2 Afs 395/2020 — Nejvyšší správní soud

63 Af 2/2023- 33 - text  8 63 Af 2/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobkyně: 1. písecká lesní a dřevařská, a.s., IČO 25198611 sídlem Brloh 12, 397 01 Drhovle zastoupená daňovým poradcem Ing. Liborem Volfem sídlem Školní 41, 386 01 Strakonice proti žalovanému: Generální ředitelství cel, IČO 71214011 sídlem Budějovická 1387/7, 140 00 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 3. 2023, č. j. 12350/2023-900000-316, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Dne 23. 9. 2022 podala žalobkyně u Celního úřadu pro Jihočeský kraj (dále jen „správce daně“) daňové přiznání k uplatnění nároku na vrácení spotřební daně z minerálních olejů dle § 57 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebních daních“), a to ve výši 903 880 Kč. Podání žalobkyně podala elektronicky bez uznávaného elektronického podpisu, podání přitom nebylo potvrzeno dle § 71 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). Dne 4. 10. 2022 podala žalobkyně správci daně další podání označené jako „Přiznání k uplatnění nároku na vrácení spotřební daně – údaje GPS – 1. a 2. část“, jehož obsahem byly údaje z knihy jízd za rozhodné období. Tato podání byla uplatněna prostřednictvím datové schránky. Správce daně shledal, že přiznání k uplatnění nároku na vrácení spotřební daně z minerálních olejů, ke kterému dané přílohy měly být přiřazeny, bylo podáno dne 23. 9. 2022 pod č. j. 122288/2022-520000-32.3, přičemž kontrolou tohoto daňového přiznání bylo zjištěno, že úkon byl učiněn prostřednictvím elektronické pošty (e-podatelny) bez uznávaného elektronického podpisu. Správce daně proto rozhodnutím ze dne 7. 10. 2022, č. j. 128306/2022-520000-32.3 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) řízení ve věci podání ze dne 4. 10. 2022 dle § 106 odst. 1 písm. e) daňového řádu zastavil. 2. Žalobkyně dne 14. 10. 2022 podala proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání. K podanému odvolání žalovaný rozhodnutím ze dne 1. 3. 2023, č. j. 12350/2023-900000-316 (dále jen „napadené rozhodnutí“), podle § 116 odst. 1 písm. a) daňového řádu změnil výrok prvostupňového rozhodnutí tak, že text: „shora označený daňový subjekt“ nahradil texem: „daňový subjekt - 1. písecká lesní a dřevařská, a.s., se sídlem Brloh 12, 397 01 Drhovle, DIČ: CZ25198611“. V ostatním zůstal výrok prvostupňového rozhodnutí nedotčen. II. Shrnutí žaloby 3. Proti napadenému rozhodnutí podala žalobkyně dne 13. 3. 2023 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. 4. Žalobkyně v žalobě nerozporuje, že své podání ze dne 23. 9. 2022 učinila bez uznávaného elektronického podpisu. Poukazuje však na to, že dne 30. 9. 2022 v 9:08 hodin byl zaměstnanec žalobkyně Ing. J. P. kontaktován ze strany zaměstnance správce daně nprap. J. Š. ohledně zaslání dodatečných informací. Při daném telefonickém hovoru nebyla nijak zmíněna vada podpisu podání, přestože o ní správní orgán musel vědět. S daným podáním očividně pracoval a věděl, který daňový subjekt jej zaslal, měl kontaktní údaje a použil je. Při hovoru nebyly zmíněny pochybnosti, zda podání skutečně zaslala žalobkyně. V zaměstnanci žalobkyně proto byl vyvolán pocit, že daňové přiznání bylo podáno správně, toliko absentovaly některé dodatečné podklady, které však nemohou mít za následek neprojednatelnost či neúčinnost podání. I přesto bylo podání po dodání požadovaných příloh shledáno za neúčinné. V dané souvislosti žalobkyně navrhla případný výslech obou svědků, bude-li soud považovat obsah daného telefonického hovoru za důležitý fakt. 5. Současně žalobkyně odkázala na to, že dne 7. 3. 2023 požádala o sdělení výsledku vyměření obou podání daňového přiznání a teprve v odpovědi jí správní orgán objasnil do té doby ne zcela zřejmý fakt, zda se zastavení řízení vztahovalo pouze na dodatečné zaslání podkladů ze dne 4. 10. 2022 nebo fakticky na celé daňové řízení ohledně vyměření nároku na vrácení daně z minerálních olejů za 2. čtvrtletí roku 2022. Žalobkyně opakovaně uvádí, že správce daně měl postaveno najisto, kdo podal daňové přiznání a žádné pochyby o osobě podatele neměl, naopak si ještě vyžádal dodatečné podklady. V rozporu se zásadou součinnosti, hospodárnosti a šetření práv a chráněných zájmů daňových subjektů žalobkyni neinformoval, že by zde byla nějaká vada prvotního podání. Ačkoli tak byla žalobkyně ze strany správce daně kontaktována, nebyla vada podání zmíněna a nebylo tak zamezeno možné ztrátě příjmu daňového subjektu, jakož ani zbytečným následným řízením, které vada a postup správce daně vyvolaly. Postup správce daně současně zamezuje dosažení základního cíle správy daní dle § 1 odst. 2 daňového řádu. Poté, co žalobkyně vadu zjistila, napravila ji opětovným řádně podepsaným podáním dne 14. 10. 2022, kdy zaslala daňové přiznání znovu včetně všech dodatečných podkladů. 6. Žalobkyně též konstatovala, že je otázkou, zda měl žalovaný postupovat dle § 106 daňového řádu, tj. přiznání k nároku na vrácení spotřební daně jako celek zamítnout z důvodu neodstranitelnosti vady podpisu, nebo dle § 74 odst. 1 písm. c) téhož zákona vyzvat žalobkyni k odstranění vady podání. Dle žalobkyně na danou situaci plně přiléhá poslední zmiňované ustanovení, které dopadá na situace, kdy podání nebylo učiněno stanoveným způsobem. S odkazem na komentářovou literaturu žalobkyně uvádí, že způsobilé pro projednání není takové podání, které je nesrozumitelné či neurčité natolik intenzivním způsobem, kdy nelze řízení vést či v něm pokračovat. Dle žalobkyně je proto zjevné, že může jít pouze o vadu dle § 74 odst. 1 písm. c) daňového řádu. Podmínky pod písm. a) a b) daná vada nesplňuje. Proto měl správce daně vyzvat žalobkyni k odstranění vady podpisu a následně v souladu s odst. 3 [patrně myšleno písm. c) – pozn. krajského soudu] akceptovat podání jako učiněné řádně a včas. Žalobkyně dále zmiňuje, že novela provedená zákonem č. 283/2020 Sb. s účinností od 1. 1. 2021 zcela reformovala nakládání s vadami dle § 74 daňového řádu. Z důvodové zprávy dle žalobkyně plyne, že záměrem zákonodárce bylo umožnit odstranit mj. právě vady elektronické formy podání tak, aby při včasném odstranění vady na výzvu správce daně neměla vada za následek neúčinnost podání. Jelikož žalovaný nekonal v souladu se zákonem a nezaslal žalobkyni výzvu, mělo by dle názoru žalobkyně na opakované podání ze dne 14. 10. 2022 být hleděno jako by bylo podáno řádně a včas na základě výzvy, která měla být dle zákona vydána. Na doručení prvostupňového rozhodnutí lze dle žalobkyně rovněž nahlížet v souladu s materiální zásadou právě jako na výzvu k odstranění vad a na zaslání řádně podepsaného podání ze dne 14. 10. 2022 jako na řádné vyhovění této výzvě. 7. V další části žaloby se žalobkyně vyjádřila k judikatuře aplikované žalovaným, přičemž rozebírá, čím se jednotlivá rozhodnutí správních soudů zabývala. V případě rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 8. 2022, č. j. 6 Afs 150/2021–55, a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 1. 2022, č. j. 15 Af 12/2019 – 59, jde dle žalobkyně o rozhodnutí nepřiléhavá, neboť se zabývají právní úpravou před popsanou novelizací a v případě citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu řešilo dané rozhodnutí jinou problematiku. Dle žalobkyně lze naopak následovat např. přístup daného soudu v rozhodnutí ze dne 15. 5. 2014, č. j. 9 Afs 24/2013–31 (vyjádřený v bodu 29 odůvodnění), který nastínil intenzitu vady podání, při které už by správce daně nemusel zasílat výzvu k odstranění vad a hledět na podání jako by nebylo učiněno. Po novelizaci zákonného textu, tj. dle zákona účinného v roce 2022, je třeba vykládat i vzájemný vztah § 71 a § 74 daňového řádu tak, že mezi odstranitelné vady podání patří i vada podpisu za podmínky, že příjemce podání jednoznačně identifikuje osobu podatele. Daný výklad současně konvenuje zásadám daňového řízení. 8. Závěrem žalobkyně uvedla, že je vhodné se zabývat též otázkou, zda vůbec způsob podání daňového přiznání k nároku na vrácení spotřební daně z minerálních paliv tak, jak je nastaven přes webovou aplikaci Celní správy je v souladu s ústavním pořádkem ČR. Zákon o spotřebních daních v § 56 ani nikde jinde nezmocňuje Celní správu ke stanovení struktury a formy daňového přiznání a způsobu jeho podání. V dané souvislosti žalobkyně odkázala na závěry Nejvyššího správního soudu vyjádřené v rozsudku ze dne 31. 1. 2023, č. j. 2 Afs 395/2020–55, bod 68 odůvodnění. Optikou zde vyslovených závěrů lze dle názoru žalobkyně nahlížet též na podání daňových přiznání k uplatnění nároku na spotřební daň z minerálních olejů pomocí webového portálu Celní správy. Nebyla-li daná organizace zmocněna ke stanovení formátu a struktury daňového přiznání zákonem