6 As 176/2017 — Nejvyšší správní soud

51 A 2/2020- 47 - text  15 51 A 2/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: por. Ing. Bc. P.K. bytem zastoupen advokátem JUDr. Josefem Kopřivou se sídlem Vodičkova 709/33, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Policejní prezident se sídlem Strojnická 27, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 11. 2019, č. j. PPR-31785-6/ČJ-2019-990131 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci: 1. Včasnou žalobou podanou dne 6. 1. 2020 se žalobce domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí, jímž žalovaný podle § 190 odst. 8 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon o služebním poměru“), po předchozím projednání v poradní komisi, v řízení ve věcech služebního poměru, zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 12. 9. 2019, č. j. ŘKŘ-3897/2019, kterým nebyl žalobci podle § 48 odst. 2 zákona o služebním poměru udělen souhlas k výkonu jiné výdělečné činnosti, a to k výkonu činnosti auditora bezpečnosti pozemních komunikací ve smyslu § 18h zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), neboť tato činnost by mohla vést ke střetu zájmů osobních se zájmy služby a ohrožení dobré pověsti bezpečnostního sboru. II. Shrnutí žaloby 2. Služební orgány se dle žalobce nesprávně domnívají, že jeho eventuální výdělečná činnost auditora pozemních komunikací může vést ke střetu jeho osobních zájmů se zájmy služby. Žalobce je policistou zařazeným k výkonu služby na úseku dopravního inženýrství. V rámci této služby žalobce zpracovává závazná stanoviska pro správní orgány, proto nemůže následně ve stejných řízeních vykonávat činnost auditora bezpečnosti pozemních komunikací, neboť by při této činnosti mohl navrhovaná opatření shledat nevhodnými či nebezpečnými nebo naopak, což je možné kvalifikovat jako střet zájmů. Žalobce namítá, že auditor pozemních komunikací nevystupuje jako správní orgán a nemůže působit ve správních řízeních. K tomu žalobce odkazuje na § 18g odst. 2 zákona o pozemních komunikacích, který vymezuje, co podléhá auditu bezpečnosti pozemních komunikací. 3. Auditorovou povinností je podle § 18j odst. 2 zákona o pozemních komunikacích postupovat při auditu bezpečnosti pozemních komunikací a vyhotovení zprávy podle § 18g odst. 3 nestranně a s řádnou odbornou péčí. Dle žalobce nelze pochybovat o tom, že činnost auditora je ve veřejném zájmu a jeho úkoly nijak nekolidují se zájmy Policie České republiky, naopak jejich činnost směřuje ke stejnému cíli. Úvahy žalovaného se tak pohybují na hraně pouhých spekulací. Navíc žalovaný zaměňuje střet zájmů osobních se zájmy služby za střet činnosti auditora a policisty. Pokud by takový střet existoval, byl by vyjádřen v ustanovení § 18j odst. 1 tohoto zákona. 4. Jako účelovou hodnotí žalobce argumentaci, že policie jako dotčený orgán postupuje dle platných legislativních a technických předpisů, které se k dané oblasti problematiky vztahují a že auditor bezpečnosti pozemních komunikací posuzuje navrhované opatření pohledem běžného uživatele pozemní komunikace, které ovšem nemusí být zcela v souladu s platnou legislativou a technickými prostředky. Nadto z této argumentace plyne, že sám žalovaný vnímá obě činnosti jako činnosti od sebe odlišné. Žalovaný dále uvádí, že: „Auditor bezpečnosti pozemních komunikací se snaží identifikovat riziková místa projektu a doporučit návrhy jejich řešení – návrhy tedy mají charakter doporučení a nejsou tudíž pro správní orgány, které vedou řízení v těchto věcech, natož pro dotčené orgány, které vydávají v těchto věcech závazná stanoviska a stanoviska, závaznými.“. Takovýto závěr dle žalobce hovoří pro vyhovění jeho žádosti, nikoli zamítnutí, jak dovozuje žalovaný. 5. Žalobce zdůrazňuje, že žádal o vyslovení souhlasu s výkonem činnosti auditora mimo místní příslušnost své služby. I přesto shledává žalovaný střet zájmů jak v rovině osobních zájmů a zájmů služby, tak ve vztahu k místu výkonu činnosti auditora. Námitku žalobce o žádost výkonu činnosti mimo jeho místní působnost shledal žalovaný nedůvodnou, neboť v rámci žalobcovy působnosti u policie může dojít k přesahu činnosti spadající do územní působnosti územního odboru Jindřichův Hradec do působnosti jiných územních odborů policie. Úvahy žalovaného jsou účelové, hypotetické a nekonkrétní. Žalovaný nekonkretizuje, v čem by mohl spočívat střet zájmů žalobce jako auditora a žalobce jako policisty. Pokud žalobce o dané věci, ke které zpracuje zprávu mimo svou služební působnost jako auditor, nebude následně jako policista v téže věci rozhodovat, ani k ní vydávat jakékoliv stanovisko za policii, obava služebních orgánů z možného střetu zájmů zůstane lichá a neopodstatněná. 6. Žalovaný se ve svém rozhodnutí snaží definovat, v čem spočívá osobní zájem, tento střet zájmů však spatřuje v jakékoli výdělečné činnosti, čímž dochází ke svévolnému bránění využití zákonné možnosti žalobce mít jiný výdělek. 7. Žalovaný argumentuje také tím, že „je v rozporu se zájmem bezpečnostního sboru, aby příslušník využíval informace nabyté při výkonu služby mimo sféru a dispozice policie za účelem výdělku ve svém osobním zájmu.“. Žalovaný nerozeznává mezi významem slov „využívat“ a „zneužívat“; využitím informací nabytých při výkonu služby je dle žalobce i zákonem aprobovaná lektorská činnost. Nadto, i pro policistu - lektora, stejně jako pro auditora, platí § 45 odst. 1 písm. b) a c) zákona o služebním poměru, které ukládá zdržet se jednání, které může vést ke střetu zájmu služby se zájmy osobními a ohrozit důvěru v nestranný výkon služby, zejména nezneužívat ve prospěch vlastní nebo v prospěch jiných osob informace nabyté v souvislosti s výkonem služby a zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděl při výkonu služby. 8. Na námitku žalobce, že využití zkušeností ze služebního zařazení pro činnost auditora a opačně nemůže založit střet zájmů osobních a zájmů služby, protože obě činnosti směřují k naplnění totožného cíle, a tím je bezpečnost silničního provozu, reaguje žalovaný dle žalobce nesrozumitelnou úvahou, že veřejným zájmem policie není pouze zajištění bezpečnosti na pozemních komunikacích, ale řada dalších hodnot vyplývajících z příslušných právních předpisů. Služební orgány však neuvádí konkrétní způsoby střetu zájmu ani více neodůvodňují své zamítavé stanovisko. Obecné argumenty, založené na hypotetickém porušování právních předpisů při výkonu jiné výdělečné činnosti, připomínání povinností příslušníka obsažených v různých právních předpisech a v tzv. „etickém kodexu“, nejsou dle žalobce důvodem pro neudělení souhlasu. 9. Argumentace žalovaného, že „pro výstavbu pozemní komunikace ve smyslu zákona o pozemních komunikacích je zpráva o auditu bezpečnosti pozemních komunikací přikládána k žádosti o stavební povolení, společného povolní, kterým se stavba umísťuje a povoluje, a k žádosti o kolaudaci pro stavbu pozemní komunikace. Zákon o pozemních komunikacích stanovuje podmínku provedení tohoto auditu u všech pozemních komunikací. Tzn., že audit bezpečnosti pozemních komunikací je prováděn pro stavby dálnic, silnic, místních komunikací a účelových komunikací. Osobou, která žádá o stavební povolení pozemní komunikace, může být stát, kraj, obec jiná právnická nebo fyzická osoba. Bez ohledu na požadavky kladené zákonem na audit bezpečnosti pozemních komunikací spočívající v jeho provedení nezávislým a nestranným auditorem je realizace takového auditu prováděna za úplatu pro veřejné nebo soukromé účely“ je zcela nesprávná, neboť z § 18g odst. 1 zákona o pozemních komunikacích plyne, že podmínka provedení auditu je stanovena pouze a jenom pro pozemní komunikace, které jsou zařazeny do transevropské silniční sítě (TEN-T). Žalobce – policista se v rámci služby s ohledem na nedostatek věcné příslušnosti nemůže k takovýmto stavbám vyjadřovat. 10. Žalobce v podané žalobě dále cituje pasáže z rozhodnutí žalovaného týkající se ohrožení důvěry veřejnosti v policii a ohrožení dobré pověsti bezpečnostního sboru, k čemuž uvádí, že nelze označovat auditora za soukromou osobu a že snaha o zvýšení bezpečnosti na pozemních komunikacích směřující k plnění Národní strategie bezpečnosti silničního provozu a plnění směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/96/EC jistě dobrou pověst bezpečnostního sboru neohrozí, spíše naopak. 11. Napadené rozhodnutí je dle žalobce projevem svévole mířící k zákazu výdělečné činnosti příslušníků, a žalovaný, byť uvádí, že postupuje v souladu s § 48 zákona o služebním poměru, tak ve skutečnosti nečiní, neboť policie jako taková nechce příslušníkům výdělečnou činnost povolovat. Jak namítal žalobce již v odvol