6 As 52/2023 — Nejvyšší správní soud

57 A 3/2024- 67 - text  14 57 A 3/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudců JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobkyně: Kašperskohorské městské lesy s. r. o. se sídlem Dlouhá 95, Kašperské Hory, PSČ 341 92 zastoupeného advokátem JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr., advokátem se sídlem Dominikánské nám. 656/2, 602 00 Brno, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí se sídlem Vršovická 65, Praha 10, PSČ 100 10, za účasti osoby zúčastněné na řízení: V. B. bytem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 12. 2023, č.j. MZP/2023/212/1652 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osobě na řízení zúčastněné se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a stručný obsah žaloby 1. Správa Národního parku Šumava vydala dne 9. 5. 2023 pod sp. zn. SZ NPS 09091/2022/42NPS04453/2023 rozhodnutí, ve kterém výrokem I rozhodla, že žalobkyně je vinna tím, že v průběhu let 2021 a 2022 celkem na šesti místech Národního parku Šumava prostřednictvím dodavatelské firmy V. B. zajistila, svými zaměstnanci přímo řídila a kontrolovala provádění prací spočívajících v úpravě koryta vodního toku Pěnivý potok a koryta jeho bezejmenných přítoků, a to těmito zásahy a) Pěnivý potok, říční kilometr toku 1,920 – narovnání koryta vodního toku, umístění propusti, zpevnění vtoku a výpustku balvany a zásyp hrubým kamenivem, b) přítok Pěnivého potoka říční kilometr toku 0,040, kdy došlo k narovnání koryta vodního toku, umístění propustku, zpevnění vtoku a výpustku balvany, c) Pěnivého potoka říční kilometr toku 3,291, rovněž stejným zásahem, d) přítok Pěnivého potoka říční kilometr toku 0,101, kdy došlo k ucpání koryta vodního toku celými kmeny, klestem a následně hlínou, přes které bylo přibližováno dřevo, e) Pěnivého potoka říční kilometr 4,183, kdy došlo k narovnání přirozeného koryta, umístění propustku, zpevnění vtoku a výpustku balvany a zásypu hrubým kamenivem, f) Pěnivého potoka říční kilometr 4,190 – 4,245, kdy došlo k narovnání koryta vodního vtoku a zasypání pravého břehu hrubým lomovým kamenem, a tímto v rozporu s § 16 odst. 2 písm. a) a k) zákona o ochraně přírody a krajiny provedl bez povolené výjimky na území národního parku zastavěná území obcí a zastavitelné plochy obcí zakázanou úpravu přirozeného koryta vodních toků a zároveň v rozporu s ustanovením § 16d písm. a) zákona o ochraně přírody a krajiny provedla bez vydaného souhlasu úpravu koryt vodních toků a tím se dopustila přestupku podle § 88 odst. 2 písm. n) zákona o ochraně přírody a krajiny. 2. Dále se žalobkyně dopustila v roce 2022 přestupku podle § 88 odst. 2 písm. n) zákona o ochraně přírody a krajiny, a to prostřednictvím dodavatelské firmy J. K., kdy na základě písemné smlouvy zajistila a prostřednictvím svých zaměstnanců přímo na místě řídila a kontrolovala provádění prací. Téhož přestupku se pak dopustila žalobkyně v roce 2022 v porostních skupinách na pozemku parc. č. 293 v k.ú. Studenec u Stach v Národním parku Šumava v zóně soustředěné péče s dlouhodobým cílem ochrana biodiverzity na ploše 1,4 ha zadala a nechala prostřednictvím druhých osob provést selektivní odstraňování dřevin, konkrétně bříz a následný odvoz většiny takto vzniklé dřevní hmoty, čímž došlo k odstranění veškerých zde přírodně rostoucích bříz, což způsobilo negativní ovlivnění lesního porostu, čímž v rozporu s § 16 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny bez povolené výjimky na území národního parku vykonala činnost, kterou mohla způsobit podstatné změny v biologické rozmanitosti. 3. Dalšího přestupku se žalobkyně dopustila v letech 2021–2022 na území Národního parku Šumava na pozemku parc. č. 722/1 k. ú. Červená u Kašperských Hor, kdy zajistila prostřednictvím svých zaměstnanců odtěžení a odvoz veškerých vykácených stromů v části klidového území č. 82 – Pěnivý potok v zóně přírodně blízké s dlouhodobým cílem nerušený průběh přirozených dějů a tím jednala v rozporu s § 16 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny a spáchala přestupek podle § 88 odst. 2 písm. n) zákona o ochraně přírody a krajiny. Za spáchání těchto přestupků žalobci byla uložena pokuta ve výši 1 500 000 Kč. 4. Proti tomuto rozhodnutí si žalobkyně podala odvolání, přičemž zejména nesouhlasila s tím, že se dopustila přestupků, které byly specifikovány shora, jednáními provedenými v rozporu s § 16 odst. 2 písm. k) a odst. 2 písm. a) zákona o ochraně přírody a krajiny. Žalovaný rozhodnutím ze dne 11. 12. 2023 č.j. MZP/2023/212/1652 změnil část II výroku prvoinstančního rozhodnutí, v němž byla žalobkyni uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 500 Kč, a to tak, že tuto částku snížil na 1 000 Kč. Zbývající část prvoinstančního rozhodnutí, tj. výrok I zbývající část druhého výroku a výrok III a IV byl žalovaným potvrzen. 5. Žalobkyně v žalobě uvádí, že je na základě smlouvy uzavřené s městem Kašperské Hory pachtýřem pozemků určených k plnění funkcí lesa, proto má vůči těmto pozemkům postavení vlastníka lesa ve smyslu § 58 odst. 1 lesního zákona. 6. Žalobkyně hospodaří mimo jiné na pozemcích parc. č. 722/1 v k.ú. Červená u Kašperských Hor (lokalita Pěnivý potok) a parc. č. 293 v k. ú. Studenec u Stach (lokalita Obří hrad). 7. Žalobkyně provedla na uvedených pozemcích těžbu zaměřenou primárně na těžbu smrků napadených lýkožroutem smrkovým a dalšími kůrovcovými brouky, jakož i těžbu kůrovcových souší a dalších stromových jedinců, suchých, vyvrácených, nemocných nebo poškozených a následně přibližování a odvoz vytěžené dřevní hmoty. 8. Terén na dotčených pozemcích byl v době provádění těžby a transportu dřeva na některých místech podmáčený, proto žalobce provedl dočasné úpravy koryta Pěnivého potoka spočívající mimo jiné ve zpevnění jeho částí dotčených transportem dřeva a v dočasném zatrubnění tak, aby po skončení prací bylo možno obnovit původní stav. V místech, kde v důsledku přibližování dřevní hmoty došlo k vytlačení kolejí, hodlá žalobce po skončení prací provést zarovnání terénu. 9. Žalobkyně byla přesvědčena, že jedná v souladu se svým hospodářským plánem, který byl schválen na základě závazného stanoviska Správy Národního parku Šumava, když povaha těchto činností se dle žalobce nevymykala běžné lesnické praxi. Přesto bylo toto jednání žalobce posouzeno jako přestupkové jednání, které spatřovala Správa Národního parku Šumava v tom, že žalobce celkem na šesti místech upravil koryto Pěnivého potoka a koryta jeho bezejmenných přítoků v podobě narovnání koryt vodních toků, umístění propustků o délce cca 8 metrů, zásyp kamenem a v jednom případě ve vytvoření brodu bezejmenném přítoku formou zaskládáním koryta klestem, když dle prvostupňového orgánu se jednalo o činnost zakázanou podle § 16 odst. 2 písm. a) zákona o ochraně přírody a krajiny. 10. Žalobkyně zejména namítá nesprávné posouzení námitky systémové podjatosti orgánu prvního stupně, když v odvolání namítala, že pracovníci Správy Národního parku Šumava jsou z rozhodování vyloučeni z důvodu tzv. systémové podjatosti vyplývající z toho, že Správa Národního parku Šumava je podle ustanovení § 22 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny příslušná hospodařit s lesy, s pozemky určenými k plnění funkcí lesa a s jiným majetkem na území Národního parku Šumava, když v tomto postavení zajišťuje hospodaření ve státních lesích, tedy je účastníkem hospodářské soutěže a působí na stejném relevantním trhu jako žalobce coby její konkurent. 11. Žalobkyně plnila povinnosti, které vyplývají ze zákona č. 282/1991 Sb. a zákona č. 17/1992 Sb., neboť jednala v krajní nouzi. Nesprávně je v jejich činnostech spatřováno naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 88 odst. 2 písm. n) zákona o ochraně přírody a krajiny, neboť tyto činnosti byly realizovány výlučně v souvislosti s nahodilou těžbou aktivních kůrovcových stromů na pozemcích, vůči nimž vykonává žalobkyně práva a povinnosti vlastníka lesa ve snaze zabránit dalšímu šíření kůrovcovitých brouků. Žalobkyně má za to, že argumentace žalovaného se zcela míjí s obsahem předmětné odvolací námitky. Žalovaný důvodnost argumentace ve shodě s prvostupňovým správním orgánem odmítl s poukazem na vzájemný vztah zákona o ochraně přírody a krajiny a lesního zákona, což je ovšem dle žalobkyně pro posouzení věci nerozhodné, neboť § 4 odst. 1 písm. c) zákona 282/1991 Sb. vymezuje samostatnou podstatu přestupku, která je na ustanovení lesního zákona do značné míry nezávislá. Za jednání naplňující skutkovou podstatu § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 282/1991 Sb. je hodnocena jakákoli liknavost nebo dokonce pasivita při provádění nahodilé těžby stromů napadených lýkožroutem smrkovým. V souvislosti s tím žalobkyně odkazuje na rozsudek NSS č.j. 10 As 168/2023-52 a rozsudek NSS č.j. 6 As 157/2014-53. Podle žalobkyně z § 4 odst. 1 písm. c) či jiného ustanovení zákona č. 282/1991 Sb. zákona o ochraně pří