8 Ao 36/2021 — Nejvyšší správní soud

57 A 22/2022- 38 - text  11 57 A 22/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudců JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: SochORL s. r. o., IČO: X sídlem Počernická 512/58, 108 00 Praha 10 zastoupen advokátem Vladislavem Jirkou, Ph.D. sídlem Václavské náměstí 807/64, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví sídlem Palackého náměstí 4, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 9. 2022, č. j. MZDR 23321/2022-2/PRO, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah žaloby 1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 8. 12. 2022 se žalobce domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 29. 3. 2022, č. j. KUJCK 38897/2022 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobci ve smyslu § 109 písm. a) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zdravotních službách“) uloženo nápravné opatření k odstranění nedostatku zjištěného při kontrole, a to nehlásit výsledky antigenních testů na COVID-19 provedených prostřednictvím videohovoru do informačního systému infekčních nemocí (dále též „ISIN“). Uložená nápravná opatření byl žalobce povinen splnit nejpozději do 15 dnů ode dne nabytí právní moci prvostupňového rozhodnutí a o jejich splnění byl povinen podat písemnou informaci správnímu orgánu I. stupně do 15 dnů od uplynutí poskytnuté lhůty. 2. Předně žalobce uvedl, že je oprávněným poskytovatelem zdravotních služeb a mimo jiné provádí testování na přítomnost viru COVID-19 antigenními rapid testy POC Ag (RAT) s certifikací CE IVD, schválenými pro použití v České republice i v jiných členských zemích Evropské unie. Testování antigenními rapid testy probíhá při osobní návštěvě testované osoby v ordinacích či odběrovém místě nebo s využitím technologie videohovoru. Žalobce brojil proti mimoprocesním způsobem získaných poznatků následně užitých jako podkladů pro rozhodnutí. Podle žalobce provedla Bc. A.D. (dále též „svědkyně“) u žalobce soukromě kvazikontrolu a po dohodě s kolegyněmi (úředními osobami správního orgánu I. stupně pověřenými vedením prvoinstančního řízení) o této kvazikontrole podala zprávu ve formě svědecké výpovědi. Takto pořízený důkaz shledává žalobce nezákonným. Zákonné podmínky pro provádění kontroly podle kontrolního řádu nelze dle žalobce obcházet tím, že správní orgán I. stupně vyslechne fyzickou osobu působící na pozici referent - kontrolor odboru zdravotnictví toliko jako svědka. Žalobce namítal, že poznatky získané od Bc. D. následně transformované do formy svědecké výpovědi byly získány v rozporu s právními předpisy. Žalobce ve správním spise postrádá informace o tom, co samotnému výslechu svědkyně předcházelo, a to např. záznamy o komunikaci s kolegyní Bc. K. a další nejmenovanou kolegyní před podstoupením antigenního testu. Dále žalobce postrádal záznamy o komunikaci těchto kolegyň po podstoupení antigenního testu a předvolání Bc. D. k podání svědecké výpovědi. Pochybnosti žalobce nemohou být rozptýleny tvrzením správních orgánů o tom, že kontrola vedená dle kontrolního řádu již byla ukončena, a skutečností, že Bc. D. nebyla oprávněnou osobu v této věci, neboť byla referentkou správního orgánu I. stupně na zdravotním odboru s pracovním zařazením zahrnujícím právě provádění kontrol. 3. Dále žalobce brojil proti neprovedení důkazů jím navržených, které měly sloužit k vyvrácení tvrzení svědkyně, a které byly zapotřebí ke zjištění stavu věci. Podle žalobce za takto zjištěného skutkového stavu nelze postavit najisto, zda svědkyně podstoupila POC Ag (RAT) test u žalobce v ordinaci či s využitím služby online. 4. Podle žalobce existují pochybnosti o nepodjatosti úředních osob, které se podílely na správním řízení, avšak o vznesené námitce podjatosti nebylo řádně rozhodnuto. V případě kolegyň svědkyně se jednalo o námitku pochybnosti o nepodjatosti in rem, neboť došlo k získání informací o předmětu řízení mimoprocesním způsobem ve smyslu § 14 odst. 1 správního řádu. Žalobce je přesvědčen, že o jím podané námitce podjatosti nebylo dosud řádně a v souladu s § 14 správního řádu rozhodnuto. Ve sdělení ze dne 23. 2. 2022 byly vyhodnoceny námitky podjatosti proti úředním osobám jako nepřípustné. Žalobce nerozporuje, že podle § 14 odst. 2 správního řádu samotný služební poměr nebo pracovněprávní nebo jiný obdobný vztah ke státu nebo k územnímu samosprávnímu celku u úřední osoby neznamená vyloučení takové osoby pro podjatost. To však nevylučuje individuální posouzení podjatosti v souladu s důvody uvedenými v odstavci 1 tohoto ustanovení. Žalobce je přesvědčen, že důvody, pro něž měl pochybnosti o nepodjatosti úředních osob, spadaly pod § 14 odst. 1 správního řádu, a proto o nich mělo být rozhodnuto. V uvedeném postupu správních orgánů tak žalobce spatřuje vadu řízení, která mohla mít vliv na rozhodnutí ve věci samé. 5. Dalším žalobním bodem žalobce brojí proti prvostupňovému rozhodnutí, podle něhož měl hlásit do ISIN výsledky antigenních testů provedených prostřednictvím videohovoru v rozporu s platnými mimořádnými opatřeními Ministerstva zdravotnictví. Žalobce k tomu uvádí, že taková tvrzení nemají oporu v provedeném dokazování a tvrzený rozpor s platnými mimořádnými opatřeními není v souladu s právní úpravou platnou a účinnou k rozhodnému dni. Mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví č. j. MZDR 14601/2021-23/MIN/KAN bylo zrušeno před vydáním napadeného rozhodnutí, rovněž Nejvyšší správní soud prohlásil toto mimořádné opatření za nezákonné, a to právě v části, na níž žalovaný odkazuje (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 9. 2022, č. j. 8 Ao 36/2021-79. Žalobce nesouhlasí s tvrzením, že se dopustil porušení mimořádného opatření č. j. MZDR 47828/2020-29/MIN/KAN a mimořádného opatření č. j. MZDR 60890/2020-2/MIN/KAN, když řádně hlásil výsledky do informačního systému infekčních nemocí. Podle žalobce mohla být porušena povinnost uložená citovanými mimořádnými opatřeními pouze tím, že by nehlásil výsledky antigenních testů do ISIN. Žalobce má za to, že se nedopustil porušení žádné podmínky při poskytování zdravotních služeb, a proto mu neměla být ukládána nápravná opatření ve smyslu zákona o zdravotních službách. Testy prováděné žalobcem, jako poskytovatelem zdravotních služeb, byly úkonem diagnostické péče prováděné za účelem zjišťování zdravotního stavu pacienta. Žalobce zastává názor, že testování si neprovádí sama testovaná osoba, nýbrž zdravotnický pracovník, jenž test vyhodnocuje a nese plnou odpovědnost za jeho správné provedení. 6. Bylo-li prováděno testování ze slin, odběr vzorku slin byl prováděn v souladu s návodem výrobce, opět pod dohleden vyškoleného zdravotnického personálu žalobce. Postup při testování ze slin se dle žalobce shoduje ve všech podstatných aspektech při testování v ordinaci s testováním za využití videohovoru. Vyhodnocení opět provádí vyškolený zdravotnický personál žalobce jako poskytovatele zdravotních služeb. Žalobce podotýká, že postup realizace testů byl výrobcem navržen tak, aby jej bylo možno využít jako samotestu, přičemž předmětné testy byly také právě pro samotestování schváleny. Jako nelogickou shledává žalobce argumentaci správních orgánů, jenž dohled zdravotnického pracovníka v ordinaci pokládá za provádění testů, avšak dohled zdravotnického pracovníka prostřednictvím online služby již za provedení testu neuznává. Tisková zpráva tiskového oddělení ministerstva zdravotnictví ze dne 13. 8. 2021, která je součástí správního spisu a o níž správní orgán I. stupně opírá své závěry, není dle žalobce aktuální, zároveň žalobce dodává, že odkazované závěry tiskové zprávy byly překonány rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 1. 2022, sp. zn. 8 Ao 36/2021. 7. V uložení nápravných opatření žalobce shledává nezákonné omezování při poskytování zdravotních služeb. Správní orgány pro svůj postup neměly žádný zákonný podklad. II. Vyjádření žalovaného správního orgánu 8. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby, vyjádřil se k žalobním námitkám a v podrobnostech odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. 9. Žalovaný ke konstrukci žalobce o tvrzeném zastírání kontroly svědeckou výpovědí Bc. D. uvádí, že v době, kdy svědkyně podstoupila u žalobce předmětný antigenní test i v době uskutečnění svědecké výpovědi, byla na mateřské dovolené, se na správním řízení ani na kontrole u žalobce se nikterak nepodílela. Žalovaný zdůrazňuje, že neexistují žádné omezující podmínky