1 As 8/2018 — Nejvyšší správní soud

61 A 3/2021- 38 - text  13 61 A 3/2021 č. j. 61 A 3/2021-38 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudců Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobkyně: R. M., narozená dne bytem zastoupená advokátem JUDr. Miroslavem Kříženeckým se sídlem Na Sadech 2033/21, 370 01 České Budějovice proti žalovanému: Generální ředitel Hasičského záchranného sboru České republiky se sídlem Kloknerova 2295/26, 148 01 Praha 11 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 11. 2020, čj. MV11531552/POOVL2016, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ředitel Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje (dále jen „správní orgán prvního stupně“) požádal dne 3. 1. 2011 o provedení psychologického vyšetření žalobkyně na základě domněnky, že je žalobkyně dočasně či trvale nezpůsobilá k výkonu služby v Hasičském záchranném sboru České republiky (dále jen „HZS“) ve smyslu § 2 písm. c) vyhlášky č. 487/2004 Sb., o osobnostní způsobilosti, která je předpokladem pro výkon služby v bezpečnostním sboru, ve znění do 31. 12. 2012 (dále jen „vyhláška č. 487/2004 Sb.“), která je předpokladem pro výkon služby v bezpečnostním sboru. V žádosti správní orgán prvního stupně uvedl, že „odvolatelka na pracovišti dlouhodobě vyvolává konflikty a negativně vystupuje vůči nadřízenému“. 2. Podle závěru psycholožky ze dne 12. 1. 2011, ev. č. GŘPSP2/H2011, nebyla žalobkyně osobnostně způsobilá k výkonu služby v HZS. Na základě návrhu žalobkyně došlo k přezkumu závěru psycholožky komisí složenou z psychologů. Tato komise závěry dne 11. 2. 2011 potvrdila. Na základě uvedeného vydal správní orgán prvního stupně rozhodnutí ze dne 18. 2. 2011, ev. č. HSCB16/PAM2011, jímž ve smyslu § 42 odst. 1 písm. j) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon č. 361/2003 Sb.“), žalobkyni ke dni převzetí rozhodnutí (18. 2. 2011) propustil ze služebního poměru. 3. Odvolání žalobkyně proti rozhodnutí ze dne 18. 2. 2011 žalovaný rozhodnutím ze dne 26. 4. 2011, čj. MV348034/POK2011, zamítl a toto rozhodnutí potvrdil. O žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 4. 2011 rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 10. 2014, čj. 9 Ad 9/201132, tak, že rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, a to z důvodu nepřezkoumatelnosti psychologických závěrů. 4. V rámci opakovaného řízení žalovaný pořídil doplnění závěru vedoucího psychologa ze dne 17. 12. 2014, a rozhodnutím ze dne 10. 8. 2015, čj. MV16479312/PON2014, rozhodl tak, že odvolání žalobkyně opětovně zamítl a rozhodnutí správního orgánu potvrdil. O žalobě proti rozhodnutí ze dne 10. 8. 2015 rozhodl zdejší soud rozsudkem ze dne 22. 7. 2016, čj. 10 A 7/201636, (ve znění opravného usnesení ze dne 23. 8. 2016, čj. 10 A 7/201650), tak, že rozhodnutí žalovaného z důvodu nerespektování právního názoru Městského soudu v Praze zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Na základě kasační stížnosti žalovaného Nejvyšší správní soud rozsudek zdejšího soudu rozsudkem ze dne 31. 8. 2017, čj. 1 As 228/201641, zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Rozsudkem ze dne 1. 12. 2017, čj. 10 A 7/201675, zdejší soud opětovně zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 8. 2015 pro nepřezkoumatelnost. O kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku ze dne 1. 12. 2017, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že rozsudkem ze dne 13. 6. 2019, čj. 1 As 8/201837, kasační stížnost zamítl. 5. Žalovaný následně vydal žalobou napadené rozhodnutí, jímž odvolání žalobkyně proti rozhodnutí ze dne 18. 2. 2011, čj. HSCB16/PAM2011, zamítl a toto rozhodnutí potvrdil. II. Shrnutí žaloby 6. Proti žalobou napadenému rozhodnutí podala žalobkyně dne 26. 1. 2021 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. II.A Nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí 7. Žalobkyně předně uvedla, že považuje žalobou napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné, přičemž tato vada nemůže být zhojena. Žalovaný přezkoumával zákonnost rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Rozhodnutí žalovaného soud opakovaně zrušil pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů. Žalovaný i správní orgán prvního stupně totiž vycházeli z nepřezkoumatelného posudku psychologa, pročež jsou i jejich rozhodnutí nepřezkoumatelná. Je přitom zřejmé, že je nepřezkoumatelné i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Žalobkyni tudíž není zřejmé, jak jej mohl žalovaný v rámci žalobou napadeného rozhodnutí přezkoumat namísto zrušení. II.B Nepřezkoumatelnost posledního doplnění psychologického posudku ze dne 24. 1. 2020 8. Žalobkyně dále považuje za nepřezkoumatelné doplnění závěru psychologa ze dne 24. 1. 2020. Žalobkyně předala veškerý obsah spisového materiálu včetně provedených testů k vypracování posudku PhDr. I. M., jejíž znalecký posudek ze dne 25. 3. 2015, č. 44/2015, je součástí správního spisu. Soudní znalkyně dospěla ve svém posudku k nepřezkoumatelnosti výše uváděných posudků psychologů. 9. Nadto žalobkyně dodala, že doplnění psychologického posudku stále neobsahuje náležitosti obecně kladené na psychologické posudky z oblasti psychologie. Doplnění posudku je dle žalobkyně v rozporu s interním aktem řízení generálního ředitele HZS ze dne 18. 12. 2006, konkrétně s čl. 1 bodem 6, neboť neobsahuje výsledek vyšetření zaměřený na vazby mezi požadavky služby a skutečnostmi zjištěnými při psychologickém vyšetření, respektive se z něho nikterak nepodává, jaké jsou požadavky služby. 10. Mimoto bylo žalobkyni až v průběhu odvolacího řízení sděleno, kterou osobnostní charakteristiku, jež je předpokladem pro výkon služby v bezpečnostním sboru, ve smyslu § 1 vyhlášky č. 487/2004 Sb., pozbyla. V doplnění je pak pouze uvedeno, že odchylka žalobkyně od normy je jeden bod. Slovo norma a slova „minimální počet dosažených bodů“ nelze dle žalobkyně směšovat. Odchylka jednoho bodu od normy pak dle žalobkyně nemůže zakládat osobnostní nezpůsobilost. Z posudku se dále podávají charakteristiky, jimž žalobkyně nevyhověla, avšak z doplnění posudku nikterak nevyplývá, z jakých vyšetření a testů byly zjištěny ty které skutečnosti. Z posudku ani nevyplývá, zda PhDr. F. opětovně veškerá vyšetření a testy hodnotila, nebo zda vycházela z již existujícího hodnocení, o jehož objektivitě vznikly v průběhu řízení pochybnosti. II.C Nerespektování právního názoru zdejšího soudu 11. Žalobkyně v obecné rovině uvedla, že žalobou napadené rozhodnutí považuje za nezákonné, neboť žalovaný nerespektoval závazný právní názor zdejšího soudu. II.D Porušení zásady dvojinstančnosti řízení 12. Dále žalobkyně namítla porušení zásady dvojinstančnosti řízení. Porušení shledává v samotném doplnění psychologického posudku v odvolacím řízení, neboť žalobkyni bylo prakticky odebráno právo odvolat se a současně právo na přezkum posudků psychologa. Ani jedno z doplnění závěru vedoucího psychologa nemůže dle žalobkyně obstát, neboť vedoucí psycholog s ohledem na nepřezkoumatelnost závěrů psychologa nemohl dostát své povinnosti závěry psychologa řádně přezkoumat. Uvedené námitky žalovaný vypořádal pouze konstatováním, že jim nebylo v minulosti přisvědčeno. Rozhodnutí postrádá tudíž jakoukoliv vlastní argumentaci. II.E Námitka nezákonného důkazu v podobě doplňujícího závěru vedoucího psychologa 13. Žalobkyně konstatovala, že správní orgány založily řízení na důkazu (doplňující závěr vedoucího psychologa), který byl pořízen v rozporu s právními předpisy a proto neměl být v řízení proveden. Správní orgán prvního stupně rozhodl o propuštění žalobkyně dle § 42 odst. 1 písm. j) zákona č. 361/2003 Sb. S ohledem na jazykové znění tohoto ustanovení ve spojení s § 2 a § 3 vyhlášky č. 487/2004 Sb. je zřejmé, že chronologický postup v nyní posuzovaném řízení měl být takový, že nejprve musí vzniknout důvodná domněnka o osobní nezpůsobilosti žalobkyně k výkonu služby, a až následně mělo dojít k posouzení osobní způsobilosti. V závislosti na výsledku posouzení osobní způsobilosti pak správní orgán prvního stupně v případě, že by zde existoval závěr o nezpůsobilosti, měl zahájit správní řízení, na základě něhož mohlo dojít k propuštění žalobkyně. Při neexistenci řádného, přezkoumatelného a bezvadného posudku pak nemohl správní orgán prvního stupně ani žalovaný z tohoto posudku vycházet. 14. Dle žalobkyně dále nelze hodnotit jako důkazy doplnění závěru vedoucího psychologa ze dne 17. 12. 2014, ani doplnění psychologického posudku ze dne 24. 1. 2020, neboť tyto důkazy byly získány v rozporu s právními předpisy. Vyhláška č. 487/2004 Sb. jednoznačně stanovuje, v jakých případech má dojít ke zjišťování osobní způsobilosti a zároveň, v jakém případě dojde k přezkumnému řízení vedoucím psychologem. Obě uvedená doplnění jsou přitom jakýmsi dodatečným sdělením psychologa, která byla vyžádána k tomu neoprávněným subjektem. U obou uved