61 A 28/2022

Městský úřad Protivín (dále jen „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 30. 5. 2022, čj. 1198/2014, nařídil žalobkyni odstranění nepovolené pevné překážky na veřejně přístupné účelové komunikaci na pozemcích parc. č. XA a XB v k. ú. XA. Správní orgán prvního stupně uvedl, že pevnou překážku tvoří betonové panely a identifikace umístění panelů je výškopisně a polohopisně uvedena v technické zprávě o provedení geodetických prací ze dne 3. 3. 2022, která je nedílnou součástí rozhodnutí.

Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím doplnil výrok rozhodnutí správního orgánu prvního stupně o uvedení aplikované právní úpravy a ve zbytku toto rozhodnutí potvrdil.

Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně dne 2. 12. 2022 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

Žalobkyně nejprve zrekapitulovala průběh řízení, přičemž akcentovala, že předmět řízení byl vymezen oznámením o zahájení správního řízení ze dne 29. 7. 2014 jako odstranění pevné překážky oplocení na veřejně přístupné účelové komunikaci na pozemcích parc. č. XA a XB v k. ú. X.

V usnesení ze dne 1. 9. 2020 správní orgán stanovil žalobkyni lhůtu pro seznámení se spisem, přičemž předmět řízení již definoval pouze jako odstranění žalobkyniny pevné překážky z veřejně přístupné účelové komunikace na pozemku parc. č. XA a XB v k. ú. X.

U správního orgánu prvního stupně zároveň probíhalo řízení o odstranění stavby oplocení na pozemcích parc. č. XA, XC a a XB v k. ú. XA, které vyústilo v rozhodnutí o odstranění stavby ze dne 1. 9. 2014. Předmět řízení byl tedy totožný s řízením v nynější věci. V rámci exekučního řízení žalovaný stavbu coby vlastník pozemků parc. č. XA a XB odstranil dne 5. 11. 2019.

Rozhodnutím ze dne 30. 5. 2022 správní orgán prvního stupně žalobkyni nařídil odstranit pevnou překážku z veřejně přístupné účelové komunikace na uvedených pozemcích, přičemž tuto překážku definoval tak, že ji tvoří betonové panely, identifikace umístění panelů je výškopisně a polohopisně uvedena v technické zprávě o provedení geodetických prací ze dne 3. 3. 2022, který je nedílnou součástí rozhodnutí.

Žalobkyně namítla, že poté, co byla předmětná překážka odstraněna jako nepovolená stavba v důsledku pravomocného rozhodnutí stavebního úřadu, měl správní orgán prvního stupně pokračovat v přerušeném řízení a následně je podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu zastavit, neboť žádost, na základě které se bylo řízení zahájeno, se stala bezpředmětnou. Jako důkaz žalobkyně navrhla spis stavebního úřadu v řízení vedeném čj. 7/20141165/2014.

Správní orgán prvního stupně přes námitky žalobkyně v řízení pokračoval a bez dalšího pouze vypustil označení předmětu řízení jako oplocení a dále již pokračoval v řízení o pevné překážce na veřejně přístupné pozemní komunikaci a až v samotném rozhodnutí ve věci samé tuto překážku zpřesnil na betonové panely výškopisně a polohopisně specifikované technickou zprávou.

Správní orgán může předmět řízení zpřesnit, nikoli jej zaměnit s jiným. I kdyby bylo takové „zpřesnění“ přípustné, měl správní orgán prvního stupně s touto změnou účastníky řízení řádně seznámit a dát jim možnost se k němu vyjádřit, což se nestalo. K tomu žalobkyně poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2010, čj. 1 Afs 58/2009541, č. 2119/2010 Sb. NSS. Žádný z provedených důkazů nesvědčí o tom, že by došlo ke změně materiálu umístěné překážky tím, že byl drátěný plot nahrazen betonovými panely. Po odstranění plotu došlo následně k instalaci nové překážky ve smyslu zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, a mělo tedy dojít k zahájení nového řízení.

Správní orgán prvního stupně si tak i přisvojil pravomoc, která mu nenáležela, neboť dle právní úpravy platné ke dni zjištění nové překážky na pozemní komunikaci byl a stále je silničním úřadem oprávněným ve věci rozhodnout Městský úřad v Písku.

Žalobkyně navrhla, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného, jakož i správního orgánu prvního stupně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí, neboť námitkou zániku původního předmětu řízení se v něm již zabýval. Na základě exekuční výzvy sice došlo k odstranění drátěného plotu, avšak spolu s tím došlo k instalaci betonových prefabrikátů. Překážka na veřejně přístupné účelové komunikaci tudíž zůstala, a to dle geodetického zaměření ve stejné trase. Stále přitom působila tatáž omezení jako překážka předchozí. Pokud by žalovaný přistoupil na argumentaci žalobkyně došlo by ke zmaření účelu a smyslu zákona o pozemních komunikacích a „hry“ takového charakteru by paralyzovaly výkon veřejné moci.

Správní orgán prvního stupně si nepřisvojil pravomoc, která by mu nenáležela, neboť dle čl. II bodu 3 novely č. 268/2015 Sb. se řízení zahájená před účinností tohoto zákona dokončí podle stávající právní úpravy.

Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

Osoba zúčastněná na řízení II) ve svém vyjádření uvedla, že již v dopise ze dne 24. 11. upozornila žalovaného, že ačkoli o odstranění překážky bylo rozhodnuto již v roce 2017, stále se nic nezměnilo. Naopak v květnu roku 2022 přibyly k betonovým panelům sloupky, které osobě zúčastněné na řízení II) ještě více omezují přístup na její pozemek a způsobily škody na jejím automobilu. Dále uvedla, že jí v důsledku vzniká škoda již od roku 2014, jelikož nemůže využívat nákladní rampu ke svému obchodu a tedy ani dopravu na paletách. Na pozemní komunikaci není možné zajet vozidlem nad 3,5 tuny ani osobním automobilem, neboť se zde nedá bezpečně vytočit. Veliké je též riziko pro návštěvníky Krokodýlí ZOO. Osoba zúčastněná na řízení II) vyčíslila vzniklou škodu na 1 milion Kč.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez jednání dle § 51 s. ř. s.

Žaloba není důvodná.

K důkaznímu návrhu žalobkyně krajský soud poznamenává, že skutkový stav věci je již dostatečně zachycen ve správním spisu (viz níže). Další dokazování je proto nadbytečné.

V nynější věci je spornou otázka, zda v důsledku odstranění drátěného plotu došlo k zániku předmětu řízení o odstranění překážky z veřejně přístupné účelové komunikace, přestože žalobkyně na místo původního plotu umístila betonové zábrany. Krajský soud dospěl k závěru, že k zániku předmětu řízení s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti posuzované věci nedošlo.

Vymezení předmětu řízení má v zásadě dvojí úlohu. Jednak účastníkům řízení umožňuje uplatňovat svá práva, neboť vědí, čeho se řízení týká, a jednak umožňuje vznik překážky věci rozhodnuté tak, aby správní orgány v zásadě neposuzovaly tutéž věc opakovaně.

Žalobkyně v této souvislosti poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 1 Afs 58/2009-541. Ačkoli se tento rozsudek týká správního trestání, lze některé ze závěrů tam uvedených použít i v nynější věci, a to konkrétně ty, které se dotýkají uplatňování procesních práv účastníků řízení. Tyto závěry Nejvyšší správní soud zhutnil v podobě právních vět publikovaných ve sbírce rozhodnutí. Pro posouzení věci jsou přitom podstatné zejména právní věty I. a II.: „I. Předmět řízení musí být v oznámení o zahájení řízení identifikován dostatečně určitě tak, aby účastníkovi řízení bylo zřejmé, jaké jeho jednání bude posuzováno, a aby bylo zaručeno jeho právo účinně se v daném řízení hájit.

Jinými slovy platí, že předmět řízení není a nemůže být zcela neměnný, avšak účastníci řízení musí být s jeho vymezením v průběhu trvání správního řízení vždy srozuměni. Na základě těchto východisek přistoupil krajský soud k posouzení věci.

Celý případ má kořeny již v roce 2014 a správní orgány i soudy se jím v rámci rozličných řízení již opakovaně zabývaly. Procesní vývoj celé věci je tak již poměrně komplikovaný, neboť v něm docházelo k vydávání a rušení celé řady různých rozhodnutí. Krajský soud proto připomene pouze některé jeho body, které jsou pro posouzení věci významné.

Přípisem ze dne 28. 7. 2014, čj. 1198/2014, správní orgán prvního stupně oznámil účastníkům zahájení řízení označeného jako řízení „o odstranění pevné překážky oplocení na veřejně přístupné účelové komunikaci na pozemku p.č. XA a XB k.ú. XA“. Řízení zahájil na základě podání nadace Tomistoma a osoby zúčastněné na řízení II).

Usnesením ze dne 5. 9. 2014, čj. 1198/2014, správní orgán prvního stupně řízení na žádost žalobkyně přerušil, jelikož stavební úřad vedl souběžné řízení o odstranění stavby oplocení. Toto usnesení zrušil žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 5. 2016, sp. zn. ODSH 41854/2015/ivmi SO15, čj. KUJCK 68215/2016/ODSH, a věc vrátil správnímu orgánu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Správní orgán prvního stupně řízení opětovně přerušil usnesením ze dne 3. 11. 2016, čj. 1198/2014, avšak i toto usnesení žalovaný zrušil rozhodnutím ze dne 10. 3. 2017, sp. zn. ODSH 2283/2017/ivmi SO3, čj. KUJCK 35006/2017/ODSH.

Správní orgán prvního stupě následně usnesením ze dne 10. 7. 2017, čj. 1198/2014, zastavil řízení o žádosti žalobkyně o přerušení řízení „ve věci odstranění pevné překážky oplocení z pozemní komunikace p.č. XA, XB k.ú. X“.

Dne 22. 8. 2017 nabylo právní moci rozhodnutí ze dne 13. 1. 2017, čj. 11/2014-403/2014, kterým správní orgán prvního stupně deklaroval existenci veřejně přístupné účelové komunikace na části pozemku parc. č. XA, XB, XC a XD v k. ú. X ve vlastnictví žalobkyně.

Vyrozuměním ze dne 2. 10. 2017, čj. 1198/2014, správní orgán prvního stupně následně informoval účastníky o pokračování řízení „ve věci odstranění pevné překážky oplocení na veřejně přístupné účelové komunikaci na pozemku p.č. XA k.ú. XA, p.č. XB k.ú. XA“.

Usnesením ze dne 9. 11. 2017, čj. 1198/2014, správní orgán prvního stupně informoval účastníky řízení o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí ve lhůtě sedmi dnů.

Ve správním spisu je dále založeno podání ze dne 22. 7. 2020, jímž nadace Tomistoma informovala správní orgán prvního stupně o odstranění oplocení a jeho současném nahrazení betonovými překážkami, což zachycuje i přiložená fotodokumentace. Na základě tohoto podání provedl dne 23. 7. 2020 správní orgán prvního stupně ohledání stavu překážky v daném místě včetně pořízení fotografií této překážky. V záznamu o tomto úkonu, který je založen ve správním spisu, správní orgán prvního stupně uvedl, že na veřejně přístupné účelové komunikaci na pozemcích parc. č. XA a XB v k. ú. XA„je stále překážka stejné délky a stejné šířky charakteru betonových panelů“.

Usnesením ze dne 29. 7. 2020, čj. 1198/2014, správní orgán prvního stupně opět účastníky řízení ve věci „odstranění pevné překážky společnosti Polanských, s.r.o., Mírová 146, 398 11 Protivín, IČ 472 52 341 z veřejně přístupné účelové komunikace na pozemku p.č. XA k.ú. X, p.č. XB k.ú. XA“ informoval o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí ve lhůtě sedmi dnů. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dne 4. 8. 2020 odvolání, v němž namítla, že předmět řízení zanikl, neboť oplocení již bylo odstraněno, a správní orgán prvního stupně by proto měl řízení zastavit (stejnou argumentaci žalobkyně uplatnila ve vyjádření k podkladům řízení taktéž ze dne 4. 8. 2020). Toto odvolání žalovaný rozhodnutím ze dne 31. 5. 2021, sp. zn. ODSH 118059/2020/anpl SO, čj. KUJCK 62348/2021, zamítl a usnesení správního orgánu prvního stupně potvrdil.

Usnesením ze dne 23. 6. 2021, čj. 1198/2014, správní orgán prvního stupně opětovně informoval o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí ve lhůtě sedmi dnů ve věci „odstranění pevné překážky společnosti Polanských, s.r.o., Mírová 146, 398 11 Protivín, IČ 472 52 341 z veřejně přístupné účelové komunikace na pozemku p.č. XA k.ú. XA, p.č. XB k.ú. XA“. Taktéž proti tomuto usnesení podala žalobkyně dne 7. 7. 2021 odvolání, které žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 14. 12. 2021, sp. zn. ODSH 90699/2021/kiur SO, čj. KUJCK 138308/2021.

Veřejnou vyhláškou ze dne 11. 3. 2022, čj. 1198/2014, správní orgán vyzval k vyjádření „ve věci odstranění pevné překážky na veřejně přístupné účelové komunikaci na pozemku parc. č. XA k. ú. XA a parc. č. XB k.ú. XA“.

Shora uvedeným rozhodnutím ze dne 30. 5. 2022 správní orgán prvního stupně žalobkyni nařídil „odstranit nepovolenou pevnou překážku z veřejně přístupné účelové komunikace na pozemku parc. č. XA k. ú. XA a parc. č. XB k. ú. XA a to do 5 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Pevnou překážku tvoří betonové panely, identifikace umístění panelů je výškopisně a polohopisně uvedena v technické zprávě o provedení geodetických pracích ze dne 03. 03. 2022, která je nedílnou součástí tohoto rozhodnutí.“

Ze shora uvedeného je patrno, že ačkoli přesné vymezení předmětu řízení prošlo určitým vývojem, stále bylo zcela jednoznačné, že se týká odstranění pevné překážky na veřejně přístupné účelové komunikaci na pozemcích parc. č. XA a XB v k. ú. XA. Pouhá záměna materiálu, z níž je tato překážka vyrobena, nehraje v posouzení věci roli. Žalobkyně si tak zcela jistě byla vědoma toho, že po odstranění oplocení se řízení nadále týkalo betonových zábran umístěných v téže trase (viz především záznam o ohledání ze dne 23. 7. 2020 včetně fotodokumentace). To je ostatně patrné již z toho, že takovýto postup svými námitkami opakovaně zpochybňovala. Z ničeho tedy neplyne, že by správní orgány žalobkyni neumožnily účinně uplatňovat její práva.

Žalobkyně ostatně ani nenamítá, že by překážku v podobě oplocení i betonových zábran umístila na veřejně přístupné účelové komunikaci oprávněně. Domáhá se tak zrušení rozhodnutí správních orgánů z důvodů čistě formálních. Tím spíše je namístě uzavřít, že aprobování její argumentace by bylo v rozporu s účelem a smyslem zákona o pozemních komunikacích, kterým je mimo jiné i to, aby veřejnosti určené pozemní komunikace byly bezpečné a přístupné.

Za této situace je proto nedůvodná i námitka, dle které si správní orgán prvního stupně přisvojil pravomoc, která mu nenáležela. Správní orgán prvního stupně musel dle čl. II bodu 3 novely č. 268/2015 Sb. řízení dokončit dle stávajících předpisů.

Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl dle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

Žalobkyně nebyla ve věci úspěšná, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. V případě procesně úspěšného žalovaného nevyšlo najevo, že by vynaložil náklady nad rámec své běžné činnosti, proto mu soud náhradu nákladů nepřiznal. Osoby zúčastněné na řízení nemají na náhradu nákladů řízení právo, neboť jim nevznikly žádné náklady spojené s plněním povinnosti, kterou jim uložil soud (§ 60 odst. 5 s. ř. s.).