4 As 3/2008 — Nejvyšší správní soud

51 A 17/2022- 72 - text  8 51 A 17/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci žalobce: P. D. bytem zastoupeného advokátem JUDr. Filipem Sojákem sídlem Mikuláše z Husi 382/12, 140 00 Praha 4 proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 9. 2022, č. j. KUJCK 111356/2022, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah žaloby 1. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) obdržel dne 15. 11. 2022 žalobu proti rozhodnutí žalovaného, jímž bylo podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v pozdějším znění (dále jen „správní řád“) změněno rozhodnutí Městského úřadu Jindřichův Hradec (dále jen „vodoprávní úřad“) ze dne 21. 3. 2022, č. j. OŽP/16894/22/Ca-169 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným z trvajícího přestupku dle § 119 odst. 1 písm. a) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vodní zákon“), kterého se měl dopustit tím, že jako vlastník vodního díla – melioračního hlavníku na pozemku p. č. 862/1 v k. ú. Mosty neudržuje vodní dílo v řádném stavu, neboť došlo k rozboření stávajícího melioračního hlavníku, v důsledku toho bylo zamezeno odtoku vody z hlavníku, která se následně vzdouvá v šachtě na sousedním pozemku p. č. XA v k. ú. X, čímž dochází k trvalému podmáčení tohoto pozemku. Žalobce tak jedná v rozporu s ustanovením § 59 odst. 1 písm. b) vodního zákona, čímž se dopouští přestupku dle § 119 odst. 1 písm. a) vodního zákona. Vodoprávní úřad za tento přestupek uložil žalobci správní trest, a to pokutu ve výši 100 000 Kč. Žalovaný v reakci na podané odvolání vydal napadené rozhodnutí, jímž změnil výrok I. prvostupňového rozhodnutí tak, že: „… v době nejméně ode dne 14. 3. 2019 do dne 10. 2. 2021 úmyslně porušoval povinnosti vlastníka vodních děl tím, že neudržoval vodní dílo – stávající meliorační hlavník na pozemku p. č. XB v k. ú. X v řádném stavu, v jehož důsledku došlo k zamezení odtoku vody z hlavníku, která se vzdouvala v šachtě na sousedním pozemku p. č. XA v k. ú. X, a tím docházelo k podmáčení pozemku p. č. XA v k. ú. X, tedy jako vlastník vodního díla neudržoval vodní dílo v řádném stavu podle § 59 odst. 1 písm. b) vodního zákona tak, aby nedocházelo k ohrožování majetku jiných osob, a za výše uvedený přestupek podle ustanovení § 119 odst. 7 písm. d) vodního zákona se mu ukládá pokuta ve výši 35 000 Kč (slovy: třicet pět tisíc korun českých).“ Ve zbytku žalovaný prvostupňové rozhodnutí ve smyslu § 90 odst. 5 správního řádu potvrdil. 2. Žalobce zpochybňuje svou vinu ze spáchání přestupku dle § 119 odst. 1 písm. a) vodního zákona. Tvrdí, že nebyly naplněny veškeré zákonné znaky předmětného přestupkového jednání, neboť nebyl a není vlastníkem předmětného melioračního hlavníku. Odvodňovací detaily a meliorační hlavník dle žalobce patří do vlastnictví Státního pozemkového úřadu České republiky tak, jak stanovuje § 4 odst. 2 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, v pozdějším znění (dále jen „zákon o Státním pozemkovém úřadu“). 3. Žalobce rovněž poukazuje na závěry zástupce Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy (dále též „VÚMOP“), jenž se zabýval problematikou meliorací po odborné stránce, a který byl přibrán do správního řízení jako vedlejší účastník. Jeho závěry však nebyly správními orgány reflektovány a správní orgány se striktně držely skutkové podstaty daného přestupku, který klade vinu vlastníku vodního díla. 4. V roce 2005 žalobce upozorňoval vodoprávní úřad na nesprávné nakládání a využívání melioračního potrubí na sousedním pozemku p. č. XA v k. ú. X. Podle žalobce sousedé svévolně a bez řádného stavebního povolení změnili způsob využití odvodňovacího melioračního potrubí na kanalizační potrubí, přičemž začali do meliorací na pozemku p. č. XA vypouštět dešťové vody ze střech staveb a z koupacího bazénu. Uvedené meliorační vedení navazuje na meliorační vedení na pozemku p. č. XB v k. ú. X ve vlastnictví žalobce. Žalobce namítal, že v důsledku pasivního dohledu vodoprávního úřadu a stavebního úřadu nad zacházením s melioračním vedením na pozemku p. č. XA vlastníkem tohoto pozemku došlo k mnohačetným destrukcím melioračního vedení na pozemku p. č. XA a k postupnému zanesení melioračního vedení s projevem až na pozemek žalobce. 5. Žalobce nesouhlasí s tím, aby na svůj náklad napravoval pochybení třetí osoby a brojí proti zcela rezignovanému přístupu správních orgánů nad zjišťováním příčin zneužívání a poškozování melioračního vedení na pozemku p. č. XA. Takovým postupem správních orgánů dle žalobce dochází k legalizaci pochybení učiněného během stavebního řízení a dání možnosti zastavět pozemek stavbami (obytnými budovami) a odvádět vody do melioračního vedení bez povolení správního orgánu s tím, že za případnou následnou nefunkčnost takto zneužitého melioračního vedení ponese odpovědnost soused, tedy vlastník pozemku po toku vody níže umístěného. II. Vyjádření žalovaného správního orgánu 6. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby a v podrobnostech odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaný uvedl, že od 1. 1. 2004 se stali vlastníky podrobného odvodňovacího zařízení vlastníci pozemků p. č. XA a p. č. XB, oba v k. ú. X. S nabytím vlastnického práva ke stavbám podrobného odvodňovacího zařízení, přechází na jejich nové vlastníky také povinnosti týkající se řádného provozování a údržby těchto staveb. Základem pro přechod podrobného odvodňovacího zařízení do vlastnictví nového nabyvatele (žalobce) se stal § 126 odst. 3 vodního zákona. 7. Žalovaný upozorňuje, že pojem hlavník není zkráceným výrazem pro hlavní meliorační zařízení, jak se žalobce domnívá, ale jen jiné označení pro svodné drény, do kterých jsou zaústěny sběrné drény. 8. Pro znemožnění přechodu vlastnictví by bylo rozhodné, pokud by žalobce oznámil nesouhlas s přechodem příslušnému vodoprávnímu úřadu do 24 měsíců od účinnosti zákona. Uvedeného postupu však žalobce nevyužil. 9. Žalovaný rozporuje tvrzení žalobce, že zástupce Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy dospěl k závěru, že žalobce není povinen meliorace opravit z důvodu, že nejsou v jeho vlastnictví. Zástupce VÚMOP pouze posoudil důvody nefunkčnosti meliorace na pozemku žalobce a připustil vinu majitele pozemku p. č. XA v k. ú. X. 10. Žalovaný dále popsal, že nebylo zjištěno pochybení na straně vlastníka pozemku p. č. XA, resp. nebylo prokázáno, že za neprůchodnost meliorace na pozemku p. č. XB je odpovědný vlastník pozemku p. č. XA. Uvedené však nemá žádný vliv na povinnost žalobce opravit neprůchodnou melioraci na jeho pozemku (p. č. XB), neboť plnění jejího účelu je ve veřejném zájmu. III. Právní názor soudu 11. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). 12. Žaloba není důvodná. 13. Žalobce v prvé řadě rozporuje, že je vlastníkem melioračního hlavníku na pozemku p. č. XB v k. ú. X, který je podle něj ve vlastnictví Státního pozemkového úřadu ČR a jemu samému jako vlastníkovi předmětného pozemku náleží tzv. odvodňovací detaily, tedy nikoli hlavní meliorační zařízení, který se má dle žalobce skrývat pod užívaným pojmem „meliorační hlavník“. 14. Krajský soud shodně se správními orgány předně poukazuje na § 126 odst. 3 vodního zákona, který stanoví, že podrobné odvodňovací zařízení ve vlastnictví státu umístěné na cizím pozemku se stává včetně příslušné technické dokumentace, je-li tato k dispozici, vlastnictvím vlastníka pozemku dotčeného touto stavbou a podrobné odvodňovací zařízení vybudované státem na pozemku, který je ve vlastnictví státu, přechází v případě převodu tohoto pozemku do vlastnictví nového nabyvatele bezúplatně spolu s pozemkem, pokud neoznámí do 24 měsíců od účinnosti tohoto zákona příslušnému vodoprávnímu úřadu, že s přechodem nesouhlasí. K přechodu těchto vlastnických práv dochází dnem následujícím po uplynutí lhůty k uplatnění nesouhlasu s přechodem. 15. Pro vypořádáním této hlavní námitky je nutné nejprve postavit na jisto, zda předmětné vodní dílo na pozemku žalobce je hlavním odvodňovacím zařízením, s nímž by ve smyslu § 4 odst. 2 zákona o Státním pozemkovém úřadu musel hospodařit Státní pozemkový úřad, nebo zda se jedná o podrobné odvodňovací zařízení, jehož vlastníkem by se žalobce stal dle § 126 odst. 3 vodního zákona. 16. Stavby k odvodnění zemědělských pozemků se pro účely vodního zákona člení na hlavní