vždy k plnění ještě vyzván. Pokud by žalovaný postupoval obvyklým způsobem, pak by musel žalobci před zahájením exekuce minimálně poslat výzvu podle § 109 odst. 1 správního řádu; v takovém případě by se žalovaný dozvěděl, že stavba byla odstraněna. Žalobce však neobdržel žádnou výzvu ani dotaz, zda byla stavba odstraněna, a žalovaný rovnou požádal o provedení exekuce soudního exekutora. Žalovaný tím porušil svou vlastní praxi a princip legitimního očekávání. 9. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný porušil § 3 správního řádu, podle kterého je povinen postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Žalobce je přesvědčen, že i zahájení exekuce je úkon, který má správní orgán činit až po zjištění skutečného stavu věci, tj. po ověření, zda stavba byla odstraněna. Vzhledem k tomu, že tak žalovaný neučinil, porušil zásadu materiální pravdy. Přitom zde nehrozilo žádné nebezpečí z prodlení a ověřovacímu postupu žalovaného tak nic nebránilo. 10. Postup žalovaného v řízení o vydání stavebního povolení podle žádosti žalobce ze dne 6. 1. 2021 svědčí o tom, že žalovaný se touto zásadou neřídí ani v jiných případech. Pokud měl totiž žalovaný na základě žalobcem dodaných podkladů pochybnosti o tom, zda stavba byla skutečně odstraněna, měl žalobce vyzvat k doplnění a vyvrácení pochybností. Žalovaný však řízení rovnou nezákonně zastavil. Žalobce ihned v odvolacím řízení poskytl důkazy o provedení odstranění stavby. 11. Podle § 6 odst. 2 správního řádu má správní orgán posupovat tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady. Žádostí o provedení exekuce soudním exekutorem včetně souvisejícího zastoupení advokátem vznikly jak žalobci, tak žalovanému zbytečné náklady. Soudní exekutor vyčíslil pravděpodobné náklady exekuce na 14 520 Kč. Tyto náklady by nevznikly, kdyby žalovaný provedl exekuci sám jako exekuční správní orgán a postupoval v souladu s § 109 odst. 1 správního řádu a zaslal žalobci před zahájení exekuce exekuční výzvu. Nesrovnalosti by se tak odstranily ještě před započetím exekuce a žádné exekuční náklady by tak nevznikly. 12. I kdyby však exekuce byla oprávněná, i tak by byly náklady exekuce cca 7x vyšší, než kdyby žalovaný prováděl exekuci sám. Podle § 116 odst. 3 správního řádu činí paušální částka náhrady exekučních nákladů 2 000 Kč. Dále se sice hradí hotové výdaje správní exekuce na nepeněžité plnění, ale v posuzovaném případě k žádným takovým nákladům dojít nemohlo. Dokonce i částka nákladů exekuce vedené soudním exekutorem, která se uplatní, když povinný splní povinnost ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy ke splnění vymáhané povinnosti, činí stále necelý čtyřnásobek nákladů, které paušálně hradí povinný v případě správní exekuce. Při využití exekuční výzvy podle § 109 odst. 1 správního řádu není splnění povinnosti v náhradní lhůtě dokonce zpoplatněno nijak. 13. Postup žalovaného (bez ohledu na to, jak bude exekuční řízení skončeno) přímo vede ke značnému zvýšení nákladů exekuce, ke kterému není žádný důvod. Postupem žalovaného došlo podle žalobce k porušení zásady hospodárnosti. O to více je to markantní, když vymáhaná povinnost již byla splněna. Žalovaným zvolený postup zapříčinil i zbytečné náklady na straně žalovaného, který se nechal od počátku exekučního řízení zastoupit advokátem, k čemuž však nebyl důvod, neboť se nejedná o záležitost svým rozsahem ani složitostí vybočující z běžné praxe správního orgánu. 14. V doplnění žaloby žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2015, č. j. 8 As 143/2014 – 47, a upravil žalobní petit tak, aby krajský soud deklaratorně určil, že postup žalovaného spočívající v žádosti o provedení exekuce prostřednictvím soudního exekutora byl nezákonným zásahem vůči žalobci. 15. Žalobce k žalobě přiložil exekuční příkaz k provedení exekuce srážkami ze mzdy a jiných příjmů ze dne 23. 12. 2020, č. j. X, exekuční příkaz k provedení exekuce při