9 Ads 3/2025 — Nejvyšší správní soud

55 Ad 8/2024- 35 - text  5 55 Ad 8/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobce: RSDr. V. G. bytem zastoupeného JUDr. Vojtěchem Filipem, advokátem se sídlem Čéčova 11, 370 04 České Budějovice proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 4. 2024 č. j. takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah žaloby 1. Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 25. 1. 2024 č.j. X byl žalobci dle zákona č. 455/2022 Sb., kterým byl novelizován zákon o důchodovém pojištění, podle § 67f zákona č. 155/1995 Sb. snížen starobní důchod od 24. 3. 2024 o 600 Kč, tedy na celkovou částku 20 418 Kč, neboť žalobce byl vedoucím tajemníkem Okresního výboru KSČ v Táboře, dle seznamu představitelů komunistického režimu a následného vystavení potvrzení o funkci vydaném Ústavem pro studium totalitních režimů. Žalobce byl v rozhodném období představitelem komunistického režimu, a to po dobu 698 dnů. Snížení procentní výměry starobního důchodů žalobce podle § 67f odst.1 zákona o důchodovém pojištění odpovídá součinu počtu roků, kdy byl představitelem, a částky 300 Kč, celkem tak činí 600 Kč (2 x 300 Kč). Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí námitky, které byly rozhodnutím žalované zamítnuty a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno, a to rozhodnutím žalovaného ze dne 23. 4. 2024. Toto napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 29. 4. 2024. 2. Žalobce toto rozhodnutí napadl žalobou, která byla doručena krajskému soudu dne 27. 6. 2024. Žalobce v napadeném rozhodnutím uvádí, že nesouhlasí se snížením starobního důchodu o 600 Kč. Má za to, že nezapočtení 698 dnů doby sociálního zabezpečení, které řádně odpracoval, je diskriminační a odporuje době, kdy nejenže pracoval, ale i řádně platil do systému důchodovému zabezpečení podle tehdy platných právních předpisů. Nezapočtení uvedené doby po uplynutí 38 let a 16 let od přiznání starobního důchodu, žalobce považuje za retroaktivní akt, který je v příkrém rozporu s ústavním principem rovnosti občanů a zákazu diskriminace. Žalobce si je vědom toho, že žalovaná postupovala dle novely zákona o důchodovém pojištění, ovšem přesto odmítá přijmout diskriminaci své osoby, neboť od jeho vstupu do důchodu, od 5. 7. 2008, měl tento vypočtený důchod dle odpracovaných dob nadále pobírat. Zápočet doby je již jednou nabytým právem, které nelze podle mezinárodněprávních norem retroaktivně svévolně odebírat, a to ani zákonem. Žalobce má za to, že tímto postupem byla porušena Ústava i ústavní zákony, a proto je i tato novela zákona o důchodovém pojištění v rozporu s mezinárodně právními zakotvenými právy, když nerespektuje práva politická, sociální, hospodářská, která mu garantuje český ústavní systém a dále mezinárodní pakt o mezinárodních občanských právech, mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech a rovněž i Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod. 3. Žalobce dále poukazuje na to, že rovněž obdobný zákon byl přijat na Slovensku, ovšem jeho účinnost byla pozastavena Ústavním soudem Slovenské republiky, proto by tím došlo ke zvýraznění diskriminace mezi Čechy a Slováky, kteří vykonávali obdobné funkce. 4. Dále žalobce zpochybňuje podklad pro rozhodnutí žalované, a to potvrzení o funkci č.j. ÚSTR 305-16/2023, který byl vydán Ústavem pro studium totalitních režimů zřízeným jako vědecké instituce pro zkoumání historie a jako takový pak není vybaven žádným oprávněním vydávat správní rozhodnutí ani podklady pro ně. Tento ústav dle žalobce vznikl na základě zákona č. 181/2007 Sb. k 1. 8. 2007 jako organizační složkou státu a jeho úkolem je vědecky zkoumat a objasňovat totalitní režimy v bývalé SSSR a ČSSR. Jeho poslání je definováno v § 4 zákona č. 187/2007 Sb., a žádné takové oprávnění tam uvedeno není, proto má žalobce za to, že rozhodnutí žalované se opírá o dokument bez právní validity. Uvedený ústav tedy nebyl oprávněn k vydávání, jakého si dokumentu a k takovému kroku má sloužit pouze novela v zákoně č. 455/2022 Sb. II. Stručný obsah vyjádření žalované 5. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Ve vyjádření odkázala zejména na zákon č. 455/2022 Sb., kterým byl změněn zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, jímž byla s účinností od 1. 1. 2023 do části čtvrté uvedeného zákona včleněna hlava osmá, a to § 67d až § 67g zakotvující snížení starobním důchodům, některým představitelům komunistického režimu. Zároveň byla tímto zákonem rovněž i vložena část sedmá, a to § 113 až § 114b do zákona č. 582/1991 Sb., která upravuje postup ke snížení starobního důchodu některým představitelům komunistického režimu. 6. Žalovaná zejména odkázala na § 67d odst. 1 písm. b), dle něhož je žalobce považován za pojištěnce, který byl v období od 25. 2. 1948 do 17. 11. 1989 vedoucím tajemníkem Okresního výboru komunistické strany Československa v Táboře, což bylo potvrzeno potvrzením č.j. ÚSTR 305-16/2023 ze dne 10. 1. 2024, dle něhož žalobce vykonával funkci vedoucího tajemníka OV KSČ v období od 21. 12. 1987 do 17. 11. 1989. Podle § 67f odst. 1 zákona o důchodovém pojištění došlo u žalobce ke snížení výměry starobního důchodu náležející ke dni 29. 2. 2024 o 300 Kč za každý i započatý rok doby, po kterou byl žalobce představitelem. 7. Žalobce byl od 5. 7. 2008 uživatelem starobního důchodu dle § 31 zákona o důchodovém pojištění, dle rozhodnutí žalované ze dne 20. 11. 2008. Dne 28. 8. 2023 byl zapsán do seznamu představitelů, přičemž žalobce byl v rozhodném období představitelem komunistického režimu celkem 698 dnů, proto mu byla dle uvedeného zákona procentní výměra starobního důchodu snížena o částku 600 Kč (2 x 300 Kč). 8. Žalovaná byla dle § 114 odst. 5 zákona č. 582/1991 Sb., jako plátce důchodu vázána potvrzením o funkci. Žalobce v případě, že by zjistil, že by potvrzení o funkci mohlo být nesprávné, měl právo vyrozumět o této skutečnosti ústav, který toto potvrzení vydal. 9. Žalovaná dospěla k závěru, že výpočet snížení procentní výměru starobního důchodu u žalobce byl proveden správně v souladu s platnými a účinnými právními předpisy, a proto byly námitky zamítnuty a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. 10. Žalovaná poukázala na to, že je státním orgánem a jako taková byla vázána při rozhodování zákonem. O zrušení zákona, je-li v rozporu s ústavním pořádkem, může rozhodovat jen Ústavní soud, kdy žalovaná není oprávněna předjímat rozhodnutí Ústavního soudu ve věci ústavních stížností ani není oprávněna hodnotit okolnosti přijetí jednotlivých právních předpisů zákonodárcem. Její povinností je jen postupovat podle platných zákonů, a to až do té doby, než je případně rozhodnutím Ústavního soudu předmětným právní norma zrušena. Žalovaná byla tedy povinna postupovat dle platného zákona. III. Právní názor krajského soudu 11. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst.2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 12. Krajský soud předesílá, že žalobce především napadá právní úpravu, tedy přijetí zákona č. 455/2022Sb., kterým byl novelizován zákon o důchodovém pojištění. Podle žalobce je zákon diskriminační a žalobci nelze snížit jednou nabytý důchod. Ten mu nelze podle mezinárodně právních norem retroaktivně svévolně odebrat, a to ani zákonem, proto považuje uvedenou zákonnou úpravu za rozpornou s mezinárodně právně zakotvenými právy, když nejsou respektována lidská, politická, sociální a hospodářská práva, která jsou mu garantována Českým ústavním systémem, mezinárodním paktem o základních občanských právech, mezinárodním paktem o hospodářských, sociálních a kulturních právech a rovněž tak Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Z uvedeného je zřejmo, že žalobce neuvádí žádné námitky, které by konkrétně směřovaly proti rozhodnutí žalované, ale nesouhlasí s tímto zákonem, kterým došlo ke snížení starobních důvodů některých představitelů komunistického režimu (zákon č. 455/2022 Sb.). 13. K této námitce žalobce, že zákon, na základě, kterého mu byl snížen starobní důchod, je nezákonný, soud pouze musí konstatovat, že jak žalovaná, tak i soud je tímto zákonem, který je platný a účinný, při rozhodování vázán. Pouze Ústavní soud je oprávněn rozhodovat o ústavnosti, eventuálně o protiústavnosti zákona. V době rozhodování krajského soudu zákon, na základě kterého žalovaná rozhodovala, je platný i účinný a proto nezbylo soudu než dle tohoto zákona postupovat (ustanovení § 67d až § 67g zákona o důchodovém pojištění). 14. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že v daném případě se na žalobce dle § 67d odst. 1 zákona o důchodovém pojištění vztahuje hlava osmá zákona č. 455/2022 Sb., kterým byla s účinností od 1. 1. 2023 do části čtvrté zákona o důchodovém pojištění včleněna hlava osmá, a to § 67d až § 67g ohle