1 As 93/2011 — Nejvyšší správní soud

54 A 4/2024- 24 - text  6 54 A 4/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobce: X, narozen dne X státní příslušnost X trvale bytem v zahraničí X t. č. zajištěn X zastoupen Mgr. Ondřejem Fialou, advokátem sídlem Václavské náměstí 808/66, 110 00 Praha 1 – Nové město proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, se sídlem Pražská tř. 558, 370 04 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 4. 2024, č. j. KRPC-37413-37/ČJ-2024-020023 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Dne 14. 3. 2024 se žalobce dostavil na pracoviště Policie České republiky, kde bylo zjištěno, že není držitelem žádného povolení k pobytu a není s ním vedeno žádné řízení, na jehož základě by byl oprávněn k pobytu na území České republiky. Stejně tak bylo zjištěno, že žalobce není nahlášen v evidenci ubytovaných cizinců. Žalobci v minulosti nebyla udělena mezinárodní ochrana a byl mu vydán výjezdní příkaz s dobou vycestování. Žalobci bylo rovněž v minulosti vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění ze dne 26. 7. 2019, č. j. KRPK-16272-57/ČJ-2019-190022. Přesto žalobce setrval na území České republiky a po uplynutí doby stanovené k vycestování se uvedeného dne dostavil ke správnímu orgánu za účelem legalizace jeho pobytu na území České republiky. 2. Tohoto dne, 14. 3. 2024, byl žalobce v 10:00 hod. zajištěn podle § 27 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPČR“); dne 15. 3. 2024 v 9:45 hod. byl žalobce zajištěn dle § 27 odst. 2 téhož zákona za účelem provedení úkonů v souvislosti s ukončením jeho pobytu. 3. Rozhodnutím žalovaného ze dne 16. 3. 2024, č. j. KRPC-37413-22/ČJ-2024-020023, byl žalobce podle § 124b odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zajištěn za účelem vycestování; doba trvání zajištění byla podle § 124b odst. 4 zákona o pobytu cizinců stanovena na 30 dnů ode dne omezení osobní svobody. 4. Žalobcova žaloba proti uvedenému rozhodnutí byla rozsudkem zdejšího soudu ze dne 15. 4. 2024, č. j. 55 A 4/2024-51, zamítnuta. Proti uvedenému rozsudku podal žalobce kasační stížnost, o které nebylo Nejvyšším správním soudem doposud rozhodnuto. 5. Shora uvedeným žalobou napadeným rozhodnutím rozhodl žalovaný podle § 124b odst. 4 téhož zákona v souladu s § 125 odst. 1 téhož zákona o prodloužení doby zajištění žalobce za účelem vycestování o 60 dnů ode dne uplynutí původní doby zajištění. Žalovaný popsal skutkový vývoj věci; to, že žalobce odmítl dobrovolný návrat a zahájení kroků k realizaci vycestování žalobce leteckou cestou s policejní eskortou. V tento okamžik má docházet k zajištění víz pro eskortující policisty a vzhledem k nutnosti zajištění letenek a ubytování dospěl žalovaný k závěru o nutnosti prodloužení doby zajištění žalobce, když užití mírnějších opatření by dle žalovaného nevedlo k naplnění svého účelu. II. Obsah žaloby 6. Včasnou žalobou podanou dne 19. 4. 2024 prostřednictvím žalovaného žalobce navrhuje, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil. 7. Na prvním místě brojí žalobce proti samotnému rozhodnutí o zajištění, které bylo podle něj vydáno v rozporu se zákonem – po marném uplynutí maximálně možné doby trvání omezení osobní svobody dle § 27 odst. 1 písm. d) ZPČR a žalobce měl být tak nejpozději dne 15. 3. 2024 v 10:00 hod. propuštěn na svobodu. Dle žalobce nebylo rozhodnutí o zajištění vydáno dne 15. 3. 2024, ale vinou nesprávného doručování až dne 20. 3. 2024. Stejně tak žalobce nemohl být zajištěn podle § 27 odst. 2 ZOČR, neboť příslušný správní orgán nerozhodoval o ukončení pobytu žalobce na území České republiky ani o správním vyhoštění. Žalobce je tak omezen na osobní svobodě protiprávně. 8. Ve vztahu k žalobou napadenému rozhodnutí žalobce nejprve namítá, že není žádný reálný předpoklad realizace správního vyhoštění v prodloužené době zajištění. Jedná se o spekulaci, není zřejmé zajištění víz policistů; v dané lhůtě nelze realizaci vyhoštění rozumně předpokládat, když policisté nemají ani udělená víza, což je předpokladem pro vyřízení povolení tranzitu, zajištění letenek a ubytování pro eskortující policisty. 9. Samo rozhodnutí o jeho zajištění považuje žalobce za nedůvodné, neproporcionální. Zajištění je zcela mimořádným institutem s dopadem do práv garantovaných ústavním pořádkem. Žalobce nemohl ve lhůtě 15 dnů stanovené výjezdním příkazem vycestovat, potřeboval vyřešit nějaké záležitosti, musel se starat o dítě, jelikož přítelkyně je nemocná. Na území České republiky má 3 děti s trvalým pobytem. Žalovaný bez řádného odůvodnění odmítl přijetí zvláštních opatření za účelem vycestování podle § 123b zákona o pobytu cizinců, včetně složení finanční záruky (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 As 5/2010). Žalobce nemá v úmyslu mařit výkon správního vyhoštění, proto se sám dostavil na policii. V situaci, ve které žalobce na území České republiky dlouhodobě legálně pobýval, vytvořil si zde rodinné zázemí, dobrovolně se dostavil na policii, sdělil adresu pobytu, je nutno jeho zajištění považovat za nepřiměřené (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. PL ÚS 5/01). 10. Žalovaný nesprávně odmítá využití zvláštních opatření za účelem vycestování, které nesprávně odůvodňuje; žalobce neměl v rámci azylového řízení povinnost hlásit svůj pobyt; adresu pobytu žalobce sdělil a předložil i nájemní smlouvu. Ihned po vypršení platnosti výjezdního příkazu uděleného v režimu zákona o azylu se žalobce dostavil na policii a chtěl požádat o udělení nového výjezdního příkazu, aby mohl vyřešit záležitosti spojené s vycestováním. Žalovaný se nezabýval ani možností přijetí finanční záruky, kterou žalobce navrhoval. Argumentace žalovaného v tomto směru je pouhou směsí domněnek a spekulací, včetně jeho úvah o účelovosti postupu žalobce, a to i v rámci azylového řízení. 11. Dále žalobce namítá, že byl zajištěn na dobu 30 dnů a žalovaný zcela nepřezkoumatelně uvádí, že je běžnou praxí realizovat správní vyhoštění v takovém termínu. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce 12. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 25. 4. 2024 popsal zákonnost původního rozhodnutí o zajištění žalobce včetně poukazu na rozsudek zdejšího soudu v uvedené věci ze dne 15. 4. 2024, č. j. 55 A 4/2024-51. Aktuální prodloužení zajištění žalobce je nezbytné k pokračování přípravy vycestování žalobce, který se odmítl přihlásit do programu dobrovolných návratů, proto jsou činěny úkony k přípravě výkonu vycestování, zejména obstarání víz pro eskortu, vyřízení povolení k tranzitu, obstarání letek a ubytování. Důvody zajištění žalobce i nadále trvají. Užití mírnějších prostředků považuje žalovaný za vyloučené, neboť uložení zvláštního opatření za účelem vycestování by i nadále k vycestování žalobce nevedlo. 13. Žalovaný podal prvotní žádost o víza pro eskortující policisty prostřednictvím Ministerstva zahraničních věcí a tato žádost byla dne 11. 4. 2024 zamítnuta. Ředitelství služby cizinecké policie poté začalo činit kroky k podání elektronické žádosti o víza a vydání víz je očekáváno v nejbližší době. Realizaci vyhoštění žalobce předpokládá žalovaný dne 15. 5. 2024. 14. V rámci repliky ze dne 26. 4. 2024 žalobce setrval na podané žalobě. Žalobce vyjádřil nesouhlas s rozsudkem zdejšího soudu ze dne 15. 4. 2024, č. j. 55 A 4/2024-51, a zopakoval své námitky stran nezákonnosti počátku svého zajištění dle zákona o pobytu cizinců s tím, že krajský soud není předchozím rozsudkem vázán. Samotné prodloužení doby svého zajištění považuje žalobce za nezákonné, tvrzené údaje žalovaného o harmonogramu svého vyhoštění za spekulace, k čemuž poukazuje na skutečnost, že soud má vycházet ze skutkového a právního stavu v době vydání napadeného rozhodnutí. III. Posouzení věci krajským soudem 15. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Ve věci rozhodl bez jednání podle § 172 odst. 5 ve spojení s § 51 s. ř. s. zákona o pobytu cizinců. 16. Podstatnou část žalobní argumentace směřuje žalobci vůči původnímu rozhodnutí o svém zajištění. Zákonností tohoto rozhodnutí se zdejší soud zabýval v rozsudku ze dne 15. 4. 2024, č. j. 55 A 4/2024-51. Zde se krajský soud vypořádal s tím, zda bylo původní rozhodnutí o zajištění vydáno řádně a včas, či nikoli. Předmětem tohoto soudního řízení je rozhodnutí o prodloužení zajištění, nikoli zákonnost jemu předcházejícího rozhodnutí. Námitkami, které žalobce směřuje proti předchozímu rozhodnutí, se proto krajský soud nezabýval. 17. Od závěrů uve