4 As 37/2005 — Nejvyšší správní soud

51 A 8/2024- 81 - text  9 51 A 8/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci žalobce: T. V. bytem zastoupen advokátem Mgr. Robinem Mlynářem sídlem Teplého 2786, Pardubice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice za účasti: I) EG.D, a. s. sídlem Lidická 1873/36, Brno II) CETIN, a. s. sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9 – Libeň III) JAS výrobní družstvo ve Stráži nad Nežárkou sídlem Václavské Náměstí 831/21, Praha IV) Ing. J. Š. bytem V) Čevak, a. s. sídlem Severní 2264/8, České Budějovice VI) městys Frymburk sídlem Frymburk 78 zastoupen advokátem JUDr. Petrem Neubauerem sídlem Na Sadech 4/3, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 1. 2024, č. j. KUJCK 151005/2023, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 15. 1. 2024, č. j. KUJCK 151005/2023, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a shrnutí žaloby 1. Zastupitelstvo odpůrce vydalo usnesením ze dne 27. 2. 2019, č. 37/2019, podle § 6 odst. 5 písm. c) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „stavební zákon“) opatření obecné povahy – Územní plán městyse Frymburk. 2. Dne 16. 9. 2022 podal žalobce u stavebního úřadu Městský úřad Horní Planá žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby „Provozovny s bytem – 1. etapa“ na pozemcích parc. č. XA trvalý travní porost), XB (trvalý travní porost), XC (trvalý travní porost), XD (trvalý travní porost), XE (trvalý travní porost), XF (trvalý travní porost), XG (trvalý travní porost), XH (trvalý travní porost), XCH (trvalý travní porost), XI (trvalý travní porost), XJ (trvalý travní porost), XK (trvalý travní porost), XL (trvalý travní porost), XM (trvalý travní porost), XN (trvalý travní porost) a XO (trvalý travní porost), vše v katastrálním území F.“. O jejím umístění pak stavební úřad rozhodl rozhodnutím ze dne 10. 2. 2023, č. j. MUHP-722/2023, sp. zn. Výst./5327/2022/Ol. 3. Krajský úřad Jihočeského kraje rozhodnutím ze dne 15. 1. 2024, č. j. KUJCK 151005/2023, pak rozhodnutí stavebního úřadu postupem dle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) změnil tak, že žádost navrhovatele zamítnul. Učinil tak z toho důvodu, že navrhovaná stavba je v rozporu s územním plánem odpůrce, neboť není zřejmé přesné využití jednotlivých staveb (domů) a nelze tak posoudit ani soulad s územním plánem městyse Frymburk ve vztahu k přípustnému využití území; dále stavební záměr nesplňuje podmínku připojení k veřejnému vodovodu a kanalizaci. To vše v návaznosti na vyžádané závazné stanovisko nadřízeného orgánu územního plánování – Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne ze dne 17. 7. 2023, č. j. KUJCK 84057/2023, dle kterého je stavební záměr žalobce z uvedených důvodů nepřípustný, oproti opačnému závěru závazného stanoviska prvostupňového orgánu územního plánování Městského úřadu Český Krumlov ze dne 24. 5. 2022. 4. Dne 11. 3. 2024 podal žalobce proti shora uvedenému rozhodnutí žalovaného žalobu dle § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a spolu s ním i incidenční návrh na přezkum opatření obecné povahy dle § 101a věty druhé s. ř. s. Řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – Územního plánu městyse Frymburk bylo usnesením ze dne 19. 3. 2024, č. j. 51 A 8/2024-28, vyloučeno k samostatnému projednání pod sp. zn. 51 A 9/2024. Rozsudkem ze dne 27. 6. 2024, č. j. 51 A 9/2024-55, krajský soud návrh žalobce zamítl. Dospěl však k závěru, že územní plán nestanovuje podmínku napojení nových staveb v rozvojových plochách na vodovod a kanalizaci. 5. V části IV. žaloby formuluje žalobce jednotlivé žalobní body, které propojuje i s argumentací vznesenou v rámci incidenčního návrhu na zrušení části územního plánu. 6. Na prvním místě žalobce namítá, že v rámci řízení před správními orgány neměl možnost účinně namítat nedostatky závazného stanoviska, ze kterého žalovaný vycházel. 7. Žalobce namítá nepřezkoumatelnost závazného stanoviska, tedy i žalobou napadeného rozhodnutí (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 2. 2014, č. j. 3 As 81/2013-88), neboť nesplňuje nároky kladené na jeho odůvodnění dle § 149 odst. 2 správního řádu a § 68 odst. 3 správního řádu. Žalobce nesouhlasí se závěrem správních orgánů, že projektová dokumentace neuvádí konkrétní účel stavebního záměru a nelze tak posoudit, zda je stavební záměr z pohledu územního plánu přípustný či nikoli. Záměr, resp. stavby mají sloužit pro nerušící řemeslnou výrobu a pro bydlení rodiny majitele výroby tak, jak popisuje závazné stanovisko i technická zpráva v kapitole b): „…stavby pro nerušící řemeslnou výrobu (např. lyžařské a cyklistické servisy, opravy a stavby rekreačních plavidel a podobné provozy) ve formě jednopodlažních samostatných provozoven a dvoupodlažních provozoven s bydlením ve 2. NP.“ Takto lze i posoudit, že stavby budou sloužit prioritně k výrobě, doplňkově k bydlení tak, jak požaduje územní plán. 8. Požadavek na vymezení konkrétního provozu ke každé konkrétní stavbě je dle žalobce nepřiměřený a neopodstatněný, neboť již v rámci přípravy projektové dokumentace by žalobce musel vědět, jak přesně bude s konkrétní stavbou disponováno, což by možnosti budoucí dispozice se stavebním záměrem značně limitovalo – uvedl-li by např. že v konkrétní stavbě bude opravna kol, musela by zde být v budoucnu pouze opravna kol, nikoli např. lyžařský servis. Žalobce názor správních orgánů považuje za nedůvodný zásah do možnosti budoucí dispozice se stavebním záměrem, do vlastnického práva žalobce, jakož i dalších budoucích vlastníků. Má-li správní orgán za to, že konkrétní určení provozu je nutné, měl uvést konkrétní důvody a úvahy proč tomu tak je, když souladnost stavebního záměru s územním plánem je jinak zřejmá. To žalobce popisuje v jiné části své žaloby, resp. podání v rámci návrhu na zrušení opatření obecné povahy, kde cituje úpravu plochy smíšené výrobní (MV) „hlavní využití (převažující způsob využití): plochy staveb pro výrobu, skladování a zemědělské stavby kombinované s bydlením rodiny majitele firmy“ s přípustným využitím „stavby pro výrobu, skladové areály, pozemky zemědělských staveb v kombinaci s bydlením“. 9. Dále se žalobce vymezuje proti závěru správních orgánů o tom, že je zde rozpor stavebního záměru s požadavkem na napojení na stávající kanalizační a vodovodní řad, když žalobce v této části považuje územní plán za nezákonný, neboť stanovení této podmínky v územním plánu je zákonem vyloučeno. To žalobce napadá v rámci svého incidenčního návrhu na zrušení této části územního plánu. K tomu žalobce doplňuje, že žalobou napadené rozhodnutí je dle jeho názoru nezákonné i proto, že žalovaný „při aplikaci územního plánu orgán územního plánování, kterýžto vydával jako dotčený orgán své závazné stanovisko, interpretoval územní plán bez reflexe ústavních zásad minimalizace zásahů do práv žalobce, rovnosti a proporcionality“. To vše v situaci, ve které je žalobci aktivně bráněno v tom, aby mohl stavební záměr připojit k existujícímu vodovodnímu a kanalizačnímu řadu tak, jak namítal po celou dobu správního řízení. K tomu žalobce v rámci svého souvisejícího incidenčního návrhu blíže popisuje, že se opakovaně pokoušel naplnit tento regulativ, avšak městys Frymburk bez jakékoli zákonné opory nekonal a připojení odmítal – viz přiložené listiny – žádosti o připojení, reakce městyse, žaloba na nahrazení projevu vůle ze dne 19. 9. 2023. II. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 22. 4. 2024 setrval na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a podanou žalobu považuje za nedůvodnou. 11. V rámci odvolacího řízení žalovaný vyžádal potvrzení či změnu závazného stanoviska prvostupňového orgánu územního plánování Městského úřadu Český Krumlov ze dne 24. 5. 2022, které bylo závazným stanoviskem nadřízeného orgánu územního plánování Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 17. 7. 2023, č. j. KUJCK 84057/2023, změno tak, že záměr je nepřípustný. Z tohoto důvodu žalovaný postupoval dle § 149 odst. 6 správního řádu a rozhodnutí stavebního úřadu změnil tak, že žádost se zamítá. Nově pořízené závazné stanovisko je dle žalovaného srozumitelné a přezkoumatelné. III. Další podání, vyjádření 12. Podáním ze dne 8. 7. 2024 žalobce rozšířil podanou žalobu, upozornil krajský soud na vydání rozsudku o jeho incidenčním návrhu a současně uvedl, že pro důvody uvedeného rozsudku je nutné žalobou napadené rozhodnutí zrušit, neboť orgán územního plánování